Ruský film zažívá těžké časy, ale stále žije
Natáčení filmu je organizačně, technicky i psychicky nepředstavitelně náročná věc. Herci se musí maximálně soustředit a bývají nervózní, režiséři jakbysmet, zvláště někteří. Není divu, že filmaři nemají rádi na place cizí prvky v podobně různých zevlounů a novinářů. Reportáž pořízená bezprostředně v průběhu natáčení nového filmu dvou legend ruské kinematografie – herce Olega Basilašviliho a režiséra Viktora Měrežka – je proto tak trochu unikátní.
Režisér a scenárista filmu v jedné osobě Viktor Měrežko dává klasické pokyny: připravit se, kamera, začínáme. Napsal scénáře k 70 filmům, deset sám režíroval a v 17 si také zahrál. Ani v 79 letech pro něj není natáčení filmu rutinоu, možná i proto, že dnešní podmínky jsou mnohem drsnější než dřív.
„Jsem rád, že nám peníze na natáčení dal První kanál ruské televize. Nejde o žádné velké sumy, proto musíme za jednu směnu natočit devět minut filmu. V sovětských dobách to byla minuta a půl za natáčecí den. Další problém jsou studia. Jak vidíte, pronajali jsme si tento dům v areálu petrohradských pekáren. Interiéry jsou velmi autentické a navíc je to levnější než pronájem studia v Lenfilmu.“
Někdejší kancelářská budova, dnes hodně zchátralá, se ve filmu proměnila v policejní stanici. Tady se teď natáčejí klíčové scény čtyřdílného televizního filmu pod názvem Nečekali.
„Obrazně řečeno, tématem je bezpráví. Film vypráví o tom, jak snadno člověk uvázne v administrativní pavučině. Syn známého klavíristy, kterého hraje Oleg Basilašvili, se kvůli své složité povaze a drogám dostane do vězení. Po propuštění se vrací domů a zjišťuje, že v jejich obrovském domě s drahými obrazy teď žije starosta a otce zavřeli do blázince,“ přibližuje režisér.
Není to žádná alegorie. Je to normální lidský život, jaký teď v Rusku je.
„V tomto příběhu jde o vnitřní apokalypsu dvou lidí – jeden je v psychiatrické léčebně a druhý ve vězení. Oba se po sedmi letech vracejí do současného světa a začínají chápat, že tento svět je ještě horší než ten za mřížemi,“ dodává Ivan Kolesnikov, vycházející hvězda ruského plátna, který hraje syna.
Na představitele hlavní role Olega Basilašviliho si musím týden počkat. Filmový štáb se mezitím přesunul do studií Lenfilmu v centru Petrohradu.
„Chtěl jsem zahrát člověka, který se z minulosti dostává do naší současnosti. V léčebně mu z mozku všemi těmi léky a injekcemi udělali květák. On se z toho narkotického stavu postupně probírá a začíná vidět dnešní život. To není žádná alegorie. Je to normální lidský život, jaký teď u nás je.“
Tím už se ale od filmu a jeho postav nechtěně dostáváme přímo do žhavé reality. Ptám se, jak Oleg Basilašvili sám vidí dnešní Rusko: „Nijak je nevidím. Znáte ten vtip, jak za Brežněva přichází na Rudé náměstí člověk s velkým bílým archem papíru? Policista k němu přistoupí a ptá se: ,Co to držíte v rukách a proč tam není nic napsáno?‘ Muž odpovídá: ,A proč by tam něco mělo být? Beztak je všechno jasné.‘ To je moje odpověď na vaši otázku.“
Film Viktora Měrežka o bezpráví, bezmoci a bezvýchodnosti by se měl v ruské televizi objevit na podzim.
