Rozhovor s Ludvíkem Bassem, autorem knihy Akta Masaryk

Host (Ludvík Bass): Jednak jsem do Vídně z Prahy uprchl. A za druhý jsem tam měl doporučení k tamějšímu profesoru teoretický fyziky, ústně vod mého profesora v Praze, to byl Trkal, s kterým jsem mluvil trošku opatrně, vo svým úmyslu jít do Vídně. Trkal mě ovšem znal jako dobrýho študenta. Já jsem mu řek, pane profesore, kdyby mi bylo dovoleno študovat ve Vídni, což ovšem bylo absurdní, na koho se mám obrátit? A starej Trkal ten nehrál tu hru, tak řek, dyž jenom nějak můžete, tak děte. A řek mi, abych vyhledal Hanse Türinga, jeho kolegu.

Moderátor (Jana Klusáková): V kterém to bylo roce?

Host (Ludvík Bass): Jednapadesát.

Moderátor (Jana Klusáková): A prchal jste nocí a tmou?

Host (Ludvík Bass): Ano, ano.

Moderátor (Jana Klusáková): Trefil ste?

Host (Ludvík Bass): No výborně sem trefil. Ano já přiznávám, že todle je ta jedna část tý mí knihy, kerá je autobiografická, ta cesta.

Moderátor (Jana Klusáková): Knížku Akta Masaryk, teď jste to prozradil a o ní tady bude ještě řeč, ste nenapsal česky. Pražské nakladatelství Gemini 99, ji vydalo v českém překladu Bronislavy Cvejnové. Proč jste pane Bassi nepsal česky? Mluvíte česky velmi dobře.

Host (Ludvík Bass): Ano já mluvím česky dobře. Já taky píšu český eseje česky, ale přece jenom po těch padesáti letech. A taky sem strávil svůj život psaním a přednášením v angličtině. Takže mi to přece jenom přišlo lehčí to napsat anglicky.

Moderátor (Jana Klusáková): Na záložce zmíněné knihy čteme, Ludvík Bass přednášel a vědecky pracoval v Irsku, Anglii, Spojených státech, Austrálii a v Dánsku, kde je členem Královské akademie věd. vaším oborem zůstala matematika a fyzika?

Host (Ludvík Bass): Ano, ale v posledních pár desetiletích dělám aplikovanou matematiku hlavně v biomedicíně. Obzvlášť právě s dánskejma spolupracovníky,dáváme matematiku do fyziologickejch a medickejch procesů, takzvaný modelování.

Moderátor (Jana Klusáková): To sou takové ty vědy, že se potom za to dostává Nobelova cena?

Host (Ludvík Bass): No to, to by bylo hezký, ale to asi nedostaneme.

Moderátor (Jana Klusáková): Takže vy teď žijete v Dánsku?

Host (Ludvík Bass): Ne, já žiju v Austrálii, ale často jsem v Dánsku. A ti moji spolupracovníci mě zas navštěvují v Austrálii. Já musím bejt v Austrálii, já tam mám čtyři vnoučata a dvě dcery, manželku. A ty všichni nemluvěj ani slovo česky. Moje manželka je Dánka.

Moderátor (Jana Klusáková): Stýskalo se vám po domově, zezačátku?

Host (Ludvík Bass): Ano a ne.

Moderátor (Jana Klusáková): Co ste tady nechal?

Host (Ludvík Bass): Když jsem vodešel, tak sem tady nechal rodiče, bratra a sestru. A tenkrát to bylo tak, že já sem odešel, aniž bych vo tom úmyslu rodičům řek. Jednak by bylo, by mysleli, že to je příliš riskantní. A jednak by se mohli prozradit, na to bejval tenkrát kriminál.

Moderátor (Jana Klusáková): Takže vy ste se, vy ste se tedy neloučil. A za jak dlouho ste členy své rodiny viděl potom?

Host (Ludvík Bass): No původně jsme nemysleli, že se uvidíme. Ale potom v pětašedesátým roce se jim podařilo se dát pozvat do Rakouska, tam sem se s nima setkal. A pak v osmumašedesátým, pak sem se s nima setkal v Dánsku. Vyjeli na dva týdny a po jednom týdnu na narozeniny mé matky byla sovětská invaze, vprostřed toho. Ale otci bylo potom už osmdesát a von chtěl domů.

Moderátor (Jana Klusáková): Se vrátit.

Host (Ludvík Bass): Se vrátit, tak se vrátili.

Moderátor (Jana Klusáková): Můžu se vás zeptat pane Bassi, do jaké míry jste zůstal Čechem po těch padesáti letech exilu?

Host (Ludvík Bass): No jak vidíte, jak slyšíte, tak čeština mě neopustila. A já se tady cítím v Praze ohromně doma.

Moderátor (Jana Klusáková): Co českého máte vy doma, v Austrálii?

Host (Ludvík Bass): No v Austrálii mám život australskej, tam českýho nemám nic s výjimkou knih a myšlenek. A píšu tam taky česky, pro ten Revue, Prostor a taky něco bylo v Přítomnosti. Je to taková paradoxní věc, já chodím na velice dlouhý pochody těma našima pralesy, v těch národních parcích. A přitom ale přemejšlim vo českejch záležitostech často. Jako například vo tý knize, kerá je vymyšlená v takovejch dlouhejch celodenních nebo několikadenních procházkách v těch národních parcích. Takže je to taková sub pozice toho českýho a toho australskýho.

Moderátor (Jana Klusáková): Řekl ste, že vaše paní je Dánka.

Host (Ludvík Bass): Ano.

Moderátor (Jana Klusáková): Mateřštinou vašich dětí je tedy dánština.

Host (Ludvík Bass): Ne, ne. Angličtina. My sme nikdy.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy ste mluvili doma anglicky.

Host (Ludvík Bass): Vždycky. Já sem.

Moderátor (Jana Klusáková): A otcovštinou by měla být čeština. Vy ste je vůbec neučil česky? Ani trošku?

Host (Ludvík Bass): Ne to by, to by se nepodařilo.

Moderátor (Jana Klusáková): Ani řikánky?

Host (Ludvík Bass): Voni se narodily a vyrostly v desetiletích, kdy sem nemyslel, že se kdy dostanou do Čech. Nebo že se kdy tam dostanu já. Ten konec osumdesátejch let bylo úplným překvapením pro každýho.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak se ty vaše dcery menují?

Host (Ludvík Bass): Ta starší, která se narodila v Anglii, se menuje Caren Luise. A ta mladší se narodila v Austrálii, to je Marianne.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy sem teď jistě těch posledních třináct let sem tam zajedete.

Host (Ludvík Bass): Jo dost často. Ano.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak se z vašeho pohledu měníme?

Host (Ludvík Bass): Já myslím, že teď se prochází určitým údolím nálady, která na jedný straně nutně musí následovat tý zvýšený náladě těch prvních let po sametový revoluci. Možná že to údolí je trošku hlubším, než by si člověk přál, ale jistě se to zase časem zvedne.

Moderátor (Jana Klusáková): Naši politici nám tvrdí, že demokratické změny, ke kterým tady došlo, sou nezvratné. Myslíte, že sou nezvratné, že už se to nemůže, jak tak se říká, obrátit?

Host (Ludvík Bass): Já myslím, že sou nezvratné.

Moderátor (Jana Klusáková): I když dvacet procent volí komunisty?

Host (Ludvík Bass): I když, ano, poněvadž jak taky vidíte v Polsku nebo Maďarsku, i když se ti bývalí komunisti dostanou zase k veslu, ani je nenapadne, aby proti celýmu evropskýmu proudu se snažili něco dělat. Na to sou příliš velký oportunisti. A mimo to je to nemožný. Tak já v tom směru žádnou starost nemám, ačkoliv ovšem mě to dopaluje, ale na starost to není.

Moderátor (Jana Klusáková): A můžete prosím upřímně říci, co se vám tady nejvíc nelíbí? Třeba paní Soňa Červená, to je operní diva světového kalibru, o které jsme tady třicet let vůbec neslyšeli. Tak ta si taky udržela obdivuhodnou češtinu a říká, že se jí nelíbí, jak špatně teď mluvíme česky.

Host (Ludvík Bass): Když tady sem, tak já, já sem členem toho Centra pro teoretický studie Karlovy univerzity, to je interdisciplinární a ústav, kterej vede Ivan Havel. A tam mě velice hezky přijali a já tam sem moc rád. A stýkám se s takovejma lidma, jejich čeština je nepochybně vítečná, mnohem lepší než moje. Z toho bych si nic nedělal.

Moderátor (Jana Klusáková): A tak aby ste mi neutekl, co se vám tedy opravdu nelíbí?

Host (Ludvík Bass): Mě se nelíbí taková atmosféra téměř cynicismu ohledně naší demokracie, taková nestoudnost, když se nějaký finanční záležitosti publikujou, tak se vlastně jen tak mávne rukou.

Moderátor (Jana Klusáková): Chcete říci česky zlodějny všelijaké.

Host (Ludvík Bass): Zlodějny nebo takový skandály řekněme. Co se týče financování volebních.

Moderátor (Jana Klusáková): Kampaní.

Host (Ludvík Bass): Který jinde je z toho velká věc a tady se jen tak mávne rukou. A lidi u nás ovšem se vždycky hodně reptalo, lidi sou takový příliš nespokojený. Víte to sou takový rozdílný póly demokracie, pojmu demokracie, a starej Masaryk, že je to za-založený na rovnosti nesmrtelnejch duší, takovej vysokej pojem. Kdežto Churchill, jak známo, vtipkoval, že je to nejhorší systém na světě s výjimkou těch všech ostatních. Takže to sou ty dva póly, mezi kterejma si člověk musí najít pojem tý demokracie.

Moderátor (Jana Klusáková): Obálka knihy Akta Masaryk je výmluvná. Je tam fotografie Černínského paláce v Praze na Hradčanech, sídla ministerstva zahraničních věcí. Pohled zevnitř ze dvora, včetně označeného okna koupelny ministra Jana Masaryka, z které měl Jan Masaryk devátého března 1948 vyskočit nebo být vyhozen. A pod tím fotografie mrtvého Jana Masaryka, upraveného pro oči pozůstalých včetně proslulé kytičky fialek za jedním uchem. O smrti Jana Masaryka bylo napsáno mnoho knih a natočeno mnoho filmů. Proč ste si vybral právě toto, promiňte mi ten nespisovný výraz, provařené téma?

Host (Ludvík Bass): To téma je provařené, ale nerozluštěné. V podstatě je to tak, že je velkej počet faktů nebo udánlivejch faktů, který si odporují a nelze ze všech těch faktů dohromady něco rozumnýho udělat. Takže něco rozumnýho se dá jenom udělat, když se vybere určitej výběr, z těch mnoha faktů. A to je ovšem potom věc spíš pro beletrii nežli pro vážná vyšetřování. A já mám k Masarykovi určitej poměr už od mého otce, kterej ho znal a taky s ním v Londýně v Anglii pracoval, za války. No a mimo to je to osobnost kolem který lze popsat tu periodu, kterou sem zažil a která podle mýho názoru by měla bejt popsána současníky, pokud eště nějaký sou. Nežli všichni zmizejí.

Moderátor (Jana Klusáková): Sám knihu Akta Masaryk označujete jako román ze studené války. Příběh začíná v roce 1948 a pokračuje málem až dodneška. Ten příběh po svém vyprávějí tři muži, jeho bezprostřední aktéři. Sovětský agend Nikolaj, ten byl přímým svědkem Masarykovi smrti, dále anglický agent Robert, který si v týž den zahrál roli Masaryka šoféra. A konečně český lékař Jan, patolog, ten asistoval při pitvě těla Jana Masaryka. Do jaké míry, pane Bassi, ste zpracovával fakta. A kolik ste si toho přimyslel?

Host (Ludvík Bass): V mým románu je podstatě to pravidlo, že všichni vedlejší aktéři sou skutečný a všichni hlavní sou vymyšlený.

Moderátor (Jana Klusáková): Do jaké míry sou vymyšlení.

Host (Ludvík Bass): Samozřejmě nejsou vymyšleni úplně. Já sem nejenom se zabýval tedy pozadím Masarykovi smrti, taky sem si proštudoval ty všelijaký pozadí v tý knize. Například je tam scéna v Kremlu. A pozadí bylo to, je hlavně s Gilasovy knihy Rozhovory se Stalinem. Co se týče Sovětů, mám hodně vod Sudoplatova Memoáry, ty sou taky v češtině. A ten Pavel v tý knize, to je ten Sudoplatov. Vedlejší postavy jsou většinou skutečný, ale ty hlavní sou vymyšlený. Ovšem s pravkama lidí, kerý znám.

Moderátor (Jana Klusáková): V roce 1968, kdy u nás nakrátko zavládla demokracie, byla ustavena vyšetřovací komise. Měla vypátrat okolnosti smrti Jana Masaryka, to bylo dvacet let po záhadném pádu z okna. A tehdy ještě žili svědci, kteří měli k tomu případu co říci. Co tehdy komise vypátrala a kde sou ty její závěry?

Host (Ludvík Bass): Komise byla všem přerušena invazí. Ale je velmi dobrá kniha dvou žurnalistů, bohužel momentálně mě nenapadají jména. Který připravovali tenkrát a pak ji ale dopsali po devětaosmdesátým. A v podstatě z toho nic, moc nic neplyne. Je to zase ta věc toho, že je příliš mnoho u dánlivejch faktů, který si odporujou. Tady v týdle knize je důležitý například rozpor mezi názorem, že se Masaryk pokoušel o útěk nebo nepokoušel. Já vím, že například lékař Masaryka a Beneše, doktor Klüner, kerej pak žil ve Spojenejch státech, tvrdil docela definitívně, že pokus byl a že von dokonce měl s Masarykem prchnout. Pak se to zhroutilo. Na druhý straně ta komise, přerušená osumašedesátym, k takovýmu závěru nedospěla.

Moderátor (Jana Klusáková): Poprvé tehdy zaznělo, v tom šedesátém osmém, že v Masarykově případu měla zřejmě prsty i sovětská tajná policie KGB. Což sovětská strana krátce na to oficiálně popřela. Dnes po zpřístupněním archívu o tom víme něco víc?

Host (Ludvík Bass): Ne. Ani u Sudoplatova ani u jinejch, který sem čet, Sověti vo Masarykovi nic neříkaj. Ačkoliv říkaj mnoho, všelicos, vo jinejch věcech. Takže z toho hlediska to tajemství je nezměněný.

Moderátor (Jana Klusáková): V kapitolo, která se odehrává v září 68, jeden z aktérů vašeho románu Akta Masaryk prohlašuje. Myslím, že se už nikdo nikdy nodoví, jak to doopravdy bylo. To je váš konečný názor?

Host (Ludvík Bass): Ano, ano, rozhodně. Obzvlášť teď po tak dlouhejch letech ty svědkové, kerý eště v osumašedesátym mohli něco říct, už sou pryč.

Moderátor (Jana Klusáková): Pozorně sem tu vaši napínavou knihu četla a čekala sem, kdy vysvětlíte záhadnou kytičku fialek, kterou někdo položil Janu Masarykovi v rakvi za levé ucho. Byla to jenom pozornost nebo provokace, která měla na cosi upozornit? A nebo naopak něco zakrýt, přikrýt?

Host (Ludvík Bass): No já to nevím. A v mý knize se taky nesnažíme to vysvětlit. Je to jedna z těch pozoruhodných věcí, který necháváme otevřenou.

Moderátor (Jana Klusáková): A přece je ta vaše kniha tak napínavá, čím to?

Host (Ludvík Bass): No poněvadž je zamýšlena bavit a napínat. A současně nový generaci, a taky mý, připomenout tu atmosféru těch let, který už sou teď za náma.

Moderátor (Jana Klusáková): A teď tady mám pro vás takové milé překvapení, aspoň doufám, na závěr. Slonce z hůry slávu lije, k večeru však padá chlad. To je jeden ze skvělých veršů irského klasika Itze, který ve své knize citujete. A tak mám na závěr prosbu, vzpomenete si sám, pane Bassi, na nějaký český verš?

Host (Ludvík Bass): Ano eště z mýho mládí před odchodem se pamatuju na verš Bezručův. Hoří jih a sever sněží, touha má mě zabije.

Moderátor (Jana Klusáková): Dnes sme vám představili Ludvíka Basse a jeho knihu Akta Masaryk. Za rozhovor děkuje Jana Klusáková.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.