SERIÁL

5) Záběry z procesu s Horákovou komunisté k propagandě nepoužili. Vzbuzovaly by soucit místo nenávisti

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Milada Horáková u soudu

Proces s Miladou Horákovou a dalšími členy nekomunistických stran měl před sedmdesáti lety šokovat a varovat všechny odpůrce režimu. Svou roli tehdy sehrála i média. Nenávistné nálady mezi lidmi podněcovaly i rezoluce, ve kterých lidé žádali o nejtvrdší tresty pro obžalované.

Den před zahájením procesu - 30. května 1950 - se veřejnost poprvé z vysílání Československého rozhlasu dozvěděla, kdo stane před soudem a z čeho je obviněn. Následující den zveřejnil tisk doslovné znění obžaloby. Komunisté měli k dispozici také filmové záběry, ty ale nepoužili.

„Byli toho názoru, že záběry těch obžalovaných vzbuzují soucit. A to se jim nehodilo do toho konceptu, který zvolili,“ vysvětluje publicista a historik z Univerzity Karlovy Petr Šafařík.

Zmanipulovaný rozhlas a tisk

Komunistická strana převzala řízení rozhlasu i tištěných médií. Zveřejňováním procesu chtěla vyvolat hlavně nenávistné nálady mezi lidmi.

„Vysílalo se veřejným i městským rozhlasem. Lidé ho museli povinně poslouchat, aby věděli, kdo jsou ti lidé, kteří chtěli znemožnit ten dobrý život, který komunisté slibovali,“ vzpomínal pro projekt Paměť národa herec Jan Přeučil. Jeho otec František dostal v procesu doživotí.

K lidem se tak dostávaly zprávy upravené podle potřeb komunistického vedení. Třeba autentické ale patřičně sestříhané výpovědi obžalovaných. Řada tehdejších umělců podepsala rezoluce, ve kterých požadovali trest smrti.

„Já nevím, jak se mě a mé ženě podařilo to nepodepsat. Ale osmdesát procent toho osazenstva to podepsalo,“ popisuje režisér František Miška podpisovou akci v Realistickém divadle.

Seriál o Miladě Horákové si poslechněte každý den od pondělí do neděle vždy v 8:50 ve vysílání Ranního Radiožurnálu.

Rezoluce nepodepisovali jen herci

„V těch pramenech najdete také obdobně extrémní a pokleslé texty psané třeba římskokatolickými knězi,“ říká historik Petr Šafařík.

Ne všichni ale byli ochotní propagandě uvěřit. Mezi nimi byla třeba Emílie Jarmarová. Za druhé světové války se zapojila do protinacistického odboje. I proto nechtěla nikoho zbrkle posílat na smrt. Petici jí tehdy přinesli žáci základní školy.

„Já jim povídám, kdo to je? No, my nevíme. Já povídám: no já taky ne. Chlapci, já jsem nedávno přišla a viděla jsem tolik nevinných umírat a mám tady nějaké paní podepsat, že chci, aby ji pověsili,“ vzpomíná pro archiv Paměti národa.

Ti, kteří chtěli dostat obžalované na šibenici, se dočkali. Prezident Gottwald potvrdil všechny čtyři rozsudky smrti. Nepomohly ani přímluvy zahraničních osobností jako byl Albert Einstein nebo Winston Churchill.

Milada Horáková byla popravena 27. června 1950. Poslední okamžiky jejího života připomene další díl seriálu S hlavou vztyčenou na Radiožurnálu.

Odebírat podcast

Související