Sukně je více zavazující než kalhoty, říká módní návrhářka Zdena Bauerová

Socialistická představa byla taková, že šaty měly být oproštěné od detailů, do práce ženy měly chodit v pevně upnutých šatech. Vzpomíná například, jak se na UMPRUM zadal úkol, jak by měla žena chodit na pole oblékaná.

„Vytvořily jsme krásné proužkové košilové šaty, které jsme si samy ušily, protože byly hezké,“ vzpomíná. Přesto tehdy diktát módy existoval, každého půl roku jezdila do Paříže, kde bylo řečeno, že sukně má dálku 37 cm od země. „Všechno bylo zaznamenatelně módní, pak se to začalo zvrtávat a časem se měnilo,“ dodává.

Chtěla bych zažít okamžik, kdy lidé řeknou – konec džínoviny. Zdena Bauerová

Zachovat si tradiční luxusní krejčovinu měly tehdy možnost především salony, velmi se například naučila od uměleckého vedoucího v pražském módním domě Hany Podolské. Právě tam oblékala například herecké hvězdy, které si od nich vyžadovaly šaty i na divadelní představení.

A jak vnímá módu dnes? Na ulici si všímá především velmi dobře oblečených dívek, které pracují třeba jako manažerky, na druhé straně, a to zejména u mládeže, promyšlený design od hlavy po patu. A mezitím je takzvaná šedá garnitura lidí, kterým je lhostejné, co na sobě nosí, a někdy je to až nevkusné.

„Žena by měla přemýšlet o tom, jak chodí oblékaná, v čem se cítí dobře, co je pro ni potřebné a důležité,“ říká. Ona sama ráda chodí především v kalhotách – zvykla si na ležérnější pohyb, sukně je trochu více zavazující než kalhoty.