Šimon Pánek ve Dvaceti minutách Radiožurnálu

Jak řešit uprchlickou vlnu, které aktuálně čelí Evropa? Je debata, která se ohledně běženců vede, racionální, nebo převládají emoce? Co dělat, aby pomoc šla skutečně těm, kteří ji potřebují?

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
O tom všem budeme mluvit s hostem Dvaceti minut Radiožurnálu Šimonem Pánkem, výkonným ředitelem neziskové organizace Člověk v tísni. Dobrý den.

Šimon PÁNEK, výkonný ředitel organizace Člověk v tísni
--------------------
Dobrý den.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Na makedonské hranici s Řeckem se o víkendu vyhrotila situace, policie musela ukončit její blokádu a de facto uvolnit vstup běžencům. Jak takový postup hodnotíte?

Čtěte také

Šimon PÁNEK, výkonný ředitel organizace Člověk v tísni
--------------------
Já si myslím, že to je pochopitelné. Ti lidé už jsou dávno na cestě, nemají možnost se vrátit z hranic Makedonie. Někteří za sebou mají cestu z Afghánistánu, jiní z nitra Afriky, ze Sýrie přes moře a přes Řecko. Takže v té chvíli zavírat hranice znamená v podstatě koledovat si o humanitární kolaps na místě.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Čili nemělo dojít vůbec k té původní blokádě, myslíte?

Šimon PÁNEK, výkonný ředitel organizace Člověk v tísni
--------------------
Ale myslím, že to není tak jednoduché. Všichni jsou v určitém tlaku vzhledem k narůstajícím počtům. A státy prostě zkouší různé věci. Nemají s tím zkušenost. A ta situace je velmi nová. Čili lépe je, pokud jsou to oprávnění uprchlíci, jim umožnit dorazit na místa, kde chtějí požádat o azyl, a pak to nějakým způsobem tady procesovat. Na druhé straně ty vlny jsou teď chvílema tak velké, že nelze, nelze se divit tomu, že tranzitní státy prostě nějakým způsobem zkoušejí různé kroky.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Já se ptám na to, o čem to vlastně vypovídá to dění poslední na řecko-makedonské hranici právě, jestli to nakonec není tak, že, tuším, od čtvrtka do neděle se nějakým způsobem blokuje pět tisíc běženců, používají se tam i omračující granáty, ta situace se takto řeší a pak se najednou otevřou hranice s tím, že se tedy doufá, že budeme pouze tranzitní zemí.

Šimon PÁNEK, výkonný ředitel organizace Člověk v tísni
--------------------
Tak jak už jsem říkal, ty, ti lidé jsou dávno na cestě, mají možná většinu cesty, rozhodně tu nebezpečnější část, tu část, za kterou také museli víc zaplatit organizovanému zločinu, ať už je to z Afghánistánu dlouhá cesta po zemi, nebo třeba ze Sýrie, cesta přes moře, to mají za sebou. Pro ně vrátit se je téměř nemyslitelné. Často už jsou bez prostředků. A jakmile ty počty narostou, tak nezbývá, než tu hranici otevřít, pokud nemá dojít k humanitárnímu kolapsu na místě. Ale to je takový viditelný moment v tom širším pohledu nebo v širší problematice. Já myslím, že nemá moc smysl se koncentrovat na to, co se dělo tři dny teď.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Určitě se budeme věnovat migraci i v širším kontextu. Každopádně ještě se chci zeptat, Člověk v tísni má v Makedonii a Srbsku lidi, kteří monitorují situaci. Jaké tedy máte zprávy z těch posledních dní třeba právě od uprchlíků, kteří tedy putují Evropou?

Šimon PÁNEK, výkonný ředitel organizace Člověk v tísni
--------------------
Já bych řekl spíš, že hledáme, co můžeme nebo co máme udělat. A není to tak, že bychom tím chtěli řešit migraci, tu v těch tranzitních zemích řešit nemůžeme ani kompetenčně, nemáme na to mandát, nemáme na to žádné povolení, ale je to spíš pohled humanitární. Mezi těmi lidmi, kteří prchají, tak je spousta lidí, kteří jsou vysíleni, jsou tam ženy s dětmi, jsou tam staří lidé, jsou tam mladé ženy, je tam řada skupin, které jsou více ohroženy tím, že se jim něco cestou stane, zvlášť když na nějakém, v nějakém místě jim dojdou síly nebo finance nebo informace, a místní organizace, dílem místní autority spíše v Srbsku než v Makedonii, ale v Řecku nevládní organizace, dokonce turisté, dobrovolníci se snaží prostě těm konkrétním lidem pomoci, protože jsou to lidské bytosti, které jsou velmi vyčerpané, jsou na cestě, jsou v ohrožení, a my hledáme, co můžeme udělat pro srbské organizace a makedonské, které něco takového dělají, nemají s tím zkušenosti, nemají kapacity, neví, jak zorganizovat třeba informování, a vypadá to, že v obou těch zemích začneme nějak alespoň v malém zatím pracovat přes ty místní partnery samozřejmě. A znovu opakuji, není to řešení migrace, je to pomoc konkrétním lidem v tísni.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano. Čili tam nejvíce potřebují to, co potřebuje člověk, který je vyčerpaný a na cestě.

Šimon PÁNEK, výkonný ředitel organizace Člověk v tísni
--------------------
Nejvíce potřebují ochranu, komunikaci s policií na některých místech, hygienické balíčky, možnost si zatelefonovat, je to taková směs věcí. A znovu opakuji. Typicky to bývají ti nejslabší, to znamená ženy s dětmi, staří lidé, těm dojde ta energie nebo peníze dřív a narazí na nějakou překážku a pak velmi rychle, a to se zatím neděje ve velkém, ale bohužel se to bude dít zejména tam, kde vyrostou na druhé straně hranice ploty, se rozroste organizovaný zločin, který v takových chvílích si vlastně vyhlédne svoje oběti, něco jim nabídne, zabaví jim pasy, donutí je k otrocké práci, k prostituci, sebere jim zbylé peníze. Tam prostě ti lidé, zvlášť ti náchylnější, ženy, děti, staří lidé, se ocitají prostě ve velkém osobním nebezpečí a my si myslíme, že v podstatě povinností humanitárních organizací je dívat se i na ty jednotlivé osudy, to znamená nejen na války, kde pracujeme. My jsme mimochodem velmi aktivní v Sýrii, víc než, víc než si tady kdokoli dokáže představit, v severní Sýrii v zásadě živíme 120 až 150 tisíc lidí měsíčně, pomáháme běžet školám, fungovat místním samosprávám, takže tam...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Tím spíš asi rozumíte, proč vlastně lidé opouštějí toto území.

Šimon PÁNEK, výkonný ředitel organizace Člověk v tísni
--------------------
Tam předcházíme, skutečně předcházíme vzniku nebo tomu, že se ti lidé dají na cestu, protože kdyby to jídlo neměli, tak by to byl další z takzvaných push, tedy strkacích nebo tlačících faktorů těch lidí ven. To, co neumíme samozřejmě v Sýrii ovlivnit, tak je bezpečnost. A důvod, proč lidé utíkají ze Sýrie, tak není proto, že by chtěli lepší život v Evropě nebo že by nás tady chtěli vídat, ze Sýrie uteklo přes 4 miliony lidí a z toho absolutní většina přes 93 - 4 % je v těch několika okolních státech a doufají, že se budou moct do Sýrie vrátit, ale prostě utíkají ze strachu o život.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď jste se dotkl právě toho důležitého, a to je motivace uprchlíků k tomu, aby opustili své domovy, protože i v souvislosti s těmi ohroženými skupinami, ženy, děti, jak jste říkal, se často objevují názory, že mezi uprchlíky jsou především muži a že zkrátka i to je důkazem toho, že většině uprchlíků jde o to získat zkrátka lepší ekonomické postavení. Jak to vidíte?

Šimon PÁNEK, výkonný ředitel organizace Člověk v tísni
--------------------
Tak musíme začít maličko ze široka. Celá ta migrační skupina, nejsou to jenom uprchlíci, ale jsou to prostě lidé, kteří přichází do Evropy, tak do loňského roku představovala zhruba 2 až 2,5 milionu lidí ročně, velmi zjednodušeně řečeno. V loňském roce z toho žadatelů o azyl, to znamená uprchlíků, bylo 620 tisíc. Přibližně tedy jedna čtvrtina nebo trošičku víc než jedna čtvrtina. Čili není to ta hlavní nebo nebyla to ta hlavní část. V letošním roce nárůst uprchlíků je obrovský. A není to proto, že by najednou více lidí si řeklo, že v Evropě bude mít snazší život z roku na rok. Je to prostě proto, že se vyhrotila bezpečnostní situace v celé řadě zemí, v Sýrii, v Afghánistánu s posilujícím se Talibanem, v Subsaharské Africe, kde víc a víc dopadají klimatické změny a zdá se, že prostředků pro život lidí na místě, to znamená vody, ale také píce, zdrojů obživy, je tam prostě méně, než tam bylo před deseti lety.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Čili nesouvisí to, promiňte, třeba s tím číslem, které uvedla předsedkyně podvýboru pro migraci Helena Langšádlová z TOP 09, že až 75 % těch, kteří se v posledních měsících do Evropy dostali, mají motivaci ekonomickou.

Šimon PÁNEK, výkonný ředitel organizace Člověk v tísni
--------------------
Tak já nevím, jestli paní Langšádlová už viděla výsledky těch azylových řízení, to se zkoumá v azylovém řízení, eventuelně má možnost to posoudit soud. Nedá se to na těch lidech poznat na první pohled. Ale čistě, čistě jaksi matematicky, proč by z roku na rok se zdvojnásobil nebo ztrojnásobil počet lidí, kteří si řeknou, aha, v Evropě bude lepší život, Evropa nevykazuje poslední roky nejlepší kondici, roky konjunktury jsou pryč, roky, kdy třeba západní nebo Německo si přizvalo až pět milionů pracovníků z Turecka. Prostě ty roky jsou pryč. A najednou my tedy začínáme vycházet z toho, že ti lidé z roku na rok si řekli, a my teď půjdeme za svým štěstím. Není to spíš tak, že už čtvrtým rokem trvá válka v Sýrii a vyhnala víc než čtyři miliony lidí z vlastní Sýrie. A z toho prostě nějakých několik set tisíc pokračuje dál...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
I vy sám vlastně ale mluvíte o tom, že máme právo jako všechny cílové země tu ekonomickou migraci si řídit tak, abychom ji zvládli. Proto se ptám i na to, jak se to v podstatě dá rozeznat. Až na výsledku azylového řízení, jak říkáte.

Šimon PÁNEK, výkonný ředitel organizace Člověk v tísni
--------------------
V azylovém, v azylovém řízení. Hledá se teď způsob, jak, a to by musela Evropa jako celek, například v těch tranzitních zemích zrychlit ty azylové procedury, odmítat ty lidi ještě tam, protože je pravda, že když se dostanou do Evropy a požádají o ten azyl, tak zhruba třetina ty azyly dostává, zhruba, opět nechtěl bych, aby mě někdo chytal za slovo, protože se snažím dívat se na delší období, další část lidí dostává doplňkovou ochranu nebo dočasnou ochranu, to je třeba případ Syřanů, ti by neměli dostávat azyly, ale dočasnou ochranu, protože důvod jejich útěku není politický, rasový, náboženský, ale je prostě válka, která, doufejme, někdy skončí. Zároveň nemůžeme ty lidi podle mě odmítat, jestliže utíkají z války. A jak už jsem říkal, všeho všudy to vypadá, že zatím 6 % těch lidí, kteří opustili Sýrii, se chtějí dostat dál do Evropy. 94 % zůstává v těch velmi nelehkých podmínkách uprchlických táborů v Libanonu, v Jordánsku, v Turecku a doufají, že se budou moct vrátit domů. Ale když se na to podíváme jako na celek, tak samozřejmě na jedné straně máme zůstat otevření oprávněným uprchlíkům a oprávněným žadatelům o azyl, to jsou lidé z Afghánistánu často. Já si myslím, že to je absolutní většina lidí ze Sýrie, protože ta rizika cestování po moři, to, co je čeká tady, jsou obrovská a ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Je právě určitě velice problematické rozeznat tu oprávněnost, o tom tady celou dobu mluvíme. Říct si tedy, uprchlíci ze Sýrie ano, dočasná ochrana nebo azyl, lidé z Afghánistánu, pak jsou to ale přece další uprchlíci z Eritreje, rovněž tam není jednoduchá situace. Jak toto řešit?

výkonným ředitelem neziskové organizace Člověk v tísni
--------------------
Tak azylové procedury běží v Evropě desítky let. Evropa je postavená na tom, že lidem, kteří jsou pronásledovaní, poskytne ten azyl.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A fungují?

Šimon PÁNEK, výkonný ředitel organizace Člověk v tísni
--------------------
Já si myslím, že fungují. Tak třeba Německo loni poskytlo 178 tisíc, ne, celkově bylo poskytnuto, teď přesně nevím, jestli v Německu nebo celkově bylo poskytnuto v Evropě 178 tisíc azylů, asi celkově vzhledem k těm 600 tisícům žadatelů. A většina těch lidí je postupně integrována, začne pracovat, začne fungovat. Česká republika, kde je ta debata extrémně vyhrocená, já bych řekl hysterická, tak nemá žádný důvod takovou tu debatu vést, protože tady u nás až na výjimky let kolem roku 2000, kdy vrcholila válka v Čečensku druhá, plus minus dva tři roky, kdy to bylo až deset tisíc žadatelů ročně, tak dá se tak zjednodušeně říci, že průměrný počet lidí, kteří tady žádají o azyl, je asi tak tisíc lidí a z toho tak asi 300 lidí dostane ten azyl. To skutečně pro Českou republiku není žádné nebezpečí ani žádný problém.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká, hostem Dvaceti minut Radiožurnálu je výkonný ředitel neziskové organizace Člověk v tísni Šimon Pánek. Vy jste mluvil o tom, že většina těch lidí, kteří dostali azyl, se dokázala integrovat do společnosti a že ta diskuse, která je v České republice, se vám zdá až hysterická. Ekonom a politolog Petr Robejšek v pátečních Dvaceti minutách upozornil na to, že uprchlíci jsou často z jiného kulturního prostředí, že jsou jinak socializováni a že islám je náboženství, které není privátní záležitostí každého jedince, ale že se od každého věřícího v podstatě vyžaduje, aby své okolí upravoval ve jménu a ve prospěch tohoto náboženství a že je tu tedy určitý expanzivní tlak na to, aby se měnila společnost, do níž uprchlíci přišli, než na to, aby se té společnosti přizpůsobili. Vy to tak nevidíte?

Šimon PÁNEK, výkonný ředitel organizace Člověk v tísni
--------------------
Já si myslím, že částečně to je pravda, ale je to velmi vyhraněný pohled, který jakoby paušalizuje to, že všichni, kteří vyznávají islám, tak jsou součástí nějakých sítí, jsou někým řízeni a budou prostě své okolí upravovat. Tak to není. Když se podíváte do Německa, které má pětimilionovou tureckou menšinu, tak většina těch lidí nijak své okolí neupravuje, nezasahuje do německých hodnot, naopak se jim přizpůsobila, chodí k volbám, děti chodí do školy. Ti lidé mluví německy. Ano, mají islám, nicméně například porodnost v druhé a třetí generaci všude v Evropě výrazně klesá a v té třetí generaci se blíží porodnosti dvě děti na jednu ženu, což je to, co bychom si přáli. Čili ano, jistě se najdou v Evropě skupiny vyznávající islám z nějaké země, které z nějakého důvodu hodně jsou jaksi soudržné.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se díváte, promiňte, v této souvislosti tedy na požadavek vybírat si uprchlíky ať už třeba podle náboženského klíče, nebo podle jakéhokoliv jiného.

Šimon PÁNEK, výkonný ředitel organizace Člověk v tísni
--------------------
Vybírat si uprchlíky podle náboženského klíče zásadně odporuje ženevským konvencím, které jsme podepsali.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ono se to také tak mnohdy otevřeně nedeklaruje, ale prostě to azylové řízení...

Šimon PÁNEK, výkonný ředitel organizace Člověk v tísni
--------------------
My si je, my si je máme vybírat podle nebo my máme rozhodovat podle toho, jestli ti uprchlíci opravdu před něčím prchají, nebo neprchají. A pokud už nějaký systém přesídlování a výběru, tak samozřejmě musí být celoevropský, nemůže každá země tam jet, vybrat svých 150 lidí a jiná 50 a další 10 tisíc. Zároveň já teď mluvím o tom, že ta situace není tak vyhrocená. Myslím, že ... myslím si, že ... nebo nechtěl bych, aby to vypadalo, že říkám, že je jednoduchá. Letošní rok vypadá tak, že Evropa zažívá svůj, svůj uprchlický peak, není první za posledních několik desítek, řekněme 50 let. Evropa přijala desítky milionů lidí z Afriky a ze zámoří, desítky milionů lidí jsme přijali a integrovali. Nicméně v tom krátkodobém tlaku, kdy a ti lidé se skutečně, jsem hluboce přesvědčen, pohnuli, protože prostě v Sýrii je válka, situace v Afghánistánu se zhoršuje, klimatické změny dopadají, to se sečetlo nějakým způsobem. Ostatně na světě je největší počet uprchlíků podle OSN za posledních snad 20 let nebo kolik. A pokud chceme dostát tomu, že těm, kteří potřebují ochranu, chceme tu ochranu dát, tak musíme lépe spolupracovat v rámci Evropy, s tím absolutně souhlasím s německou pozicí.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Pojďme k té právě spolupráci v rámci Evropy, protože dnes po jednání s francouzským ministrem zahraničí řekl premiér Sobotka, že by bylo vhodné, aby Evropa do budoucna zkrátka lépe spolupracovala při ochraně hranic. Není na to už ale pozdě?

Šimon PÁNEK, výkonný ředitel organizace Člověk v tísni
--------------------
Není na to pozdě, neberme to jako katastrofu. Do Evropy přišly desítky milionu lidí. My jsme se teď ocitli v nějaké situaci, tu nemůžeme řešit jinak, než že těm uprchlíkům umožníme požádat o azyly a o těch azylech se bude rozhodovat a buď dostanou azyly, nebo dočasnou ochranu jako Syřané, anebo mají být...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A pokud nedostanou a ...

Šimon PÁNEK, výkonný ředitel organizace Člověk v tísni
--------------------
Mají být vráceni zpět.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Je tady nějaká koncepce návratová? Vidíte ji tady?

Šimon PÁNEK, výkonný ředitel organizace Člověk v tísni
--------------------
Ta existuje, ta je popsána v Dublinské dohodě, měla by fungovat, otázka je, jestli fyzicky funguje a jestli do Eritreji je možno někoho fyzicky vrátit. Ale jsme v nějaké...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě.

Šimon PÁNEK, výkonný ředitel organizace Člověk v tísni
--------------------
Ano, ta situace je ale teď nějaká, my jsme přijali desítky milionů lidí ročně, Evropa přijímá 2 až 2,5 milionu cizinců. Dobře, letos to bude místo 600 tisíc žádostí o azyly možná milion 200 tisíc žádostí o azyly, ale v kontextu let to není žádná katastrofa.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy sám říkáte, že právě, promiňte, pane Pánku, jaksi se snažíte uklidnit. A já si tady vezmu jenom jednu reakci z facebookových, z facebookového profilu Dvaceti minut Radiožurnálu, kde píše pan posluchač Jára, že Člověk v tísni, tato organizace na svých stránkách uvádí, že v roce 2014 získala na dotacích přes jednu miliardu korun. Jaký asi bude postoj jejího výkonného ředitele vůči imigrantům, chce se se mnou někdo vsadit, že nepadne jediné slovo proti? Ptám se, jestli musíte být tak jaksi apriorně nastavený pro uprchlíky z titulu své funkce?

Šimon PÁNEK, výkonný ředitel organizace Člověk v tísni
--------------------
Ale já nejsem nastavený pro uprchlíky, ale my jsme podepsali Ženevské konvence, tak je máme vypovědět? Co to je? My jsme je podepsali stejně jako všichni členové Evropské unie, vyspělé státy, ti lidé utíkají před válkou, ti lidé utíkají často před smrtí a my máme říct, tak ne, tak máme potápět ty lodě s těmi lidmi ve Středozemním moři?

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
I to byl návrh, jak si, jak se na něj díváte?

Šimon PÁNEK, výkonný ředitel organizace Člověk v tísni
--------------------
Ty lodě s těmi lidmi potápět?

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ne, ty...

Šimon PÁNEK, výkonný ředitel organizace Člověk v tísni
--------------------
To je, to je zločin, to je mezinárodní zločin. A ti lidé budou vrazi, kteří to udělají.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká rizika si připouštíte právě v souvislosti s migrací, s uprchlickou migrací?

Šimon PÁNEK, výkonný ředitel organizace Člověk v tísni
--------------------
Rizika tam jistě jsou integrovat lidi z cizích kultur, zvlášť když krátkodobě stoupne jejich počet, je těžké, ale kdyby takhle přemýšleli třeba lidé v době nacismu, tak kdo by přijal tu obrovskou židovskou uprchlickou vlnu z Evropy. Také byli mnozí odlišní, z Polska, z Haliče, ti lidé byli velmi jiní než třeba Američané a řada dalších států, která prostě přijímala židovské uprchlíky před nacismem. A dnes o tom nikdo nediskutuje, že to bylo absolutně správně, že ti, kteří utekli, tak jim mělo být pomoženo, aby neskončili v rámci holocaustu. Ale ještě zpátky k té jedné otázce. My jsme teď v nějaké vyhrocené chvíli, to, co můžeme udělat, tak sníží počty těch uprchlíků třeba za půl roku, třeba za rok, třeba za dva roky, a tam jsou ta preventivní opatření, jako je podpora boje s organizovaným zločinem, který nasává ty uprchlíky a říká jim, ano, zaplať pět tisíc dolarů, my tě dostaneme do Evropy, převezeme tě, ukážeme ti cestu, dáme ti mapu, dáme ti telefonní čísla, vysvětlíme ti, jak nemluvit na hranicích, jak obejít plot. To se všechno děje. A to jsou půl faktory, to znamená ty tahající faktory, které táhnou ty lidi směrem sem, protože jim slibují, že jim zajistí to, že se sem dostanou. A zároveň ti lidé na tom obrovsky vydělávají. Takže boj proti organizovanému zločinu, který začíná už v severní Africe, ale pak samozřejmě funguje na Balkáně po celou tu cestu. Potápění lodí, technické prostředky v těch zemích, které jsou tranzitní, to je další z možných odpovědí. Jistý odstrašující efekt může mít i to, že budeme stavět ploty a Evropa už je staví a vlastně stěžuje tu cestu těm lidem. Zároveň je pravděpodobné, že ti, kteří jsou na tom nejhůř, tak se toho neleknou. Ti nepůjdou za lepším, ale budou utíkat odněkud, kde, kde prostě jim jde o život a takový plot může taky znamenat spoustu tragédií, protože se u něj budou kumulovat ti lidé, stoupne organizovaný zločin. A pak je tady ještě jedna věc, a to je práce v těch zemích původu. Pán zmínil, že dostaneme miliardu, ani milion z té miliardy, jednak to teda není na státních dotacích, české státní zdroje jsou z toho 15 %, absolutní většina jsou světové zdroje, jako Brusel, Světová banka, která nás financuje, německá vláda, právě proto, že pracujeme v zemích původu, a takže my to nedostáváme na to, že uprchlíci přijdou sem, ale na to, že pracujeme tam, kde uprchlíci vznikají, říkám to technicky.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A věnujete se právě té prevenci. Úplně odjinud na závěr, pane Pánku, když dovolíte. Tak o víkendu se vicepremiér Andrej Babiš vyjádřil, že sám nestojí o prezidentské křeslo. Nicméně kdo by se podle něj mohl v roce 2018 utkat o hradní křeslo, je Martin Stropnický, o prezidentském postu uvažuje za určitých podmínek i senátor Jaroslav Kubera. Co vy? Já se ptám proto, že už v roce 2010 se o vás Václav Havel vyjádřil jako o tom, koho by si na prezidentském postu uměl představit. Neuvažujete vůbec tímto směrem do budoucna?

Šimon PÁNEK, výkonný ředitel organizace Člověk v tísni
--------------------
Rozhodně si nemyslím, že by to bylo na pořadu, co se těch příštích voleb týká.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
V roce 2018 tedy ne.

Šimon PÁNEK, výkonný ředitel organizace Člověk v tísni
--------------------
Rozhodně ... ano, rozhodně ne v roce 2018.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Vylučuje Šimon Pánek, výkonný ředitel organizace Člověk v tísni, který byl hostem Dvaceti minut Radiožurnálu. Děkuju vám za to, na shledanou.

Šimon PÁNEK, výkonný ředitel organizace Člověk v tísni
--------------------
Na shledanou.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Od mikrofonu se pro tuto chvíli loučí Karolína Koubová.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je společnost NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: kko
Spustit audio