Stanislav Komárek ve Dvaceti minutách Radiožurnálu

Ocitla se Evropa 21. století na rozcestí nebo už na scestí? Jak se chová dnešní člověk z hlediska biologického? A jaké to je strávit vánoční svátky v izolaci úplné tmy? Hostem Dvaceti minut Radiožurnálu je filozof, biolog, spisovatel Stanislav Komárek. Vítejte, dobrý den.

Stanislav KOMÁREK, filozof, biolog, spisovatel
--------------------
Dobrá den.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane profesore, jaké to je pro vás jako pro filozofa prožívat ten přelom roků? Bilancujete?

Stanislav KOMÁREK, filozof, biolog, spisovatel
--------------------
No, on ten přelom roku vlastně je už na zimní slunovrat. Ten tradičně býval tím přelomovým momentem, no a všimněme si, jak před těmi Vánoci vždycky mají všichni dojem, jakoby už svět měl skončit. Teď se všechno, všechno vyřizuje, dělají se účetní uzávěrky, budí to dojem, že tedy zítra již bude konec světa. Také v těch starých kulturách i šamani nejvíc bubnovali a kouzlili, aby se slunce opět vrátilo a ono se opět vrátí.

Čtěte také

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesto, máte nějakou bilanci, ať už tedy prožíváte ten konec spíše k tomu zimnímu slunovratu, nebo tedy ke kalendářnímu roku?

Stanislav KOMÁREK, filozof, biolog, spisovatel
--------------------
Spíš k zimnímu slunovratu. Já potom, potom také většinou mizívám do temné komory v rámci takzvané terapie tmou.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, to musíme posluchačům upřesnit, že nemizíte do temné komory vyvolávat fotografie, to už se asi tedy nedělá ani, ale že mizíte právě na ten takzvaný pobyt ve tmě, kam odcházíte 23. prosince a vracíte se, nemýlím-li se 30. I z toho důvodu vlastně náš rozhovor předtáčíme. Proč jste se rozhodl takto strávit vánoční svátky?

Stanislav KOMÁREK, filozof, biolog, spisovatel
--------------------
Já už je takto budu trávit počtvrté. Ono to má mnoho do sebe. Tuto terapie, terapie tmou provozují lázně Čeladná v Beskydech a ještě nějaká další zařízení po Čechách, a vlastně vychází z prastaré praxe jednak tibetských mnichů, ale třeba taky pravoslavných mnichů. Ti takzvaní mniši zatvorniky. A koneckonců se to hojně dělalo i u různých indiánských kultur, kdy se někteří jedinci izolovali, ono to bylo většinou víc než na týden, jak chodívám já. To je taková zkrácená softverze pro středoevropské intelektuály a úředníky, protože na 100 dní zmizet, to už znamená se raději z té temnoty ani nevracet. A ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A oni se, promiňte, mniši také takto připravovali i na odchod na druhý břeh, jestli se nemýlím.

Stanislav KOMÁREK, filozof, biolog, spisovatel
--------------------
Ano, ano, ano. Řada z nich nikdy už potom z té komory nevyšla.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
To nemáte v plánu, jste tam, jak říkáte, po čtvrté.

Stanislav KOMÁREK, filozof, biolog, spisovatel
--------------------
Nemám, nemám, ale jako chápu to pokušení. Vždycky jsem si myslel, že takoví ti různí macaráti jeskynní a tak, že jsou to takoví obojživelníci chudáčci, na které nezbylo, ale ono to, ono jako na tom něco je, pobyt ve tmě, v klidu, ta komora je i odhlučněná, takže jsme tam vlastně sami se sebou. Někteří moji známí říkali a to se, Stando, nebojíš, že na tebe z nevědomí něco ošklivého vyskočí, nějaký démon? Tak jsem jim říkal, no, pokud teda mám v nevědomí nějakého démona, tak bych o něm chtěl vědět. Podobně jako by mě znervózňovalo, kdyby v nějaké skříni doma byl opravdovský bubák a já jsem kolem ní chodil, jakože tam, jakože tam není.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A zatím se žádný ten démon, pane profesore, neobjevil?

Stanislav KOMÁREK, filozof, biolog, spisovatel
--------------------
Zatím, zatím nevyskočil, no, chtěl bych poděkovat osudu v tomto smyslu.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak jste tam prozkoumal sám sebe za to po třikrát, jak jste tam zatím byl. Co se děje?

Stanislav KOMÁREK, filozof, biolog, spisovatel
--------------------
No, zejména ta první návštěva je takového něco, jako když vyklízíte, řekněme, starou komoru, kde je za 55 let mnoho haraburdí, pavouci na tom spřádají různé pavučiny, no a teď vy to vlastně vyklízíte a probíráte se svým dětstvím i poměrně raným, školními léty a tak dále. Mně by se zpětně jevila doba základní školy či gymplu téměř jako kárný tábor, ale když jsem si to tam rozebral, ono to zase nebylo vůbec, vůbec tak zlé.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak tam, promiňte, pane profesore, přichází právě ty myšlenky, když říkáte najednou jsem se probíral jaksi dobou mládí, studií?

Stanislav KOMÁREK, filozof, biolog, spisovatel
--------------------
Ony přicházejí samy. V té tmě se vůbec nenudíte. Představa, že, že se tam ukoušete nudou, je naprosto zavádějící. Myšlenky se hrnou samy. Běžně se říká, že myšlenka nás napadne, řekněme jako kdyby na nás skončil rys z větve stromu. Ono na tom něco je. Ony k nám jako přicházejí a my se s nimi znovu, znovu obíráme, nějak je, nějak je třídíme. Ono je to taky hodně o odpuštění. Slovo odpuštění, to je doslova jako když máme za přehradou příliš vody, no tak musíme trochu, trochu těch vod odpustit a ona se nám neprotrhne ta hráz. Odpuštění neděláme ani kvůli těm, kdo se na nás skutečně nebo domněle provinili, jsou možná někdy, někdy neřádi, ale nechť si jsou, ani, řekněme, kvůli pánubohu, ale to děláme kvůli sobě samým, protože nám se tím uleví.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A k tomu odpuštění se lépe dochází takto zbaven tedy vidění v naprosté tmě a klidu?

Stanislav KOMÁREK, filozof, biolog, spisovatel
--------------------
Mnohem lépe, mnohem lépe. Mohu každému vřele doporučit.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem Dvaceti minut Radiožurnálu je profesor Stanislav Komárek, filozof a biolog. Když mluvíme o tom vašem pobytu ve tmě, tak z hlediska filozofa, to už jste řekl ohledně myšlenek, co tam třeba člověka napadá, z hlediska biologa, jak je člověk uzpůsoben na pobyt ve tmě?

Stanislav KOMÁREK, filozof, biolog, spisovatel
--------------------
Poměrně dobře. Koneckonců on do té tmy vlastně nejde na týden či déle nikdo, kdo by se nějak z principu temnot bál. Někteří lidé mají skutečně ze tmy strach. Já jsem nikdy nemíval. I koneckonců i jako malý biolog jsem se zabýval výzkumem nočních motýlů a mnoho, mnoho nocí jsem strávil různě po lesích jejich lovem a tma mi nikdy, abych tak řekl, z principu nevadila.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Já také se tedy nebojím úplně tmy, pane profesore, ale představa, že tam strávím nonstop 7 dní a nocí tedy, je pro mě nemožná. O co tam vlastně přicházíte? Přicházíte tam tedy o zrak, potom tam člověk jistě přichází trochu o ten smysl pro čas. Ten tam asi plyne také nějak jinak. A co naopak získáváte?

Stanislav KOMÁREK, filozof, biolog, spisovatel
--------------------
Získáváte tu mozkovou kapacitu, která je vyřazena z provozu, protože mi běžně musíme, řekněme, vyhodnocovat všechny optické a akustické vjemy, které máme a to je strašlivý výkon toho mozku. Představte si jenom takovou věc, že třeba běžíte lesem a nenarážíte do těch stromů. No a tam věru nevím, kolik je to teda procent, ale tato mozková kapacita je uvolněná. Samozřejmě o časový odhad přicházíte kromě toho, že někdy přichází tedy provozovatel komory, tak tam vlastně jediná, jediný znak, že jak čas plyne, je oběd, který přinesou do takové taky zatemněné předsíňky a který si potom odnesu dál. To by se úplně smysl pro čas tam tedy rozpadl. Horší je, že po dvou, třech dnech ztrácíte smysl pro orientaci intuicí. Doma, když zhasnete, tak ihned trefíte, co já vím, k vodovodu nebo k oknu, i když je v tom bytě tma. Ale po dvou, třech dnech se vám tam vlastně začíná projevovat takový jaksi halucinační svět, že najednou v té místnosti vidíte věci, které tam nejsou. Tu je bambusový keřík, tu je balustráda, tu je křeslo. To křeslo tam je, ale je jinde, než vy ho vidíte. Takže pak už je nutno jenom hmatat.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Dají se vysvětlit nějakým způsobem tyto halucinace, které přichází třeba po těch třech dnech? A zažil jste tam nějaké transcendentální zážitky?

Stanislav KOMÁREK, filozof, biolog, spisovatel
--------------------
Jako, jako zažil jsem tam zážitky označitelné jako transcendentální, ale o těch se nedá do rozhlasu běžným způsobem mluvit. Potom ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč, pane profesore? Jenom byly jaksi nemravné nebo naopak byly, jaké byly?

Stanislav KOMÁREK, filozof, biolog, spisovatel
--------------------
Nemravné nebyly, ale byly, byly zcela, zcela jaksi extatické, prostě jsou věci, které se dají jenom prožít a jsou věci, o kterých se dá vyprávět do mikrofonu. A ten původ těch halucinací je v tom, že vlastně náš mozek, když nemá dostatek vjemů přirozených, tak si je začne vyrábět sám. Toto je dávno známo z takzvaných deprivačních komor, kdy je možno, kdy je možno nějak dokonce i třeba v takovém /nesrozumitelné/ flotačním tanku vyřadit i hmat, takže tam to nastupuje dříve a výrazněji. Je to něco podobného jako já nevím, když malé dítě nemá žádného kamaráda, tak si ho vymyslí a jakoby si s ním, si s ním hraje a jakoby, já nevím, jeho kamarád Pepíček s ním byl v pokoji, ale on tam žádný není. Takže princip je asi tento. Je to víceméně u všech, kdo tam, kdo tam nastoupí.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Co jste se tedy dozvěděl sám o sobě tímto pobytem nejzásadnějšího?

Stanislav KOMÁREK, filozof, biolog, spisovatel
--------------------
Leccos. Člověk má čas si projít třeba svoje mezilidské vztahy, kdybych to řekl tak ošklivě, tak udělat trochu probírku, kde to ještě stojí a kde to již nestojí za to. Co by měl do budoucna dělat. Když jste mluvila o tom bilancování, tohle to je k bilancování mnohem lepší příležitost než nějaký konec roku. Každý se tam dozví to, co je mu nějak přiměřené o sobě vědět.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A tímto poznáním jste se, promiňte, potom řídil i když jste se vrátil ven?

Stanislav KOMÁREK, filozof, biolog, spisovatel
--------------------
Samozřejmě.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Z temné komory.

Stanislav KOMÁREK, filozof, biolog, spisovatel
--------------------
Ano, ano.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak jak se proměnil váš svět po temné komoře?

Stanislav KOMÁREK, filozof, biolog, spisovatel
--------------------
Takhle, každá proměna je správná jenom tehdy, když není úplně přelomová. Většina lidí si něco jako osvícení představuje tak, že truhlář hobluje, hobluje, najednou odhodí hoblík a zakřičí urovnávejte stezky Páně. No takhle by to vypadat nemělo. Hobluje, hobluje, na minutku se zastaví, pak hobluje dál a trochu, trochu jinak. Takže mám od těch dob některé jiné priority a tak nějak, nějak vidím, tak pozvání do rozhlasu ještě, ještě přijímám, ale svět médií se mi začíná vzdalovat.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to jsme rádi, že se vám ještě podařilo sem přijít zvlášť před tím vaším pobytem ve tmě. Jaké jste tam zažil nejtěžší okamžiky?

Stanislav KOMÁREK, filozof, biolog, spisovatel
--------------------
Nijaké strašné tam nebyly. Občas se u někoho stává, že musí z té komory i vyjít. To je samozřejmě nutno, protože nelze riskovat, že by se tam někdo například zbláznil, ale není snad takový případ znám. Ale občas tam tělo hodí nějaké příznaky nějaké nemoci, jakoby se třeba rozjížděla angína nebo bolest v různých částech kosterního svalstva. Což by vlastně simulovalo nutnost z té komory nějak vyjít a začít se léčit. Ale ono k tomuhle dochází v menší míře i v běžném spánku, a po několika minutách až hodinách ty příznaky odezní. Takhle vlastně ono to souvisí se vznikem psychosomatických chorob, kdy vlastně náš, náš organismus, naše, naše já, abych tak řekl, někde hledá cestu, kde by ty symptomy prorazily cestou nejmenšího odporu. O tom už kdysi mluvil Alfréd Adler, to není něco, co bych vymyslel já předloni, a je to velmi zajímavé. Ale o psychosomatických nemocech a psychosomatické medicíně, to by byla úplně jiná písnička.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem Dvaceti minut Radiožurnálu je filozof, biolog a spisovatel Stanislav Komárek. Vy jste nedávno pokřtil knihu Evropa na rozcestí. V předmluvě píšete, že mnohý biolog ve svém životě pochopí, že ze všech živočichů nejzajímavější jsou lidé a že má větší rajc sledovat dynamiku vývoje a proměn lidských společenství než třeba sledovat dění v mraveništi nebo v úlu. Jaké nejzajímavější závěry ohledně lidského druhu jste učinil?

Stanislav KOMÁREK, filozof, biolog, spisovatel
--------------------
No ono je jich hodně. Ono to má taky jedno čertovo kopýtko. Ty mravence my sledujeme zvnějšku a je nám celkem jedno, jestli královna je oblíbená nebo neoblíbená nebo kam půjdou zítra sbírat výkaly z mšic. Naše pobývání mezi lidmi nás nutí k tomu, že byť bychom nebyli kdo ví jak angažováni v každodenní politice, tak přece jenom v tom společenství nějak žijeme. Řekněme z ryze, z ryze politologického hlediska by bylo jistě zajímavé sledovat zánik nacismu na podzim 44, na jaře 45, ale pokud člověk bydlel v Berlíně a každou noc ho tam bombardovali, tak jako byl, byl rád, když se dožil konce války a ty teoretické imprese mu ustoupily do pozadí.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A teď jste, pane profesore, Evropanem, napsal jste knihu Evropa na rozcestí, takže jste součástí určitě nějakého přelomového okamžiku a zároveň tedy se to snažíte pozorovat. Tak k čemu jste dospěl?

Stanislav KOMÁREK, filozof, biolog, spisovatel
--------------------
No, tak samozřejmě, že jsem Evropanem. Narodil jsem se v Čechách a kromě 8 let v Rakousku a půl roku v Holandsku jsem tady vždycky žil, takže to je, to je samo centrum Evropy. No a tak ono dá se říct, že v dobách, kdy jsem tuto knihu psal, tak ještě neprobíhaly politické změny, které teďko by bylo lze interpretovat jako, jako špatnou, špatnou upoutávku na knihu.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Já jsem si říkala, jestli jste si na to načasoval trochu ten křest knihy takto?

Stanislav KOMÁREK, filozof, biolog, spisovatel
--------------------
Ne, ne, to ona dokonce měla vyjít o rok dřív, ale jako většina autorů jsem jí, jsem jí psal déle než, než se očekávalo a právě s panem, s panem ředitelem Padevětem jsme na křtu říkali, že by to mohlo budit dojet, že jsme to takto načasovali, nebo dokonce že jsme současné nepokoje vyvolali, to bylo pár dní po pařížských atentátech, ale, ale není tomu tak. Nebyl to marketingový tah. Ostatně není mým cílem nějak prostírat katastrofické vize. Ono se prostírá buď že na za dveřmi je katastrofa nevídaného rozsahu, anebo že vše je v nejlepším pořádku a bude jenom rozkvět a rozkvět a jásání a plesání.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A vy jste, pane profesore, promiňte, že vám do toho vstupuji, ale napsal, že Evropa dnes zažívá cosi podobného tomu, čemu se kdysi říkávalo soumrak rudocha a bizona. Jak tomu rozumět?

Stanislav KOMÁREK, filozof, biolog, spisovatel
--------------------
No tak obojí jsou dnes ve Spojených státech v rezervacích, teda ti bizoni jinde než indiáni. Oboje přežili, dnes je mnohem víc jak indiánského obyvatelstva. Nevím, jestli bizonů než třeba v roce 1890, ale tam mi jde o to, že stojíme před nějakou, nějakou změnou. Jako biolog můžu říct jediné, neopovážil bych se svým studentům dát hádanku v prvním semestru, máme vedle sebe dvě populace, jedna se množí a druhá se nemnoží, no jakpak to, milé děti, asi může dopadnout?

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ocitne se podle vás Evropan v budoucnosti v nějakém druhu rezervace?

Stanislav KOMÁREK, filozof, biolog, spisovatel
--------------------
No to ještě bude ta šťastnější, šťastnější varianta. Ono samozřejmě pro bohaté asijské turisty by bylo možná zajímavé uvidět zemi, kde je tolik historických budov, kde by ještě bylo možno vidět, já nevím, živé platoniky, fenomology, existencialisty, nejrůznější teda typy starodávných obřadů, třeba promoce, takže ono se to vlastně nabízí. My tím skanzenem už trochu jsme.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké cesty pro Evropu se tedy podle vás jeví, protože také tam naznačujete Evropa se ocitla na rozcestí, dá se stejně dobře říci, že na scestí.

Stanislav KOMÁREK, filozof, biolog, spisovatel
--------------------
No, každé rozcestí může být zároveň scestím, taky každá krize je počátkem něčeho jiného. My si představujete, že jaksi krize a pád římské říše, že to bylo něco dramatického. Ne, to šlo strašně pomaloučku, Itálie zůstala, kde byla, koneckonců ještě můj diplom je psán latinsky po tolika letech, čili ta, to kulturní dědictví jako nezmizelo, nezmizelo beze stopy. Pád Říma nebo pád západořímské říše byl nenápadný, jak známo poslední císař Romulus Augustus po zralé úvaze odešel ani ne do vyhnanství, do fešáckého důchodu ve vile za římskými hradbami, a římským obyvatelům se trochu, trochu ulehčilo od pravidelného daňového útisku. Takže vlastně my si představujeme, že většina takovýchto klíčových událostí přichází nějak úplně náhle. Zejména třeba po příkladu poslední světové války. Ale ono to tak zdaleka nemusí, nemusí být nebo nemusí tomu tak být v každém případě.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Bude to tedy pozvolná cesta změny podle vás?

Stanislav KOMÁREK, filozof, biolog, spisovatel
--------------------
Asi spíš pozvolná, i když kdo ví. Ono v exilu jsme si taky představovali, že komunismus bude vyhnívat ještě 50 let a pak se náhle zhroutil jako domeček z karet. To byla nejzajímavější společenská událost mého života. A něco podobného, byť to nemám za pravděpodobné, se také může, také může jednoho krásného dne stát. Já bych si samozřejmě přál Evropskou unii, která by byla funkčním státem a která by měla jeho zjevní příznaky. To je jednotná, jednotná zahraniční politika, jednotná nejen měna, ale i fiskální systém a jednotná armáda. K tomu je ještě na míle daleko.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy již ale dáváte velkou veličinu do toho vašeho uvažování, kudy směřuje Evropa a tou je osud, tak to tedy ponecháme i s nějakým respektem vůči osudu.

Stanislav KOMÁREK, filozof, biolog, spisovatel
--------------------
Samozřejmě, ten nemáme propachtovaná ani vy, ani já, ani, ani Europarlament.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem Dvaceti minut Radiožurnálu byl filozof, biolog, spisovatel Stanislav Komárek. Děkuji vám za to, na shledanou.

Stanislav KOMÁREK, filozof, biolog, spisovatel
--------------------
Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je společnost NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: kko
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová