Šíité slavili svátek Ašúra a jejich krev tekla proudem
Šíitským svátkům Ašúra se někdy přezdívá festival krve, protože k nim patří rituální krvácení. Šíitští muslimové si tím připomínají smrt imáma Husajna v bitvě u Karbalá. Jeho i další členy rodu Proroka Muhammada tam nechal v roce 680 zabít sunnitský vládce Jazíd. Nejmasovější vzpomínky se konají přímo v iráckém Karbalá, kam se tento týden sjely milióny poutníků. Tradičně si Husajnovu smrt ale připomínají i v dalších šíitských oblastech, třeba v městečku Nabatíje na jihu Libanonu.
Pořád další a další skupiny mladých mužů procházejí úzkou ulicí. Někteří mávají nad hlavou mečem, bijí se jím do čela a mají úplně zkrvavené vlasy a obličeje. Sem tam je mezi nimi dokonce i dívka nebo malý kluk. Jejich krvavé hlavičky vypadají obzvlášť děsivě, ale pro kluky je v tom rituálu zřejmě i kus chlapáctví.
Všichni při tom skandují: Hajdar, Hajdar! Je to jeden z arabských výrazů pro lva a také přezdívka Alího, což byl bratranec a zeť Proroka Muhammada. Šíité Alího velmi uctívají. A těm svým zraněním hlavy proto říkají Hajdarovy rány.
Krvavá tryzna
„Lidem zvenku se zdá, že jsme zaostalí tmáři, když si schválně mečem rozřežeme hlavy a necháme si z nich crčet krev. Pro cizí lidi je to divné a nenormální,“ připouští Husajn Harhús, který se spolu s bratry a kamarády právě připravuje na Hajdarovy rány. V ruce už drží obrovskou šavli. „Ale můžu tě ujistit, že v těch zástupech jsou lékaři, inženýři, armádní důstojníci i studenti,“ dodává.
Tryznou si šíité připomínají nejen Alího, ale hlavně jeho syna, imáma Husajna. Smuteční až plačtivý je i hlas kazatele. Na přilehlém fotbalovém hřišti je připraven písek, kulisy v podobě stanů a palem, a desítky herců na koních a velbloudech se pouštějí do boje. Začínají ta'zije – tradiční hrané představení o bitvě u Karbalá.
Po několika hodinách průvodu je už té krve všude až moc. Původně bílé košile těch, kdo se neustále bijí mečem do hlavy, jsou už úplně nasáklé. Na ulici jsou už všude pod nohama rudé kaluže.
Sice by to chtělo spíš panáka, ale pomůže i silná arabská káva, na kterou mě prodavač láká cinkáním koflíčků.
Když vidím krev, raduju se
Kolem průvodu je spousta zdravotníků. Dva teď tryskem běží a na nosítkách odnášejí jednu přihlížející. Hlavně ale obvazují rozřezané hlavy: „Dáme obvaz, přidržíme a za dvě minutky krvácení přestane. Na hlavě žádné tepny nejsou, takže to nebezpečné není.“
Rabí rutinně obvazuje jednoho poraněného za druhým. Místní záchranáři rituál neodsuzují, i když jim přidělává spoustu práce. „Je to nejkrásnější součást svátků Ašúra. Když vidím to krvácení, raduju se,“ reaguje trošku nečekaně zdravotnice Nuzúl.
Nicméně zdejší ženy, které všemu přihlížely, si teď už všechny zacpávají nos kapesníkem. Nakyslý pach lidské krve je v horkém poledni opravdu nesnesitelný a i já tak nějak cítím v nohou, že je nejvyšší čas scénu opustit.
Zanedlouho už je ale po všem. Šíitští chlapi chodí po městě s omytými a ofáčovanými hlavami a jen to ušpiněné oblečení dává tušit, že v Nabatíji měli zase po roce tradiční Ašúru.
