Tady žil jeden z největších ruských malířů Vasilij Polenov. V Taruse navrhl a postavil dům i muzeum
O ruské přírodě víme, že je divoká, drsná a krásná. A nemusíme se kvůli tomu trmácet až někam na Sibiř. My se po řece Oka vydáme do Tarusy v Kalužské oblasti, tedy na jihozápad od Moskvy. Tamní krajinu si zamiloval jeden z největších ruských malířů 19. století Vasilij Polenov. A nejen on.
K usedlosti malíře Vasilije Polenova se sice dá pohodlně dojet autem, ale na člunu po řece Oka je celá výprava mnohem romantičtější. Jen se s majitelem musíte domluvit, aby pro vás zase připlul a odvezl vás zpátky na levý břeh Oky do Tarusy.
Ta je pozoruhodná hned z několika důvodů a než doplujeme, máme chvíli času, abychom si o ní něco řekli. Z původního městečka, založeného někdy ve 13. století toho po všech válkách a nájezdech mnoho nezbylo – kromě nízkých dřevěných domků a barokního Petropavlovského chrámu na Leninově náměstí.
Z vysokého břehu shlížejí na Oku tři pomníky – básnířkám Belle Achmadulinové a Marine Cvětajevové a básníkovi Konstatinu Paustovskému. Všichni tady určitý čas žili. Tarusa se poněkud nedobrovolně stala oblíbeným místem lidí, kteří v sovětské éře upadli v nemilost a museli se vystěhovat z Moskvy na vzdálenost nejméně 100 kilometrů. Usazovali se proto hned na 101. kilometru.
V Taruse se skrýval nositel Nobelovy ceny za literaturu Josif Brodskij, pobýval tady další světoznámý laureát Alexandr Solženicyn, disidenti Alexandr Ginsburg, Anatolij Marčenko nebo Larisa Bogorazovová. Malíř Vasilij Polenov si ale Tarusu vybral dobrovolně, proto, že se mu tady líbilo. Přistáli jsme a teď můžeme vystoupat rozsáhlým parkem k jeho neobyčejnému domu.
„Tento velký dům Polenov postavil podle vlastního projektu za pouhý jeden rok. Sám přiložil ruku k dílu a už v říjnu 1892 tady přivítal první hosty. Dům byl projektován nejen jako obytný, ale od počátku i jako muzeum a umělecká škola pro děti místních rolníků. Teď se nacházíme v portrétním sále, ale původně to byl pokoj, ve kterém si hrály umělcovy děti, zatímco dospělí se zabývali svými záležitostmi v knihovně,“ vysvětluje průvodkyně Jevgenije Jakovlevna.
Usedlost Polenovo přitahuje umělce dodnes
Dodává také, že mezi oněmi dospělými hosty bývaly osoby nejzvučnějších jmen ruského malířství. Například Ilja Repin nebo Viktor Vasněcov. Ruský umělec kromě samotného domu navrhl také jeho interiéry, včetně stolů, židlí, křesel a skříní, z nichž jedna skrývá tajné dveře do pracovny, kudy mohl Polenov k údivu hostů nepozorovaně zmizet.
Usedlost Polenovo přitahuje umělce dodnes. Jedním z nich je Konstantin Nikolajev, který si tady otevřel obchod s vlastní keramikou.
„Polenov byl jedinečným člověkem, a to díky své všestrannosti, Talentovaných malířů jsme v Rusku měli a máme hodně. On ale spojoval různé talenty. Je málokdo by si sám nakreslil a postavil dům a zároveň muzeum. Jen si to představte: obědváte s rodinou a po domě se vám pohybují cizí lidé! On prostě osvětu považoval za důležitou,“ vyzdvihuje.
Konstantin se manželkou si tato místa zamilovali natolik, že už odsud nikdy nikam jinam nechtějí. „Přicházíme brzy ráno, ještě před otevřením muzea, sedíme na lavičce, pijeme čaj nebo kávu a díváme se na tu krásu kolem. Když jsem sem přijel poprvé, napadlo mě, jak šťastně si Polenov toto místo vybral. Ukázalo se ale, že je to jinak. Do jeho příjezdu tady byly ovocné sady. To on promyšleně založil tento park a aleje. Celý rod Polenovovů byl talentovaný,“ říká.
O tom se ostatně sami můžete přesvědčit v některé z předních ruských nebo i zahraničních obrazáren.
