Tekla pomalu a páchla, dnes je ukryta pod zemí
K městu patří voda – řeka s nábřežími a mosty. Co by byla Praha bez Vltavy, Řím bez Tibery nebo Londýn bez Temže? Také Brusel má svou řeku, která ovšem není vidět. Teče podzemním kolektorem, do kterého se skryla už v 19. století. Řeka Senne totiž městu příliš na kráse nepřidala. Dnes už je mnohem čistší, ale přesto je stále skrytá pod zemí.
Jsme na bulváru Anspach, jedné z nejrušnějších ulic Bruselu. Dnes je částí vnitřního prstence ulic, které obepínají historické jádro města. Tato čtyřproudá ulice tu však stojí až od 70. let 19. století. Ne že by tu byl dnes vzduch právě nejčerstvější, ale tehdy to tu přece jen páchlo jinak.
Tekla tudy totiž řeka Senne, tehdy to ovšem už byla spíš stoka plná odpadu z pivovarů, textilních manufaktur a také toho, co do ní naházeli Bruselané. Asi to nebyl pěkný pohled, a tak se radní rozhodli skrýt kalnou řeku pod zem. Zůstala tam dodnes.
„Z dnešního pohledu to mohla být docela pěkná scenérie, ale nepřál bych vám cítit ten zápach. Byla to malá říčka asi 12 až 13 metrů široká, která se klikatila mezi tří- až pětipatrovými domy. Kvůli obtížnému odéru tu však bylo těžké žít,“ říká Erik Babtist ze Společnosti přátel řeky Senny.
„Proto se městská rada v roce 1867 rozhodla svést řeku do podzemního kolektoru a vybudovat na jejím místě bulvár podle pařížského vzoru. Chtěla opět zatraktivnit místo, odkud se lidé 10 let předtím raději odstěhovali, protože bydlet vedle řeky nebylo vůbec příjemné,“ vysvětluje.
Voda z řeky, která byla na konci své pozemské kariéry spíše stokou než vodním tokem, se podle Erika Babtista používala k pohonu mlýnů, hašení požárů, ale i na vymývání nádob nebo k pití. V převařeném stavu – v podobě piva samozřejmě.
V centru Bruselu už dnes není ze Senny vidět ani vlnka. Existuje však místo, kde je možné si alespoň představit, jak to kdysi na břehu říčky vypadalo. „Řeka tehdy tekla tudy. Dnes je tu však jen její vybetonované koryto. Voda v něm není Senna, ale dešťová voda,“ ukazuje mi nadšenec pro romantiku bruselské řeky Erik Babtist ve dvoře jednoho z domů nedaleko tržnice St.Géry.
V jezírku tvořeném cihlovými zdmi rostou vodní květiny a plavou v něm oranžoví a bílí japonští kapři. Turisté do něj házejí mince. Abych viděl skutečnou, živoucí řeku Senne, stačí dojet asi 6 kilometrů za Brusel. Tady se mezi loukami a nízkými pahorky mezi břehy porostlými vrbami a osikami říčka Senne klikatí.
„Čistota řeky se stále zlepšuje. Od roku 2007, kdy v Bruselu konečně otevřeli čističku odpadních vod, je zase živá,“ říká mi v háji u meandrů Senny Erik Baptist. „Je tu docela dost ryb, tady v jižní části řeky. Za Bruselem je to slabší, ale i tam se to rok od roku zlepšuje.“
Řeka Senne teče až těsně před jižní bruselské nádraží Gare du Midi, kde s hukotem padá několik metrů pod zem. Na chvíli je vidět jen v muzeu kanálů pod někdejší branou, která vedla z Bruselu do Anderlechtu. Tam se prezentuje jako dravá řeka. Průvodce Guy Delvallée ukazuje, jaká je rychlost řeky spoutané v betonovém korytě. Prý by se na ní daly jezdit závody na kajaku.
„Autem byste odsud až k výpusti řeky z kanálu v městečku Vilvorde na severu Bruselu jeli asi 25 minut. Řekou byste tam docestovali za 8 minut. Ale živí rozhodně ne. Vyplavali byste jako mrtvoly,“ upozorňuje průvodce muzea kanálů návštěvníky, kteří by si případně chtěli rychlost řeky na vlastní kůži vyzkoušet.
Společnost přátel řeky Senny už několik let oslovuje bruselskou radnici s návrhy částečného odkrytí umělého řečiště a navrácení řeky do koloritu města. Tekla by jinudy než dříve, ale Brusel by obohacovala. Podle Guye Delvalléeho je to však téměř nemožné. Řeku by to prý zase zabilo. „Bruselané nejsou moc čistotní. Nedávají pozor na to, co a kam odhazují. Představte si, že je řečiště zase otevřené a co tam lidé všechno nahází. Byla by to zase stoka,“ myslí si.
Společnost přátel Senny se však nevzdává a navrhuje odkrýt jen část vodního toku, aby dotvářel atmosféru města. Erik Baptist to nevidí jako beznadějné: „Před 10 lety se nám smáli, teď už nám naslouchají. To už je pokrok.“
Zvětšit mapu: jediné místo v Bruselu, kde je možné vidět řeku Sennu na povrchu