Kejval proti Varhaníkovi. Jak chtějí kandidáti na šéfa ČOV navýšit rozpočet a vést děti ke sportu?

Proč by měli ve středu delegáti zvolit právě vás, pane Kejvale?

Jiří Kejval: Mám ve své řeči připraveno, že za prvé bych chtěl pokračovat se svými kolegy v tom, co jsme začali v těch základních velkých programech, které podporují český sport, které spolupracují s národními sportovními federacemi.

Je to třeba olympijský festival nebo české domy v průběhu olympiády, ale třeba jako je olympiáda dětí a mládeže, projekty jako olympijský víceboj, které podporují sportování dětí v České republice.

Čtěte také

iROZHLAS

Kejval chce pokračovat v čele Českého olympijského výboru, ve volbách se mu postaví šéf atletů Varhaník

Mimoto bychom rádi prohloubili komunikaci z hlediska hlavních priorit, které má český sport jako takový napříč, a hledali společné body mezi jednotlivými federacemi a mezi jednotlivými stakeholdery.

Tam to vnímám v obecném sportu, že jsou to především trenéři a sportoviště, protože zoufale chybí trenéři a hlavně peníze na trenéry. Myslím si, že česká sportoviště jako taková, to je kapitola sama pro sebe.

Ve vrcholovém sportu chceme víc pracovat na – a to je projekt, který jsme rozpracovali, ale máme tam ještě hodně co dělat – propojení vědy a sportu. To je dneska velký trend. Pokavaď nezachytíme tenhle trend jako český vrcholový sport, tak nám ujede vlak, to bezesporu.

Potom další věc, jsme v zásadě už poslední zemí ze sportovně vyspělých zemí, která nemá své národní sportovní centrum. Myslím, že na tom existuje obecná shoda. To je věc, kterou bych chtěl tlačit a podpořit, aby se v průběhu dalších čtyřech let tahle situace změnila.

Čím budete chtít delegáty Českého olympijského výboru přesvědčit vy, pane Varhaníku?

Libor Varhaník: Důvodem mé kandidatury je využít momenta doby k tomu, abychom si uvědomili, že sport v České republice se nenachází v ideálních podmínkách, že to je potřeba změnit. A chtěl bych kolegy vyburcovat.

Chtěl bych, abychom našli novou energii, novou motivaci k tomu, abychom našli nejenom vnitřně komunikaci mezi členy Českého olympijského výboru a primárně mezi národními sportovními svazy, ale i dalšími střešními organizacemi.

Čtěte také

Hra, trénink a adekvátní zátěž. Děti by se měly sportem především bavit, zdůrazňuje sportovní psycholožka

Aby jednotná síla sportovních organizací směrem k politické reprezentaci, směrem k vládě České republiky, umožnila lepší vytvoření podmínek pro fungování pravidelné pohybové aktivity v České republice, aby se zlepšila infrastruktura a aby bylo víc prostředků na činnost.

Dalším mementem mé kandidatury je určitě větší synergie a větší naslouchání národních sportovních svazů směrem k tomu, aby pracovaly v nějakém prostředí možné výměny informací – s aplikací nových modelů, ať už vědeckých či dalších jiných k tomu, abychom měli týmy na olympijské hry pokud možno co největší.

Snem každého sportovce je dostat se na olympijské hry. A chtěl bych, aby samozřejmě národní olympijský tým taky byl co nejúspěšnější.

Pane Varhaníku, vy jste celou dobu, po kterou Jiří Kejval vede Český olympijský výbor, jeho zástupcem, tedy místopředsedou ČOV. Když jste se teď po více než dvanácti letech rozhodl kandidovat proti panu Kejvalovi, znamená to, že nejste spokojen s tím, jak Jiří Kejval vede olympijský výbor, nebo že byste to chtěl dělat jinak?

Čtěte také

Do školy na kole, o přestávce ping-pong. K pohybu lze děti vést, i když škola nemá tělocvičnu, radí školní inspektor

Varhaník: Pro mě jsou nejdůležitější programové priority. S Jiřím Kejvalem spolupracuji dlouho, mám k němu velký respekt. Myslím si, že ho čeká ještě velká kariéra v Mezinárodním olympijském výboru. Určitě to není nic konfrontačního, protože spolupracujeme určitě dobře.

Omlouvám se, vy říkáte, není to konfrontační, na druhé straně jste se postavil ve volbě předsedy proti panu Kejvalovi. Znamená to tedy, že máte k jeho práci výhrady?

Varhaník: Znamená to využití momenta doby k tomu, abychom z té stagnace, ve které sport je, vybředli, a abychom našli vnitřní sílu pojmenovat programové priority, pokud možno se na nich shodnout, zaktivnět a udělat pro to všechno. Já bych rád všechny vyburcoval k této aktivitě, proto kandiduji.

„Sport je klíčový”

Pane Kejvale, jak byste v příštích čtyřech letech chtěl přimět děti, aby víc sportovaly, aby se víc hýbaly?

Kejval: Musíme přesvědčit většinovou společnost o tom, že děti jsou pro nás strašně důležité, že pro ně něco musíme udělat a že zdravý životní styl je klíčový. Trenéři už bohužel nejsou ti trenéři, kteří to v minulosti, v devadesátých letech, dělali zadarmo a byla to součást jejich životního stylu.

Dnes každého trenéra musíte zaplatit, to znamená, že trenér stojí prostě půl až třičtvrtě milionu, i se všemi náklady třeba milion korun ročně. Kdo na to dneska má? Na tohle potřebujeme sehnat finance.

Čtěte také

iROZHLAS

Šest hodin u obrazovky, jen jedna v pohybu, tak tráví čas školáci, tvrdí výzkum. Mobily ale na vině nejsou

Kapitola sama pro sebe je infrastruktura. Když si vezmete, my v České republice tvrdíme, že jsme hokejový národ. V Praze máte dvanáct hokejových hal, v celé republice jich máte 180. Víte, kolik jich je v Kanadě? Mají tam čtyřikrát více obyvatel a mají jich tam 5 500.

Totéž jsou tělocvičny. V Praze je 304 tělocvičen. Když si spočítáte, kolik je průměrně na jednoho Pražana času v tělocvičně denně, tak je to 17 vteřin, kdy můžete sportovat v hale, abychom se tam všichni vystřídali. To je naprosto nedostačující.

Průměrné stáří sportovišť v České republice je 75 let. To jsou základní infrastrukturní stavby. Kdyby se tady za dramatických okolností – to byla naše chyba, sportovního prostředí – nepostavila O2 Aréna, která dnes ze 75 procent nepatří sportu, ale různým kulturním a dalším akcím, tak Praha nemá základní infrastrukturní stavbu. Myslím, že politici, ale i společnost nechápají, že sport je klíčový.

Pane Varhaníku, vnímají podle vás politici důležitost sportu a investování do něj?

Varhaník: Mám pocit, že se nám to nedaří správně komunikovat, protože kdyby se nám to dařilo, tak bychom nebyli tam, kde jsme. Neměli bychom v rozpočtu sedm miliard korun, ale dvacet.

Pane Kejvale, chápou to politici?

Kejval: Bohužel nechápu, protože politici teď, až budou volby, budou bojovat o to, co bude za další čtyři roky. Pokavaď se bavíme o výchově nové generace, bavíme se o generacích, o desetiletích – bohužel systém je tady nastavený tak, že co má delší horizont než čtyři roky, nikoho nezajímá. Musíme se snažit přesvědčovat nejenom politiky, ale především společnost, potažmo i média.

Jak motivovat děti ke sportování? Mělo by vzniknout ministerstvo sportu? A měli by se na olympijské hry vrátit ruští sportovci? Poslechněte si celý díl pořadu Dvacet minut Radiožurnálu ze záznamu v úvodu článku.