Rozhovor s Vladimírem Mišíkem

Vladimír MIŠÍK, zpěvák, muzikant:
No, dobrý den přeju.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Vladimír Mišík má teď zdravotní trápení, odvápňuje se vám kotník, a proto vám lékaři zakazují chodit. Lepší se to?

Vladimír MIŠÍK, zpěvák, muzikant:
No, tak, jak bych řekl, ono to je vlastně pořád standardní. Když máte zafixovanou jednu nohu v sádře a na druhou moc nesmíte našlapovat, tak takovej ten proces toho zavápňování je dlouhodobá záležitost, takže já jakoby netrpím ve smyslu, že by něco bolelo nebo tak, ale jenom jsem omezen v pohybu, což mi samozřejmě ale nebrání občas sejít tady dolů do hospody, že jo, a což mi nebrání ani v tom, že teda občas si sjezdíme na koncerty, protože konečně mám ten pocit blaženosti, že chlapci hudebníci mě nosí na svých vlastních rukou.

Vladimír KROC, moderátor:
To jedete na vozíku?

Vladimír MIŠÍK, zpěvák, muzikant:
No, jezdím na vozíku, no jasně, protože můžu s těma berlema jenom jakoby ty krátký úseky, tak jsem vozíčkář teď.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Tak jste spíš hodný nebo neposlušný pacient?

Vladimír MIŠÍK, zpěvák, muzikant:
Ale tak jsem poslušný pacient, ale občas samozřejmě nedbám.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Tak teď pár životopisných dat. Vladimír Mišík, jedna z nejvýraznějších osobností českého big beatu, se narodil 8. března 1947 v Praze. Na výtvarnou školu se nedostal, a tak se vyučil truhlářem. Hrál v kapelách Uragán, Komety, Fontána, Matadors, George & Beatovens, Blue Effect nebo Flamengo a v roce 1974 zakládá svou skupinu Etc.

Vladimír KROC, moderátor:
V roce 1982 mu komunisti zakázali na tři roky veřejně vystupovat. Po revoluci se stal poslancem České národní rady, kandidoval za Občanské fórum a působil taky v obvodním zastupitelstvu Prahy 7. Vladimír Mišík je ženatý a má tři děti.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
V nedávném rozhovoru pro Lidové noviny jste řekl: "Přece jen je mi šedesát a vzhledem k mému základnímu zdravotnímu problému, kterým je astma, je pro mě hraní neustálým soubojem." Tak já doufám, že z vaší strany není dobojováno?

Vladimír MIŠÍK, zpěvák, muzikant:
No, tak zatím to tak nevypadá. Já se nevzdávám jen tak, takže, takže ..., a ono možná ten pojem jakože bojovat, že to je možná přehnaný. Do těch novin někdy to člověk tak ustřelí. Ne, je to takovej jako lehký souboj.

Vladimír KROC, moderátor:
Vy jste teď začátkem června natočil v pražském Divadle Archa společně se svou kapelou Etc. a mnoha hosty koncertní DVD. Koncert v Arše završil sérii vystoupení, kterou jste uspořádal ke svým právě nedávným šedesátým narozeninám. Jak se podle vás ten večer povedl?

Vladimír MIŠÍK, zpěvák, muzikant:
No, podle mě se povedl, protože jsme to všechno ustáli, zahráli jsme to celkem, by se dalo říct, bez chyb, dokonce mám jako za sebe a za kapelu pocit, že se to zahrálo i s takovým tím feelinem správným, že to opravdu jako mělo i atmosféru. Lidi byli nadšený, takže hosté byli skvělé, takže, takže snad se povedou i obrázky a zvuk a tím pádem pak, když se to sestřihá, že to možná bude i zajímavý. No, tak teď jsme takový napnutý, poněvadž jsme to ještě neslyšeli, neviděli, takže uvidíme.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Do Archy za vámi přišli třeba Olin Nejezchleba, Vlastimil Třešňák, Vladimír Merta, Radim Hladík, ale tady třeba Dan Bárta a Michal Prokop, Radek Pastrňák, Vlasta Redl.

Vladimír KROC, moderátor:
Karel Holas.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Karel Holas.

Vladimír KROC, moderátor:
Žbirka, Miro Žbirka, Petr Skoumal.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
František Segrado a taky Marek Eben, to jste tam měl pěknou partičku.

Vladimír MIŠÍK, zpěvák, muzikant:
No, bylo veselo v zákulisí, ano. Na jevišti taky, ale v zákulisí velmi.

Vladimír KROC, moderátor:
Ale podle jakého klíče jste si ty hosty do Archy zval, protože na první pohled to působí dost nesourodě?

Vladimír MIŠÍK, zpěvák, muzikant:
No, kupodivu my jsme měli takovou představu, že hosté budou takový okruh spřátelený, teď nemám na mysli, že bysme spolu chodili, já nevím, do hospod nebo s některými samozřejmě chodíme, ale spíš šlo o ten okruh jako generační lehce i takový ten, co se týče druhu muziky, že vlastně děláme něco tak obdobnýho a ten výběr hostů vlastně dělá Zdeněk Suchý, režisér, a Ivan Prokop, který produkoval tohle to, a Šimon Kotek, náš kamarád a manažer, takže jako naznačili mně, že by tam mělo bejt hodně hostů. Já jsem řekl a odpověděl a trval lehce na tom, že ne tolik, ale nakonec zvítězili, takže ... A nakonec mě to přesvědčilo i celý ten večer, že udělali dobře, že to bylo pestrý, takže ten okruh byl spřátelený.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
A přátelé hráli Mišíka & Etc.?

Vladimír MIŠÍK, zpěvák, muzikant:
Právě takovýto zadání bylo, že jestli teda maj vztah ke mně, tak by měli zazpívat nějakou písničku, kterou si vybrali, což teda vlastně všichni učinili, takže to mě udělalo takovou ještě ..., to bylo trošku překvapení, proto to já jsem tak jako úplně přesně netušil, ale zazpívali no, někteří úplně senzačně.

Vladimír KROC, moderátor:
V Arše jste si zazpíval kromě jiných taky písničku Šmajdák a ploužáky, to jste ji nejspíš nevybral náhodou.

Vladimír MIŠÍK, zpěvák, muzikant:
No, ne, tak Šmajdák a ploužáky jsem nemusel ani vybírat, protože to hrajem tak dlouho standardně, že jsme to zahráli i tam, ale jenom teď, že jo, občas naznačuju, že teď opravdu vím, co to je šmajdat a ploužit se, takže to spíš je taková jako legrace.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Já nechci, aby to znělo nějak pateticky, ale posunula vás třeba ta nemoc někam nebo dá se z ní vytěžit i něco pozitivního?

Vladimír MIŠÍK, zpěvák, muzikant:
Tak teď jste mě zaskočila, poněvadž takhle jsem o tom nikdy neuvažoval, ale ten momentální stav máte na mysli nebo takovou tu dlouhodobou.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Celkově, dlouhodobě.

Vladimír MIŠÍK, zpěvák, muzikant:
Celkovou. Já myslím, že to člověka moc neposouvá, že to spíš tak jako brání jakoby lepšímu pocitu a výkonům a tak. Já jsem třeba i jako poměrně dlouho se snažil i lehce sportovat i teda s tou zátěží a vždycky jsem si předtím musel dát nějaký prášky a spreje, takže to jako moc posun nebyl. Možná trošičku přece jenom člověk, který se potýká celoživotně s nějakým handicapem, tak je, jak bych to řekl, možná odolnější vůči takovým těm nárazům téměř někdy i osudovým a životním peripetiím, takže člověk jako je připravenej na ty nepatřičnosti, co prostě souvisí jako s překonáváním těhle problémů.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Co vám třeba v poslední době přišlo jako úplná banalita?

Vladimír MIŠÍK, zpěvák, muzikant:
Jako banalita? No, možná některý diskuse v neděli ve dvanáct hodin na České televizi, ale ...

Vladimír KROC, moderátor:
Tak se vrátit k Českému rozhlasu a k vám. Šest křížků na krku, bilancoval jste třeba i v souvislosti s tím koncertem nebo vůbec tento rok?

Vladimír MIŠÍK, zpěvák, muzikant:
Ne, ne, nebilancoval jsem. Já mám takovou jaksi možná nevýhodu nebo jak bych to ..., takovou vlastnost, že já vlastně strašně nerad poslouchám to, co jako natočíme. Když uděláme nějakou desku, tak samozřejmě my jsme do toho ponořeni, že jo, když se to vytváří, tak člověk to poslouchá od rána do večera, v noci a pořád dokola a jestli je to ono, a jak to má, dobře, nedobře a tak a pak, když se to teda udělá, tak jako, tak se to tak jako vypustí do světa a já už to pak nemůžu slyšet, takže ... Takže já nemám takovou tu potřebu něco jakoby bilancovat. Někdy, někdy, když třeba ve tři hodiny převážně, když mám několik panáků v sobě, tak najednou si říkám: "Co ty lidi na mě maj, proč chodí jich tolik, dejme tomu, pořád." A pak si tak poslechu a pak řeknu si: "To jsou blázni."

Vladimír KROC, moderátor:
Já jsem se právě chtěl zeptat, třeba ani po desetiletích se k tomu nevrátíte poslechem, myslím?

Vladimír MIŠÍK, zpěvák, muzikant:
Málokdy. Opravdu jsou to chvíle, ale spíš takový jako intimní, takovej spíš otazník to je.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál. Naším dnešním hostem je Vladimír Mišík, tak si ho teď dáme.

písnička

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Je s vámi Český rozhlas 1 Radiožurnál. Posloucháte pořad Dva na jednoho. S Vláďou jsme se dnes vydali do letenského bytu zpěváka, muzikanta Vladimíra Mišíka, se kterým si dnes povídáme. Vy jste nedávno udělal radost všem, kteří několik let marně sháněli knihu Letní rozhovor, který s vámi před osmi lety vedl Ondřej Bezr. Knížka teď vyšla v reedici. Je v něčem jiná, než to původní vydání?

Vladimír MIŠÍK, zpěvák, muzikant:
No, je jinak barevně, je taková hnědá, jinak je vlastně stejná, akorát je tam takový dodatek, takovej jako rozhovor ještě vlastně, protože my jsme to zakončili někdy okolo padesátky mám takovej matnej dojem ten první díl nebo to vlastně vydání první a teď jsme to trošku rozšířili, takže tam jakoby o pár fotek víc a o pár vět víc.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
O pár stránek víc.

Vladimír MIŠÍK, zpěvák, muzikant:
Ano, o pár stránek víc.

Vladimír KROC, moderátor:
Kdybychom to řekli trošku s nadsázkou, tak vám může být vděčný básník Josef Kainar, ke spoustě lidí by se jeho poezie ani nedostala nebýt vás. Teď, když trávíte hodně času doma, čtete básně, hledáte inspiraci?

Vladimír MIŠÍK, zpěvák, muzikant:
No, tak já bych to trošku poopravil, já jsem vděčnej Josefu Kainarovi za to, že teda opravdu některý ty kousky jsou skvělý a hlavně, že je vlastně otextoval, on otextoval kapelu Flamengo, desku Kuře v hodinkách na muziku, takže, takže tam to bylo vlastně podle mě úplně úžasný setkání za a). Za b) ten výsledek je taky úplně úžasný, protože vlastně my jsme mu dali ty nahrávky takový jako anglicky některý písničky, některý takový dua dua a on opravdu přesně v češtině frázoval vlastně na ten jakoby, na ten demáč, který byl vlastně jakoby nečeský, takže to prostě klobouk nahoru.

Vladimír KROC, moderátor:
Ale na druhou stranu pravdou je to, že určitě spousta lidí by si třeba neotevřelo jeho básně, kdyby ...

Vladimír MIŠÍK, zpěvák, muzikant:
Nevím, ale to už není náš problém, myslím ani pana Kainara, ani můj, že jo.

Vladimír KROC, moderátor:
A k té otázce co teď poezie?

Vladimír MIŠÍK, zpěvák, muzikant:
Tak, jelikož mám teďko, ano, hodně času, tak, tak už tak jako nejsem už takovej, jsem byl malinko lehce, nechci říct, že depresivní, ale trošku jsem byl takovej rozladěnej, že nemůžu jako si někam zajít, což je opravdu změna, že jo, v životě, že člověk, když najednou si uvědomuje ten průšvih toho, že vlastně najednou si nemůže zajít za roh třeba jenom koupit dvě housky nebo tak, takže jsem neměl takovou potřebu něco, ale teďko pomalinku už se dostávám do klidu, takže mívám i španělku už takhle jako vyndanou z futrálu a teď mě Vlasta Třešňák zásobí nějakými texty a i teda nějaké ty knížky si tady jako čtu a pročítám, takže, takže už jsem tak jakoby řekl vnitřně v pohodě, tak jako mám napřáhnuto, že možná bysme mohli začít někdy točit nějakou desku.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Vy říkáte: "Doporučuji všem hudbou se neživit." Jenže já si myslím, že těžké to mají hlavně ti poctiví muzikanti a zpěváci, co roky dřou a jezdí po klubech a po hospodách a svoje publikum si hýčkají a naopak ty všechny rychlokvašky, které se probojují na titulní stránky novin a bulvárních časopisů si žijou docela obstojně a možná i líp.

Vladimír MIŠÍK, zpěvák, muzikant:
No, ne, tak já jenom to říkám svým dětem, ale upozorňuju ...

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
No, mimochodem, syn /nesrozumitelné/, ten se vám trošku vymknul.

Vladimír MIŠÍK, zpěvák, muzikant:
Ten se vymknul, ale on hlavně teďko výtvarničí, takže, takže myslím, že on naštěstí je ten muzikant, kterej má ještě jeden talent, a ten má, asi bych řekl, mnohem rozvinutější, a to je ten výtvarný talent, takže on se uživí tak jako tak. A hudba pro něj je vlastně trošku radost, což je ideální stav. Ale ne, je to taky trošku nadsázka. Ale je fakt, že když si vezmete, kolik těch muzikantů všelijakých hrálo a já si pamatuju ten takovej takzvanej boom šedesátých let, kdy každá škola měla minimálně dvě, tři kapely a tak dále, teď těch souputníků jako z toho big beatu a vlastně kolik dodneška se tou muzikou živí, tak to je opravdu jako, jako hodně málo lidí a samozřejmě ten život jako je a samozřejmě mnoho jiných povolání je mnohem těžších a náročnějších, ale není to snadný, protože člověk musí bejt pořád vlastně jakoby na sto procent, protože jakmile poleví, tak v tu chvíli už ty lidi tak jako se otočej, že jo. A nejhorší je takový ty noční sny, kdy člověk má ty můry, že si říká teď přijedu na koncert, odehrá a oni nebudou tleskat třeba nebo něco takovýho. Tak ..., a to maj i herci určitě samozřejmě úplně obdobný, takže, takže ..., tak z tohohle důvodu tak jako lehce nedoporučuju.

Vladimír KROC, moderátor:
Vám, pane Mišíku, bylo šestnáct let, když jste založil svou první kapelu. Vzpomenete si na tu úplně první písničku, kterou jste složil?

Vladimír MIŠÍK, zpěvák, muzikant:
Jo, teď jste mě zaskočil. Já mám pocit, že to, že to možná bylo trošku pozdějc, to bylo nějak sedmnáct let nebo tak nějak, když Matadors měli točit, točit nějakou desku. Někdo zařídil nebo vymyslel, že bysme mohli tehdá, to bylo velice takový jako pro big beat úplně neuvěřitelná záležitost, takže vím, že jsme už začali zkoušet nějaký svoje věci, a takže jsme hráli Malý zvon, co mám nebo tak nějak, ale to se jmenuje tak blbě z toho důvodu, že my jsme to zpívali jako anglicky, ale jako my jsme to tenkrát tak trošku jako pseudoanglicky, že jsme si tak jako improvizovali jakoby na angličtinu, takovej sket v podstatě to byl skoro anglický, nebo v uvozovkách anglický a teď do studia a teď kluci řekli: "Natočíme tuhle tu pecku." Ale já jsem říkal: "To musíme česky, že jo, to nemá, to je blbost ten text, tam není žádnej." A oni řekli: "Napiš." Tak já jsem na schodech toho studia napsal tenhle ten strašidelnej text. Dodneška ani přesně nevím proč, jako něco mě napadlo, něco jsem napsal, takže to byla taková jakoby první píseň, no.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Etc. měla na dva roky začátkem osmdesátých let nucenou pauzu. Na jednom z vašich koncertů jste promítli neschválený studentský film a tím jste si vlastně definitivně zadělali na zákaz. K posluchačům se pak ale vrátila už úplně jiná kapela, protože muzikanti se rozprchli do jiných skupin. Bylo to pro Etc. dobře?

Vladimír MIŠÍK, zpěvák, muzikant:
No, tak zcela určitě ne, protože samozřejmě ta kapela předtím zákazem byla, bych řekl, jednou z takových nejzajímavějších, že jsme to bylo sehraný, že jsme měli spoustu vlastního materiálu, že jsme měli nabídky z Holandska třeba vyjet na festival a už jsme tak jako, protože jsme hráli i tak nějak, dá se říct, ne už podle vzoru těch, jako co jsme měli rádi, že jo, ty kapely zvenku, ale už tak trošku jsme byli, dá se říct možná, že jsme měli jistý charakter hudební, takže i ten zájem z tý ciziny a v tom takovým jakoby, nechci říct vrcholu, ale že opravdu se dařilo, tak najednou přišel zákaz. Tak to určitě teda dobře pro kapelu nebylo, protože logicky muzikanti se musej živit, tak prostě pak se rozprchli do různých souborů. Já jsem dva roky nesměl vůbec nic nebo něco přes dva roky.

Vladimír KROC, moderátor:
Co vás živilo tehdy?

Vladimír MIŠÍK, zpěvák, muzikant:
No, živily mě naštěstí tantiémy, protože přece jenom ještě chodily peníze z desek, takže i byť jsem nebyl nikdy v OSE, tam mě nevzali, nevím proč, ale, ale ty firmy i tenkrát za toho temného bolševika jako ty peníze vyplatit musely. Tak já jsem naštěstí se toho prodávalo tolik, že vlastně jsem dostal jako vždycky ty /nesrozumitelné/, takže mi to jako stačilo na celej rok. Ten první byl lepší, ten druhej už byl slabší. To už jsem i prodal aparaturu a pak už jsem začal uvažovat o nějakém tom mytí oken nebo nějaký tý brigádě, ale pak se to nějak zlomilo.

Vladimír KROC, moderátor:
Vy se živíte muzikou už čtyřiačtyřicet let. Když si to tak promítáte, jaké období pro vás bylo asi to nejšťastnější?

Vladimír MIŠÍK, zpěvák, muzikant:
To je taková obligátní otázka. Já se přiznám, že vždycky jsem rozpačitej, nevím, jak to zodpovědně, protože samozřejmě se nabízí takový to, když byl člověk mladej, že jo, tak šuby duby, tak to bylo úžasný. Teď jsme jezdili, žádný fyzický mantinely, protože na Moravě jsme třeba tři dny z koncertu do sklípku, ze sklípku na koncert, prostě takhle, že bylo veselo.

Vladimír KROC, moderátor:
A rád byste se do těch let na chviličku chtěl vrátit?

Vladimír MIŠÍK, zpěvák, muzikant:
Jo, ano, ano. Bylo to hrozně fajn, ale každý to období mělo nějakou jako třeba i každá ta kapela, s kterou jsem hrál, tak byla něčím zajímavá, takže já bych to jako tak ..., žádný to období bych já moc neupřednostňoval. Ale ten život u muziky, jak má svoje takový minus, tak má svoje i plus a ty plus jsou někdy docela příjemný.

Vladimír KROC, moderátor:
Jaká jsou ta plus?

Vladimír MIŠÍK, zpěvák, muzikant:
No, nemusíte ráno vstávat, že jo. Muzikant ať jde spát, kdy jde spát, tak vždycky má před sebou osm hodin spánku, že jo, pokud to nepřetáhne příliš. Ne, tak já myslím, že s tou muzikou je to tak, že pokud to člověka opravdu baví a dělá to, já nevím, na plný pecky nebo prostě, co může a s nasazením a tak, tak pak jako má vždycky takovou tu euforii, že najednou, když to uznání toho publika, ta odezva je, tak pak najednou je trošku takový jako druh štěstí, že najednou se tak rozplynete, že to vlastně všechno má smysl a živit se něčím, co má smysl, je skvělá věc. Takže, takže, aspoň teda pro mě to má smysl anebo pro muzikanty kolem, takže to je plus, velký plus.

Vladimír KROC, moderátor:
Mě teď napadlo, že námořníci říkávají nebo lidé, kteří se plaví po moři, že ten čas strávený na moři se nezapočítává do věku. Napadá vás nějaká paralela s muzikou?

Vladimír MIŠÍK, zpěvák, muzikant:
No, možná ty koncerty, ty chvíle toho hraní, to je takovej mezičas, to je pravda, že člověk je tak jakoby trošku ...

Vladimír KROC, moderátor:
Mimo prostor a čas.

Vladimír MIŠÍK, zpěvák, muzikant:
... někde, někde jinde, no. To je pravda, no.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Dneska jsme byli hosty u Vladimíra Mišíka. Sedíme tady u otevřeného okna, zpívají ptáci. Jaké vás čeká léto?

Vladimír MIŠÍK, zpěvák, muzikant:
No, tak já budu v Praze, protože v podstatě s tím vozejčkem je to takový komplikovaný a na chatu nejezdím ani tak, ale my hrajeme přes to léto, takže, takže budou nějaké koncerty a já si tady budu lebedit na tom gauči, protože vlastně to mám v popisu jako teďko léčby, takže musím mít nohy nahoře, takže, takže spíš budu v Praze.

Vladimír KROC, moderátor:
Tak my se budeme těšit, až vyjde to nové DVD, o kterém jsme si také povídali. Děkujeme za to, že jste nás přijal. A přejeme, aby, pokud to jde, samozřejmě s tím zdravotním stavem bylo o něco lepší.

Vladimír MIŠÍK, zpěvák, muzikant:
No, tak děkuju. Já se budu snažit, můj organismus doufám také.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Díky a na shledanou. Pokud jste si Dva na jednoho naladili později nebo vás při poslechu něco rušilo, tak si najděte na www.rozhlascz sekci Rádio na přání a pusťte si nás z počítače.

Vladimír KROC, moderátor:
Naděžda Hávová a Vladimír Kroc se na vás těší zase příští týden ve stejném čase. Na shledanou.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON I.T., s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.