"Svět se barbarizuje," říká režisér a kulturní propagátor Jiří Menzel
Český rozhlas1 - Radiožurnál uvádí víkendový pořad, ve kterém vám představujeme zajímavé osobnosti. Jiří Menzl je režisér, kterého znám, a taková je smutná pravda, od roku 1966. Psala jsem tehdy reportáž z natáčení Ostře sledovaných vlaků. Jela jsem za vaším štábem do loděnic na nádraží a vy jste tam učil Václava Neckáře běhat neestrádním krokem po pražcích. Byl to váš první celovečerní film. První a nejúspěšnější?
Host (Jiří Menzl): Co se týče úspěchu v kinech, tak byla úspěšnější Vesnička nebo Postřižiny.
Moderátor (Jana Klusáková): Co tehdy vašemu debutu říkal Otakar Vávra, vedoucí katedry režie na FAMU?
Host (Jiří Menzl): On je na mě dost hodný, většinou vždycky mě pochválil.
Moderátor (Jana Klusáková): Profesor Vávra učil vás i vaše kolegy. Brzy na to se o vás mluvilo jako o tvůrcích nové filmové vlny, Věra Chytilová, Jan Němec, Evald Schorm, Pavel Juráček a vy tedy. Je dnes na FAMU někdo pedagogicky srovnatelný s Otakarem Vávrou? Nebo to už příliš nesledujete?
Host (Jiří Menzl): Já to nesleduji a myslím, že Vávra tam ještě učí.
Moderátor (Jana Klusáková): No, pan profesor Vávra tam dochází, ale jaksi už jenom jako host.
Host (Jiří Menzl): Aha, to je škoda. To je myslím jedno z největších štěstí mého života, že jsem padl do rukou právě Vávrovi, protože on skutečně studoval filmy, do ty doby možný, ale nejen filmy, ale i estetiku a umění k tomu příslušející, literaturu, drama.
Moderátor (Jana Klusáková): I výtvarně byl vzdělán, pokud vím.
Host (Jiří Menzl): Ano, původně studoval architekturu. Že jo?
Moderátor (Jana Klusáková): Ano, ano.
Host (Jiří Menzl): Takže na nás byl velmi důkladně připravený a měl nás čtyři roky pořád co učit. Jak jsem to sledoval v jiných školách, kam jsem potom měl příležitost se dostat, ta výuka zdaleka nebyla tak hluboká a tak perfektně připravená.
Moderátor (Jana Klusáková): A měl vás rád.
Host (Jiří Menzl): No tak snad asi. On není člověk, který by nějak vyznával lásku, ale myslím si, že vztah náš k němu byl velmi dobrý. My jsme ho uctívali a on byl takový jako zdrženlivý. Akorát si pamatuji, když měl padesátiny, to je hezky dávno, to jsme ještě studovali, tak jsme mu dali kytku a jemu zrůžověly oči, to bylo hezký.
Moderátor (Jana Klusáková): Jmenovala jsem Pavla Juráčka. Národní filmový archív vydal loni péčí Jana Lukeše obsáhlý Juráčkův deník. Ten se stal v každoroční anketě Lidových novin knihou roku. Četl jste ho?
Host (Jiří Menzl): Ano.
Moderátor (Jana Klusáková): Zaujal vás?
Host (Jiří Menzl): No, to víte že jo, protože tam je spousta věcí, u kterých jsem byl. Pamatuji si, že jsme jednou měli konflikt ve Viole...
Moderátor (Jana Klusáková): Ano.
Host (Jiří Menzl): ... že jsem se prořekl, že chci dělat film pro lidi a on říkal: "To nejde, to není umění, že já chci dělat film takový, jaký já chci". Každý jsme determinovaný jiným osudem, a on neměl šťastné dětství a byl to člověk do sebe uzavřený, proto se tolik trápil.
Moderátor (Jana Klusáková): Myslíte, že dětství je určující zvláště pro umělce?
Host (Jiří Menzl): Já věřím tomu, že spousta filmů, které dneska vzniká, a umění vůbec, je dělaná deprimovanými lidmi a lidmi, kteří neměli šťastné dětství.
Moderátor (Jana Klusáková): V roce 66, když jste, pane Menzle, natočil zmíněné Ostře sledované vlaky, vám bylo 28 let. Zatímco letos v únoru vám bude 66. Jestlipak za vámi, tehdy nováčkem, přišel některý takzvaný renomovaný filmový kolega kolem sedmdesátky a blahopřál vám k úspěchu?
Host (Jiří Menzl): Tak těch režisérů kolem sedmdesátky moc nebylo a ....
Moderátor (Jana Klusáková): No tak pan Frič třeba.
Host (Jiří Menzl): Ten mě moc rád neměl.
Moderátor (Jana Klusáková): Ale to je zajímavé, vždyť jste tak jaksi byli na jedné koleji, bych řekla?
Host (Jiří Menzl): On měl rád Formana a asi protože jsem patřil k Vávrovým žákům, tak jednou jsem s ním jel autem jako ještě student...
Moderátor (Jana Klusáková): Ano.
Moderátor (Jana Klusáková): ...a protože jsem byl plachý, tak jsem sice pozdravil, ale tak tiše, že on to neslyšel a když vystupoval potom, tak se ke mě otočil a řekl: Mladý muži za mých dob bylo zvykem se představit a já sem Martin Frič. No a já sem už nemohl vykoktat, že ho znám a že jsem se ostýchal a tak dále a tak dále. Měl takovou trošku averzi vůči mě.
Moderátor (Jana Klusáková): A napadlo někdy vás, pane Menzle, blahopřát svým dnešním mladým kolegům? Namátkou jmenuji Sašu Gedeona, Jana Hřebejka, Davida Ondříčka a Alici Nellis?
Host (Jiří Menzl): Tak já se stýkám akorát s Hřebejkem a trošku s Honzou Svěrákem.
Moderátor (Jana Klusáková): Ano.
Host (Jiří Menzl): Hřebejk mi párkrát přines servisku ukázat na videu a já jsem mu k tomu dost upřímně blahopřál a Svěrákovi samozřejmě taky.
Moderátor (Jana Klusáková): To jsem se právě chtěla zeptat, jestli ti vaši mladí kolegové vás zvou na pracovní promítání nebo vás někdy poprosí o radu?
Host (Jiří Menzl): Většinou ne. Vlastně byli jenom dva, kteří to udělali. Trošku mě to mrzí, protože si myslím že bych...
Moderátor (Jana Klusáková): Byste jim mohl být platný?
Host (Jiří Menzl): No, myslím že ten nadhled nebo ten odstup nebo ta zkušenost by mohla být pro ně užitečná, ale já tomu docela rozumím, já jsem taky neměl žádnou odvahu, když jsem byl mladý, chodit za staršíma a je tu taky ta určitá generační averze. Ty starý jsou vždycky blbý.
Moderátor (Jana Klusáková): Mladí jsou sebevědomí, domnívají se, že žádné vzory nepotřebují. To jste řekl pro německý deník Die Welt. Vy jste se zamlada k nějakým konkrétním vzorům hlásil?
Host (Jiří Menzl): Já jsem neměl žádný velký umělecký ambice, já jsem byl trošku takový plachý, i v ročníku jsem byl nejmladší a byl jsem takový stydlivější a neměl jsem o sobě moc dobrý mínění takže...
Moderátor (Jana Klusáková): Ale vždyť jste byl tak úspěšný od samého začátku?
Host (Jiří Menzl): Myslím, že mi někdy nějak moc sebevědomí nenarostlo, aspoň si toho nejsem vědom.
Moderátor (Jana Klusáková): A ten vzor, kdybyste jmenoval?
Host (Jiří Menzl): Ještě než jsem šel studovat nebo když jsem studoval, tak se jsem říkal, že vzorem mi byl právě Martin Frič.
Moderátor (Jana Klusáková): A vím, že jste taky jmenoval Slavínského?
Host (Jiří Menzl): Slavínský v tom, že byl pokorný a že chtěl dělat filmy pro lidi. Já jsem chtěl být takový ten řemeslník.
Moderátor (Jana Klusáková): A stal jste se jím podle svých představ?
Host (Jiří Menzl): Moc ne. Já jsem to jednou zkusil, když jsem dělal Zločin v šantánu. Chtěl jsem udělat takový Fričovský film a myslím, že mě chyběla ta Fričova lehkost. Když to srovnávám s jinými filmy tohoto žánru, i zahraničními, tak Frič skutečně byl velice kultivovaný a přitom velice přístupný.
Moderátor (Jana Klusáková): Svůj poslední celovečerní film o vojáku Čonkinovi jste natočil v roce 1994. Letos tedy uplyne už 10 let od chvíle, kdy jste stál naposledy za kamerou. 10 let, to je dost na to, aby se člověku obtížně vracelo do tak náročné profese, jakou je filmová režie. V četných rozhovorech, které jste za těch 10 roků na tohle téma poskytl, obvykle říkáte, že se vám nechce doprošovat se práce. A také, cituji: V tomhle věku je už pro mne těžké chodit po sponzorech a žebrat o peníze. Chtěl bych dělat nějakým film, ale muselo by to stát za to. Tohle jste řekl koncem loňského října, a od té doby nic nového, žádná zajímavá nabídka?
Host (Jiří Menzl): Ty už občas jsou. Řekněme tak jednou za dva měsíce přijde něco a většinou jsou to hlouposti. To je takhle: Já jsem byl připravený na to být řemeslník, jako Frič. Být zaměstnaný, dostávat úkoly a když si člověk představoval, že by je mohl splnit, tak by se do nich pustil. Žádný z těch filmů nebyl takový, že bych si ho musel prosazovat. Já to prostě neumím.
Moderátor (Jana Klusáková): A jmenujte prosím, pane Menzle, nějakého světového řemeslníka, takového velmi zdatného, ať máme srovnání?
Host (Jiří Menzl): No, Billy Wider třeba.
Moderátor (Jana Klusáková): Ano.
Host (Jiří Menzl): Charlie Chaplin.
Moderátor (Jana Klusáková): Potřebuji někoho, kdo mi řekne: Jdi do toho a já do toho půjdu s tebou. Takhle jsem zbabělý a taky trochu zhýčkaný divadlem, řekl jste. Potřebuji někoho. Koho někoho?
Host (Jiří Menzl): No producenta.
Moderátor (Jana Klusáková): Takový nejsou?
Host (Jiří Menzl): Oni jsou mladší a mají svoje generační režiséry.
Moderátor (Jana Klusáková): Ale Menzl je jméno, přece.
Host (Jiří Menzl): Mají větší důvěru k těm lidem, kteří jsou si jaksi generačně blízcí. A většinou je to vždycky tak, že ten režisér si je sám musí najít a proboxovat si cestu. Příští rok bude sedm debutů. Tady je spousta mladých odvážných lidí, který mají tu ctižádost a vůli udělat celovečerní film. Já takovou ctižádost, jako abych jenom pro sebe dělal film, nemám.
Moderátor (Jana Klusáková): A tak dovolte, abych se vás zeptala na rovinu, natočíte ještě někdy celovečerní film?
Host (Jiří Menzl): Já bych chtěl. Samozřejmě.
Moderátor (Jana Klusáková): A netrápí vás to? Nezdá se vám po tom...
Host (Jiří Menzl): Ne, já jsem se nikdy netrápil.
Moderátor (Jana Klusáková): Po nocích třeba.
Host (Jiří Menzl): Ne, já jsem se netrápil ani v těch 70. letech, kdy jsem nesměl pracovat. Já zase...
Host (Jiří Menzl): A že to bylo krutých 6 roků, tedy, že?
Host (Jiří Menzl): Ale nebylo. Nechci být takový, jako ti, co o sobě říkají, že se trápili nebo že se mučili nebo tak. To dělají většinou ti, kteří se moc nemučili.
Moderátor (Jana Klusáková): Víte, já si pamatuji, že jsem o vás říkávala, že někdo se narodí s nadáním houslisty a Jiří Menzl že se narodil s nadáním filmového režiséra a to není dáno každému.
Host (Jiří Menzl): Asi ne. Já jsem rád, že to slyším. Myslím, že kdo je opravdu velký filmař, nadaný, tak to je Honza Němec. A podívejte, taky moc nedělá.
Moderátor (Jana Klusáková): Koncem loňského roku jste cestoval po Asii. V říjnu jste byl předsedou poroty Mezinárodního filmového festivalu v Bangkoku, v listopadu hostem festivalu v Kalkatě v Indii. A nakonec vás v Kambodži přijal král Norodom Sihanuk. Všude se tam promítaly vaše filmy?
Host (Jiří Menzl): Ano. V Kalkatě dokonce 11 mých filmů. V největším sále v Kalkatě a pořád bylo vyprodáno.
Moderátor (Jana Klusáková): Jak tomu to orientální publikum rozumí?
Host (Jiří Menzl): Indové mají rádi film. Koukali se až do konce a bavili se. Já jsem sice nebyl na všech představeních, ale takhle mi o tom vyprávěli. No a to samý vlastně v Thajsku i v Kambodži.
Moderátor (Jana Klusáková): A v Pnompenu tleskali Vesničce mé střediskové?
Host (Jiří Menzl): Není to normální publikum, který chodí na americký filmy. To jsou fajnšmekři, jako tady lidé, co chodí na Febio fest, takže to jsou lidi už trošku orientovaný. Zajímavý bylo a překvapilo mě, kolik lidí tam ví nejenom o českých filmech, ale o české literatuře. To je zvláštní, že ta Asie, která nám je tak vzdálená, o který my tak strašně málo víme, že se tam najdou lidi, kteří vědí strašně moc. Věděli i hodně o mě.
Moderátor (Jana Klusáková): Aniž by měli české kořeny nebo předky?
Host (Jiří Menzl): Ne, ne, ne, to jsou stoprocentní Thajci nebo Indové.
Moderátor (Jana Klusáková): Stáváte se, pane Menzle, živým klasikem. Jste uctíván za to, co už jste vytvořil a zároveň sloužíte české kultuře jako její propagátor. Těší vás to?
Host (Jiří Menzl): Jo. Já myslím, že to je docela hezké.
Moderátor (Jana Klusáková): Kambodžský král je v civilu filmový režisér. On, tuším, studoval v Praze.
Host (Jiří Menzl): On má rád film, a...
Moderátor (Jana Klusáková): On točí filmy, že?
Host (Jiří Menzl): Ano, ale není to jeho hlavní profese. Točí filmy, protože na to má. On je takový milovník filmů. Jeho syn studoval v Praze.
Moderátor (Jana Klusáková): Vy jste nedávno v jednom rozhovoru řekl, jak vás mrzí, že kupříkladu sport má v českém tisku převahu nad kulturou. Na čem záleží, aby tomu bylo naopak nebo aby se to aspoň vyrovnalo?
Host (Jiří Menzl): Ale to je složitá věc. Já myslím, že to se asi nezastaví. Prostě tenhle svět se barbarizuje a ta kultura a ta kultivovanost je prostě vytěsňovaná.
Moderátor (Jana Klusáková): Už dlouho se barbarizuje?
Host (Jiří Menzl): Dlouho. Řekl bych od konce světový války. A tady to bere velkou rychlost právě od 90. let.
Moderátor (Jana Klusáková): A znáte nějakou zemi, vy hodně cestujete, kde je tomu naopak? Kde se to naopak kultivuje v tomhle smyslu?
Host (Jiří Menzl): Ne. Ono se to kultivovalo všude do určitý doby. Tady u nás v Čechách se pořád lidi snažili o určitou kultivaci. Učitelé, faráři, nakladatelé, řekněme, hudební školy a tak pro to dělali všechno. Český rozhlas od svého vzniku se snažil kultivovat své obecenstvo.
Moderátor (Jana Klusáková): A teď? Posloucháte nás?
Host (Jiří Menzl): A teď jsem mluvil s ředitelem vaší stanice a ten mi říkal, že hlavní a důležitá je sledovanost, sledovanost, sledovanost.
Moderátor (Jana Klusáková): Když jdete zezadu k Vinohradskému divadlu, vidíte na jeho fasádě zlacený nápis: Dobru, pravdě, kráse. To je moje krédo, řekl jste nedávno, když jste byl ještě uměleckým šéfem na Vinohradech. Dobru, pravdě, kráse.
Host (Jiří Menzl): To zní hezky. V téhle době, kdy přitahuje zlo, kdy zlo lidi fascinuje, tak dobro se má v lidech pěstovat nebo má se na to upozorňovat.
Moderátor (Jana Klusáková): Jak se to dělá?
Host (Jiří Menzl): Ukazovat dobrý vztahy, dobrý lidi.
Moderátor (Jana Klusáková): Znáte hodně dobrých lidí?
Host (Jiří Menzl): Jo. Jo. A dokonce myslím, že těch je pořád většina, dobrých lidí. Jenže na ně není vidět.
Moderátor (Jana Klusáková): Oblíbeným tématem těchto rozhovorů je slušný člověk. Znáte hodně slušných lidí?
Host (Jiří Menzl): Ano. I v Thajsku jsem jich poznal hrozně moc.
Moderátor (Jana Klusáková): Jak se pozná slušný člověk?
Host (Jiří Menzl): No tak nepozná se hned. Ale pozná se podle detailů, podle drobností, ale i podle toho, jak jeho život probíhá.
Moderátor (Jana Klusáková): Jirko, a jste slušný člověk?
Host (Jiří Menzl): Já se o to snažím. Ne, že by se mi to vždycky podařilo.
Moderátor (Jana Klusáková): A slušný člověk je obklopen slušnými lidmi, on je přitahuje jako magnet, myslíte si?
Host (Jiří Menzl): Ne, myslím, že ne. Myslím, že přitahují spíš darebáci, oni to dovedou.
Moderátor (Jana Klusáková): Nemrzí vás, že nemáte děti? Mohl jste vychovat pár slušných lidí.
Host (Jiří Menzl): Já nemyslím, že bych byl dobrý učitel, pedagog, otec. Nemyslím si. Jsem na to moc velký sobec.
Moderátor (Jana Klusáková): Vypadáte skvěle ve svých letech, vypadáte mladě. Vy na to nějak pracujete?
Host (Jiří Menzl): Ne.
Moderátor (Jana Klusáková): Cvičíte?
Host (Jiří Menzl): Ne.
Moderátor (Jana Klusáková): Jste velmi štíhlý.
Host (Jiří Menzl): Jo. Já jsem teď byl plavat trošku, a...
Moderátor (Jana Klusáková): Málo šedivíte, máte spoustu vlasů.
Host (Jiří Menzl): Jo? Aha.
Moderátor (Jana Klusáková): To máte štěstí.
Host (Jiří Menzl): Zaplaťpámbůh, že to není televize, aby vás usvědčila.
Moderátor (Jana Klusáková): Pro váš tatínek napsal Míšu Kuličku? Vy jste byl tlusťoučký, když jste byl malý? Vy jste byl kulička?
Host (Jiří Menzl): Ne, my jsme byli ještě v peřince, když to táta psal.
Moderátor (Jana Klusáková): No konečně jste řekl, my jsme byli, vždyť vy jste z dvojčat?
Host (Jiří Menzl): Ano.
Moderátor (Jana Klusáková): Vy máte Haničku dvojče?
Host (Jiří Menzl): Haničku, a ještě mám o čtyři roky starší sestru Drahušku, strašně príma holky jsou to obě.
Moderátor (Jana Klusáková): Ty vás musely rozmazlovat celý život.
Host (Jiří Menzl): Ne, myslím, no, možná, že jo. Rozmazlený teda jsem. Rozmazlovaly mě vůbec ženský průběhem celého mého života.
Moderátor (Jana Klusáková): A co to?
Host (Jiří Menzl): Asi jsem ...
Moderátor (Jana Klusáková): Takový neodolatelný?
Host (Jiří Menzl): Ne, působím tak.
Moderátor (Jana Klusáková): Když vás maminka čekala, věděla, že čeká dvojčata?
Host (Jiří Menzl): Tenkrát se to nevědělo. Maminka, vzpomínám, říkala, přišla Hanička na svět a maminka si myslela, že už to má za sebou a pan doktor říkal, kdepak, ještě je tam jeden.
Moderátor (Jana Klusáková): Tak Haničku mockrát pozdravujte a přeji vám šťastný nový rok.
Host (Jiří Menzl): Děkuji, nápodobně.
Moderátor (Jana Klusáková): Dnes jsme vám představili režiséra Jiřího Menzela.
Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.