I v Egyptě mají své „vánoční cukroví“. Tradiční cukrové panenky ale vytlačují plastové figurky z Číny

Tady na jedné z rušných káhirských magistrál, kterou z jedné strany obklopuje věhlasná špinavá čtvrť popelářů a z druhé pak staré káhirské hřbitovy, stojí obrovský stan. Do okolní špíny a chaosu z něj září krásné veliké panenky oblečené do třpytivých princeznovských šatů nejrůznějších barev.

Maulidové sladkosti jsou většinou v celofánu zabalené různé orientální cukrovinky plné kokosu, burských oříšků, samozřejmě cukru, barevného želé nebo marmelády|foto:Štěpán Macháček, Český rozhlas

Takovéto stánky se v Káhiře vyrojí jen jednou do roka.

„Všechny tyhle sladkosti jsou maulidové cukroví, jindy se neprodávají,“ vysvětluje Muhammad, který je tu prodává na kila. „Tohle je boram s buráky, támhle jsou sezamky, cukroví s marmeládou, nugát… Snad se to všechno prodá.“

Maulidové sladkosti jsou většinou v celofánu zabalené různé orientální cukrovinky plné kokosu, burských oříšků, samozřejmě cukru, barevného želé, marmelády. Byl jsem donucen k ochutnání jedné ze sladkostí – je tahavá, je v ní spoustu kokosu, cukru a burských oříšků.

Tradice made in China

Stánek je obsypaný krabicemi, ve kterých stojí velké plastové panenky, hodně barevně oblečené. Muhammad říká, že pocházejí z Číny, takže to pravděpodobně ani nejsou pravé maulidové panenky. Egyptská tradice tak trošku bere za své.

Jen v jedné přepravce v rohu, tak trošku bokem, jsou vyskládané jezdecké postavičky a panenky vyrobené čistě z cukru. Mají na sobě dokonce egyptské vlaječky. Tohle jsou ty tradiční egyptské ozdoby.

„Tady je jezdec na koni a panenka. Ti jsou z cukru, jsou egyptské. Letos stojí 30 liber, nejsou drahé,“ ujišťuje Muhammad.

Maulidové sladkosti se prodávají na kila|foto:Štěpán Macháček, Český rozhlas

Chalífa a jeho krásná žena

Kam jinam se vydat za maulidovými panenkami než do historického centra fátimovské Káhiry.

Právě tudy, po její hlavní tepně, které se dneska říká Bajn al-Kasrajn, se před tisíci lety vydal podivínský fátimovský chalífa al-Hákim bi-Amrilláh na koni, převlečený za vojáka, a s jednou ze svých nejkrásnějších žen, do ulic egyptského hlavního města zjistit, jak se v nich lidem žije.

Panenky kupují otcové dcerám, snoubenci snoubenkám a manželé svým ženám s jednou výjimkou. Ještě rok po svatbě přinese mladé ženě panenku právě otec|foto:Štěpán Macháček, Český rozhlas

Praví to aspoň káhirská legenda. A cukráři prý byli tak omámeni ženinou krásou, že začali okamžitě dělat z cukru nejen chalífu na koni, ale také jeho ženu.

Dívce panenku, mladíkovi jezdce

„Panenku kupuje otec dcerám. Když jsme byly se sestrou malé, tak nám táta vždy přinesl na Maulid panenku. A když má otec syna, tak mu přinese figurku jezdce na koni,“ vzpomíná Gháda, která prodává látky a šátky na jednom ze starých káhirských trhů.

„Panenku a cukroví také musí přinést snoubenec snoubence. A po svatbě je zvykem, že novomanželce přinese panenku první rok ještě otec a pak už manžel,“ dodává.

Svátek narození proroka Muhammada, tedy jakési islámské Vánoce, se každoročně posouvá. I v Egyptě se tak příští rok bude slavit o jedenáct dnů dřív.