Se Zdeňkem Švarcem o záchraně lidí i konkurenci záchranek

Host (Zdeněk Švarc): Přijel jsem služebním vozem.

Moderátor (Jana Klusáková): Pan doktor by docela dobře mohl přijet houkající sanitkou, je totiž ředitelem pražské záchranky neboli Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy. Jak zní oficiální název přednemocniční neodkladné péče. Počátkem letošního prosince už jí bylo sto čtyřicet pět let. Mimochodem je nejstarším podobným zařízením v Evropě. Oslavovali jste?

Host (Zdeněk Švarc): Oslavovali jsme samozřejmě.

Moderátor (Jana Klusáková): Krátce o vás. Je vám třicet devět let a protože jste k záchrance nastoupil už jako medik, vaše praxe je letos osmnáctiletá. V čele pražské záchranky stojíte od roku 1998, čím vás lákala právě tahle lékařská odbornost?

Host (Zdeněk Švarc): Tahle lékařská odbornost mě možná přilákala tím, když v mých patnácti letech jsem tragicky přišel o svého bratra, který zahynul na následky autonehody v hlavním městě Praze. Dneska se domnívám, že by možná zde tady byl, kdyby péče byla na takové úrovni jako je dnes. Nejde jenom o medicínu, ale i o vybavení záchranky. Potom to byl samozřejmě otec, který na záchranné službě pracoval přes dvacet let. A po té tragické události odešel, protože on ten den i sloužil. A dokonce měl vyjet ke svému synovi, který havaroval. Pak jsem se pokoušel dostat na vysokou školu, na medicínu. Bohužel jsem nebyl pro velký zájem uchazečů přijat hned. Takže jsem absolvoval nultý ročník, kde jsem zase podrobně poznal problematiku zdravotnictví a seznámil jsem se s tou odborností. A čím dál tím víc mě to přitahovalo. Pak jsem absolvoval Lékařskou fakultu v Praze na Vinohradech. A po fakultě jsem nastoupil k záchranné službě, protože jsem zde pracoval celé studia, abych uživil rodinu. A získal jsem větší vztah k té organizaci a k té práci, ta akutní medicína má své kouzlo. A pak samozřejmě to byl i ekonomický problém, kdy u záchranky vždycky byly vyšší mzdy. A další aspekt byla potřeba být u rodiny a nemožnost získat jinde v Praze místo než u záchranné služby, kde jsem pracoval.

Moderátor (Jana Klusáková): Vážení posluchači, ráda vám sděluji, že když jsem si přišla pro pana ředitele Švarce do rozhlasu, tak jsem se tam marně rozhlížela, protože tam stál jenom takový jinoch. A to byl on. A když mě před chvílí řekl, že už má jedno dítě dvacetileté, je to možné?

Host (Zdeněk Švarc): Je to možné.

Moderátor (Jana Klusáková): Začínal jste opravdu velice brzy. Vy jste vlastně ledva jste začal studoval, tak jste byl otcem.

Host (Zdeněk Švarc): To bylo po maturitě.

Moderátor (Jana Klusáková): Jste teď ředitelem, to znamená vysokým úředníkem. Nestýská se vám po pacientech?

Host (Zdeněk Švarc): Po pacientech se mi nestýská, protože stále sloužím. Sloužím tak tři služby do měsíce na voze, čili přicházím do kontaktu s medicínou a s pacienty. Ale stýská se mi po mém původním oboru, což byla chirurgie po operacích.

Moderátor (Jana Klusáková): Na toho, kdo stojí vysoko, je dobře vidět a dobře se do něho strefuje. Což platí také o vás pane řediteli Švarci. Když jsem se probírala stránkami českého tisku z poslední doby, zjistila jsem, že máte nejenom obdivovatele. Ale také nepřátele. Co vám vyčítají?

Host (Zdeněk Švarc): Mám řadu nepřátel od nástupu do funkce. A vyčítají mi nekompetentnost, neznalost, že jsem neodborník.

Moderátor (Jana Klusáková): Šikanu. Prý šikanujete své podřízené.

Host (Zdeněk Švarc): Že šikanuju zaměstnance, samozřejmě.

Moderátor (Jana Klusáková): Šikanujete?

Host (Zdeněk Švarc): Já se domnívám, že nešikanaju.

Moderátor (Jana Klusáková): Jste neodborník?

Host (Zdeněk Švarc): Nevím, jestli jsem odborník. To asi posuzují jiní. Mám tři atestace a mám lékařské vzdělání, které je požadováno.

Moderátor (Jana Klusáková): Chodí na vaši záchrannou službu nějaké stížnosti? Máte nějaké maléry?

Host (Zdeněk Švarc): Co se týká stížností, tak v letošním roce jsme zaznamenali třicet tři stížností, které byly prošetřeny. A z toho jsou pouze dvě oprávněné. Což je veliký úspěch, protože v historii byla záchranka vždycky terčem stížností. A bylo jich mnohem více, než je v tomto roce.

Moderátor (Jana Klusáková): Proč myslíte, že jste se stal takovým terčem různých útoků?

Host (Zdeněk Švarc): Asi proto, že zavádím pořádek v organizaci, čili to sou někteří zaměstnanci a bývalá zaměstnanci už dneska. A další sou to zástupci soukromých firem, kteří přicházejí o svoje kšefty. A snažím se jaksi udělat i pořádek v té, jak já říkám, džungli pražské aglomeraci. Kde se pohybuje stovky záchranných služeb, sanitních vozů, které houkají, neoprávněně houkají. Dělají si vlastně, co chtějí. Není tady žádná koordinace. Není zde žádná regulace. A to se samozřejmě jim nelíbí. Pak to může být má osoba. Já jsem byl vždycky konfliktní a nesympatický. Možná na komunikaci některým lidem, v řadách nepřátel sou kolegové, kteří se účastnili výběrového řízení na ředitele a neuspěli. Čili i to může být důvod.

Moderátor (Jana Klusáková): Možná někomu také trochu vadí, že jste urostlý a dost dobře vypadáte.

Host (Zdeněk Švarc): I to je možné, samozřejmě.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak jste sám řekl, je tady spousta soukromých záchranných služeb. Co člověk musí, aby mu byla taková soukromá záchranná služba zřízena?

Host (Zdeněk Švarc): Abyste mohla začít provozovat soukromou záchranou službu, musíte mít registraci. Do konce roku registraci provádí jednotlivé městské části, čili když my dva se dohodneme, koupíme si zítra sanitní vůz, během několika týdnů, asi spíš čtrnácti dnů získáme registraci, pokud splníme všechny parametry, které sou požadovány z legislativy.

Moderátor (Jana Klusáková): A to znamená?

Host (Zdeněk Švarc): Což není nic složitého, je to základní vybavení. Sanitní vůz odpovídající vyhlášce a pak je to odborný zástupce. Čili já bych mohl, protože.

Moderátor (Jana Klusáková): Čili jeden lékař tam musí být.

Host (Zdeněk Švarc): Čili jeden lékař, ale může ji zřídit třeba truhlář, dřevorubec a podobně. Tak jak tomu je v této republice.

Moderátor (Jana Klusáková): A najme si lékaře.

Host (Zdeněk Švarc): Najme si lékaře. Nebo si platí některého lékaře, který mu dělá takzvaně odborného zástupce. A to sou ty problémy, které se vyskytují v Praze a okolí.

Moderátor (Jana Klusáková): Kontroluje je někdo?

Host (Zdeněk Švarc): Vemte si, že pražskou záchranku kontroluje kde kdo. Musí mít registraci ministerstva zdravotnictví. A všechny ty soukromé firmy mají pouze registraci na městské části. Můžeme říct, že tam je kontrola zdravotními pojišťovnami, které platí výkony. A pak můžeme říct, že tam dohlíží nějakým způsobem lékařská komora, která vydává tomu, kdo dělá odborného zástupce, lejstro, které ho opravňuje dělat odborného zástupce. Pochybuju, že nějaký přísná kontrola je prováděna. Vemte si, že na naši organizaci za ty čtyři roky, co jsem ve funkci, chodí řada trestních oznámení, řada anonymních udání, řada stížností k zřizovateli, na ministerstvo. A měl jsem tam desítky kontrol, desítky hloubkových auditů, hloubkových kontrol na všechno možné. A pochybuji, že někdo z těch ostatních záchranných služeb něco takového prodělal. Pochybuju o tom.

Moderátor (Jana Klusáková): Takže vy s těmi soukromými záchrannými službami nikterak nespolupracujete?

Host (Zdeněk Švarc): My bysme spolupracovali, ale za určitých pravidel.

Moderátor (Jana Klusáková): Taková pravidla tady nejsou.

Host (Zdeněk Švarc): Ty pravidla já chci stanovit, ale oni se jim nechtějí podřídit. Čili chtěli bysme, aby všechny sanitní vozy byly řízeny jedním dispečinkem, který by jaksi koordinoval ty činnosti, aby sanitky jezdily vytížené, nejezdily si jak chtěly, kam chtěly. A aby ta práce byla rovnoměrně rozdělována a ne tak, jako je to teďka. Že na pražskou záchranku zůstává ta horší práce, ta méně kvalitní. Nebo méně honorovaná.

Moderátor (Jana Klusáková): Co je to horší práce?

Host (Zdeněk Švarc): Horší práce jsou imobilní pacienti, sou to bezdomovci, sou to nepojištěný klienti, Ukrajinci.

Moderátor (Jana Klusáková): Takže ti, kteří se nemohou hýbat. Ano.

Host (Zdeněk Švarc): A samozřejmě to pro nás přináší nejenom časový nápor, ale tím pádem i ekonomický. Protože oproti soukromým firmám musíme mít posádky nejméně dvoučlenné, aby pacienta odnesly. Když transportujete jednoho pacienty, kterého musíte odnést, tak vám to zabere více času. Než když paní je samostatná a chodí.

Moderátor (Jana Klusáková): Ubírají vám tyhlen ty soukromé záchranky práci?

Host (Zdeněk Švarc): Samozřejmě, že nám ubírají práci. Což by nám ani tak nevadilo. My bysme je i do systému zařadily. Ale ubírají nám jenom práci, která je zajímavá, jednodušší a výdělečná.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak to, že oni dělají takzvané repatriace? To jsou převozy zraněných občanů ze zahraničí do vlasti.

Host (Zdeněk Švarc): Protože v roce 90, kdy soukromé firmy začaly vznikat. Tak je zakládali lidé, kteří z pražské záchranky vzešli. Opustili ji pro svoji podivnou minulost, ať to byla politická příslušnost a nebo jiná.

Moderátor (Jana Klusáková): No třeba také pro přání podnikat.

Host (Zdeněk Švarc): To je také možné, že šli z důvodu podnikat. Ale já si myslím, že v záchranejch službách by se podnikat nemělo. To není výdělečná a podnikatelská činnost. To je pomoc spoluobčanům v jejich tísni. A ne snaha na tom vydělat. Že jo, samozřejmě.

Moderátor (Jana Klusáková): Nová pražská radní Hana Halová, která má na magistrátu na starosti zdravotnictví a sociální problematiku, v nedávném rozhovoru pro Mladou frontu Dnes řekla, že sice mnoho zkušeností se zdravotnictvím nemá. Ale chce se věnovat činnosti záchranné služby v Praze. Hlavně zprůhlednění jejího hospodaření. Je pro vás, pane řediteli, spolupráce s magistrátem důležitá?

Host (Zdeněk Švarc): Samozřejmě. My jsme organizací, kterou zřizuje magistrát nebo-li hlavní město Praha. Mě do funkce věnuje Rada zastupitelstva a odvolává mě z funkce. Čili samozřejmě vůči této instituci já musím být jaksi slušný a ctít jí. Samozřejmě to je jedna věc a za druhý činnost záchranné služby je financovaná z rozpočtu města. Čili my jsme na něm, na tomto subjektu jaksi závislí.

Moderátor (Jana Klusáková): A vy máte neprůhledné hospodaření?

Host (Zdeněk Švarc): My máme samozřejmě velmi průhledné hospodaření. Protože se předkládají pravidelné zprávy o hospodaření, tak jak je zřizovatel po nás vyžaduje čtvrtletně i ročně. V současné době byl ukončen hloubkový audit, který záchranka nikdy neprodělala v takovém rozsahu a do takové hloubky.

Moderátor (Jana Klusáková): A?

Host (Zdeněk Švarc): A podle mého názoru dopadl výborně.

Moderátor (Jana Klusáková): V Českém rozhlase 1 Radiožurnále vám přestavujeme doktora Zdeňka Švarce, ředitele Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy. Máme pro vás, milí pane řediteli, při poslední letošní neděli malé překvapení v podobě ankety. Na hlavním nádraží v Praze, tedy v místě, kde lze potkat občany z celé republiky, ji natočila Martina Hanáčková.

Redaktor (Martina Hanáčková): Co máte na své práci nejraději?

Projev náhodného chodce: Ježíš mariá, když mám TV. Já dělám na dráze, to znamená. No volnou pracovní.

Projev náhodného chodce: Je variabilní, že má tolik tváří. A to že se můžu v ní realizovat asi.

Projev náhodného chodce: To že mě baví.

Projev náhodného chodce: Já už jsem důchodkyně. Já jsem ráda pracovala s lidmi, že jsem dělala takový práce sekretářský. A tak práce s lidmi.

Projev náhodného chodce: Já jsem na mateřské dovolené. Děti.

Projev náhodného chodce: Kontakt s lidmi.

Projev náhodného chodce: Momentálně nikde nepracuju, takže to je velice špatná otázka.

Moderátor (Jana Klusáková): A táž otázka pro vás, pane řediteli Švarci. Co máte na své práci nejraději?

Host (Zdeněk Švarc): Na své práci mám nejraději, že to je pomoc lidem. Že to má dynamiku, že se stále něco nového tvoří, vytváří a ta práce není stejná. Není stále se opakující. Je to prostě stále něco nového. A ve funkci ředitele je to samozřejmě koordinace řízení organizace tak, aby zkvalitnila svojí práci a poskytování přednemocniční neodkladné péče v Praze. Což se nám za ty čtyři roky podařilo.

Moderátor (Jana Klusáková): Pomáháte lidem, zachraňujete jim zdraví a často i životy. Poděkují vám?

Host (Zdeněk Švarc): I to se stává. Bývá to samozřejmě vzácností. Ale já za svůj život jsem to zaznamenal asi pětkrát, kdy přišel osobně pacient poděkovat za záchranu života.

Moderátor (Jana Klusáková): Posluchači mají rádi takové různé kuriózní případy. Nevzpomenete si na nějaký z vaší praxe?

Host (Zdeněk Švarc): Kuriózní případ, kuriózní případ z praxe. Pamatuji si na jednoho pacienta, na kterého asi nikdy nezapomenu. Byl to starší pán, který byl doma, měl výbornou paní, manželku. Která se o něj starala. On byl částečně imobilní. A když jsme pro něj jeli, protože měl nějaké obtíže, v naší přítomnosti začal umírat. My jsme zahájili neodkladnou resuscitaci a tohoto člověka jsme jaksi vrátili do života. Napojeného na přístroje jsme ho odvezli na anestesiologicko-resuscitační oddělení. A asi po měsíci mě ta paní kontaktovala, že pán je opět doma, že by mě rád viděl. A pozvali mě na návštěvu, na odpolední čaj. Ona upekla koláč, byla to príma atmosféra. Velmi dojemná situace, protože ten člověk vám sám děkoval za záchranu života. A zároveň tam byla přítomna i rehabilitační sestra, která k tomu pánovi docházela domů pravidelně, dvakrát až třikrát denně s ním cvičila. A i přes jeho vysoký věk prostě se snažili jeho život protáhnout a zaměstnat ho tak, aby on i přesto, že byl imobilní a vlastně trávil většinu života už jenom doma a vlastně v posteli. Tak přesto ten člověk byl velmi vitální, myslelo mu to. A byla vidět v něm to štěstí a ta radost ze života, čili na to určitě nezapomenu.

Moderátor (Jana Klusáková): Letos prošla pražská záchranka dvěma zkouškami ohněm. Ta první byla zkouška vodou, to byly srpnové povodně. A druhou zkouškou byl summit NATO. Co bylo obtížnější?

Host (Zdeněk Švarc): Obtížnější byly samozřejmě povodně. Protože při summitu záchranka vlastně nic nevykonávala. Čekala.

Moderátor (Jana Klusáková): Byla v pohotovosti.

Host (Zdeněk Švarc): Pouze čekala, že se něco dít bude. Tak jako složky integrovaného záchranného systému. Čili pro nás samozřejmě byly významnější povodně. Konec konců povodně se v historii záchranné služby sto čtyřiceti pětileté opakují několikrát. A vždy záchranka obstála na výbornou. A vždy to přineslo pro záchranku dycky něco nového. Protože si všichni uvědomili, že ta záchranná služba v Praze není nadbytečná, není zbytečná. A její činnost je významná.

Moderátor (Jana Klusáková): Běžný občan průměrného zdraví se s vámi díky bohu moc často nesetká. A jeho vědomosti o záchrance tudíž plynou především z televizního seriálu Sanitka. V tom seriálu se nejednou zdůrazňovalo, že ostatní kolegové lékaři se, lidově řečeno, nad těmi ze záchranky ofrňují. Že jejich práci zlehčují a podceňují. To byla autorova umělecká licence? Nebo taková je, popřípadě taková byla pravda?

Host (Zdeněk Švarc): Taková pravda byla. A v současné době stále přetrvává. Bohužel je to tak. I když asi za posledních deset let došlo k výraznému posunu k lepšímu, kdy i kolegové si začínají lékařů ze záchranné služby vážit. A zjistili, že opravdu jsou to odborníci na svojí práci. A že bez nich by ta medicína nedosáhla takových výsledků, jakých v současné době dosahuje. Já jsem zaznamenal několik pozitivních reakcí z klinik, kde kolegové profesoři reagují na činnost záchranné služby pozitivně a chvályhodně. Protože ty výsledky se již dostavují. Třeba jenom tím, že výsledky následků dopravních nehod, následků akutního uzávěru koronárních cév, čili při infarktu a podobně. Tak ty výsledky jsou mnohem lepší v porovnání před deseti lety. Čili je tady posun.

Moderátor (Jana Klusáková): Aktuální zpráva z tisku, čtyři až šest procent lidí, kteří zemřou na následky úrazů, by mohlo žít, kdyby jim někdo včas poskytl základní první pomoc. A já se vás ptám, proč se tomu neučí třeba děti ve škole?

Host (Zdeněk Švarc): Protože byla dřív branná výchova a ta skončila, z důvodů vojenského jaksi výuky nebo vztahu k armádě. Ale myslím si, že první pomoc by měla být zpátky zařazená už do předškolního věku. Začít s malými dětmi tak, aby se jim to vštěpovalo do mysli. A tady právě všechny záchranné služby, naše odborná společnost vidí velkou rezervu v záchraně zdraví a životů našich spoluobčanů. Protože činnost záchranné služby nemůžete už více zkvalitnit. A ten čas dojezdové doby a dostupnosti té péče zkrátit třeba, já nevim, na dvě minuty, které sou významné. Nebo na pět minut, které sou významné. Protože to samozřejmě je o penězích a je ten systém nákladný. A vyžadovalo by to mnohem větší množství sanitních vozidel, posádek, lékařů ve službě.

Moderátor (Jana Klusáková): A volné silnice.

Host (Zdeněk Švarc): A volné silnice. Čili ta časová dostupnost se nedá už výrazně snížit. A je potřeba ten časový úsek, než se záchranka dostaví, vyplnit. A zde je prostor pro první pomoc. Kterou musí poskytovat nebo měl poskytovat každý spoluobčan. A měl by ji umět poskytnout včas a adekvátně. Čili správně.

Moderátor (Jana Klusáková): Prý jste dostali výpověď z vašeho sídla ve Veletržní ulici. Městská část Praha 7 pronajala budovu, kde dosud sídlíte, firmě. Která tam má vybudovat obchodní centrum. To je pravda?

Host (Zdeněk Švarc): Ano, je to pravda. Ten objekt bude zbourán, bude se tam budovat obchodní centrum. Čili my hledáme nové řešení, nové umístění výjezdového stanoviště v této lokalitě.

Moderátor (Jana Klusáková): Ale tam jste byli tak šikovně uprostřed Prahy, že jste měli všude dost blízko.

Host (Zdeněk Švarc): Já věřím, že ten problém se vyřeší ku prospěchu Pražanů i ku prospěchu naší organizace. A ve spolupráci s městskou částí Praha 7 nám bude předán objekt Dukelských hrdinů číslo jedna, kde by mohlo být toto stanoviště jaksi umístěno.

Moderátor (Jana Klusáková): Jsme na prahu nového roku. Máte možnost tedy popřát posluchačům Radiožurnálu pane doktore Švarci.

Host (Zdeněk Švarc): Já přeju všem lidem, aby byli zdraví, aby nás nepotřebovali. To je to základní. A pak to štěstí, které samozřejmě všichni k životu potřebujeme.

Moderátor (Jana Klusáková): Našim hostem byl doktor Zdeněk Švarc, ředitel pražské záchranky. Za rozhovor děkuje Jana Klusáková.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.