Nacisté plánovali pro Miladu Horákovou trest smrti, nakonec ji odsoudili k několika letům vězení

 V červenci 1945 pronesla Milada Horáková první projev ve Svazu osvobozených politických vězňů. Čerpala v něm z vlastní zkušenosti, prakticky celou válku totiž strávila v nacistických věznicích.

Ženy stály všude. Byly v žalářích. Odcházely statečně a odhodlaně – matky malých dětí – na popraviště, aby tam složily svůj život.

Milada Horáková (1945)

Její účast v odboji byla podle historika z Ústavu pro soudobé dějiny Oldřicha Tůmy logickým vyústěním jejího meziválečného působení a vztahu k Československé republice.„Účastnila se odbojové činnosti, především kruhu petičního výboru Věrni zůstaneme, což bylo prostředí levicových intelektuálů,“ vysvětluje.

Prokurátor navrhoval trest smrti

Druhého srpna 1940 dopoledne si pro Miladu Horákovou a jejího manžela přišlo gestapo. Dceři Janě bylo tehdy pouhých šest let. 

Čtěte také

Moudrá, vzdělaná a statečná. Miladu Horákovou zajímala ženská práva, sociální problematika i osud republiky

Ve vysílání Radiožurnálu před lety vzpomínala na to, že jí maminka dala při odchodu do kufru krabičku od bonbónů. Byly v ní schované papíry se jmény jejích spolupracovníků. „A řekla mi, abych babičce řekla, že bonbóny jsou zkažený. Tak já jsem to babičce vyřídila a babička to samozřejmě v prvním momentě spálila,“ vzpomíná.

Prokurátor pro ni tehdy navrhoval trest smrti. Soudce ho ale zmírnil na osm let vězení. Milada Horáková byla vězněna na Pankráci, v Malé pevnosti v Terezíně a poté v Německu.

V té době odsoudili nacisté za účast v odboji také Marii Polanskou. Bachařka ji odvedla do cely, kterou měla sdílet s další vězeňkyní. Pro Projekt paměť národa vypráví dcera Marie Polanské Eva Krupičková:

„A ta paní jí říká: ‚Jak se jmenuješ?‘ A maminka říká: ‚Marie.‘ A ta jí říká: ‚Já jsem Milada. Budeme spát na jednom kavalci spolu. Ono je tady málo místa.‘ A ta paní, ta vězeňkyně, byla Milada Horáková,“ vypráví.

Vrátila se do politiky

Milada Horáková se do Prahy vrátila až po skončení druhé světové války. Znovu se setkala s dcerou i manželem, který přežil pochod smrti.

Její kolega z Československé strany národně socialisté Josef Lesák připomíná slib, který si manželé dali: „Že do politického života nepůjdou, poněvadž nechali doma samotné dítě.“

Názor Milady Horákové na další účast v politice mohl podle historika Oldřicha Tůmy změnit i prezident Edvard Beneš. „Uvádí se, že se s ním setkala po válce, když se vrátila z vězení a Beneš se vrátil do republiky. Nabádal ji k tomu, aby se angažovala v politice, což možná nějakou roli hrálo,“ vysvětluje.

Po válce se Milada Horáková stala členkou vedení obnovené národně socialistické strany a poslankyní. Do komunistického převratu zbývalo dva a půl roku. Státní bezpečnost zatkla Miladu Horákovou na podzim 1949.

O okolnostech vykonstruovaného soudního procesu, který skončil pro Miladu Horákovou rozsudkem trestu smrti, se více dozvíte ve středečním dílu seriálu. Poslouchejte Ranní Radiožurnál krátce před devátou hodinou.