Sbohem, Československo. Uplynulo čtvrtstoletí od rozpadu České a Slovenské federativní republiky
Tento týden se v pětidílné sérii podíváme na téma rozpadu České a Slovenské fedeativní republiky běžně označovaného jako rozpad Československa od nějž letos uplynulo pětadvacet let. Jak k němu došlo a co stálo u zrodu tohoto procesu, jaké byly jeho příčiny, jak se k němu vyjadřují jednotliví účastníci a jaký je jeho význam pro dnešek, kdy je opět ve společnosti živá otázka všeobecného referenda, k němuž tehdy nad rozdělením republiky nedošlo.
Na jaře 1990 zuřila tzv. pomlčková válka. Otázka pomlčky či spojovníku není záležitostí pravopisu, ale konncepce, která říká, že Československo není jeden stát ve smyslu jediný stát, ale stát složený ze států dvou. Sémantika měla tehdy daleko hlubší smysl, než by se na první pohled zdálo. Českým pravopisem je Československo vnímáno jako společný, jediný a nedělitelný stát, představující pro Čechy většinou Masarykovu první republiku. Pomlčka naopak pro ně prezentovala připomínku velmi neslavného období druhé republiky.
Na Slovensku ale první republika zdaleka tak populární nebyla a pod pojmem společný stát si Slováci představovali dva nějak spojené státy. Pojem společný stát znamenal pro oba subjekty něco jiného. Za zmínku stojí, že již v roce 1968, kdy došlo k federalizaci byl na Slovensku kladen důraz nejprve na federaci a potom demokracii, kdežto Češi chtěli nejprve demokracii a potom vše ostatní.
V březnu 1990 nové Federální shromáždění rozhodlo o novém názvu republiky mezi dvěma návrhy. Jeden byl Československá federativní republika. Ten druhý, slovenský, měl názvy republik oddělené právě pomlčkou. Boj o pomlčku trval měsíc. V dubnu poslanci schválili nové jméno Česká a Slovenská federativní republika, které již v sobě budoucí rozvolnění vztahu obsahovalo. Ovšem ještě během celého roku 1991 se na Slovensku v oficiální politické linii termín „odtrhnout, rozdělit" neobjevil.
Mečiar a Klaus, se několikrát sešli a země byla rozdělena
Vše podstatné se odehrávalo v letech 1990 - 1992, kdy se vlekle diskutovalo o tom, jak má vypadat federace, jakou má mít náplň, jak má fungovat. Vše ukončily parlamentní volby v červnu 1992, ve kterých zvítězily ODS a HZDS. Jejich představitelé se sešli hned 8. června v Brně, kde HZDS předložila projekt ekonomicko-obranné unie.
V červnu jednaly obě politické reprezentace ještě několikrát a 19. června se v Bratislavě dohodly na programovém prohlášení federální vlády s dočasným mandátem. Poté byl do čela slovenského parlamentu zvolen Ivan Gašparovič a předsedou slovenské vlády se stal Vladimír Mečiar.
Druhého července byla jmenována federální vláda s premiérem Janem Stráským a česká vláda s předsedou Václavem Klausem. Ve federálním shromáždění nebyl slovenskými poslanci zvolen Václav Havel do funkce prezidenta a 17. července Slovenská národní rada přijala deklaraci o svrchovanosti Slovenska.
Tentýž den oznámil Václav Havel svou abdikaci na úřad prezidenta. Dvadvacátého července uzavřely ODS a HZDS v Bratislavě politickou dohodu o další činnosti federálních orgánů, o státoprávním vývoji a o budoucí spolupráci dvou samostatných států. Na konci srpna oznámil Vladimír Mečiar v Brně po jednání s Václavem Klausem, že de Iure Československo zanikne k 31. 12. 1992 a vzniknou dva samostatné státy. 1. září Slovenská národní rada přijala Ústavu Slovenské republiky.
Snaha zachránit celistvost státu
Česká i slovenská opozice se pokoušela zachránit celistvost státu požadavkem všeobecného referenda o rozdělení republiky. Předseda Československé sociální demokracie Jiří Horák tehdy na půdě parlamentu řekl: „Byli bychom ochotni podpořit návrh vládního zákona o rozdělení republiky za podmínky, že bude zahrnovat náš požadavek referenda." Vládní koalice však považovala referendum za riskantní.
Historik Jan Rychlík k otázce referenda u příležitosti 15 výročí rozdělení k věci podotkl: „Jednak nebylo možné najít správnou otázku. I kdyby většina lidí na dotaz, zda jsou pro společný stát ověděla "ano", nic by to neřešilo, protože si pod tím pojmem každý ze subjektů představoval něco jiného. A za druhé, v létě 1992 byl stát již rozklížen. Takže by to nemohlo být referendum o rozdělení nebo udržení státu, ale o jeho znovuvybudování. Bez ohledu na výsledek referenda by u moci zůstaly stejné politické síly a to znamená, že by stát zůstal dál zablokovaný a rozpadal by se dál vlastní dynamikou."
S rozdělením státu se spousta lidí těžce vyrovnávala. Významně i krajané v zahraničí. Předseda Československé národní rady americké Vlastislav Chalupa se i dnes svěřuje: „Od té doby, když se ráno probudím, pláču na polštář." Další reakce věcné i emotivní, dokreslující tehdejší atmosféru si poslechněte z našeho zvukového záznamu.
