Srbsko po volbách
Trefně bylo řečeno, že srbské volby mají dva vítěze: radikální nacionalisty i demokratické strany. Ti první posbírali nejvíce hlasů, chybí jim však koaliční potenciál, a proto vládu sestaví ti druzí. Tj. strany, u nichž převládá příklon k Západu. Proč ale rovnou nevyhráli stoupenci Západu?
Tomu se přece země snaží přibližovat od momentu, co padl polodiktátorský režim Slobodana Miloševiče, a to už je více než šest let! Že by se za celou tu dobu neprojevily žádné hmatatelné zisky, které příklon k Západu přinesl?
Odpověď je prostá: hmatatelných zisků je pomálu, zejména takových, na které by dosáhli prostí lidé. Reforma ekonomiky jde ztuha, mnohé privatizace zavánějí podvodem a nezaměstnanost je vysoká. A srbští radikálové, kteří si svou populistickou výmluvnost cizelovali už v devadesátých letech, dokázali v předvolební kampani této "blbé nálady po srbsku" zdatně využít.
S nespokojeností s hospodářskou a sociální situací se druží hluboké politické rozčarování. Mnoho Srbů má pocit, že mezi nimi, prostými občany, a vládní garniturou zeje propast. Zdá se jim jisté, že je vedení zaprodalo Západu. A že bilance této transakce je i v tomto případě pro Srbsko vysoce záporná.
Což opět nahrává radikálům, kteří mohou tvrdit: "Podívejte, vydali jsme k soudu v Haagu podle přání Západu naše generály, bývalého prezidenta Slobodana Miloševiče a skončil tam i vůdce naší strany Vojislav Šešelj. A jak se nám Západ za naši vstřícnost odvděčil? Tím, že nechal Slobodana Miloševiče v Haagu zemřel. A tím, že nám pomáhá bourat stát. Nebo myslíte, že by se Černá Hora mohla loni odtrhnout od Srbska, kdyby pikle jejích vůdců Západ neposvětil? A jako by to nestačilo, teď nás připraví ještě o Kosovo!"
Kosovo je problém sám o sobě. Tato srbská provincie je dnes de facto protektorátem mezinárodního společenství. Zmocněnec Spojených národů Marti Ahtisaari by měl brzy, snad již tento pátek, oznámit, co bude s Kosovem dál. Čeká se, že Ahtisaari doporučí pro Kosovo nějakou formu nezávislosti. Ta představa je pro mnoho Srbů velmi bolestná, a tak není divu, že volby byly vnímány i jako referendum o Kosovu. Plamenná obhajoba Kosova jako integrální součásti srbského státu radikálům zcela jistě přihodila pár procent hlasů navíc.
Pro ty Srby, kteří tvrdí, že jim Západ nerozumí, může být Kosovo dobrým argumentem. Člověk, který o minulosti regionu nic neví a soustředí se jen na přítomnosti či pár posledních let, bude se soudem o budoucnosti Kosova hotov rychle: vyjde z toho, že tu žije 90 procent Albánců, a ti, i vzhledem k tomu, že je Srbové koncem minulého století dosti silně tiskli, mají právo na sebeurčení.
Jenže: Zárodky srbské státní a církevní identity se formovaly právě v Kosovu. Kdo to neví, nemůže pochopit, co Kosovo pro Srbsko znamená. Zkuste si odpovědět na otázku: Byli bychom my ochotni vzdát se Levého Hradce, Vyšehradu, Starého Města a Mikulčic jen proto, že na nich dnes žije jiné etnikum? Které tam navíc přilákali nenávidění okupanti - v případě Kosova Turci?
Západ stěží kdy docení hloubku srbské vazby na Kosovo, v tom mají Srbové pravdu a právem si připadají nepochopení.
Jsou tu ovšem i jiné pocity nepochopenosti, nedoceněnosti, ba zrazenosti; frustrace mnohdy hůře pochopitelné, než je ta kosovská, ale o nic méně reálné.
Srbové například soudí, že dlouho předlouho byli jedinou hrází, která zadržovala turecký, islámský příboj - a že je přitom Západ nechal na holičkách.
Západu kladou za vinu i to, že se proti nim stavěl v době rozpadu bývalé Jugoslávie -jejíž dezintegraci urychlil příliš rychlým uznáním nezávislosti Slovinska a Chorvatska. A také to, že za občanské války v bývalé Jugoslávii měřil dvojím metrem: Srbům prý neodpustil nic, ovšem nad výstřelky jejich protivníků přivíral oči.
Řada Srbů se dodnes nesmířila ani s tím, co vnímají jako hrubý nevděk, ba zradu ostatních národů bývalé Jugoslávie. Srbové byli vojenskou i politickou páteří federace, národem, který umožnil její vznik a garantoval bezpečnost a nezávislost státu jižních Slovanů. Ale jak se ze srbského úhlu pohledu může zdát, ti ostatní si toho nevážili a při první vhodné příležitosti pohroužili dýku do pobratimských srbských zad.
Těchto duchů blízké i dávné minulosti se Srbsko jistě zbaví. I ono bude jednou prosperující zemí, která plně snese západní demokratická měřítka a v níž nebudou nejsilnější stranou bojovní, populističtí, lstiví radikálové. Ale než srbské řeky odplaví kalné vody, v nichž radikálové loví, uplyne ještě hodně času - a během té doby Srbsko zřejmě přijde o svou kolébku, Kosovo.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Macinka: Prezident by měl výzvu Sněmovny brát vážně. Dosavadní reakci beru jako vyjádření Koláře
-
Země se otepluje. Pokud to ekonomové zpochybňují, mají své důvody, říká klimatolog
-
Zavoral: Cena Zlatá ladička je ocenění nejen orchestru Českého rozhlasu, ale i české skladatelské školy
-
‚Vážím si, že plánované popravy byly zrušeny.‘ Trump poděkoval íránskému režimu