Plánujete výlet do Japonska? Podívejte se na mapu, kdy a kde letos pokvetou sakury
Japonský meteorologický úřad (JMC) zveřejnil v lednu první předpověď, kdy budou v Japonsku rozkvétat třešňové stromy.
Tokio se těší z rozkvetlých sakur. Patří k tomu piknik pod rozkvetlými stromy a uvolněná atmosféra
7. duben 2019
Jaro patří v Japonsku mezi nejoblíbenější roční období. Po celé zemi totiž rozkvetou sakury a parky, aleje a kopce se zahalí do růžového hávu. Jemné kvítky jsou ale k vidění jen pár dní, než je zase z třešňových větví odnese vítr. Japonci proto neváhají, a při první příležitosti výrážejí na hanami neboli pozorování květů. A když se jich v jednom z největších tokijských parků sejdou tisíce, je z toho rázem událost měsíce. Vyrazila mezi ně i reportérka Marie Machytková.
Při pohledu na davy v parku Ueno si připadám skoro jako na nějakém mezinárodním hudebním festivalu. Na zelených plochách pod sakurami posedávají stovky a stovky lidí, většina na jasně modrých plastových plachtách.
Někteří si přinesli i polštářky, lampičky nebo rádio, a svačí z krásně nazdobených krabiček domácí dobroty. Je tu ale i hodně mladých Japonců a ti přípravu na piknik zase tak neprožívají.
„Japonské hanami, to je zkrátka, když se všichni sejdeme pod rozkvetlým stromem, dáme si dobrý oběd nebo něco k snědku a popíjíme,“ vysvětluje mi asi dvacetiletá Sumide. S kamarády si prostě na zem rozprostřela igelitky a posvačila maličkosti z večerky. „Je to skvělé období, všichni jsou díky popíjení uvolnění a jsou na sebe hodní,“ dodává.
Japonská improvizace po americku
Mezi stovkami svačících Japonců občas zahlédnu i cizince. Oproti velkým hloučkům místních hanami-odborníků ale působí jako pěst na oko. Zpravidla totiž sedí jen ve dvojicích na obrubníku u cesty nebo rovnou na holé zemi.
Třeba jako mladí Američané Sheina a Zack. Přišli nepřipravení, a tak museli improvizovat. Hlavu si z toho ale nedělají: „Máme tady v kelímku teplé saké a chipsy s masovou příchutí. Je to piknik velice na úrovni,“ přiznávají se smíchem.
Hlavně, když je co pít
Zack se Sheinou ale tak docela mimo nejsou. Dokud mají co pít, tak je podle okolo posedávajích Japonců vše v pořádku. „Pivo, saké, prostě alkohol. To je nutnost,“ vysvětluje mi asi padesátiletý Masahiko. „Dneska mám s sebou místní víno, ale občas piju i francouzské. I když já mám vlastně rád jakékoliv pití,” usmívá se.
Masahikovi přátelé se snaží nevypadat jako opilci a brání se, že mají samozřejmě i něco na zub. A možná tak trochu kvůli vlastní cti začnou rychle tahat z odložené tašky jahody.
Samozvaný hudební bůh
S přicházejícím večerem se mi zdá, že jídla ubývá, zato s pitím je to právě naopak. A že je také čím dál víc hlučno a veselo.
Uvolněné atmosféry využívá i místní umělec. Chodí od skupinky ke skupince a za pár drobných zahraje písničku, třeba o lásce. Když se ptám,co je zač, představí se mi jako Bůh a pokouší se přitom mluvit anglicky.
„Vydělávám si tady na cestu do Evropy. Ale povolení je dost drahé,tak tu mohu vyzpěvovat jen měsíc,“ vysvětluje. Tenhle samozvaný bůh je úplně na boso a na nohou má pověšené rolničky. Zpívá prý zásadně vlastní skladby a lidi ho rádi poslouchají, protože v něm sídlí božstva a má i božský hlas.
Pomíjivá krása sakur
Jestli tomu věří, nebo si jen dělá legraci, nedokážu rozpoznat. Je ale fakt, že si kytaru přehazuje, jak má zrovna náladu, a akordy dokáže mačkat stejně dobře pravou i levou rukou. Ať už na jeho osvícení něco je, nebo ne, publikum tenhle podivný chlapík baví.
Když se se mnou loučí, vypadne mu z kapsy docela velká bankovka a je vidět, že o zákazníky nouzi nemá. Musí se ale snažit, krása sakur je pomíjivá. Růžové kvítky brzy odvane vítr a s nimi z parku zmizí i tisícové davy.
Související
-
Rostliny rozkvétají dříve, zjistili vědci zkoumáním cyklistických přenosů
Když 5. dubna 1982 vyhrál nizozemský cyklista Hennie Kuiper o minutu závod Kolem Flander, asi nepřemýšlel o tom, jestli stromy a květiny kolem trati kvetou, nebo ne.
