Španělkám už 55 let udává styl panenka Nancy. Půlkulatiny oslavila ve velkém stylu

Esther je dnes čtyřicátnice, a jak mi říká, bývala více zatížená na Barbie. Panenku Nancy měla také, ale jen jednu. Dostala ji od strýce, když se vrátil z vojny. V sedmdesátých a osmdesátých letech to bylo ve Španělsku velmi běžné. Vždy když se mladí muži vrátili z vojenské služby, přinesli svým sestrám, sestřenicím či neteřím panenku Nancy.

Úplně žasnu, když mi Esther, rozená Barceloňanka, avšak s kořeny na jihu Španělska, vypráví, že panenka, kterou jí strýc přinesl, byla oblečená v maskáčích a měla i vojenskou trubku. Nancy vojačka zdobila prý mnohé obývací pokoje španělských bytů. A lidé si ji dokonce i vystavovali na televizi mezi rodinné fotografie jako suvenýr.

Vždy o krok napřed

Panenku Nancy začali vyrábět v roce 1968. O místo v dětských pokojích se od začátku musela dělit s panenkou Barbie. Podle Esther se však španělské dívky nerozdělovaly podle toho, zda měly zahraniční Barbie nebo domácí Nancy. Cenově prý mezi nimi také nebyl až takový rozdíl.

Dokument k panenčiným 55. narozeninám, který jsem nedávno viděla ve zdejší televizi, velmi dobře popisuje i společenský kontext a to, že Nancy vlastně kráčela o krok napřed před španělskými děvčaty a ženami.

V době, kdy byla většina Španělek v domácnosti, protože jim manžel nedovolil pracovat, a ženy neměly nejen volební, ale ani podpisové právo, Nancy už žila sama a pracovala jako ošetřovatelka, výzkumnice nebo letuška.

Láska na první pohled

Charo a Carmen mi také vyprávějí o svých prvních Nancy. Jelikož oběma dámám táhne na šedesát, měly ty úplně první verze. Vzpomínají, že Nancy byla na rozdíl od jiných panenek, které měly předtím, mnohem menší a krásnější.

To, že ji její tvůrce Agustín Juan Alexander zmenšil, byl zjevně správný tah. Na rozdíl od Barbie panenky Nancy často měnily nejen barvu a délku vlasů, ale v jedné edici měly dokonce na nosíku a tvářích pihy.

Panenka do každé rodiny

Za prvních deset let prodali ve Španělsku až 10 milionů kusů těchto moderních panenek. Továrna v Alicante je nestačila chrlit – Nancy studentka, Nancy zpěvačka, Nancy sportovkyně. Dokonce lyžařka. Vždy aktuální a nezávislá.

Pro španělské dívky se stala spíše kamarádkou či vzorem než panenkou, o kterou je třeba pečovat jako o dítě. Esther mi potvrzuje, že od doby, kdy existovaly Nancy a Barbie, si už dívky ve Španělsku tolik nehrávaly s hračkami, které znázorňovaly miminka.

O Nancy sice nevznikl žádný film jako o slavnější Barbie, ale v duších Španělek a Španělů je tato panenka se zcela nešpanělským jménem stejně zářivou hvězdou!