Rozhovor s ministrem práce a sociálních věcí Zdeňkem Škromachem

Zdeněk Škromach: Dobrý den.

Jan Pokorný: Pane ministře, vláda schválila rozšíření platového tarifního systému z dvanácti na šestnáct tříd. Má přinést státním zaměstnancům víc peněz. Proč jste s tím návrhem přišel teď, když řada takzvaných reformních zákonů prošla do druhého čtení ve sněmovně?

Zdeněk Škromach: To je návrh, který v podstatě vychází z dikce zákona a vláda svým nařízením ten zákon musí provést. Či-li v této chvíli, pokud bychom neměnili zákon, tak nemáme jinou možnost, než zavést šestnáctitřídní systém.

Jan Pokorný: Přesvědčete posluchače, že je správné někomu přidávat, když se kvůli hrozivé situaci ve veřejných rozpočtech musí leckde dramaticky šetřit.

Zdeněk Škromach: Tak jednak je potřeba říct, že vývoj ve mzdách obecně v České republice je takový, že nárůsty meziroční jsou i v situaci, kdy je poměrně nízká inflace, tak výrazně vyšší. Průměrné mzdy v podnikatelské sféře rostou o pět až osm procent ročně za situace, kdy zdaleka tak neroste produktivita práce. A pokud jde o státní zaměstnance, tak tady nebo i zaměstnance ve veřejné správě, tak zavedení šestnáctitřídních systémů jsme připravovali tak, aby na něj nikdo nedoplatil tím, že zavedením nového systému půjde v tarifních mzdách dolů. To je základní filosofie. To znamená, že ten systém je nastavený byť ne úplně ideálně, ale tak, že kromě možná několika špatně zařazených lidí, kteří jsou špatně zařazeni v rámci tabulek, tak by všichni měli být minimálně na svým.

Jan Pokorný: Pro odbory je navíc zásadní zachovat takzvané třinácté a čtrnácté platy. Aby na ně bylo, mělo by se najít v rozpočtu šest miliard korun. Tedy asi zase někomu vzít. Víte, komu?

Zdeněk Škromach: To je věc, která samozřejmě souvisí s otázkou diskuse o tom, zda třinácté čtrnácté platy a v jaké výši. A samozřejmě je to otázka případného rozhodnutí. Ale dneska vláda, tak jak schválila vládní nařízení, tak říkala, že ano, že budou třinácté čtrnácté platy, ale...

Jan Pokorný: V jaké výši?

Zdeněk Škromach: Zatím tak, jak bylo i v letech minulých po padesáti procentech. Ale s tím, že samozřejmě budeme hledat zdroje pro případné financování, protože to je otázka čtyři a půl miliardy v čistém a šest asi v hrubém.

Jan Pokorný: Já jsem se ptal, kde si myslíte, že by se mělo vzít?

Zdeněk Škromach: To bude věc diskuse jednotlivých resortů, protože ministerstvo práce nespravuje tyto finanční prostředky. My jsme měli za úkol zavést šestnáctitřídní systém a ten jsme předložili vládě. A tak, jak byl předložen, tak byl schválen.

Jan Pokorný: Viděno selským rozumem, jakou to má logiku? Nejdřív namalovat tabulky a pak hledat peníze?

Zdeněk Škromach: To tak není. To, tak to v žádném případě nebylo. Protože to zadání tak, jak bylo, tak bylo jasně definováno, že máme pět miliard korun v hrubém na nárůst. A ten zbytek v podstatě nastavit tak, aby bylo možné tento systém zavést. A ta, je dobré, že v podstatě teď už diskuse nebude o tom, zda šestnáctitřídní systém ano nebo ne, protože to je dáno zákonem. A změnit zákon v této chvíli je velmi, by bylo už velmi složité. Ale v podstatě pouze o tom, zda a v jaké výši mají být třinácté čtrnácté platy, čímž celá ta diskuse výrazně zjednodušuje.

Jan Pokorný: Dá se říct, že jste ustoupili tlaku odborů?

Zdeněk Škromach: Já nemyslím, že to je otázka ustoupení. Tady probíhala jednání a ten výsledek odpovídá přibližně tomu, co bylo projednáno. Pravda je, že odbory s těmito závěry nesouhlasily. Takže já si myslím, že bychom tady v něčem ustupovali, ale je to samozřejmě o rozumném dialogu a nalezení schůdného řešení, které samozřejmě se dotýká stovek tisíc zaměstnanců ve státní a veřejné správě. Protože to není jenom státní správa. Do například oblasti zdravotnictví prostředky jdou ze zdravotního pojištění. V oblasti veřejné správy je to záležitost měst, obcí a různých institucí, které nejsou přímo financovány státem.

Jan Pokorný: Budete se snažit o to, aby peníze na případné třinácté a čtrnácté platy, byť v té výši padesáti procent, byly už součástí návrhu zákona o státním rozpočtu na příští rok?

Zdeněk Škromach: Určitě ano. A myslím, že i tak ta jednání s panem ministrem financí probíhala. Samozřejmě jasněji bude koncem září, kdy bude vlastně připraven návrh státního rozpočtu na příští rok.

Jan Pokorný: O pár stupínků v novém systému platových tříd postoupí učitelé, přesto zatím hrozí dál stávkou. Vy jste jim vzkázal, cituji. Nemají proč stávkovat, nové tarify je značně zvýhodňují proti ostatním zaměstnancům. Konec citátu. Učitelé se ale třeba také doslechli, pane ministře, že podle včerejšího rozhodnutí vlády by mělo až do roku 2006 každoročně ze školství odcházet pět tisíc lidí. Je to tak?

Zdeněk Škromach: Tak to, ten počet asi těžko lze říct přesně. Ale v podstatě je to v intencích vlády o šesti procentním snížení stavu státních zaměstnanců do konce roku 2006.

Jan Pokorný: Podle vašeho názoru a podle vašich analýz je ve školství přezaměstnanost?

Zdeněk Škromach: Já myslím, že když porovnáme počet žáků v porovnání na počet kantorů před několika lety a teď, kdy v podstatě jdou slabé ročníky a jsou stále výrazně slabší, tak si myslím, že ten poměr je potřeba určitým způsobem redukovat.

Jan Pokorný: Takže se nedá říct, že by učitelé na tom rozšíření platového tarifního systému na šestnáct tříd vydělali?

Zdeněk Škromach: To nelze odvozovat počet, ta otázka snižování stavů se týká všech zaměstnanců ve státní a veřejné správě. Takže tady to se netýká jenom, jenom kantorů. A navíc sami, sami kantoři a jejich odbory uvažují o tom, že ve školství pracuje spousta nekvalifikovaných pracovníků. Či-li tady je prostor pro to, vymezit prostor, dobře zaplatit kvalifikované odborníky a v podstatě vyeliminovat ty nekvalifikované.

Jan Pokorný: Celkem má počet pracovníků ve službách státu poklesnout asi o devětadvacet tisíc osob. Je to tak?

Zdeněk Škromach: Tak to má myslím ministerstvo financí spočítáno.

Jan Pokorný: Když se tímhle ušetří nějaké peníze, mají být věnovány na zvýšení platů?

Zdeněk Škromach: Já myslím, že situace v odměňování u zaměstnanců ve státní a veřejné správě není nejlepší. Protože v porovnání tak, jak často se přepočítává, dělají to učitelé, lékaři a podobně, k hrubému domácímu produktu, tak tady výrazně pokulháváme.

Jan Pokorný: Kdybychom se vrátili ještě k tomu, že zhruba těch devětadvacet tisíc zaměstnanců by mělo být ze služeb státu propuštěno, bude pro ně nějaký speciální sociální program?

Zdeněk Škromach: Tady s žádným speciálním programem nepočítáme. Pouze pro mé ministerstvo to bude samozřejmě může být určitý problém, protože to jsou lidé, kteří se objeví na trhu práce. Většinou jsou to vysoce kvalifikovaní lidé, či-li tam si myslím, že nebudou mít velký problém sehnat zaměstnání. Ale samozřejmě to bude na úkor volných pracovních míst, které na trhu práce existují.

Jan Pokorný: Jak se to dotkne třeba vašeho ministerstva procentuálně?

Zdeněk Škromach: No, tak všechny ty počty je potřeba přepočítat do možného nárůstu nezaměstnanosti. A to znamená v podstatě i z našeho hlediska vlastně vytvářet nebo podporovat další pracovní, nové pracovní místa, řekněme třeba v podnikatelské sféře.

Jan Pokorný: Hostem pořadu O kom se mluví je ministr práce a sociálních věcí a také místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach. Vrátil bych se jedním citátem k vašemu poslednímu sjezdu, k jednatřicátému sjezdu ČSSD. Tam jste řekl. Co nám bude platné, když uděláme sebelepší opatření z hlediska důležitosti reforem a podobně, když nakonec volby díky tomu prohrajeme, protože uděláme nepopulární opatření, která nám u voličů neprospějí. Konec citátu. Rozumím tomu tak, pane ministře, že hlavní je vyhrát další volby a tomu i podřídit intenzitu reformních kroků?

Zdeněk Škromach: Já myslím, že každá politická strana samozřejmě hraje s tím, že chce uspět ve volbách. Je to v podstatě soutěž o voliče. A myslím si, že když se podíváme na kteroukoli politickou stranu, tak se chová podobně. Ale myslím, že vzhledem k tomu, že volební období je čtyřleté a pak se účtuje, tak to je záležitost potom dalších kroků, které by měly směřovat k tomu, aby reforma, která je navržená, byla realizována a aby byla rozumná. A tady, když porovnáme například představu modré alternativy ODS, tak si myslím, že...

Jan Pokorný: Modrá šance tuším, že se tomu říká.

Zdeněk Škromach: Já nevím, jak to nazývají, ale je to něco modrého.

Jan Pokorný: To znamená, že tu míru, že tu intenzitu reformních kroků přizpůsobujete i eventuálnímu vítězství ve volbách?

Zdeněk Škromach: No, to si nemyslím, že tak je možné říct.

Jan Pokorný: Tak nějak jsem tomu citátu rozuměl.

Zdeněk Škromach: V podstatě dneska přes osmdesát procent občanů je přesvědčeno, že je potřeba reformu veřejných financí provést. Samozřejmě každý už se potom liší v tom, jak a jak se to dotkne jeho nebo ne. Ale tady dneska existují dvě varianty. A to je vládní varianta, která, kterou vláda předkládá. Která je podle mého názoru výrazně sociálně průchodnější a musím odmítnou některé argumenty, že je na úkor sociálně slabých, což prostě není pravda. A druhá varianta je daleko radikálnější varianta modrá, kterou předkládá ODS. A tady je možnost potom si vybrat. Žádnou další variantu neznám.

Jan Pokorný: Myslíte si, že platí to, co říkají významní občanští demokraté, že na konci volebního období bude státní dluh tisíc miliard korun?

Zdeněk Škromach: Tak každopádně naše snaha je, aby deficit postupně klesal, nikoli, aby narůstal. Státního rozpočtu, ale myslím si, že občanští demokraté se výrazně podepsali v době velké privatizace a podobně na tom, že ten deficit je takový, jaký je.

Jan Pokorný: Takže i jejich podpis je pod tím, že zřejmě na konci volebního období to bude ve státním dluhu tisíc miliard?

Zdeněk Škromach: Já myslím, že kdyby ten majetek řádově ve stovkách miliard byl zprivatizován skutečně řádně, tak dneska jsme měli rezervy, nikoli dluhy.

Jan Pokorný: V září bude zřejmě v politice větší horko, než je v těchto dnech venku. Opoziční ODS ústy svého předsedy vyzývá vládu, jímž jste členem, aby jste znovu požádali sněmovnu o důvěru. Riskovali byste to?

Zdeněk Škromach: Já myslím, že k tomu v tuto chvíli není žádný důvod. My, já myslím, že to hlasování o důvěře nebo nedůvěře víceméně je otázka prosazení nebo neprosazení státního rozpočtu na příští rok.

Jan Pokorný: Pokud by se nepodařil prosadit návrh státního rozpočtu na příští rok, tak...?

Zdeněk Škromach: Tak je nutné zvažovat jiné varianty tak, aby tady byla funkční vláda a aby byl zajištěn normální fungování státu formou státního rozpočtu.

Jan Pokorný: Září je tady coby dup. Jaké varianty je nutné zvažovat?

Zdeněk Škromach: Myslíte varianty...

Jan Pokorný: V případě, že by neprošel návrh zákona o státním rozpočtu? To samozřejmě se může stát až v prosinci, možná v lednu.

Zdeněk Škromach: Těch variant samozřejmě je víc. Ale já většinou se zabývám variantama ve chvíli, kdy ta potřeba nastane.

Jan Pokorný: To říkáte vždycky. Nicméně jistě si v hlavě promítáte, co kdyby se stalo něco takového, co bychom měli dělat? K čemu byste se vy přikláněl?

Zdeněk Škromach: To máte jednoduché. Jestliže vyloučíme předčasné volby, které si myslím, že jsou nereálné za této konstelace. Tak v podstatě by pak do hry nastupovala buď ODS a nebo, a nebo komunisti nějakým způsobem. Či-li jiné varianty tady nejsou. To jsou jednoduché počty.

Jan Pokorný: Vám by bylo jedno být ve vládě s ODS a nebo s komunisty? Ať už s těmi nebo s oněmi?

Zdeněk Škromach: Já si myslím, že v takové vládě bych asi nebyl. Ale to je spíš otázka situace, zda to bude záležitost, do které vstoupí nový dneska pan prezident Klaus a nebo, jestli to bude otázka, kterou budou režírovat sociální demokraté.

Jan Pokorný: Jak by do toho, podle vašich představ, mohl vstoupit nynější prezident?

Zdeněk Škromach: Tak v případě, pokud by tato vláda padla, tak samozřejmě je v jeho rukách potom jmenování nového premiéra a to si myslím, že by si Václav Klaus nenechal ujít.

Jan Pokorný: Co by, podle vás, udělal?

Zdeněk Škromach: Tak nakonec tak, jak dneska se projevuje, tak určitě by měl výraznou snahu ovlivnit nejenom sestavení vlády, ale samozřejmě i to, aby ODS v tom hrála významnou roli.

Jan Pokorný: Kdyby náhodou nastalo hlasování o důvěře vládě, nebylo by to vlastně i pro Českou stranu sociálně demokratickou dobré v tom, že by to o ní přineslo jasnou zprávu?

Zdeněk Škromach: Já myslím, že není možné hlasovat každých čtrnáct dní o důvěře vládě, to už....

Jan Pokorný: Tak naposledy jste hlasovali tuším někdy v prosinci, kolem prezidentské volby.

Zdeněk Škromach: Naposledy to nebylo v prosinci.

Jan Pokorný: Ne?

Zdeněk Škromach: To bylo, to bylo někdy teďkon a teď si to přesně nepamatuju, ale bylo to někdy na jaře. A já myslím, že taková, to už by svědčilo o určité destabilitě politických poměrů a to si myslím, že neprospívá ani hospodářství této republiky. Nakonec i preference, které má Česká republika ve světě, tak v posledních měsících výrazně, výrazně vyrostly.

Jan Pokorný: Zlepšil se nějak vnitřní stav sociální demokracie od jednatřicátého sjezdu na jaře tohoto roku?

Zdeněk Škromach: Já si myslím, že otázka vnitřního stavu sociální demokracie je, byla vždycky v pořádku. Problém je v tom, že prostě můžeme mít různé názory na různé věci. Ale v poslední době, pokud vím, tak víc problémů mají jiné politické strany, než sociální demokracie.

Jan Pokorný: Nevybavuju si, že by z některé politické strany vystoupil někdo z jejího poslaneckého klubu?

Zdeněk Škromach: To si myslím, že je individuální záležitost jednoho poslance. To není záležitost politické strany jako takové.

Jan Pokorný: Váš předseda i první místopředseda se navenek tváří, jako by jim nebyly stále jasné důvody, proč Josef Hojdar opustil klub sociální demokracie. Vy o tom víte něco víc?

Zdeněk Škromach: Já zatím, pokud by byly tedy důvody ty, které byly uvedeny, tak v podstatě jsem bohužel zatím nezaregistroval, že by pan poslanec Hojdar předložil nějaké například návrhy k jednotlivým návrhům zákonu, které jsou předloženy. A vzhledem k tomu, že proběhly poměrně rozsáhlé diskuse i k návrhům reformy a k těm jednotlivým krokům, včetně konkrétních, jak na poslaneckém klubu, tak v rámci sociální demokracie a nakonec ústřední výkonný výbor strany kromě několika málo lidí, kteří hlasovali proti němu, se zdrželi, tak vlastně podpořili reformu veřejných financí. A já myslím, že to je závazek pro každého funkcionáře včetně poslanců.

Jan Pokorný: Takže si myslíte, že ty Josefem Hojdarem uváděné důvody, nejsou ty opravdové?

Zdeněk Škromach: To nevím, protože i pan poslanec Hojdar měl možnost uplatnit své návrhy nebo své představy v rámci seminářů, které jsme například na poslaneckém klubu organizovali. A já musím říct, že jsem takové návrhy nezaregistroval.

Jan Pokorný: Já jsem zaregistroval mezi některými členy vaší strany i spekulace, že je to možná předzvěst nějakého většího politického pohybu? Možná jste to slyšel také?

Zdeněk Škromach: Nemyslím si, že by to tak bylo.

Jan Pokorný: Hostem dnešního pořadu O kom se mluví byl ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach. Děkuju za váš čas. Hezkou dovolenou.

Zdeněk Škromach: Díky. Na shledanou. Druhá část pořadu O kom se mluví. Hostem byl ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach. Telefonní čísla 221 552 155 a 221 552 255. Prosíme o vaše názory. Dobrý den.

Telefonický názor: Dobrý den. U telefonu Karel, Ústí nad Labem.

Jan Pokorný: Dobrý den, pane Karle.

Telefonický názor: Prosím vás já mám jenom takovej otázka bez odpovědi samozřejmě. Jestli si pan Škromach řekl, že platy rostou o pět až osm procent v podnikatelských sférách nebo kruzích, jestli si myslí, že by nějakej podnikatel platil někomu, kdo by měl slabou produktivitu? To znamená prostě svým zaměstnancům. A pak jedna otázečka ještě zase bez odpovědi. Přece, když někomu slíbim pět miliard, že mám prostě někde, tak musím vědět proboha, kde je vzít. A ne, jak on říká, teprve se bude jednat v září, v říjnu. Tak to si myslím, že opravdu to je zajímavé, zajímavá prostě věta. A pokud někomu něco slíbím, prostě musím vědět, kde to, těch pět miliard vzít.

Jan Pokorný: Děkujeme za názor.

Telefonický názor: Děkuju. Nashle.

Jan Pokorný: Na slyšenou. Další prosím.

Telefonický názor: Dobrý den. Tady je jižní Morava. Pan ministr bude vědět, o koho se jedná.

Jan Pokorný: Představíte se nám jménem? My totiž nevíme, o koho se jedná.

Telefonický názor: Chtěl bych vyjádřit, že, že to má obtížné. Držím mu palce. A jenom bych chtěl říct, že jím slíbená částka na rozhlednu na hlínu Vladimíra Menšíka zatím na náš účet nedorazila. Děkuji za pochopení. Na shledanou.

Jan Pokorný: Na slyšenou. Dobrý den.

Telefonický názor: Dobrý den. Jsem ve vysílání?

Jan Pokorný: Ano, jste ve vysílání.

Telefonický názor: Tady posluchačka z Moravy.

Jan Pokorný: Představíte se nám?

Telefonický názor: Menšíková.

Jan Pokorný: Dobrý den.

Telefonický názor: Já bych chtěla pozdravit pana ministra a chtěla bych mu říct, že to plýtvání, je někdy v sociální sféře velmi veliké. On dobře ví, že třeba v Ústavu sociální péče v Kyjově je postavena škola, která tam být nemusela. To je nevyužité. Je tam postavené hřiště, které nemusí být. Protože normální školy nemají hřiště. Tam se posílají děti do Chorvatska, které nejsou zdravotně postižené a jedou na účet VZP. Rodiče berou příspěvky na auta na odvoz dětí domů. A tyto děti jsou schopné dopravit se jak autem, jak vlakem, tak autobusem. Takže tam je plýtvání.

Jan Pokorný: Dobře. Děkujeme za názor. Na slyšenou.

Telefonický názor: Nashle.

Jan Pokorný: Další telefonický ohlas. Prosím.

Telefonický názor: Jan Kuba z Chebu. Dobrý den.

Jan Pokorný: Dobrý den.

Telefonický názor: Já bych chtěl panu ministrovi jenom popřát, aby po těch povodních a po tom suchu, kdy Česká republika je zkoušená, vydrželi a nebáli se tý ódéesky, protože každej vlastně ví, že nezaměstnanost je vlastně zpětná vazba na ódéesku. Kdy vlastně HDP v roce 97 až 98 se zřítilo o sedm procent. A dneska lidi vidí, kde se fabriky postavily díky ČSSD, kde jsou průmyslové zóny, tam lidi práci mají. A tam, kde práci nemají, tam ví, že ČSSD tu práci pro ně sežene. Díky. Na shledanou.

Jan Pokorný: Na slyšenou. Dobrý den.

Telefonický názor: Halo?

Jan Pokorný: Ano, jste ve vysílání.

Telefonický názor: Dobrý den. Tady je posluchačka a chtěla bych se zeptat prosim vás...

Jan Pokorný: To vím, ale jak se jmenujete prosím?

Telefonický názor: Já bych nerada říkala jméno, ano? Jsem z jižní Moravy. A chtěla bych se zeptat prosím vás u situace učitelů. Jak se bránit proti zaměstnavateli, který neustále uzavírá smlouvu na dobu určitou, ano? Jestli víte, co tím myslím?

Jan Pokorný: Ano, to znamená pro pracovníky ve školství, kteří mají dva měsíce prázdnin, se občas uzavírá smlouva na dobu určitou.

Telefonický názor: Ne občas, je to jako, je to jako běžný jev, ano? A jsou to lidé, kteří jsou plně kvalifikovaní a třeba už mají deset let do penze a stále je smlouva uzavíraná na dobu určitou, ano?

Jan Pokorný: Ano.

Telefonický názor: Takže to je dotaz. Jak se proti tomu bránit?

Jan Pokorný: V tomto pořadu se na dotazy neodpovídá.

Telefonický názor: Dobře.

Jan Pokorný: Zaznělo to jako názor.

Telefonický názor: Ano. Děkuju.

Jan Pokorný: Dobrý den. Máte slovo. Další telefonát.

Telefonický názor: No dobrý den. Můžu mluvit?

Jan Pokorný: Ano, můžete.

Telefonický názor: Dobrý den. Já bych jenom chtěl panu ministrovi vzkázat...

Jan Pokorný: Představíte se nám prosím?

Telefonický názor: No, Vidělín. Že kdyby všichni naši lidi v naší republice pracovali jako naše vláda, tak už jsme někde na úrovni Ukrajiny. Děkuju. Na shledanou.

Jan Pokorný: Na slyšenou. Halo? Máte slovo. Dobrý den.

Telefonický názor: Dobrý den. Tady posluchač Karel. Prosím vás pěkně já bych chtěl vzkázat panu Škromachovi jednu věc. Ať už prostě ta jejich strana a ta jejich parta neožebračuje tady lidi, ať už konečně něco dělají. A ať sa už k něčemu konečně dostanu a dopracuju. Zatím to je katastrofa. Na shledanou.

Jan Pokorný: Na slyšenou. A poslední telefonický názor do dnešního pořadu O kom se mluví. Dobrý den.

Telefonický názor: Dobrý den. Tady Chládek, Střední Čechy.

Jan Pokorný: Vítejte, pane Chládku.

Telefonický názor: Myslím si, že všichni pláčeme na špatným hrobě. Bohužel v Český republice peníze nejsou a dalších x let nebudou. Ale tím bych chtěl spíš navodit téma. Už by stálo za to, posadit do funkcí lidi, který peníze mají. Protože dokud tam budou lidi, který peníze nemají, tak budou se snažit hlavně pro sebe a pro společnost neudělají vůbec nic, tak jak je to v západní Evropě. Poslaneckej mandát musí být čest, za kterou se nic neplatí. Bohužel zatím ta vrstva není a pokud je, tak jí politici vždycky vodříznou. Viz několik příkladů, i když třeba pan Fischer je špatnej příklad, ale určitě ve svý době peníze měl a úspěšně ho vykousali. Takže všem všechno dobrý. Mějte se pěkně.

Jan Pokorný: Na slyšenou, pane Chládku. Hezký den. A tím končí další vydání pořadu O kom se mluví. Hostem byl ministr práce a sociálních věcí místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach. Jan Pokorný děkuje za pozornost a přeje dobrý poslech u dalších programů Českého rozhlasu 1.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.