Supertajný bunkr se ukrýval pod rehabilitačním centrem

Vchod do bunkru maskují úplně obyčejné dveře. Po schodech scházíme o několik pater níž až k masivním betonovým dveřím, na kterých visí červený telefon. Pro vstup do bunkru bylo potřeba znát speciální heslo, které se pravidelně měnilo. Jedno z nich bylo například slovo „vesmír“.

Najednou se ocitáme v labyrintu chodeb. Kryt je obrovský. „V tomto jediném bloku se nachází 89 pokojů a deset technických místností. Jsou tady prostory pro KGB, pro odposlechy, tajné sovětské faxy, přímý telefon do Kremlu, jídelna nebo vlastní studna,“ popisuje mi unikátní kryt paní Margarita.

Chodbou s vypouklými zdmi, které měly pohltit nukleární šokovou vlnu, se noříme do spleti dříve supertajných prostor. Vzcházíme do pokoje, který je na první pohled velmi dobře odhlučněný. „Je to nahrávací studio. Jde o zvukově izolovanou místnost, kde se nahrávaly tajné zprávy. Studio mělo spojení s ostatními bunkry po celém Lotyšsku,“ vysvětluje průvodkyně a ukazuje na modrou podlouhlou krabici na stole.

„V sovětských časech lidé neznali slova jako tiskárna nebo monitor. Toto je primitivní počítač, který v 80. letech vyvinuli lidé z KGB. Do Lotyšska poslali tehdy jen tři kusy,“ říká mi Margarita.

Pokračujeme dál do hloubi bunkru. Procházíme kolem dieselové elektrárny. Kdysi supertajných přístrojů zůstalo dodnes v krytu ještě mnohem víc. „To je takzvaná virtuška – supertajná stranická telefonní linka bez čísla nebo hesla. Zvedli jste sluchátko a na druhé straně byl Kreml,“ říká mi paní Margarita.

Exkurze bunkrem, který byl odtajněn teprve před pěti lety, trvá asi hodinu, ale pořád je čemu se divit.