Matrjošky, symbol plodnosti, se v Semjonově dodnes vyrábí i malují ručně. Ovšem přežije továrna pandemii?
Když se řekne Rusko, jedna z prvních věcí, kterou si řada lidí vybaví, je matrjoška. Tradiční lidová hračka a oblíbený suvenýr. Málokdo ale ví, že tahle malovaná panenka ze dřeva má kořeny původně v Japonsku. Jak se traduje, tak právě tam se před víc než sto třiceti lety inspirovali v dutých figurkách vejčitého tvaru, které se skládaly jedna do druhé. V jedné z nejstarších a největších výroben matrjošek, v Semjonově v ruském Povolží, natáčela zpravodajka Ivana Milenkovičová.
Matrona neboli zdrobněle Matrjoša. Ještě do třicátých let minulého století to bylo jedno z široce rozšířených ženských jmen na území dnešního Ruska. Spojované bylo hlavně s dobrým zdravím a plodností. A svým způsobem to tak zůstalo i dodnes. V podobě dřevěné baculky, která v sobě ukrývá zástupy menších panenek.
Dřevo schne celý rok
Dřevovýroba tu má dlouhou tradici. Povolží je jedním z jejích center od osmnáctého století. Jak vysvětluje ředitel semjonovské výrobny Alexej Usanov, než ale vůbec přijde dřevo do ruky místním truhlářům, musí nejdřív celý jeden rok vysychat.
Čtěte také
„Semjonovská matrjoška má vždycky žlutý šáteček, červené šaty. Uprostřed květinový ornament. Ty netradiční pak můžou mít i jiné barvy,“ popisuje. Všechny mají ale jedno společné. Od té největší až po úplně malinkou projdou rukama několika zdejších dam. To právě ony totiž kusu dřeva dávají konkrétně tváře. Paní Galina už sedmatřicet let.
Vybarvovací manufaktura
„Tomu, co dělám, se říká konturování. Kreslím očička, ručičky, pusinky. Dělám i ruměnce. A předám to pak dál.“ Jak říká její kolegyně, paní Světlana, v dílně vládne jasné rozdělení práce. Zatímco někdo maluje kontury, další třeba vybarvuje. Matrjošky tu dneska dělá zhruba dvacet lidí. Za dob Sovětského svazu jich přitom bylo okolo stovky.
Jak říká ředitel výrobny Alexej Usanov, byla jedním z mála podniků ve městě, které vůbec devadesátá léta přežily: „Zatímco jiné krachovaly, tady byl odbyt. A to díky tomu, že byla poptávka po výrobcích, které se prodávaly za valuty. Díky tomu a díky lidem fabrika přežila rozpad Sovětského svazu.“
Zabije tradici pandemie?
Do celého Ruska i ciziny vyvážejí taky další výrobky ze dřeva. Třeba nádobí zdobené takzvanou chochlomskou malbou. Jak ale připouští, i je ovlivnila pandemie. „Dřív jsme mívali vždycky dobré prodeje do Británie, Argentiny, Německa, Spojených států, Francie. Teď je to samozřejmě horší,” uznává.
Zatímco v ulicích Moskvy nebo Petrohradu číhají na turisty matrjošky s tvářemi známých osobností, od kosmonautů až po politiky, tady se drží klasiky. Mámy, matróny, Matrjoši s pořádnými ruměnci na tvářích. Když přežila s nevelkými změnami obě světové války, bolševickou revoluci i následný rozpad Sovětského svazu, přežije určitě i pandemii.
Související
-
Černé krásky jsou po staletí symbolem Benátek. Čemu vděčí gondoly za svůj tvar a podobu?
Gondoly stavěli v Benátkách už v osmém století šikovní loďaři z Tyrol. Jejich řemeslo se dědilo z otce na syna. Dodnes ve městě najdete stovky let staré loděnice.
-
Klempířské řemeslo v Kosovu pomalu zaniká. Pan Afrim zatím dál ohýbá plechy
Pan Afrim provozuje svou dílnu a obchod v centru kosovské Prištiny. Přestože je klempířem už přes čtyřicet let, jeho řemeslo se pomalu stává historií.
