S Jitkou Kulhánkovou o Karlových Varech

Host (Jitka Kulhánková): Dobrý večer.

Moderátor (Jana Klusáková): Nejprve stručně o vás. Na pomoc si beru úryvky z vašeho dopisu. Citát číslo jedna: Ve Varech jsem vystudovala mezi báječnými lidmi i profesory, většinou také měli Prahu zakázanou. Tady jsem začínala několikrát novou existenci. Co jste studovala?

Host (Jitka Kulhánková): Studovala jsem tehdy zřízený pedagogický institut. Ve všech krajských městech byly tenkrát zřízeny právě proto, že byl nedostatek učitelů. Já jsem studovala aprobaci čeština, ruština. Později jsem přibrala ještě angličtinu.

Moderátor (Jana Klusáková): Několikrát jste začínala existenci. Kým vším jste byla?

Host (Jitka Kulhánková): Původně jsem chtěla být herečkou. Tou jsem nikdy nebyla, jenom ochotnickou. Potom jsem se tedy stala učitelkou, ale po 10ti letech výuky jsem byla, tehdy se tomu říkalo pro nadbytečnost odejita ze školství, ale pravá příčina byla ta, že jsem nesouhlasila s tehdejší normalizací a dávala jsem to náležitě najevo, jak mezi učiteli ve sboru, tak mezi svými žáky. Také můj muž byl označen za kontrarevolucionáře, a proto jsme nemohli negativně působit na novou generaci.

Moderátor (Jana Klusáková): Měli jste 3 děti, tak ty jste zřejmě vychovali v tom duchu, v kterém jste nemohli působit na tu školní mládež, že?

Host (Jitka Kulhánková): Zaplať Pánbůh, že jsme je tak vychovali.

Moderátor (Jana Klusáková): To byla vaše školská etapa, potom?

Host (Jitka Kulhánková): Potom, když tedy jsem nemohla nikde najít žádné zaměstnání, měla jsem nabídku od matky mého žáka jít prodávat gramofonové desky do supraphonu. Takže jsem na kolonádě v supraphonu prodávala a moc mě to bavilo, chodili tam za mnou bývalí žáci, chodili tam za mnou všichni známí. A já jako obdivovatelka Semaforu, muziky a vůbec písničkářů jsem se tam cítila dobře. Až na ty finance, 960 korun měsíčně ani tenkrát nebyl žádný velký plat. Takže jsem hledala a hledala, ale nenašla, nemohla najít, protože vždycky přečetli mé kádrové materiály a za týden sdělili, že bohužel, žádná kancelář, žádná recepce nikde nebyla pro mě. Až jednou jsem viděla vývěsku, že přijmou v jisté firmě, která prodávala počítače, programátory a operátory k počítači. Já jsem počítač nikdy neviděla, ale pud sebezáchovy mě do té firmy zavedl. A protože tenkrát potřebovali vysvětlovat, jak, kde, co v tom počítači je, a všichni začínali, všichni se učili, protože to byly malé kancelářské počítače, které zaujímaly celou místnost, ale nikdo je ještě neznal. Přiváželi se z NDR. Tak mě přijali a vlastně nastartovala jsem si novou profesi, novou etapu životní. 15 let jsem pracovala jako programátora a hlavně jako lektorka. Učila jsem výpočetní techniku, obsluhu počítačů a programování.

Moderátor (Jana Klusáková): To, co říkáte, mně připomíná, jak mě v Rusku, zřejmě někdy v těch letech, ukazovali ruskou mikrovlnou troubu, do které se vešel 1 dezertní talířek, a vážila 40 kilo.

Host (Jitka Kulhánková): Ano, ty počítače ruské byly ještě větší a dokonce když nešly jejich disky, tak se tradovalo mezi programátory, že je potřeba do nich nalít vodku.

Moderátor (Jana Klusáková): A potom se spustí?

Host (Jitka Kulhánková): Ano.

Moderátor (Jana Klusáková): Vším jsem byl rád. Říká básník, říká to také Jitka Kulhánková?

Host (Jitka Kulhánková): Určitě. Já jsem vlastně vděčná za to, že jsem odešla do života s pod skleněného šturce ve školství a teprve pak jsem poznala lidi, život a takovou tu mnohotvárnost žití, protože v té škole přece jenom je to taková určitá klec.

Moderátor (Jana Klusáková): Citát číslo 2: Můj muž Vladimír Kulhánek je bývalý učitel matematiky a fyziky a stavař ze záliby. Po listopadu 1989 ho v holinkách vytáhli z bahna stavby sokolovské chemičky a odvezli na radnici. Byl zvolen náměstkem primátora za tehdejší Hnutí za rozvoj a obnovu Karlových Varů. Řídil město jako stavbu. Na radnici prosazoval, aby si každý občan mohl koupit od města byt, ve kterém bydlí, a opravit ho. Za to mu město odepsalo polovinu kupní ceny. Konec citátu. Vyplatila se tato smělá iniciativa vašeho muže jak městu, tak občanům?

Host (Jitka Kulhánková): To mohou hodnotit jak občané, tak i návštěvníci, kteří do Varů přijedou. Bytové domy Karlových Varů jsou z převážně velké části opravené. Každý buď si mohl koupit svůj byt a mohl se sdružit v tom domě do sdružení nájemníků a pak ta sdružení nájemníků společně opravovala i ty společné prostory, fasády a okolí.

Moderátor (Jana Klusáková): Bydlí Kulhánkovi ve vile?

Host (Jitka Kulhánková): Nebydlí ve vile, bydlí v takovém velkém domě v pátém patře bez výtahu ve střeše a bydlí tam už právě od roku 1969.

Moderátor (Jana Klusáková): Lékař prezidenta Eisenhowera tvrdil, že 3 věci ničí muže jsou auto, televize a dobře vařící manželka. Je pravda, paní Kulhánková, že jste nikdy neměli auto?

Host (Jitka Kulhánková): My jsme opravdu nikdy neměli auto, my jsme nikdy na něj neměli. Když jsme chtěli jet na prázdniny, tak kamarád mého muže nás, 3 děti a spoustu kufrů a tašek naložil a odvezl nás k babičce. Tam jsme celé prázdniny byli, takže jsme nejenom neměli auto, ale nikdy jsme ani nikam necestovali, ač oba nás to velmi zajímá.

Moderátor (Jana Klusáková): Jste tedy do dnes bez auta a jak dojíždí nebo dojížděl váš manžel do Senátu, kde zasedal od roku 1996 do teď, tj. do konce listopadu?

Host (Jitka Kulhánková): Ano, jezdil autobusem a nebo když byl někdo známý, zrovna jel, protože třeba i poslanec z Karlových Varů jel v tu dobu do Prahy, tak se svezl.

Moderátor (Jana Klusáková): Jsme u toho, co ještě ničí muže, televizi. Holduje váš muž televizi?

Host (Jitka Kulhánková): Nijak zvlášť. Když já chci něco vidět až do konce, tak on tedy odchází a kouří.

Moderátor (Jana Klusáková): A konečně dobře vařící manželka, vaříte ráda?

Host (Jitka Kulhánková): Vařím ráda, i když přes týden nikomu, ale o víkendu se u nás vaří, zvlášť když přijíždějí vnoučata, takže se vaří hodně a peče.

Moderátor (Jana Klusáková): Když jste se před osmi lety stala chotí senátora, pocítila jste, že se k vám okolí začalo chovat jinak než jako k Jitce Kulhánkové, prosté šéfredaktorce měsíčníku Promenáda?

Host (Jitka Kulhánková): Snažili se mě oslovovat, ať už ironicky nebo někteří i servilně, paní senátorová, ale každý dneska ví, že jsem samostatná jednotka a že mě to zlobí, když mě někdo spojuje s funkcí mého muže. Já mám své aktivity a svůj život a on také své.

Moderátor (Jana Klusáková): Kdybyste měla srovnat Karlovy Vary v počátku 60. let, když jste tam poprvé přijela, a dnes, jaké jsou hlavní rozdíly zřejmé na první pohled? A nejprve promluvme o tváři města, co se nejvíce změnilo?

Host (Jitka Kulhánková): Karlovy Vary byly poměrně smutné, omšelé město, ale plné lidí. V létě lázeňští hosté, převážně čeští, rotovali s pohárky po kolonádách, houfně chodili na procházky do lázeňských lesů a ani v zimě nebyly Karlovy Vary mrtvé, protože přijížděla tak zvaná zemědělská rekreace. Po revoluci došlo k zajímavé situaci. Ve srovnání s jinými lázněmi, které se privatizovaly v celku jako třeba Františkovy Lázně, se československé státní lázně Karlovy Vary tak zvaně atomizovaly. To znamená, že skupiny souvisejících objektů nebo i jednotlivé objekty se nabízely buď ve velké nebo v malé privatizaci. Takže přicházeli kupci. Samozřejmě podle našich zákonů mohou objekty nebo vůbec majetky vlastnit pouze čeští občané. A tak docházelo k tomu, že zahraniční zájemci vytvářeli společnosti s českými jednateli, ale s účastí cizího kapitálu.

Moderátor (Jana Klusáková): A to lze podle zákona?

Host (Jitka Kulhánková): To podle zákona lze.

Moderátor (Jana Klusáková): Pro koho je to výhodné?

Host (Jitka Kulhánková): Pro ty, kteří mají peníze a mohou nakoupit, protože přece jenom kupní síla českých občanů tak velká nebyla.

Moderátor (Jana Klusáková): Změnila se za tu dobu kvalita lázeňské péče, tedy to, za čím jezdí pacienti do Varů ze široka a z daleka?

Host (Jitka Kulhánková): Určitě a ve velkém a v dobrém.

Moderátor (Jana Klusáková): Změnila se kvalita léčebných karlovarských pramenů? Říkalo se, že několikrát byly ohroženy.

Host (Jitka Kulhánková): Máme speciální organizaci, Správa léčebných zdrojů a kolonád, která velmi pečlivě hlídá a testuje kvalitu karlovarských pramenů a karlovarské prameny jsou vlastně našim stříbrem karlovarským. Takže ty zůstávají stále stejně léčivé jako byly.

Moderátor (Jana Klusáková): Když se řekne Karlovy Vary, běžnému Čechovi se vybaví právě ty lázeňské prameny, becherovka, mezinárodní filmový festival a možná teď i tahanice o městské divadlo. Divadlo, s tím máte, paní Kulhánková, leccos společného. V roce 1995 jste organizovala benefiční štafetu ve prospěch obnovy divadla. Výsledkem byla úspěšná sbírka. Vybralo se na 2,5 milionu korun. Budova byla rekonstruovaná a teď je v ní neveselo, truchlivo. Vedení města rozpustilo stálý divadelní soubor. Těšíte se na statžonu, kterou zajistí šéf Divadla bez zábradlí Karel Heřmánek?

Host (Jitka Kulhánková): Vy jste to nazvala správně. Karel Heřmánek přichází do Karlových Varů jako nájemce budovy a bude přivážet z vlastního divadla pražského Divadla bez zábradlí svoji produkci, ale bude přivážet další divadelní soubory, čili vlastně to bude statžonové divadlo. Určitě přijede spousta kvalitních představení, kvalitních herců, ale je to pořád cizí divadlo. Karlovaráci o své divadlo přišli a dnešní zastupitelé do historie vstoupili tím, že přerušili kontinuitu divadelní tradice v Karlových Varech.

Moderátor (Jana Klusáková): A Karlovaráci na představení svého divadla chodili?

Host (Jitka Kulhánková): Karlovaráci chodili v době, kdy dramaturgie divadla byla kvalitní. V době Čestmíra Kopeckého, to byla taková zlatá éra karlovarského divadla, bylo divadlo plné. Divadlo bylo plné také i v době těsně po otevření divadla, protože každý chtěl do toho svého divadla přijít, protože na své divadlo dával peníze. Ta kontinuita bohužel toho vztahu také je přerušena.

Moderátor (Jana Klusáková): Díky vaší iniciativě bylo zachráněno na 40 lesních altánů v lázeňských lesích. Pomáhala jste shánět peníze pro SOS dětskou vesničku a od roku 1999 jste nositelkou Ceny města. Navzdory tomu ovšem jste také organizátorkou petice, která požaduje od vedení města stálý divadelní soubor, zachování symfonického orchestru a jasnou kulturní koncepci města. Napsala jste mi: Protestovali jsme i proti nezájmu města o stav kinosálu, klubů, letního kina, historických císařských lázní a dalších památkových objektů. A to mě vede k otázce, oč vedení města Karlovy Vary zájem má?

Host (Jitka Kulhánková): Já myslím, že bychom se měli zeptat jich. Oni to svojí politikou nějak jasně nevyjadřují.

Moderátor (Jana Klusáková): A teď jsme u toho hlavního a kousáme do toho pomyslného kyselého jablka. Jablko se jmenuje Karlovy Vary a Rusové. Co je na tom dobře a co naopak, že z Karlových Varů se pomalu, ale jistě stávají Kárlovy Váry?

Host (Jitka Kulhánková): Tahle otázka mě vždycky hodně mrzí. Slyším ji kamkoliv přijdu nebo přijedu. Já sama jsem původně učitelkou ruštiny také mimo jiné, takže já svůj vztah k té ruské historii, literatuře, ruskému národu nějak neměním. Ale ten šok, který mi přinesl už rok 1968, a posléze to, že v Karlových Varech přicházím do styku s různým způsobem chování ruských návštěvníků, že přijdu do obchodu a zajímám se třeba o kabát a dozvím se od prodavačky, že mi nerozumí, protože mluví rusky, to je potom ta bolestivá stránka. Bolestivou stránkou je i to, že Rusové díky své koupěschopnosti, protože přece jenom ruský národ je veliký a těch několik milionů, které přišlo k penězům, také nevíme jak a věřím, že i poctivě, tak ti jsou v těch Karlových Varech právě z tuhleté vrstvy. Jsou koupěschopní. To znamená, zvyšuje se tím cena zboží, cena bytu, což pro karlovarské občany není příjemné. Je také nepříjemné, když jdete po kolonádě a neslyšíte žádný jiný jazyk než ruštinu, protože sice návštěvnost z celého světa je velká, ale ti zahraniční návštěvníci ostatní se zřejmě uchylují do restaurací, do památek.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak může tahleta tendence, Rusové v Karlových Varech, pokračovat?

Host (Jitka Kulhánková): Já si myslím, že záleží na radnici, jaká nastaví pravidla. Proč by Rusové nemohli být v Karlových Varech? Já bych v posledních letech objela kus světa a vlastně všude jsem se v každé zemi setkala s ruštinou v celkem hojném počtu. Takže to není nic proti ničemu. Tady spíše jde o to nastavit jistá pravidla. Proč by Karlovy Vary nemohly vzkvétat díky penězům, které Rusové přinesou? Čekali se Němci, čekali se Italové, ale tihle zahraniční podnikatelé, kteří také vytvořili společnosti s českými občany, nakonec kupovali objekty na spekulaci. Dneska některé jsou zavřené, viz budova České spořitelny, nádherná na Divadelním náměstí, nebo některé úplně musely být zbourány, protože padaly. Potom přišli Rusové a ti přinesli peníze a začali opravovat. Ale není tam jenom ruský kapitál, je tam švýcarský, je tam rakouský, koneckonců i německý. Je to multikulturní a multinacionální město a bylo asi tak odjakživa.

Moderátor (Jana Klusáková): Kde naposledy jste vy osobně byla lázeňským hostem?

Host (Jitka Kulhánková): Já jsem lázeňským hostem byla jednou v životě a to mě z Karlových Varů poslali po komplikované operaci do slovenských lázní Nivnica pri Půchove, což byl jenom jeden dům a jeden pramen. Jinak jsem v Karlových Varech chodila na doporučení lékaře na 3týdenní pitnou kůru a musím říct, že mi to pomohlo. Karlovarské prameny, zvláště na žlučník a slinivku, jsou neoddiskutovatelně výborné.

Moderátor (Jana Klusáková): Dnes jsme vám, vážení posluchači, představili Jitku Kulhánkovou, novinářku a karlovarskou patriotku, jejíž krédo zní: Naplno žít, neubližovat, pomáhat. Za rozhovor děkuje Jana Klusáková.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.