Starost o čtyřčata? Pro slovenskou rodinu denní chléb
Dítě do rodiny, to je radost. Dvě děti, to je radost dvojnásobná. Ovšem co takové tři, nebo dokonce čtyři děti narozené najednou? Na tuto otázku dokážou snadno odpovědět Andrea a Miloš Kyselicovi z Trenčianských Teplic na Slovensku. Jejich čtyřčata už jsou rok a půl stará, běhají jako o závod a moc šancí na klid svým rodičům nedávají. I když při dobré organizaci se dá zvládnout všechno.
Ani krmení dravé zvěře není taková zábava jako krmení u Kyselicových. Matka posadí čtyři děti na židličky vedle sebe, zapne jim oblíbenou pohádku, aby se na chvíli uklidnily, a společně s babičkou berou lžíce a podávají polévku. Vše se odehrává v jednom z dětských pokojů. Do kuchyně se nevejdou a obývák nemají.
Třípokojový byt dostala rodina do pronájmu od města. V jednom pokoji spí osmiletá dcera, ve druhém otec s Ondrou a Peterem. „Naštěstí se v noci už moc často nebudí,“ říká Miloš „Já spím dobře. Když se probudí, dám jim najíst a hotovo.“ Andrea má u sebe Janu a Hanu a manželův styl výchovy odmítá. „On je uspává na rukou, rozmazluje je. Já je nechám vyplakat a pak usnou.“
Miloš pracoval jako masér pro extraligové hokejisty Dukly Trenčín. To však kvůli dětem nešlo a teď masíruje na směny pacienty v lázních. Andrea je rehabilitační sestra a dostává mateřskou 250 eur. Skoro tolik stojí měsíčně sušené mléko. První rok ho měli zdarma a za oblečení nebo plenky doposud nedali ani euro. Dostali i pračku a sušičku.
Rodinu drží nad vodou sponzoři. „Když se děti narodily, tak jsme byli každý den v novinách, v televizi a hodně lidí i firem nám začalo posílat spoustu věcí. Já jsem nemusela koupit ještě ani ponožky,“ popisuje Andrea.
Rodina má nárok na pečovatelku a tou je babička s platem 200 eur. Když je doma i Miloš, může Andrea odjet se starší dcerou na lyže. Letos už byly třikrát. Jinak pomáhají i kamarádi. Chlapi bez problémů vymění řízení auta za dvojsedadlový kočárek. „Vyjíždíme na dvě hodiny, dáme si pivo, pokecáme. Působíme jako exoti, ale lidi si zvykli,“ dozvídám se.
Byt v šestém patře má místo dveří jen dřevěné zábrany – tak, aby děti byly vidět, ale aby nepronikly. Šuplíky jsou zajištěné zámkem a do výše pasu je všechno přibité. Nejvíc času zabere jídlo, a tak Andrea vaří zásadně na dva dny dopředu.
Děti se jí neustále motají pod nohama. Matka i přesto působí ve veškerém tomto zmatku velice klidně. „Od první chvíle jsem věděla, že to bude dobré,“ svěřuje se Andrea. A Miloš přitakává: „Je to pěkná starost. Člověka to probere.“
Miloš sice koupil třináct let staré auto pro osm lidí, další děti však neplánuje. Čtyřčatům zato naplánoval do budoucna sportovní kroužek. Žádný hokej nebo lyžování - budou chodit plavat. Na to stačí plavky a ručník.
