Tenistka Marie Bouzková: Mým největším snem je vyhrát Wimbledon a US Open

22. červenec 2022

Co stálo za životní formou Marie Bouzkové na Wimbledonu? Jak se těší na blížící se turnaj Livesport Prague Open? Mladá hráčka už několik let kombinuje život v Česku a na Floridě. Jak to zvládá? Má ráda celoroční cestování za tenisovými turnaji? To všechno a mnohem víc prozradí v pořadu Páteční finiš Kateřiny Neumannové. Poslechněte si celý rozhovor s věčně usměvavou tenistkou, která patří mezi jednu z nejoblíbenějších hráček na okruhu WTA.

Jak dlouho jste si užívala obrovský úspěch z Wimbledonu a kdy jste se musela vrátit zpátky k plnohodnotnému tréninku?

Z Londýna jsem se vrátila ve středu a měla jsem do konce týdne volno. Užila jsem si čas s rodinou a první trénink mě čekal asi šest dní po konci na Wimbledonu a teď už je to asi deset dní, co trénuji na Spartě.

Jak trávíte dny, kdy se nemusí jít na trénink?

Nejsem na ten režim moc zvyklá, ale takhle když jsme pořád na cestách, tak jsem po návratu vždy ráda s bráchou. On hraje hokej, takže jsem s ním byla i na ledě, a také se teď učím na kytaru. Prostě si užívám domácí pohodu.

Velké ženské turnaje se v Čechách nehrají každý den. S jakým očekáváním vstupujete do turnaje Livesport Prague Open?

Těším se hodně, protože se navíc hraje na Spartě, kde i trénuji, takže tam budu mít rodinu, kamarády, bude to jiný pocit, než když jsme rozlítaní celý rok na turnajích. Věřím, že přijde hodně diváků, protože ta podpora na domácí půdě je důležitá a je to pro nás výjimečný týden.

V Praze se bude hrát na betonu. Jak moc těžký je přechod po travnaté sezoně?

Člověk potřebuje minimálně týden se k tomu adaptovat. Míč oproti trávě skáče o něco výš, ještě tam mám trošku té mentality z travnatého povrchu, ale v pondělí už to bude ready na zápas.

Čtěte také

Přivezla jste si do Prahy formu, kterou jste chytla ve Wimbledonu?

Doufám. Dobře jsem si odpočinula a teď už je hlava nastavená na další turnaje. Mohla bych na to navázat, určitě je to můj první hlavní cíl po Wimbledonu se ukázat hned v Praze.

Máte vysvětlení k tomu, že jste životní formu předvedla právě ve Wimbledonu?

Úplně nemám. Každý den je to dřina, pořád se na něčem pracuje a na Wimbledonu mi to všechno sedlo, i ty přípravy, které jsme měli deset dní před turnajem. Jsem za to hrozně ráda.

Obecně poznáte tu formu před začínajícím turnajem?

Úplně ne. Je to někdy zvláštní, protože člověk se třeba cítí až moc dobře a začne první kolo a ono to najednou není ono. V travnaté sezoně jsem se soustředila na hru den po dni a najednou se to všechno sešlo.

Zakládáte si hru především na skvělé obraně. Jak to jde dohromady s trávou, která je nejrychlejším povrchem?

Trávu se snažím využít ve svůj prospěch, udělali jsme s trenérem nějaké změny, abych se na tento povrch připravila. Snažila jsem se hrát agresivnějším stylem, nedat soupeřkám tolik prostoru a využít rychlejšího povrchu k tomu, abych je dostala víc pod tlak.

V osmifinálovém utkání na Wimbledonu jste se soupeřkou v prvním setu hodně tahaly, ale v tom druhém jste suverénně vyhrála. Čím to bylo?

García hraje hodně agresivně a první set byl vyloženě o pár míčkách. V druhém setu jsem i já hrála agresivně a myslím si, že zlomovým momentem bylo to, že jsem dobře servírovala.

Ve čtvrtfinále jste vypadla s Tunisankou Ons Džabúrovou. Když by se zápas hrál ještě jednou, co by bylo potřeba udělat jinak?

I když jsem první set vyhrála, tak jsem si říkala, že pořád někam běhám. Takže příště bych určitě tolik nespěchala a snažila se být víc agresivní, protože jsem jí postupně dostala do rytmu, ona potom už hru měnila a bylo to pro mě těžké.

Jak jste si užila po konci na turnaji den v Londýně?

Alespoň to ráno jsem chtěla mít na nějakou lehkou turistiku v Londýně, proto byl let naplánován až na půl šestou odpoledne. Jsem fanoušek The Beatles, takže v obchodě kapely jsem si koupila suvenýry.

Jak lze charakterizovat hru Marie Bouzkové?

Není založená jen na jedné věci. Snažím se kombinovat různé části hry. Kromě běhání za míčky se snažím být daleko agresivnější a předvádět všestrannou hru.

Na kurtu působíte, že jste schopná doběhnout všechny míče. Kde se zrodila tak dobrá fyzická kondice?

Začalo to už tím, jak jsem vyrůstala. Nikdy jsem nedělala jen tenis, hrála jsem fotbal, florbal, basketbal, což mi dalo potřebný základ a přirozený pohyb.

Stalo se někdy, že ke konci zápasu už opravdu nemáte síly?

Je to asi ten moment, když člověk cítí, že je důležitý každý míč. Já jsem naučená, že za každým míčem běžím jako by byl ten úplně poslední. Samozřejmě když zápas skončí, tak člověku ty nohy tuhnou a je znát, že jsem nějaký ten kilometr naběhala.

Jak zvládáte regeneraci mezi těžkými zápasy na grandslamech?

Vždy po zápase chodím na zhruba půlhodinovou masáž, aby mi nezatuhly nohy, hodně času věnuji strečinku a nejvíce sil mi dodává kvalitní spánek.

Na jakých slabinách momentálně pracujete?

Nejvíce se snažíme pracovat na tom, abych hrála více agresivněji. To se odvíjí i od servisu, čemuž se také nyní hodně věnujeme. To by mě mělo posunout ještě výš a je potřeba to zlepšit.

V Česku panuje horké letní počasí, máte tohle klima ráda?

Nevím, jestli to bude úplně výhoda, ale z Floridy jsem na tohle počasí celkem zvyklá. Extra to řešit nebudu, soustředím se na ty dlouhé zápasy a spíše mi teplo vyhovuje a jsem jedině ráda.

Hodně času trávíte na Floridě, místo tenisu zaslíbené, jak dlouho už jste tam skoro doma?

Poprvé jsme tam s rodinou přiletěli, když mi bylo devět let a zůstali jsme tam na tři měsíce. To samé se dělo i následující dva roky. Vždy jsme se vraceli do Čech a tři měsíce pobývali na Floridě. Asi od těch mých třinácti let už tak nějak žijeme půl na půl tam a v Čechách.

Bylo důvodem cesty na Floridu počasí nebo i tréninkové podmínky?

Kombinace obojího. Vždy je tam příjemné teplo ideální pro tenis. A před lety jsme chtěli s rodiči vidět místní akademii, abychom si udělali obrázek, jak tam děti trénují.

Jak důležité bylo mít v době dospívání kolem sebe rodinu?

Ohromně, bez nich by to vůbec nešlo. I teď taťka se mnou jezdí na většinu turnajů. Jsem moc ráda, že jsou důležitou součástí mého nejen tenisového života, protože když mám mezi turnaji, tak za mnou do Ameriky přiletí a jsem s nimi. I díky tomu se stále cítím, že jsem jako doma.

Kdo je v současnosti členem realizačního týmu Marie Bouzkové?

Po sedmileté spolupráci se Španělem byl vlastně Wimbledon první turnaj s českým trenérem. Ale kondičního trenéra mám pořád ze Španělska.

Jak je složité v Bradentonu na Floridě sehnat tréninkové partnery?

Je to malinké městečko a občas je tam více sportovců než běžných lidí. Vždy jsou v tom AMG hráčky z Ameriky, ale z i celé Evropy, takže je tam vždy hodně na výběr.

Tenisový život je hodně rychlý. Jak snášíte neustálé přesuny na turnaje po celém světě?

Cestování mám hrozně ráda, občas si říkám, že bych z těch měst chtěla vidět něco víc, ale kvůli tréninkům, zápasům a odpočinku to moc nejde. Takže, že mám neustále na půl vybalenou nebo rozbalenou tašku mi vůbec nevadí a spíše si to užívám.

Co v té sbalené tašce obvykle je?

V první řadě se vždy mrknu na předpověď počasí pro oblast, kam vyrážím. Podle toho se řídím, vždy si toho zabalím až moc a potom nosím celý týden tři stejná trička, která peru dokola.

Neříkáte si někdy na podzim, když se sezona blíží ke konci, že už by bylo lepší zůstat doma?

Ani ne, já ráda cestuji. Maximálně se těším na první týden po sezoně, kdy člověk vypne a dělá jiné aktivity mimo kurt. Ale hned po týdnu se mi už zase stýská a klidně bych mohla vyrazit na další turnaj.

Kam nejraději vyrážíte na posezonní dovolenou?

Mám ráda spíše ty chladnější místa. Minulý rok jsme byli s rodinou v Coloradu a rok předtím jsem letěla na Aljašku. Vyhledávám místa, kde je zima a krásná příroda. Dovolené u pláže to vůbec není pro mě.

Naopak jaká je pro Marii Bouzkovou nejmíň oblíbená destinace na turnaj?

Nechtěla bych mluvit nijak špatně o žádné zemi, ale asi nejméně jsem si oblíbila Asii, možná i kvůli jídlu.

Celý tenisový svět se už upíná k US Open. Jaké plány máte směrem k poslednímu letošnímu grandslamu?

Plán se nemění, budu se každý den připravovat tak, abych se před turnajem cítila, co nejlépe. Moc se tam těším, protože jsem tam před x lety vyhrála juniorku, i proto mám na ten turnaj hezké vzpomínky. Už minulý rok jsem tam hrála na centrkurtu, což pro mě byl nádherný zážitek.

21. července jste oslavila narozeniny, přeji všechno nejlepší. Co vy osobně si přejete?

Momentálně mi přijde, že v životě mám všechno, co potřebuji. Možná bych si přála, trávit ještě více času s rodinou a užívat si více aktivit mimo kurt.

A co přání v tenisovém životě?

Mým největším snem je si zahrát finále Wimbledonu a vyhrát ho. A to samé bych chtěla dokázat i na US Open. A z těch menších cílů, tak hlavně mít z tenisu pořád radost a brát to jako hru až do konce kariéry.

Jste považována za jednu z nejoblíbenějších hráček na okruhu. Čím to je?

Ani nevím, jak jsem se k tomu dostala. S holkami jsme v kontaktu téměř každý týden, takže nevidím důvod, proč nemůžeme být všechny v pohodě. Samozřejmě během zápasu je tam ten respekt, ale ráda si mezi zápasy s hráčkami popovídám a udržuje mě to v dobré náladě.

Když by byla možnost zajít s nějakou hráčkou na pohodovou pozápasovou večeři, s kým vyrazíte?

Moje největší kamarádka je Sara Sorribes, s kterou chodíme skoro každý týden na večeře a trávíme spolu i hodně času mimo kurt, kdy hrajeme třeba stolní hry. I Ons Džabúrová je hodně sympatická, při tréninku jsme si dali sázku, že kdo vyhraje, tak té druhé koupí tiramisu. Prohrála jsem, takže jsem jí samozřejmě donesla sladkou výhru.

Měla jste tu možnost, si zahrát proti Sereně Williams. Jaké to je si zahrát proti tenisové legendě?

Pro mě je Serena už od dětství legenda. Už jenom to, že jsem mohla být na turnajích okolo ní, pro mě znamenalo hodně. Motivoval mě i její přístup k tréninku a nějak jsem se snažila i napodobit to, jak působí na turnajích. Je to prostě fajn, hrát tenis ve stejné době jako ona.

Páteční finiš K. Neumannové na Radiožurnálu Sport

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...