Škrty v resortech jsou jen kosmetické úpravy. V současném deficitu hrají minimální roli, říká bývalý ministr financí Ivan Pilný

Ministři odložili původně na dnešek plánované hlasování o návrhu státního rozpočtu na příští rok, mají se k němu dostat v pondělí. Je podle vás odklad důkazem toho, že vláda k rozpočtu přistupuje svědomitě, nebo je to výraz toho, že se ministři a koaliční strany nedokáží dohodnout?

Ze své vlastní zkušenosti vím, že první problém je najít konsensus mezi celou vládou. Ministr financí je zodpovědný za zpracování rozpočtu, ale na vládě má jen jeden hlas, musí tedy dosáhnout konsensu se svými vládními kolegy.

To je obvykle komplikované a v letošním roce k tomu ještě přistupuje situace, kdy se mlha vznáší jak nad výdaji, tak příjmy státního rozpočtu, a to nejen kvůli energetické situaci. Téma inflace bylo trochu vytlačeno energetickou krizí, ale máme ji stále kolem 17 až 18 %, což nepochybně má velký vliv i na státní rozpočet.

Čtěte také

Nejprve pandemie, nyní inflace a stoupající ceny energií. Jak současná krize dopadá na kulturu?

Vláda návrh rozpočtu musí poslat do Poslanecké sněmovny do konce září, to znamená do příštího pátku. Původně ministři předpokládali a dnes o tom stále ještě mluvil premiér Petr Fiala z ODS, že schodek v rozpočtu bude 270 miliard, do toho ale přišly třeba cenové stropy na energie. Je podle vás možné deficit i tak udržet, nebo je už teď jasné, že bude víc než těch 270 miliard?

Nevím, na čem se nakonec ministři dohodnou. Kdybych měl vyslovit nějaký odhad, tak  deficit pravděpodobně bude o něco zvýšen, ačkoliv nevím o kolik. Situace je nepředvídatelná jak na straně výdajů, tak příjmů státu, a bohužel nepředvídatelná i u nás občanů. To znamená, že bude stejně docházet ke korekci státního rozpočtu, na příští rok zcela určitě, protože je velmi obtížné se v tom orientovat. 

Ještě víc mě znepokojuje to, co se ke státním rozpočtu obvykle připojuje, tedy střednědobý výhled, kde nás zvyšující se výdaje na obsluhu státního dluhu vedou k tomu, že to, co tam bude napsáno, je naprosto neudržitelné. Ekonomové i Národní rozpočtová rada varují, že bez zásadních reforem se možná neřítíme do katastrofy, ale rozhodně se budeme přibližovat k nějaké hypotetické dluhové brzdě.

Čtěte také

Energetická krize je téma číslo jedna. Zcela zastínila volební kampaně, tvrdí komentátorka Bastlová

Vidíte i se svou zkušeností, kdy jste byl ministrem financí, v nějakém resortu rezervy, které by se daly jednoduše získat? Kde by se dalo jednoduše v tuto chvíli něco pro příští rok škrtnout?

Na straně snižování vládních výdajů jsou kosmetické úpravy, které by se daly provádět. To v současných číslech, v řádu stovek miliard deficitu, hraje naprosto minimální roli, takže já na žádné úspory, které by mohly nastat díky například digitalizaci a podobně, v tento okamžik příliš nevěřím. Samozřejmě je to otázka priorit, protože pokud jich máte hodně, tak nemáte vlastně žádnou. 

Nevím, jestli je smysluplné za peníze, které vláda vybere třeba tou zvýšenou daní, ať už se bude jmenovat jakkoliv, nakupovat vojenskou techniku. Zatím jsem nezaznamenal, že by vláda měla zřetelné priority. Těch nemůže být moc, nemůžete přidávat státním zaměstnancům a úředníkům, zvyšujete inflační tlaky a vede to ke zvyšování výdajů státu. Měli byste se rozhodnout na základě zdravého rozumu a ne politikaření. Co je vlastně priorita? Já to bohužel u této vlády nevidím. 

Podle rozpočtové rady hrozí v řádu jednotek let aktivace tzv. dluhové brzdy. Co by způsobila?

Zaprvé je potřeba říct, že dluhovou brzdu lze opravit, což se nepochybně stane, protože ty dopady jsou potom drastické. K dluhové brzdě zatím neodvratně směřujeme, to znamená, že potom budeme muset hospodařit jenom s tím, co máme, s tím, co do rozpočtu přiteče, a nebudeme si na to moci půjčovat.

Národní rozpočtová rada ve zprávě z minulého týdne také varovala, že vzhledem k demografickému vývoji a stárnutí populace bude od 30. let tohoto století nárůst veřejného dluhu razantní, a to tak, že ho bude obtížné financovat. Kdyby nenastalo něco naprosto mimořádného, co si lze pod tímto představit? Jak vysoké by deficity v porovnání s tím současným třeba za 10 let mohly být?

Mandatorní výdaje státu tvoří především důchody. Když jsem dělal rozpočet já, tak na důchody jsem vyplácel asi 450 miliard, dnes už je to přes 600 miliard a to číslo poroste nahoru. To se ale netýká jenom penzí. Stárnoucí populace, jejíž věk dožití se zvyšuje, představuje obrovský tlak třeba i na zdravotnictví, jsou tu i další mandatorní výdaje, protože stát je největším zaměstnavatelem v této zemi.

Pokud bude stát stále ustupovat tlaku na zvyšování platů a mezd, tak se budeme dostávat do čísel, která výrazně převýší tu hrůzu, kterou v současné době máme a kterou víceméně tato vláda zdědila, i když jenom do jisté míry, protože současný ministr financí hlasoval pro zrušení superhrubé mzdy. To byl stomiliardový zásek do státního rozpočtu.

Jak znepokojivá je současná dynamika zvyšování státního dluhu v kontextu dalších zemí Evropské unie? Bude mít zrušení EET dopad na výši deficitu? Poslechněte si celý rozhovor.