S hlavou vztyčenou

Milada Horáková psala před popravou dopisy. Navzdory jejímu přání je ale komunisté rodině nepředali

27. červen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Milada Horáková a další obžalovaní v soudní síni

Připomínáme si den, kdy na komunistickém popravišti v roce 1950 skončila Milada Horáková. A s ní další tři členové nekomunistických stran. Komunistická justice je odsoudila k trestu smrti za údajnou velezradu a vyzvědačství ve vykonstruovaném procesu. Na co myslela Milada Horáková v posledních hodinách života?

Milada Horáková psala před popravou dopisy. Navzdory jejímu přání je ale komunisté rodině nepředali

Ptáci už se probouzejí, začíná svítat. Jdu s hlavou vztyčenou, musí se umět i prohrát. To není hanba. I nepřítel nepozbyde úcty, je-li pravdivý a čestný. V boji se padá, a co je jiného život než boj. Buďte zdrávi! Jsem jen a jen Vaše.

Čtěte také

Těmito slovy zakončila Milada Horáková poslední dopis věnovaný své rodině. Bylo 27. června 1950 půl třetí ráno.

Nejsem bezradná a zoufalá, nehraji, je to ve mně tak klidné, poněvadž mám klid ve svém svědomí. Vyžádejte si dopis, který jsem Vám napsala, a v něm je celý můj odkaz. Je jen pro Vás, alespoň něco v životě, co patří pouze Vám a těm, které mám tolik ráda.

Navzdory jejímu přání ale komunisté dopisy, které napsala, nikomu z rodiny nepředali. Do rukou 

Dopisy vyvolávají emoce

Navzdory jejímu přání ale komunisté dopisy, které napsala, nikomu z rodiny nepředali. Do rukou její dcery Jany Kánské se dostaly až po listopadové revoluci v roce 1989.  

Seriál o Miladě Horákové si poslechněte každý den od pondělí do neděle vždy v 8:50 ve vysílání Ranního Radiožurnálu.

„Bylo to tak, že jsem přijela, protože jsem se dozvěděla, že dopisy už jsou. Měla je moje teta a po příjezdu jsem se hned zamkla v pokoji a četla jsem si to. Nebylo to veselé,“ vzpomíná Kánská.

V dopisech se Milada Horáková snažila vyrovnat s tím, že opustí své blízké. A co bude její rodina dělat, až ona tady nebude. „Do dneška, když to člověk čte, tak to vyvolává obrovské emoce. A i se nad tím zamýšlí sám, co by v takové situaci dělal, o čem by přemýšlel,“ . říká historik z Ústavu pro Soudobé dějiny Jiří Kocián.

Všichni jsme se modlili

Téměř tři týdny čekala Milada Horáková v cele smrti na vykonání rozsudku. S rodinou se rozloučila večer před popravou. Osudný den, tři hodiny po tom, co zalepila poslední obálku, ji dozorci odvedli na dvůr pankrácké věznice.

Neplačte, neteskněte moc, je mi to takhle lepší než pozvolna umírat. Dlouhou nesvobodu už by mé srdce nevydrželo. Takto se rozletím zase do polí a luk, strání a k rybníkům, na hory i v nížiny. Budu zase nespoutaná, a ten klid a mír.


Milada Horáková

„Můžu vám říct, že když ji vedli, tak jsme si všichni klekli a modlili jsme se. Do smrti na to nezapomenu,” vzpomíná na to ráno pro projekt Paměť národa Marie Chalupová, která si za účast v protikomunistickém odboji odseděla 8 a půl roku.

Milada Horáková, Jan Buchal, Oldřich Pecl a Záviš Kalandra byli popraveni v půl šesté ráno. Milada Horáková šla jako poslední. Bylo jí 48 let. Těla oběšených pak nechali komunisté zpopelnit ve strašnickém krematoriu. Co se stalo s popelem, se příbuzní nesměli dozvědět.

Milada Horáková byla popravena 27. června 1950. Poslední okamžiky jejího života připomene další díl seriálu S hlavou vztyčenou na Radiožurnálu.

Spustit audio

Související