Stovky let spí a čekají, až bude národu nejhůř. Rytíři z hory Sitna sdílí stejný osud jako blaničtí jezdci
Hora Sitno poblíž Banské Štiavnice je opředená řadou pověstí. Ve slovenské mytologii má podobnou úlohu, jako v Česku hora Blaník. Uvnitř mají dřímat vojáci, kteří přijedou na pomoc, až bude národu nejhůře. Řada lidí ale pověst o rytířích – ať už v Sitně nebo Blaníku, nezná. Tamní chatař ale rád plánuje noční výstupy na kopec, při nichž příběh vypráví.
Kdesi na Sitně vyvěrá vydatný pramen. V určitou noční hodinu ale podle útržků starých pověstí pokaždé vyschne. V té chvíli totiž uvnitř hory v rozsáhlých síních husaři napájí své koně.
Do kopce ve světle baterek nás šlape šest. Je dokonalá tma, vydatně prší a blíží se velká bouřka.
Skupinka z Nitry Matěj, Ema, Šimon, Nina se těší na čtení pověstí. Tu o sitnianských rytířích ale neznají.
Rytířská legenda
Přicházíme k informační tabuli. Je nadepsaná: Legenda o rytieroch zo Sitna.
Čtěte také
V devátém století vládl na hradě Sitno kníže Stojmír. Měl staršího syna Tyra a mladšího Želibora. V poslední hodině staršímu odevzdal vládu a oba povzbudil, aby žili ve svornosti. Silní budou jen, když budou žít v jednotě. Mladší Želibor se ale ztrátou dědictví cítil podvedený.
Pokračujeme ve výstupu, zbytek příběhu si vyslechneme na chatě Andreje Kmetě. Teď nás čeká strmý výšlap po nových kovových schodech mezi skalami.
Strhl se liják, po okolních kopcích skáčkou desítky blesků. Ale uvnitř chaty je útulno a téměř plno.
„Mezi bratry se rozevřela taková nenávist, která vyvrcholila v sitnianských lesech. Oba bratři tam lovili a zastřelili statného jelena. Nebyli schopni se ale dohodnout, čí ten jelen je, kdo ho vlastně ulovil. A tak se začali hádat a bít,“ vypráví příběh dvou knížecích synů chatař Braňo Cengel.
„Už?“
Tyr a Želibor povolali vojska a strhla se bitva. Zastavit bratrovražednou řež o moc se snažil velekněz Nákon.
„Tehdy je i jejich vojska zaklel do sitnatských skalisek. Každých sedm roků ale jeden z vojáků vyjde ven a zeptá se: ‚už?‘ A pokud mu nikdo neodpoví, tak se vrátí zpět a čeká dalších sedm let,“ uzavírá příběh zakletí Braňo.
Rytíři tak stojí uvnitř hory, při svých koních s jednou nohou ve třmeni, hlavou položenou na koňském boku a čekají, až bude zemi nejhůře.
Chatař zde žije už osmým rokem. Slyšel tak již ono „už“? „Chodím po těchto horách velice často a mám je zchozené křížem krážem. Procházel jsem, poslouchal jsem, ale neslyšel jsem,“ dodává Braňo.
Související
-
Vídeňskou kávu zřejmě vymyslel ukrajinský kozák. Ve Lvově s kávou dodnes experimentují
K ukrajinskému Lvovu pití kávy neodmyslitelně patří. Jednu z nejstarších kaváren Lvova najdete přímo na hlavním náměstí. Objednat si tu můžete i zapálenou kávu.
-
Zachraňovali sousedy i přespolní během povodní. Dobrovolných hasičů je na Slovinsku až 160 tisíc
Slovinsko má údajně nejvíc hasičů na obyvatele z celého světa. Ve dvoumilionovém Slovinsku je 160 tisíc registrovaných dobrovolných hasičů.
-
Český obr v srdci Káhiry. Budova české ambasády v Egyptě ukrývá kinosál, tenisový kurt i školu
Na českou ambasádu v Káhiře chodí diplomatické návštěvy nesmírně rády. Unikátní komplex ze sedmdesátých let totiž nemá ve dvacetimiliónové egyptské metropoli obdoby.
