Fotografie Trumpa se Zelenským ve Vatikánu byla zjevením z jiného světa. Věřím, že František byl při díle, říká biskup Holub

Co podle vás ukázal sobotní pohřeb papeže Františka?

Čtěte také

Papež otevírá biskupskou synodu širšímu spektru. Bude se jednat i o možnosti žehnat stejnopohlavním párům, říká biskup Holub

Pro mě ukázal, že František byl představitelem, který měl obrovskou úctu široko daleko za hranice těch, kteří se vnímají jako římští katolíci. A že to byla úcta, která se týkala ani ne tak jeho zbožnosti jako jeho lidskosti, způsobu, jak svoji víru žil – přirozeně, autenticky, radostně. Nevnucoval a zároveň velmi přesvědčivě oslovoval.

Toto se, myslím, projevilo nejenom v obrovské účasti všech politiků – to je možná něco, co je přece jenom u smrti papežů normální –, ale v celkové atmosféře a v tom obrovském množství lidí, kteří přišli, aby stáli třeba někde v boční ulici. Jenom proto, aby tam byli. 

Skutečná naděje

Jak byste shrnul jeho odkaz? Co přineslo dvanáct let jeho pontifikátu nejenom katolické církvi?

Podle mě přineslo možnost, aby lidé si uvědomili, že se mění epochy. Říkal, že situace, ve které se svět nachází, je zlomová a že v této situaci je třeba hledat zdroje skutečné naděje. Naděje, která není jenom jakousi reklamní větou, která se říká, protože to lidé chtějí slyšet, ale na kterou je možné se postavit, když je člověku těžko.

Zdá se mi, že to je něco, co přinesl tomuto světu, a že tuto jeho zvěst slyšeli mnozí. Právě proto také teď tak intenzivně reagovali na jeho odchod.

Čím si získal vaše srdce, jestli tedy to dobře chápu a formuloval jsem to výstižně?

Čtěte také

„Mluvil jsem o něm jako o Frantovi.“ S papežem jsme byli naladěni na stejnou vlnu, vzpomíná kněz Czendlik

Získal si moje srdce svojí prostotou. Tím, jak neobaloval věci do zbožných frází, ale mluvil zcela jednoznačně. Mluvil o tom, že církev je na cestě, že je mnohdy zablácená, že ta různá „kdyby“ poražených generálů, jak on říkal, je něco, čemu je třeba se významně vzdalovat…

Že všechny věci, ve kterých budeme moralizovat, jsou domečkem z karet a že církev, o které sní a kterou chce pomáhat vybudovat, je církví pěšáků, kteří pokračují v boji, jak taky napsal. Tyto výrazy a to, jakým způsobem se potkával s lidmi – přirozeně, vesele a zároveň s vážností okamžiku –, to jsou věci, které mě úplně fascinovaly.

A jak si lze uchovat prostotu, normálnost až na samotném vrcholu církevní hierarchie? 

Pro mě to je zázrak. Řekl bych, že se v tom významně vnitřně upevnil už v Buenos Aires, kde žil stylem, který se také asi vymykal tomu, jak žili jeho předchůdci.

Možná to vycházelo z jeho velmi dramatické zkušenosti z dob, kdy v Argentině vládla junta, on byl provinciálem jezuitů a sáhl si na to, jak je strašně náročné hledat dobro v dramatických okamžicích, kdy není úplně jasné, co je dobře a co špatně. A přesto jsme pozváni, abychom dobro hledali, abychom v dobro věřili, abychom nepodlehli beznaději nebo nějakému zoufalství.

Myslím, že tam získával duchovní pevnou půdu pod nohama, kterou měl natolik vnitřně v sobě, že ji neztratil ani na římském stolci.

Fotografie z jiného světa

Bývalý velvyslanec při NATO Jakub Landovský napsal na síti X: „Uháním po prázdné ukrajinské dálnici a raduji se ze setkání Trumpa a Zelenského na pontifikově pohřbu. Doufám, že papež František dokáže drobné „zázraky“ i po své smrti.“ Je na místě takový optimismus? Ptám se na váš osobní názor.

Musím říci, že mě napadlo něco podobného, co pana Landovského – že to je jeden z prvních přímluvných činů papeže Františka po tom, co přešel po mostu na druhou stranu k hospodinu, protože ta fotografie Trumpa se Zelenským v prázdné katedrále svatého Petra pro mě byla něčím až zjevujícím se z jiného světa. Takže věřím, že to tak může být. Věřím, že tady František byl trošku při díle. 

Je šance, že by mohl být zvolen papež, který by dokázal sjednotit rozdělenou římskokatolickou církev? Anebo necítíte, že by byla rozdělena?

Katolická církev je dneska téměř jedinou křesťanskou nebo možná úplně jedinou křesťanskou církví celosvětového formátu, která se na kulturních otázkách nerozštěpila. A to vnímám jako obrovské pozitivum a jako obrovskou zásluhu také papeže Františka.

Čtěte také

František otevíral katolickou církev reformám. Prosazoval duchovní pohled na ekologické vztahy, připomíná Šebek

To, že rozdílnost názorů vázaných na kulturní pozadí a na to, z jakých podmínek lidé přicházejí, tady bude existovat do budoucna, je realitou. Ale myslím, že jde o to, aby to byla realita, která pomáhá vidět věci šířeji a komplexněji.

Nejzásadnější je, aby se uchovala jednota v tom, že máme uprostřed oltář, na kterém se opakuje, že bůh tady je pro člověka do krajnosti lásky. Myslím si, že František se o to snažil a že se mu to dařilo. Na jedné straně byla respektována různost a různorodost, ale to podstatné zůstalo. Věřím, že v tomto směru to bude i za jeho nástupce. 

Co všechno volitelé podle vás musí zvažovat nebo zvažují? Co hraje roli? Třeba to, že bývalý papež byl jezuita, čili je malá pravděpodobnost, že by mohl být další z tohoto řádu? Byl neevropský, čili se to vrátí do Evropy? Jak to vidíte vy? 

Je mým velmi subjektivním přesvědčením, že kardinálové jsou moudří lidé a zvolí toho nejvhodnějšího, který se hodí k tomu, aby vedl církev a dokázal církev obejmout jako celek v roce 2025. A že v okamžiku, kdy se zjistí, že ten, který to dokáže nejlépe, je jezuita, tak bude zvolen jezuita. Když to bude někdo z Jižní Ameriky, tak bude z Jižní Ameriky.

Nehraje to zásadní roli, že by se vyvažovalo. Jak se říká, že voliči vyvažují, tak si myslím, že kardinálové se modlí a nevyvažují.

Přikloní se konkláve k osobnosti, která bude pokračovat v reformách a v otevřenosti církve? Kdo nahradí Jana Graubnera na pozici pražského arcibiskupa? A měli by ve vatikánských strukturách dostat prostor mladší lidé? Poslechněte si celý rozhovor.