Rozhovor s premiérem Vladimírem Špidlou

Host (Vladimír Špidla): Takový žádný scénář neexistoval, z jednoduchého důvodu. Že v okamžiku, kdyby se hlasovalo proti, tak je to tak komplexní situace, že vůbec se nedá zvládnout nějakým plánem B. To měli třeba Poláci nebo Slováci, protože tam referenda byla konzultativní a existovala možnost to odhlasovat znovu v Parlamentě. U nás bylo referendum závazné a platilo by absolutně.

Moderátor (Jan Pokorný): Přestože u nás referendum nebylo konzultativní, nebyla nutná padesátiprocentní hranice účasti voličů, tak hlasovalo kolem pětapadesáti procent lidí. Je to v téhle optice hodně nebo málo?

Host (Vladimír Špidla): Tak správná poznámka nebo podle mě poučená poznámka, v jaké optice. Když porovnáte, jaké jsou účasti v referendech, tak zjistíte, že obvykle nebývají výrazně nad padesát procent. A jestliže referendum naše bylo padesát pět procent a něco. A účast ve sněmovních volbách byla padesát osm procent. Tak vidíte, že to je obvyklá politická účast. Čili myslím si, že to je slušný výsledek. Jistě že bych byl radši, kdyby to bylo sto procent, ale to zřejmě není z tohoto světa.

Moderátor (Jan Pokorný): Když se podíváme za některá ta čísla, tak třeba není nezajímavé, že senioři, ale i lidé nezaměstnaní hlasovali spíš pro vstup do Evropské unie. Jak si to vysvětlujete?

Host (Vladimír Špidla): No, to si můžu vysvětlit jedině ze své zkušenosti, abychom se dobrali opravdu k nějakému hlubšímu výsledku, tak to by se musela udělat nějaká skutečná věda. Ale moje hypotéza, kterou bych srovnal u seniorů, je následující. Senioři mají kromě svých schopností, jako každý jiný člověk, tak mají obrovské zkušenosti. A zkušenost je něco, co vám umožňuje velmi dobře se orientovat ve strategických věcech, takže to si myslím, že zahrála zkušenost seniorů. A jejich schopnost. A to je asi taky pro ně typické, že už umějí myslet v dlouhejch perspektivách, protože už věděj, že něco nastupuje pomalu. A věděj, že když jejich vnouček je teďka tříletej, takže za patnáct let z toho třeba něco bude mít. To je pochopitelné. No a nezaměstnané chtějí docílit změny své situace. A nemýlí se v tom, že Evropa znamená novou příležitost. A že nepřímo jim pomůže.

Moderátor (Jan Pokorný): Vím, že jste se k tomu už včera vyjadřoval několikrát, ale hlasovali lidé pro díky nebo navzdory té kampani ministerstva zahraničí?

Host (Vladimír Špidla): Už jsem jednou řekl, že by to bylo zajímavé na diplomku. Pravda je, že tak jak jezdím a jezdil jsem opravdu hodně po, křížem krážem, po České republice. Tak mohu říct, že jsem zaznamenal, že lidi jsou čím dál informovanější. Tak spíš bych řek, že díky.

Moderátor (Jan Pokorný): Vy jste zaznamenal, že jsou informovanější, když jsem by já u nás, na Praze 10, u referenda, tak ředitelka tamní základní školy říkala, co je to nepořádek, že lidé tam chodí hlasovat v pátek, vlastně už od osmi hodin od rána, že jich tam přišlo asi šedesát. Takže asi ne všichni věděli přesně, v kolik hodin začínají volby, v kolik hodin mají hlasovat.

Host (Vladimír Špidla): Tak to ano, teď jsme, ta moje poznámka o informovanosti směřovala k informovanosti o věci samé, o Evropské unii. Já už jsem to říkal několikrát, ale protože se to stalo. A nemůžu si vymýšlet příhody, tak já jsem byl třeba úplně skutečně překvapen a velmi překvapen. A mile překvapen, když jsem z ostravskými důchodci vedl diskusi o Evropské unii a oni měli takový znalosti o evropských institucí, že jsem teda koukal. Jo. Takže to jsem měl namysli. Ta informovanost vlastní, technická, to neumím posoudit, i když si myslím, že při všech takovýchto velikých věcech, když se dají do pohybu miliony lidí, tak vždycky máte nějaký půl procento, procento těch, který tu informaci si špatně vyložili.

Moderátor (Jan Pokorný): Závěrem k tomuto tématu, dvě stě milionů na tu kampaň, byly to efektivně investované peníze?

Host (Vladimír Špidla): Ale efektivně, ty peníze směřovaly do informací, které byly poskytnuty lidem. Směřovaly do informací, do příruček, to těch různých dvoustránek, obrovského množství různých forem, kterými jsme se snažili poskytnout informaci. A říkám, je to na diplomku, je to na nějaký odborný zpracování, jestli to bylo účinný. A jak dalece účinný, ale moje zkušenost je, už jsem jí řek, tak jak jsem jezdil po České republice a po moravských zemích a ve Slezsku a všude. Tak jsem viděl, že lidi mají o něčem docela abstraktním a složitém, jako je Evropská unie, dobrý znalosti.

Moderátor (Jan Pokorný): Když třeba vy, jako předseda vláda a předseda nejsilnější vládní strany, musíte, ale i chcete asistovat při kampani před referendem do Evropské unie. A jednoho dne ráno se obléknete do barev Evropské unie a běháte oborou Hvězda, třeba s vedoucím delegace Evropské komise, Ramiro Cibrianem, jak vám přitom je?

Host (Vladimír Špidla): Docela dobře. Protože já jsem o Evropské unii opravdu dost hluboce přesvědčen, to není žádný ode mě trik. To za prvé. Za druhé to bylo, ten běh byl společně s vítězem soutěže znalostí o Evropské unii. A to byl docela milej kluk, jmenoval se, myslím, že Lukáš Matějka z Příbrami. A byla to tak trochu legrace. To se mi líbilo. Já rád běhám a mám rád takové běžné věci. Který maj v sobě trošku smyslu pro humor.

Moderátor (Jan Pokorný): Kampaň je za námi, referendum je za námi. Co čeká teď naší zahraniční politiku, k datu vstupu do Evropské unie?

Host (Vladimír Špidla): Teď nás ve vztahu k Evropské unii čeká neobyčejně tvrdé a komplikované jednání o Evropské ústavě. Nebo respektive o změnách Evropské smlouvy. Já si nejsem zcela jist, zda Evropa dospěje k ústavní listině. Ale myslím si, že určitě dospěje k dílčím změnám ústavním, té své základní smlouvy. A to nás bude čekat, o tom se povede velmi podrobná a zřejmě tvrdá debata.

Moderátor (Jan Pokorný): Uvažujete o něčem takovém, že by jste třeba posílil naši diplomacii. Například nějakou institucí blížící se ke kdysi diskutovanému ministerstvu pro evropskou integraci?

Host (Vladimír Špidla): No, musím říct, že v tento moment. Že zřejmě tedy je jasné, že budu muset významněji posílit úřad vlády, v jeho kompetenci ve vztahu k Evropské unii, to skoro určitě. Ale tu myšlenku, myšlenku evropského ministerstva, myslím si, že pro toto volební období už je to ad acta. To je záležitost, kterou je třeba promyslet. A případně se rozhodnout pro příští volební období. Je pravda, že jednotlivé evropské země nemají jednotný vzor. Prostě některé mají evropská ministerstva, jiná to mají jako součást ministerstva zahraničních věcí. Jiná mají silné úřady vlády. Je to otázka, která ještě není uzavřená. Ale zřejmé je, že úřad vlády budu muset v tomhle směru posílit.

Moderátor (Jan Pokorný): Už jste to naznačil. A také prezident Václav Klaus řekl, že velmi záleží na tom, jak se v Evropské unii zabydlíme. A jaká ona sama bude. Jak se po tom dosavadním jednání konventu vám jeví osobně budoucnost Evropské unie? V jaké podobě?

Host (Vladimír Špidla): Jeví se mi dobře. Jeví se mi, že nepřekročí ten princip unie. To jest sdružení suverénních států, které se na základě poměrně složité smlouvy dohodly, že některé věci budou dělat společně. A že to společné dělání podrobí určitým společným procesům. A myslím si, že nepostoupí příliš daleko k nějaké federalizaci. To jsem si takřka jist, teda jo. A předpokládám, že prohloubí svou zahraniční a bezpečnostní politiku.

Moderátor (Jan Pokorný): Normální člověk, který by si dokázal sám sebe představit na místě premiéra, by po referendu řekl, že vypustí všechny další aktivity. Že se uvolní, že si bude odpočívat. Nicméně vaši vládu čeká reforma veřejných rozpočtů. Když třeba slyšíte od odborářů, že připravované reformy nás vzdalují od Evropské unie. Co jim říkáte?

Host (Vladimír Špidla): V tomto se odboráři mýlí. A my ještě dlužíme velmi rozsáhlou vysvětlovací a politickou kampaň, abychom vysvětlili své záměry. Nevzdalujeme se od Evropské unie, naší reformou. Protože naše reforma směřuje ke stabilizaci, dlouhodobé stabilizaci veřejných rozpočtů. A to je součást evropského usilování.

Moderátor (Jan Pokorný): Když čteme v novinách, že v případě neprosazení reformy veřejných rozpočtů chcete vyvodit důsledky, můžeme to brát tak, že hrozíte demisí?

Host (Vladimír Špidla): Ale nehrozím demisí. Ale na druhé straně je jasné, jestliže reforma veřejných financí je vážná věc. A opravdu vážná a čas nám odtikává. Tak v okamžiku, kdyby se ukázalo, že to nejsme schopni prosadit. Tak bych nepovažoval za možný, abychom tři roky nechali běžet v nějakém patu. To by se muselo prostě hledat nový řešení, který by umožnilo tu sanaci veřejných rozpočtů udělat. Čili to není žádný vyhrožování, to je pouze konstatování. Když se něco nepodaří, tak je třeba to uvolnit někomu jinýmu.

Moderátor (Jan Pokorný): Jenomže v politickém životě je běžné, že účastníci těch stran, které se spoří o koncept reformy veřejných financí, si vytvářejí své pozice. Není tahle vaše výhrůžka možnou demisí jenom vytvoření si pozice třeba pro jednání s odbory a zaměstnavatel číslo dvě a tři?

Host (Vladimír Špidla): Ne, není to. Musím říct, že na to nenahlížím takovýmto jednoduchým taktickým způsobem. Pro mě je to zásadní věc. Vláda je proto, aby usilovala, v uvozovkách, o obecné dobré. Jo. Někdy se můžeme hádat a přít o to, co to obecné dobré je. To není tak jednoduchá věc. Ale jestliže se celkem vytvořila po stovkách hodin a expertních jednání hluboká shoda, že prostě nelze připustit, aby veřejný dluh byl v roce 2006 třikrát větší než je v roce 2003. Že by to prostě poškodilo všechny, opravdu jednoho každýho. No tak je povinnost, tento růst tohoto veřejného dluhu, zastavit. Je to povinnost. Je obecná povinnost. A jestliže je to povinnost, tak to musíme dokázat. A jestliže se ukáže, že pro naše síly se to stalo nepřekonatelným. No tak je třeba uvolnit prostor pro jiný síly.

Moderátor (Jan Pokorný): Pro jaké síly?

Host (Vladimír Špidla): Já si myslím, že pak by, těžko říct, co by se stalo. Ale v každém případě je jasný, že by se v okamžiku neúspěchu, kdyby opravdu jsme docílili tohoto, došli k tomuto neúspěchu. Ale já tomu nevěřím, protože naše reforma je dobře koncipovaná. Má hlavu a patu. A je hájitelná. Jsem přesvědčen, že ji uhájíme. V tom nevidím nakonec tak veliký problém. Ale teoreticky to musím připustit. A pak prostě není správný být škunt. Pak je třeba otevřít prostor. Já nevím, jak by se to vyvíjelo. Víte, počasí na tejden předvídáte dobře. Ale počasí na měsíc, na dva měsíce, na půl roku. To už se předvídá velmi těžko. A politický vývoj je složitější, než počasí.

Moderátor (Jan Pokorný): Sledujete tedy ty občasné diskuse o něčem jako duhové koalici, spíš jako český politický folklór a nesmysl. A nebo možnou realitu, poté, co by došlo k tomu, co by jsme nazvali z vašeho pohledu katastrofickým scénářem?

Host (Vladimír Špidla): Já duhovou koalici považuju za naprosto nerealistickej podnik, za naprosto nerealistickej podnik.

Moderátor (Jan Pokorný): Nerealistický podnik, i bez vaší účasti?

Host (Vladimír Špidla): No, bez naší účasti to v podstatě.

Moderátor (Jan Pokorný): Bez vaší osobně?

Host (Vladimír Špidla): No, tak bez mé účasti. To je jasný, že bych se takový věci neúčastnil. Ale podle mě vnitřně to je nerealistický, protože duhová koalice by v zásadě znamenala ztrátu času. Jak bychom se porovnávali s daní patnáct procent a jak bychom vytvářeli nějakou koncepci? Já mám zkušenost z koaliční vlády. Musím říct, ne špatnou. Že koaliční partneři, kteří mají odlišné názory, umožňují nebo respektive umožňují velmi hlubokou diskusi. A že nakonec lze v té koaliční vládě najít určitou shodu, která je poctivým kompromisem. To mám, tuto zkušenost. Ale to jsou prostě měsíce a měsíce a stovky hodin jednání, které k tomu kompromisu vedou. ODS by byla dalším prvkem. A to by znamenalo v podstatě ztratit celý volební období. Z tohoto hlediska to považuju za nerealistický.

Moderátor (Jan Pokorný): Náš rozhovor, pane premiére, natáčíme v Lidovém domě. V místní restauraci. Tady na vašem užším vedení zaznělo, tuším, že referendum je signálem, že voliči chtějí rozhodovat přímo, je to tak?

Host (Vladimír Špidla): No, je to tak. No, je to tak. Je to interpretovaný z diskuse nebo pár výroků, které se tak objevovaly. Ale to není nic pozoruhodného. Protože sociální demokracie je hluboce přesvědčená o tom, že má být do našeho právního systému vložen institut běžného referenda. A je taky pravda, Pavel Rychetský mi říká, že jsem podávali návrh zákona o referendu osmkrát. To já nevím, jestli to bylo šestkrát nebo osmkrát. Ale v každým případě mnohokrát. A to je prostě náš programovej požadavek. A toto referendum jasně ukázalo, že to má smysl, že to má hluboký politický obsah. A my se tedy pokusíme prosadit znovu referendum, jako trvalý princip.

Moderátor (Jan Pokorný): A závěrečná otázka. Vámi zmiňovaný Pavel Rychetský, kterého jste pochválil za legislativní smršť, vám zdá se, bude vládě chybět, bude-li členem Ústavního soudu. Už máte za něj náhradu?

Host (Vladimír Špidla): Už jednu, už jedno rozhodnutí padlo. Takže v zásadě jsem připraven. Ale stále ještě čekám, protože jsem požádal Pavla Rychetského, aby mi předložil svůj vlastní návrh, protože si ho opravdu vážím a velmi mu důvěřuji. Tak ještě mi tento návrh nepředložil. Takže ta věc není uzavřena. Ale jakoby na to přišlo, tak už návrh připraven je. Ale není to uzavřené.

Moderátor (Jan Pokorný): A protože jste muž v těchto rozhodnutích konzistentní, jméno toho nástupce Pavla Rychetského se od vás nedozvíme.

Host (Vladimír Špidla): Ano, to se nedozvíte. Protože jak jsem řekl, věc není ještě uzavřená.

Moderátor (Jan Pokorný): Děkuji za rozhovor, nashledanou.

Host (Vladimír Špidla): Nashledanou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.