Stop pro všechny

Řízení auta má své zvláštnosti skoro v každé zemi. Ve Spojených státech může řidiče překvapit dopravní značení, na které v Evropě nenarazíte. Můžeme si z něj odnést i jedno obecné poučení.

Stopka pro všechny - tak se dá přeložit značka, na kterou narazíte v Americe velmi často. Znamená, že řidiči přijíždějící na danou křižovatku ze všech směrů musejí zastavit, posoudit situaci a dát přednost tomu, kdo přijel první. Zní to jednoduše, ale představte si, že přijíždíte současně s auty z jednoho, dvou nebo tří jiných směrů, přičemž všechna mají na příjezdu stopku. O tom, kdo přijel první, by se dalo polemizovat. Kdo pojede první?

Jako člověk bez velkých iluzí o lidské povaze bych čekal, že řidič s největší dávkou sebevědomí (nebo prostě hroší kůže) vyrazí vpřed bez ohledu na ostatní. Zatím jsem byl ale vždycky svědkem toho, že v takové situaci všichni spořádaně zastaví, někdy si pokynou nebo na sebe bliknou a pak bezkonfliktně projedou křižovatkou jeden po druhém.

Nedokážu ani přesně popsat, jak komunikace mezi řidiči funguje, ale nějak to prostě jde.

I známí z Evropy nad tím kroutí hlavou a diví se, že "stopka pro všechny" nevede k častým nehodám, případně kolapsu v ranní či večerní špičce. Zvlášť v téhle agresivní zemi s pověstí kolbiště, kde ten, kdo nespěchá a není dostatečně průbojný, nemá šanci.

Asi to bude tím, Američané obecně ctí pravidla. Neplatí to samozřejmě stoprocentně, jako koneckonců nikde na světě. Doprava na některých místech v New Yorku je například tak hektická a na první pohled zmatečná, že právo silnějšího a agresivnějšího může být zdánlivě tím hlavním vodítkem. Ale "stopka pro všechny" se podle mé zkušenosti těší aspoň tady ve Washingtonu stejné úctě jako červená na semaforu. I když na blízku zrovna není policista.

Z toho se dá vzít ponaučení i pro jiné než dopravní situace. Stopka pro všechny vlastně říká: „Zastav, posuď situaci a pak pokračuj ohleduplně v cestě.“ A takové pravidlo má univerzální platnost.

Za sebe mohu říct, že nevěřím v novoroční předsevzetí. Přesto jsem pevně odhodlán mít právě tuhle radu na paměti v roce 2009 častěji, než dřív.

Vít Pohanka, Český rozhlas, Washington

autor: vpo
Spustit audio