Milada Horáková se stala symbolem odvahy a boje proti bezpráví. Jak ale po její popravě žili její nejbližší?

„V Československu jsem před rokem 1968 nemohla dosáhnout toho, co jsem si pro svůj život představovala. Pořád byly nějaké komplikace, a když ne, tak bylo předem jasné, že jakékoliv snažení nebude mít dobrý výsledek,” vzpomínala dcera Milady Horákové Jana Kánská na roky po popravě své matky.

Čtěte také

Věděla jsem, že to nebude lehký večer, říká dcera Horákové o premiéře filmu Milada

Vyrůstala pak v rodině tety Věry Tůmové a v pro ni nelehké době mohla alespoň dostudovat na gymnáziu. Pro projekt Paměť národa o tom vyprávěl její spolužák a kamarád Zdeněk Adamec. „Vím, že někteří kantoři se k Janě chovali velice slušně. Dokonce paní profesorku Smetanovou jsem viděl, jak ji někde stranou třídy chlácholí.“

Studovat medicínu ji nedovolili

Studovat vysněnou medicínu ale komunisté Janě Horákové nedovolili, hlásila se několikrát a vždy ji odmítli. Nakonec se stala zubní techničkou. Otec, kterému se podařilo v roce 1950 utéct na Západ a zapojit se do protikomunistického odboje, se ji marně snažil dostat z Československa už v roce 51. Převaděče ale odhalila a zatkla Státní bezpečnost. 

Znovu se tak setkali až v roce 1966, kdy ho mohla navštívit ve Spojených státech. Definitivně tam odešla o dva roky později v době Pražského jara. Našla jsem zde otce, který byl ještě v dobrém zdravotním stavu. „Našla jsem zde svého životního partnera. Narodily se mi děti. To bylo všechno to, co jsem si přála,“ popisuje Kánská. 

Pevný jako skála

Čtěte také

Jejich šťastná léta trvala do nástupu nacismu, potom začala rodinná tragédie, říká autor knihy o rodině Milady Horákové

Když v rozhovoru pro Český rozhlas mluví o rodičích, poukazuje i na to, jaký vliv měl její otec na svou manželku a její matku. Možná že bez jeho vlivu by máma nebyla tak pevná ve svém rozhodnutí bojovat. Člověk vždycky potřebuje vedle sebe někoho, kdo ho podepře, a to byl můj otec – byl skutečně jako skála.

Milada Horáková zemřela 27. 6. 1950. Bohuslav Horák ji přežil o 26 let, zemřel ve Washingtonu v říjnu 1976. Očištění jména své ženy se ale do smrti nedočkal. Rozsudek nad Miladou Horákovou byl sice zrušen na konci 60. let v době politického uvolnění, plně rehabilitována byla ale až po Sametové revoluci. V roce 1991 jí prezident Václav Havel udělil in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka.