Šikana na školách

10. září 2003
Vaše téma

Vaším tématem se dnes staly četné dotazy Jak zacházet se šikanou na školách. Šikana je totiž stále častá a neexistuje třídní kolektiv, kde by nedocházelo alespoň k drobným projevům. Může to být soustavné shazování pomůcek ze stolu, zesměšňování a nebo třeba vulgarismy. Ptáte se nás, jak rozpoznáte, že je vaše dítě šikanováno, a psycholožka Linky bezpečí - doktorka Ilona Špaňhelová - odpovídá.

Ilona Špaňhelová: Buď je to dítě někdy víc mlčenlivé, nebo víc se bojí jít třeba do školy. Může se stát, že ráno se nechce vzbudit, může třeba i ráno trošku zvracet, nebo být opravdu smutné, myslím si, že je potřeba s tím dítětem mluvit. Jak se těšíšm do školy, jak se máš, co se dneska stalo v té škole, jaké to bylo, co paní učitelka, co spolužáci, zkus mě něco povídat. Takže mluvit a udělat si hlavně čas na něho.

Dalším dotaz zní - jaký typ dítětě je nečastěji šikanován?

Ilona Špaňhelová: To dítě, které je šikanované, může být různé. Může to být dítě, které specielně inteligentní, je výborný žák, má třeba samé jedničky, jenom se jaksi nezařadí do toho celého kolektivu, takže třeba, vzpomínám si na jedno dítě, které speciáně si o přestávkách četlo a to bylo něco zvláštního pro ty ostatní, čili chtěli hošikanovat. Nebo to může být dítě, které se, myslím si, určitým způsobem vyděluje z toho celého kolektivu a jakoby nezapadá a nebo nezapadá mezi ty, kteří vlastně jakoby se rozhodnou, že ho budou šikanovat. Jak tedy zacházet se šikanou, to je otázka dnešního Vašeho tématu. Doktorka Ilona Špaňhelová - psycholožka Linky bezpečí - už uvedla, jaké dítě je nejčastěji šikanováno, jak rozeznáte, že k šikaně u něj dochází, nyní se jí ptáme, co prožívá dítě, které ostatní šikanuje?

Ilona Špaňhelová: Já si myslím a nevím, jestli za to nebudu bita, že svým způsobem se to dítě, které šikanuje nemá dobře ve svém životě. Čili, že teoreticky chce vlastně tímto způsobem nějak vyniknout, nějak se ukázat před těma ostaníma, aby ho vlastně brali. Máme různé případy kdy třeba to dítě, které šikanuje, tak se mu něco nedaří doma. Má nějaké problémy, třeba v rodinné komunikaci, nebo se mu nedaří jinak vyniknout v tom školním kolektivu. Stává se, že dřív, v některých menších ročnících bylo to dítě zakřiknuté, nemluvilo a teď najednou se mu zdá, že by mohlo vyniknout tím, že kolem sebe shlukne nějakou partičku a začne být tím agresorem. Takže myslím si, že tohleto dítě, které šikanuje, měli bychom se na něho zaměřit, a nechci říci že je chudák, ale jakoby v tom prapůvodu, nebo v tom prvopočátku, že je také něco alarmujícího, že to nemusí být vždycky grázl, nebo něco takového, jak se někdy o těchto dětech povídá.

Tři čtvrtiny případů šikanování dětí se odehrávají ve škole, cestou do ní nebo ze školy domů. Důležitým krokem, který musí trápené dítě udělat, je promluvit s učitelem. Rodič může dítě doprovodit, případně být u rozhovoru, ale neměl by si jít k učiteli stěžovat sám. Dítěti je třeba vysvětlit, že to není žalování nebo udávání, ale jen nezbytně nutná obrana proti zlu.

autor: ela
Spustit audio

Více z pořadu