Temná minulost Soloveckých ostrovů budí hrůzu. Na Souostroví Gulag je ale také kouzelná příroda
Krátkého léta na ruském severu využívají tisíce turistů, aby navštívily Solovecké ostrovy. Jednak jde o církevní poutníky, kteří míří do tamního kláštera a jednoho z prvních stalinských gulagů v Sovětském svazu. Další se na ostrovy v Bílém moři vydávají kvůli drsné kráse severské přírody.
Cesta na Solovecké ostrovy začíná naloděním na trajekt buď v Bělomorsku, nebo v Kemi, která je ostrovům nejblíž. Nečekejte ale žádný velký komfort. K přístavu se dostanete jen po rozbité cestě, na místě vás přivítají miliardy komárů a hotelové pokoje s koupelnami porostlými plísní.
Loď Metelice je stará, nepohodlná, a pokud trpíte mořskou nemocí, pak si plavbu a výhledy na Bílé moře moc neužijete. Na ostrovy se sice dá dostat i letadlem, ale ani to není zrovna příjemný zážitek.
Průvodkyně oznamuje, že plavba potrvá dvě hodiny a loď během ní překročí mořskou hranici mezi Republikou Karélie a Archangelskou oblastí, ke které Solovky patří.
Klášter s temnou minulostí
Zhruba po 30 mílích plavby se objevují první neobydlené ostrovy a na horizontu věže rozsáhlého komplexu Spaso-preobraženského Soloveckého kláštera, obehnaného mohutnými zdmi z obrovských kamenů.
Klášter založili roku 1436 pravoslavní mniši Zosima a German. Už od 16. století ale klášter sloužil zároveň jako vězení pro politické a církevní odpůrce. Snad proto tady na počátku 20. let minulého století sovětský režim zřídil jeden z prvních táborů nucených prací pod názvem SLON – v překladu Solovecký tábor zvláštního určení.
Tady se před 80 lety odehrál začátek takzvaného Velkého teroru – stalinských čistek, které si v letech 1937 a 1938 vyžádaly na 700 tisíc obětí.
Souostroví Gulag
„Je to spíš symbolické datum, protože všechno to začalo mnohem dřív, ještě za života Vladimíra Iljiče Lenina, to znamená ještě do roku 1924,“ vysvětluje učitelka historie Taťána Michajlovová.
„Všechno je to popsáno v knize Souostroví Gulag Alexandra Solženicyna. Ten shromáždil svědectví o soloveckých táborech,“ pokračuje. „Dodnes se zachovaly baráky, ve kterých vězni žili v naprosto nelidských podmínkách. Dá se tam jít na exkurzi.“
Na Solovkách si tresty odpykávali hlavně političtí vězni – příslušníci aristokracie, bělogvardějci, menševici, eseři, anarchisté, duchovní a také vědci, mezi nimi například pozdější akademik a obránce lidských práv Dmitrij Lichačov, který tady strávil tři roky.
Přírodní perla ruského severu
Ne všichni sem ale přijíždějí jen kvůli této temné historii Soloveckých ostrovů. Mnohé přitahuje také zdejší příroda.
„Ostrovy formoval ledovec, proto je tady hodně bludných balvanů. Jinak jsou ostrovy písčité, což znamená, že tady roste i suchomilná květena a kolem zálivů jsou to zase rostliny, které mají rády vlhko,“ přibližuje místní přírodní podmínky bývalá ředitelka zdejšího vlastivědného muzea Taťána Fokinová.
„Ostrovy jsou unikátní, musíte je sami vidět, protože stručně se jejich krása popsat nedá,“ dodává.
Kdo by se chtěl na Solovecké ostrovy přijet podívat, nesmí otálet. Kvůli drsnému klimatu tu totiž turistická sezóna trvá maximálně tři měsíce. Na konci srpna začínají na moři bouře a lodí už se sem dá jen těžko dostat.
