SERIÁL

2) Nacisté plánovali pro Miladu Horákovou trest smrti, nakonec ji odsoudili k několika letům vězení

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Milada Horáková, hřbitov Slavín, Vyšehrad (UNESCO), Praha

Celý život se Milada Horáková hlásila k demokratickým hodnotám a neváhala za ně bojovat. Po německé okupaci Československa se aktivně zapojila do odboje. Krátce nato ji ale zatklo gestapo. Původně navržený trest smrti soudce nakonec zmírnil na osm let vězení.

 V červenci 1945 pronesla Milada Horáková první projev ve Svazu osvobozených politických vězňů. Čerpala v něm z vlastní zkušenosti, prakticky celou válku totiž strávila v nacistických věznicích.

Ženy stály všude. Byly v žalářích. Odcházely statečně a odhodlaně – matky malých dětí – na popraviště, aby tam složily svůj život.

Milada Horáková (1945)

Její účast v odboji byla podle historika z Ústavu pro soudobé dějiny Oldřicha Tůmy logickým vyústěním jejího meziválečného působení a vztahu k Československé republice.„Účastnila se odbojové činnosti, především kruhu petičního výboru Věrni zůstaneme, což bylo prostředí levicových intelektuálů,“ vysvětluje.

Seriál o Miladě Horákové si poslechněte každý den od pondělí do neděle vždy v 8:50 ve vysílání Ranního Radiožurnálu.

Prokurátor navrhoval trest smrti

Druhého srpna 1940 dopoledne si pro Miladu Horákovou a jejího manžela přišlo gestapo. Dceři Janě bylo tehdy pouhých šest let. 

Ve vysílání Radiožurnálu před lety vzpomínala na to, že jí maminka dala při odchodu do kufru krabičku od bonbónů. Byly v ní schované papíry se jmény jejích spolupracovníků. „A řekla mi, abych babičce řekla, že bonbóny jsou zkažený. Tak já jsem to babičce vyřídila a babička to samozřejmě v prvním momentě spálila,“ vzpomíná.

Prokurátor pro ni tehdy navrhoval trest smrti. Soudce ho ale zmírnil na osm let vězení. Milada Horáková byla vězněna na Pankráci, v Malé pevnosti v Terezíně a poté v Německu.

V té době odsoudili nacisté za účast v odboji také Marii Polanskou. Bachařka ji odvedla do cely, kterou měla sdílet s další vězeňkyní. Pro Projekt paměť národa vypráví dcera Marie Polanské Eva Krupičková:

„A ta paní jí říká: ‚Jak se jmenuješ?‘ A maminka říká: ‚Marie.‘ A ta jí říká: ‚Já jsem Milada. Budeme spát na jednom kavalci spolu. Ono je tady málo místa.‘ A ta paní, ta vězeňkyně, byla Milada Horáková,“ vypráví.

Vrátila se do politiky

Milada Horáková se do Prahy vrátila až po skončení druhé světové války. Znovu se setkala s dcerou i manželem, který přežil pochod smrti.

Její kolega z Československé strany národně socialisté Josef Lesák připomíná slib, který si manželé dali: „Že do politického života nepůjdou, poněvadž nechali doma samotné dítě.“

Názor Milady Horákové na další účast v politice mohl podle historika Oldřicha Tůmy změnit i prezident Edvard Beneš. „Uvádí se, že se s ním setkala po válce, když se vrátila z vězení a Beneš se vrátil do republiky. Nabádal ji k tomu, aby se angažovala v politice, což možná nějakou roli hrálo,“ vysvětluje.

Po válce se Milada Horáková stala členkou vedení obnovené národně socialistické strany a poslankyní. Do komunistického převratu zbývalo dva a půl roku. Státní bezpečnost zatkla Miladu Horákovou na podzim 1949.

O okolnostech vykonstruovaného soudního procesu, který skončil pro Miladu Horákovou rozsudkem trestu smrti, se více dozvíte ve středečním dílu seriálu. Poslouchejte Ranní Radiožurnál krátce před devátou hodinou.

Odebírat podcast

Související