Rozhovor se zpěvákem a kytaristou Františkem Černým

24. březen 2003
Dva na jednoho

Dobrý poslech Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu přejí Naděžda Hávová a Vladimír Kroc. Dnes je hostem pořadu Dva na jednoho zpěvák a kytarista skupiny Čechomor František Černý. Dobrý den. František Černý je rodák ze Svitav, kde si ho patřičně považují, protože nedávno převzal bronzovou sochu stylizovaného tura, jak jsem se dočetl, kterého má město ve znaku, jako ocenění osobnosti roku.

Host (František Černý): Tura, no tak von to je takovej spíš vůl než tur. Tou oceňuje každý rok taková partička intelektuálů, který se jmenuje Laurus. Oceňujou prostě každej rok nějakýho světováka, letos to nějak padlo na mě no.

Moderátor (Vladimír Kroc): V dobrém?

Host (František Černý): V dobrém pochopitelně.

Moderátor (Vladimír Kroc): K těm oceněním se ještě dostaneme, bylo jich spousta. Náš host se narodil 29. října 1957, vyučil se hodinářem. Od patnácti let aktivně muzicíruje, od big beatu přešel k folku. Se skupinou Povijan zvítězil na portách v letech 1985, 86 a 89. A potom přešel k netradičně pojatému folklóru, když v roce 1988 založil Českomoravskou hudební společnost. Její název se stále zkracoval, až na současný Čechomor. Pod tímto názvem je kapela asi nejslavnější, protože jak se zdá, momentálně je na vrcholu slávy. Jenom desky Proměny se prodalo na sedmdesát tisíc hudebních nosičů, což v současnosti zní neuvěřitelně. František Černý pracoval v Divadle U hasičů jako hudební dramaturg, tamtéž si příležitostně zahrál třeba Frantu v Prodané nevěstě Petra Formana nebo hrál v Kouzelníkovi z Dublinu a v dalších hrách. Je i oblíbeným filmovým hercem režiséra Petra Zelenky. O čemž jste se mohli přesvědčit v Knoflíkářích nebo v Roku ďábla. On to byl tak trochu ďábelský rok ten loňský, tedy ďábelsky dobrý. Pro Čechomor zřejmě sklizeň patnáctiletého úsilí?

Host (František Černý): No minulý rok byly opravdu žně, bylo to příjemný a hlavně takový trošku jako zavazující rok. Protože my jsme měli fakt jako radost z toho, že za ty leta, co jsme vlastně jako zkoušeli s tou muzikou něco dělat a s těma lidovejma písničkama, tak že si toho někdo všim a že hlavně na nás chodí čím dál mladší lidi. A že si to nějak uvědomujou, že ty písničky před ně prostě dostávaj.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste si ještě před třemi lety stěžoval, že vás rádia nechtějí hrát. Možná bychom se mohli pochlubit, že tentokrát pomohl v průlomu snad Radiožurnál, který jako první nasadil písničku Hruška.

Host (František Černý): No vy jste šikovní, to máme radost.

Moderátor (Naděžda Hávová): A situace se od té doby určitě změnila?

Host (František Černý): Změnila se, rádia hrají radši a já si myslim, že nám to nějak vzájemně nevadí.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já bych skoro řekl, že je to až opačně, protože nehrozí, že se třeba oposloucháte? Že už se hrajete až moc?

Host (František Černý): Já nevim, já to takle nedokážu posoudit, já přece jenom sám sebe moc neposlouchám.

Moderátor (Vladimír Kroc): No ale každou chvíli se třeba stane, že jedete v autě a z rádia najednou slyšíte vlastní písničku?

Host (František Černý): Je to zvláštní pocit. Jako dřív, dřív to bylo takový eště zvláštnější, poněvadž si na to člověk musel zvykat. Ale dneska, dneska to člověk vnímá jako kulisu už no. Nevim, jak bych to vysvětlil. Je to zvláštní pocit jo, zkuste si to představit jo.

Moderátor (Naděžda Hávová): My ho známe s Vladimírem se taky poslouchat nemůžeme.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ale spíš by mě zajímalo, jestli nemáte pocit, že všeho moc škodí? Že existuje nějaká optimální hladina, optimální množství v jakém se třeba hraje i Čechomor?

Host (František Černý): Já nedokážu posoudit todle to. Protože nevim až jak dalece nás ta rádia hrají. Ale myslim si, že přece jenom jsou to písničky tady z tý hlíny a měly by se prostě, pokud se těm lidem líbí, tak ať se prostě vysílají no. Problém je potom třeba v tom, když se vysílá jedna pořád dokola. Já nevim, jak je to s tim nasazováním těch písniček a tak. Ale když se hraje, prostě když slyšet Proměny třeba patnáctkrát denně, tak budu taky votrávenej asi.

Moderátor (Naděžda Hávová): V dubnu vás čeká originálně pojaté turné po větších městech. Čechomor vystoupí se čtyřicetičlenným kolegiem českých filharmoniků pod vedením dirigenta Ondřeje Vrabce a se zpěvačkou Lenkou Dusilovou. Už se ví, jestli přijede Jez Cohlmen, který momentálně žije na Novém Zélandu?

Host (František Černý): Už se ví, že Jez nepřijede. Protože Jez má prostě, je zaneprázdněnej, ani, já přesně ani nevim ty důvody. Ale vim, že prostě nepřijede, což jako já jsem neřešil. To nás trošku mrzí, protože prostě Jez by tady byl výbornej, bylo by to asi ďábelský. On je, on je prostě těžkej mystik jakoby, dokáže to prožít ty koncerty. Vím, že řval prostě, když jsme měli tenkrát tu premiéru vlastně nebo ten první koncert...

Moderátor (Vladimír Kroc): V Rudolfinu?

Host (František Černý): V Rudolfinu. Tak to bylo myslim poprvé v Rudolfinu, co tam někdo řval prostě jak tur. Jako když skončila písnička, tak von si prostě zařval.

Moderátor (Naděžda Hávová): Řekli jsme, že to bude originálně pojaté turné. V čem bude výjimečné?

Host (František Černý): Výjimečné bude v tom, že jednak ty Proměny, v podstatě se uzavře taková kapitola za tou deskou celou. Za tou spoluprácí i se symfonickým orchestrem, ta spolupráce s Jezem. I když není vyloučený, že se Jezem ještě něco budeme dělat nebo vůbec nějak tu symfonickou podobu, jako takovou. Ale uzavře se tady ta kapitola Proměny a navíc to chcem ještě obzvláštnit ten koncert, takže jsme si vzali takovou perkašnovou sekci, který, který velí Milan Cimfler. Je tam náš bubeník Radek Kočka a eště jeden další. A pojede s náma jako tradičně Lenka Dusilová, ale pozor to bude tentokrát jako takový právoplatný muzikant, bude hrát na kytaru s náma, bude hrát akustický kytary. Takže my to máme naplánovaný tak, že vlastně budeme hrát v první třetině jako samostatně jako Čechomor a od druhý třetiny se symfonickým orchestrem, s Lenkou Dusilovou a ještě s překvapením.

Moderátor (Vladimír Kroc): Uvidíme a uslyšíme. Všude tam, kam jedete, jsou to vesměs větší města České republiky?

Host (František Černý): Začínáme pátýho, já tady mam někde papírek právě, jestli to můžem...

Moderátor (Vladimír Kroc): Klidně no. Mezitím můžeme připomenout, že je zatím největší turné, protože František Černý teď stává od mikrofonu a ze zadní kapsy džín vytahuje několik papírů a slovenské bankovky. Dobře, tak až to najdete, tak si můžeme říct, kde všude budete hrát. Já si pamatuju z hlavy, že tam je nějaká Plzeň...

Host (František Černý): Já to zkusim aj z hlavy jo?

Moderátor (Vladimír Kroc): Dobře, řekněte to.

Host (František Černý): Já jsem se tak jako to, ale zkusim to z hlavy. Tak peníze jsem schoval vážení posluchači do kapsy a zkusim. Takže začínáme 5.4., začínáme v Brně v Hale Rondo a končíme sedmnáctýho v Hradci Králové. Mezitím teda takovej nejhlavnější koncert vlastně je tady v Praze jedenáctýho v Te-Mobile aréně. Důležité je z několika důvodů jednak prostě přece jenom tady pražští posluchači jsou pražští posluchači.

Moderátor (Naděžda Hávová): Čím jsou výjimeční pražští posluchači?

Host (František Černý): Praha má něco, něco... Jak bych vám to řek. Ten kdo není v Praze, tak nefunguje v podstatě. Pokud budete bydlet prostě já nevim ve Zlíně, v Plzni, tak to je sice pěkný, ale pokud chcete něco dělat takovymhle způsobem jako...

Moderátor (Vladimír Kroc): Opatrně, aby vám ve Svitavách nevzali toho tura.

Host (František Černý): Ale oni ve Svitavách taky nejsou hloupí.

Moderátor (Naděžda Hávová): A cítí kapely, kapely, které jsou mimopražské rivalitu nebo jsou, jsou hodně handicapované?

Host (František Černý): No vono to je otázka regionu. Svýho času jsem vnímal Brňáky, jako by byli nějaký zpruzený z toho, že se cejtěj nějak, ale teď se to nějak srovnalo, už vypadaj docela v pohodě.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já bych ještě možná k tomu albu Proměny. Mě zaujalo, že Karel Holas řekl, že to je do jisté míry kýč. On doslova řekl, kýček, který až tak neuráží. To je docela takové odvážné prohlášení?

Host (František Černý): No, no, tak jako já to až tak jako, já to nevnímám jako kýček. Mně se to docela líbí jako. Já jsem prostě byl hodně překvapenej, jak to na mě zapůsobilo, když s tím Jez přišel s těma úpravama. My jsme vlastně že jo tenkrát uvažovali, kdo to vlastně upraví ty písničky. Uvažovali jsme o nějakym českym, tady místním, třeba o panu Ebenovi nebo tak, ale pak jsme si řekli, že to zkusíme udělat tak, aby na to byl pohled zvenčí. A hrozně se to povedlo, já z toho mám fakt dobrej pocit. Kýček no, tak jak chcete no.

Moderátor (Naděžda Hávová): Říkáte, že vaší hlavní zbraní je energie. Jak na to, abyste jí předčasně nevyčerpal?

Host (František Černý): No je to dobrý udělat to tak, aby člověk tu energii nacpal do těch lidí a voni pak vám to vrátěj.

Moderátor (Vladimír Kroc): A platí to všude? Protože vy jste tady, jsem chtěl připomenout, že jste největší turné zatím absolvovali loni šestadvacet koncertů, asi čtyřicet tisíc návštěvníků. Hráli jste ve Francii, v Polsku, v Holandsku, předtím ve Spojených státech. Když jsme mluvili o tom, jaké je pražské publikum a jiné, tak jaké je vaše publikum tady v Česku a jinde?

Host (František Černý): Tak ono to má jistou logiku. My hrajeme písničky, který vlastně jsou zpívaný trošku v nářečí, takže na Moravě a hrajem to asi v takovym rozdělení, že dvě třetiny z těch písniček, co hrajem, jsou moravský. A takže na tý Moravě reagujou srdečně, v Čechách bych řekl, že se to trochu srovnalo poslední dobou, že ty reagujou taky na ty český pochopitelně víc. A co si budem povídat jako Praha je plná Moraváku, že jo? Nebo jo Čechy. No je to pak promíchaný, takže ty reakce jsou tady poměrně jako řek bych přirozený a všude stejný. Příjemný hlavně pro nás. A co se týká toho venku nebo zahraničí, tak jako za Rozvadovem vás nikdo nezná. To bohužel, takhle to prostě v tom světě je. A pokud vás tam někdo zná, tak prostě reagují na tu world musik dneska hrozně srdečně, jako lidi ve světě. Přesto, že nerozumí textu a co si budem povídat, ta naše muzika stojí trošku na těch textech taky, jsou to třeba smrtonosný balady, tak je dobrý vědět, vo co de. Tak se to třeba nějak řekne dopředu, ale reagujou ty lidi velmi srdečně venku. Poněvadž dneska je takovej trend, jak se to všechno globalizuje, tak je dobrý tady vlastně world musik poslouchat v původním znění. Takže i ty lidi se snažej v tom hledat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Čechomor, Větříček v pořadu Dva na jednoho v programu Českého rozhlasu 1. Povídáme si s muzikantem Františkem Černým. Jak moc se dá v těch hudebních vodách, které zřejmě považujete za výsostné, hledat a nacházet novinky? Ono to možná ten výběr je jenom zdánlivě omezený, protože když si uvědomíme, že třeba písnička Vínečko bílé je relativně nová věc, tak asi vznikaly i v nedávné minulosti ne?

Host (František Černý): Určitě. My jsme měli tak trošku štěstí, že jsme se dostali k něčemu, jak jste říkal, tak já jsem dělal big beat a folk a kdeco všechno. A my jsme se dostali k jakýsi pokladnici tak trošku nevědomky, kdy jsme začali hrát písničky normální, co nás učili rodiče a který jsme kde slyšeli a tak, který se nějak že jo trousej mezi lidi po hospodách a na folkovních slavnostech a na poli si to zpívali lidi dřív a takle. No a my jsme se začali zajímat o ty písničky v těch zpěvnících a najednou jsme zjistili, že tady fakt je taková síla věcí krásnejch a pokud jim člověk vopravdu neublíží, když se k nim chová jako slušně, tak se to dá jako těm lidem předat. My jsme si vybrali písničky, který nejsou známé. To znamená žádné vodrhávačky, ale jenom takový, který se normálně zpívat všude. Když se podívám na svatby, protože... Tak jako zhruba víte kterou, je jich pět asi nebo šest. Takže Zaspala nevěsta, Vybuchlo a takový ty jako Zomrela mi žena a takový.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy už jste to řekl před písničkou, že vaše songy jsou brutální. A Milan Tesař v Reflexu dokonce napsal, že tolik krve jako v písních Čechomoru, neteče snad ani v Blesku. Proč si tak morbidní písničky vybíráte?

Host (František Černý): Protože nás to vzrušuje no. Ne jako ta krev, ale prostě jsou to ty příběhy. Jsou strašlivý uplně jako. Prostě, když si to člověk najde a že jo vono ten příběh vždycky má takovejch pětadvacet slok, takže se to nedá, poněvadž že jo, by lidi byli na poli a rvali trávu nebo prostě něco dělali a zpívali si písničky. A aby zabili celej den, tak si zpívali od každý písničky pětadvacet slok. Takže mi to třeba teďka jako zkracujem. Děláme to tak, že prostě ten chlapík třikrát nevaruje tu ženskou, ale hned jí rovnou zapíchne třeba jako. Tam je varoval eště několikrát před tim, že ty, ty, ty a tak, tak my to jako zkracujem a prostě upravujem to tak, aby se to dalo vlastně jako vysílat jo. Nebo vlastně jako živě hrát, aby jedna písnička netrvala dvacet minut jo.

Moderátor (Naděžda Hávová): Já bych předpokládala, že vaší nejoblíbenější sbírkou je Erbenova Kytice ne?

Host (František Černý): No ten Erben, já to mam trošku jinak. Já jsem že jo se zajímal jeden čas hodně o pohádku a když si tak jako srovnám Seiferta s Erbenem, tak ten Erben mi připadá hodně krvelačnej teda. Že jo Seifert ve Zlatovlásce například tam že jo dal buchtu krkavcovi, kdežto Erben teda nemilosrdně zabije koně jako. Takový trošku jako, a jo pochopitelně ho mám v malíku jako.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já jsem dlouho si myslel, že to vaše povídání v tom vlastně dokumentu Rok ďábla bylo, že Čechomor byla kapela, která hrála na pohřbech a na svatbách, že to je součástí mystifikace. Ale asi jenom do určité míry, protože sám jste se před chviličkou o jedné svatbě zmínil. Prý to pro vás byla velká škola to hraní na svatbách?

Host (František Černý): Obrovská škola. My jsme vopravdu hráli ze začátku, my jsme vznikli jako akustická kapela na nějakých takovejch poutích jsme hráli a tak jako k nějakejm starejm řemeslům.

Moderátor (Vladimír Kroc): A co ty pohřby? To asi ne?

Host (František Černý): Vono to tak jako, že jo. Na vlastním si nezahraju asi. No taky jsme hráli prostě jako na pohřbech, ale v podstatě jako ne jako, to bylo jako spíš nějakýmu kamarádovi, kterýho jsme prostě měli rádi, tak se zahrála prostě písnička, protože si to zasloužil jako jo. Ale spíš ty svatby a nejrůznější akce, poněvadž jsme se protloukali že jo ten... Ze začátku, když začala revoluce, tak to bylo těžký pro muzikanty a my jsme se stali známýma nebo než ty písničky začaly někoho vlastně zajímat víc, tak jsme opravdu podnikli kde co no.

Moderátor (Vladimír Kroc): Prý je to stejně těžké jako muzicírovat na ulici? Ostatně vás prý potkal a všiml si vás Vlasta Rédl?

Host (František Černý): Vlastík, my jsme hráli na mostě a Vlastík se tam nějak motal...

Moderátor (Vladimír Kroc): A kde na mostě?

Host (František Černý): Na Karlově mostě tenkrát se tam ještě hrálo, pohoda. Nevim jestli se tam hraje teď, ale vim, že to už moc pohoda není. A tak se nějak hrálo a on se tam nějak motal a my jsme hráli Rehradice a jemu se to líbilo, tak řikal nějak. My jsme mu nějak prodali za flašku vína, von skočil pro víno a měl písničku.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste řekl, dneska už to na mostě pohoda není. Čechomoři už by se na ulici dneska nevydali?

Host (František Černý): Já už necejtim tu potřebu. Není to vo tom, že bych byl nafoukanej nebo něco, ale já jsem z toho fakt použil docela dost a teď si zas člověk chce zkusit něco jinýho. Mě to docela bavilo na tý ulici. Je to uplně jinej způsob hraní, poněvadž jde kolem vás člověk a vy ho musíte zaujmout. A buďto jo a nebo ne. Když ho nezaujmete, tak von prostě de dál a když ho zaujmete, tak von se kouká. Případně, když se tam házely nějaký peníze do nějakýho futrálu, tak tam hodil něco a šel dál jo. Takle jsem třeba potkali, že jo, Jana Andersona v Curychu. Třeba například si nás všim a pak nás pozval na koncert večer. To bylo zajímavý setkání. No ale my jsme vopravdu radši zkusili teďka věci, který jsme ještě nezkusili. To znamená ulici máme za sebou, zkusili jsme si nějaký koncerty, festivaly a teď si chcem udělat projekty, kde je možno opravdu nabídnout posluchačům svoje vlastní jako, jako názory a svoje vlastní jaksi výtvory. To znamená, že když chcem dělat jako já nevim koncert někde na festivalu, tak tam je prostě pro patnáct kapel stejnej zvuk a ty všechny kapely zněj zhruba stejně a zhruba to stejně vypadá. My si dneska můžeme dovolit udělat samostatný koncerty se svou technikou výbornou, se svým technickým týmem, kterej vede Tomáš Oředníček. A to je tak výborná partička, že vznikají uplně nový, nový věci. Že můžem nabídnou posluchačům uplně něco jinýho než dřív a to nás láká.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jestliže byl tedy loňský rok ve znamení ďábla, jak jsme o tom mluvili na začátku, jaký by měl být pro Čechomor letošek?

Host (František Černý): Letošek je taková pohodička. Sem tam nějaká cena, buďto nějaký vůl a nebo nějakej lev, takový nějaký zvíře.

Moderátor (Vladimír Kroc): Nebo anděl, nebo glób. Co pro vás ceny znamenají?

Host (František Černý): Ježiš to je jasný, je to hrozně příjemný a vážíme si toho. Člověk může mít takový nejrůznější názory na akademii a na ty lidi, co tam jsou, ale pořád je to prostě něco, je to výraz a my si toho opravdu vážíme. Jako že, že prostě někomu se líbí, jak to děláme. To je přece hrozně hezký.

Moderátor (Naděžda Hávová): Loni se vaše písničky dostaly díky Baletu Národního divadla až do zlaté kapličky. Jak k tomu došlo?

Host (František Černý): No šéf baletu Zuzka, teďka nevim Petr nebo tak nějak, jak se jmenuje, tak tomu se líbily naše písničky a vlastně dělal takový, takovou trilogii Zpěvy země. A ta třetí část, ta byla vlastně jako složená z hudby Čechomoru a na to se, na tu tancovali mladý šikovný lidi ve Stavovském divadle. Nádherný to bylo.

Moderátor (Vladimír Kroc): A když jsme u toho loňska, vy jste na podzim taky vydali Živá ze dvou koncertů, ale tam jsou vesměs nové písničky. Či-li není to ten způsob, jak se to dělává, že už existuje deska studiová a pak se ještě tytéž písničky vydají na cédéčku znova živě.

Host (František Černý): Live vznikl na popud v podstatě příznivců. Pořád si psali, že, že na koncertě to je nejlepší a takový, a takový a kdy vydáme lajfku. A bylo toho fakt jako tolik už, tak jsme se rozhodli tak, že jsme nějakou lajf, jako nějaký koncert natočili. Tak jsme si jich pár poslechli a řikáme, tenhle ten je docela dobrej, ten by se jim moh líbit. Tak jsme ho prostě jako technicky upravili no a vydali a lidi jsou spokojený a my taky.

Moderátor (Vladimír Kroc): No a tak zbývá jenom vlastně připomenout, že Čechomor se opět vydává na turné už vlastně za pár dní. Říkal jste tuším, že to začíná pátého dubna?

Host (František Černý): Začíná to pátého dubna v Hale Rondo, končí to sedmnáctýho dubna v Hradci Králové.

Moderátor (Naděžda Hávová): V Hradci Králové.

Host (František Černý): Ale, jak jsem mluvil o tom koncertu pražskym jedenáctýho, tak ten je výjimečnej možná tim, pardon.

Moderátor (Vladimír Kroc): Snad vám ten hlas zůstane do té doby? Raz, dva, tři.

Host (František Černý): Ten koncert jedenáctýho je výjimečnej tim, že teda ho budem natáčet. Protože jsme se rozhodli, že si takovýhle výjimečný záležitosti zdokumentujem. Třeba to jednou nějak vydáme nebo uvidíme ještě, jak to použijem.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže máme se slušně obléci?

Host (František Černý): Takže bych prosil, ať na sebe všichni hoděj to nejlepší, co maj. Jak dycky na dědině v neděli jako jo prostě, pěkně do gala a těšíme se na vás.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dobře.

Moderátor (Naděžda Hávová): Bereme si vaší radu k srdci. My jsme rádi, že jste k nám dorazil a že jste si na nás udělal chvíli. Rychlé prsty a šťastnou ruku při výběru dalšího repertoáru přejeme na rozloučenou kytaristovi a zpěvákovi Františkovi Černému, jakož i celému Čechomoru. Díky a nashled.

Host (František Černý): Děkuju moc za kapelu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Na slyšenou v dalším vydání pořadu Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu Dva na jednoho se těší Naděžda Hávová a Vladimír Kroc.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: vlk , nah
Spustit audio

Více z pořadu