Sex Pistols

Obě skupiny si zvolily cestu, která ještě zvýraznila jejich pocit odcizení. Rastové svými zacuchanými dredy, pankáči trčícími vlasy, řetězy, svíracími špendlíky a provokativním oblečením. Chtěli vypadat navenek tak zpustle a odcizeně, jako se cítili být uvnitř. Rozdíl mezi punkem a rastafariánstvím však byl v jejich odpovědi. Zatímco rastafariáni si vybudovali náboženství naděje, punk si liboval v beznaději. Bob Marley toužil po Sijónu, Johny Rotten prohlašoval: není budoucnost pro tebe ani pro mě.

Přesto by byla chyba myslet si, že punkeři byli nihilisté. Zakoušeli stejný pocit izolace, jaký byl hnací silou velkých postav rokenrolu, ale místo hledání transcendence začali řádit a doufali, že hluk, který dělají, něco změní.

Rocková hudba se v 70. letech stala sterilní a punk byl reakcí na tuto sterilitu. Rokenrol nemohlo zachránit to, že se dají dohromady Beatles, ale třeba čtyři kluci, kteří ve špinavém podzemním nočním klubu hrají pro své vrstevníky. To se naplnilo v případě čtyř kluků, kteří si začali říkat Sex Pistols. Jejich hudba vycházela rovnou z nitra. Vidět je hrát znamenalo být při tom, když vzniká nová kultura mladých lidí. Nebyl to jen koncert, byla to událost, kus historie. Tato hudba odrážela skutečné frustrace bezmocných lidí. Johnny Rotten vystupoval jako morálně zpustlý a zbytečný člověk, anarchista a antikrist.

V písni God Save the Queen, Bůh ochraňuj královnu, popsal svou generaci jako odvrženou krásu, kytky v popelnici. A ptal se: Když není žádná budoucnost, jak může bejt hřích?

Stejný postoj znuděnosti si osvojily i další punkové kapely jak v Briitánii, tak v USA. Byly političtěji orientované a vinu za všeobecně panující schizofrenii dávaly systému, ať už to byla vláda, nebo nahrávací společnost. Před deseti lety by se z nich staly hippies. Ale ti zklamali. Johnny Rotten se o nich vyjadřoval s despektem. Nechali se oblbnout drogovou kulturou. Celou dobu měli zfetovaný mozky. Mír a láska. Nenechte se ničím ovlivnit.

Dlouhodobý vliv na společnost však neměl ani punk. Společnost se v nějakém větším měřítku z apatie vyburcovat nepodařilo. Dvacet let poté byla Británie stále zemí s mnohaposchoďovými domy, betonovými sídlišti a vysokou nezaměstnaností. Sami pankáči se změnili v turistickou atrakci. V kožených bundách, se sytě barevnými účesy indiánského kmene Mohawk pózují na pohlednicích Londýna hned vedle policistů v tradičních přilbách.

Největší přínos Sex Pistols je v hudební oblasti, kde ovlivnili mnohé hudebníky. Jediné album Sex Pistols vrátilo mnoha lidem naději, že rokenrol může znovu získat svou starou vitalitu. Dokázali, že síla rokenrolu je spíš ve vášni než ve vybroušenosti a stručnosti. A znovu, jako v dávných dobách rokenrolu, to mohl zkusit každý. Deska Never Mind the Bollocks byla pro rokenrol stejným mezníkem jako Presleyho Heartbreak Hotel nebo Ed Sullivan Show. Když se v ní poprvé objevili Beatles.

Bohužel punk v podání Sex Pistols měl velice krátký život. Nebylo možné být destruktivní a nezničit sám sebe. Jed, který měl společnosti zakroutit krkem, byl vstříknut také do jejich vlastních žil. Basista, který měl na krku soud za vraždu, skončil celý od krve při jednom z posledních koncertů na předávkování heroinem. Kapela se rozpadla v atmosféře násilí a vzájemného osočování osmnáct měsíců po vydání prvního singlu.