Rozhovor s Ludmilou Peterkovou

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
Dobrý den.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Vy jste tak zakroutila očima. Copak to není pravda?

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
No, zní to krásně, ale stejně spíš tady sleduju, jak to krásně vyslovujete. A ráda bych si vzala příklad z vás, jak to krásně jako...

Vladimír KROC, moderátor:
Snažíme se, ale vy máte přece také zkušenosti. K tomu se dostaneme, popořádku. Ludmila Peterková se narodila šestnáctého září 1967 v Karlových Varech. V sedmi letech se začala učit hře na zobcovou flétnu, později přešla na klarinet, přibyl saxofon a také klavír. Studovala gymnázium, přestoupila na pražskou konzervatoř, kde dnes sama učí. Je to tak?

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
Ano.

Vladimír KROC, moderátor:
A potom vystudovala hudební Akademii múzických umění v Praze. Ve studiu pokračovala mimo jiné ve švýcarském Luganu, kde navštěvovala hodiny Karla Leistera. A také na národní konzervatoři v Paříži. Je zakládající členkou úspěšného souboru In modo camerale a Pražské komorní filharmonie.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Ludmila Peterková v současnosti často vystupuje s českou klavíristkou lotyšského původu Irinou Kondratěnko. Koncertovala ve většině zemí Evropy a leckde po světě. Z mnoha cen vyzdvihněme vítězství v Concertinu Praga a cenu Harmonie za nejlepší nahrávku. Ludmila Peterková pravidelně vystupuje na benefičních koncertech, pro Nadační fond dětského neurocentra nemocnice v Motole, uvádí taky pořad Matiné na Vltavě, v České televizi pořad Terra musica, zahrála si v televizním seriálu Hop nebo trop. A s Vladimírem Darjaninem má šestiletou Zuzanku a tříletou Evu. V březnu představila album Playful clarinet.

Vladimír KROC, moderátor:
Jak jste na to album vybírala repertoár?

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
No, těžko, velmi těžko, protože nejprve jsem si vymyslela, že si z takových přídavků, které většinou hraju na koncertě, že si udělám celé CD. A v Supraphonu se to velmi líbilo, takže říkali: "Dobrá, tak, Ludmilo, udělej to na šedesát minut." No, a to byl najednou problém, protože ty, to jsou vlastně minutový věcičky a když jich máte najednou poskládat na šedesát minut, tak zjistíte, že toho repertoáru máte jenom na dvacet minut, no. No, a tak jsem začala obcházet různé knihovny a různé houslistky, kamarádky jako, co mají jejich žáčkové v hudebce za věcičky, které jsou populární a které třeba oni hrají tam v těch nižších ročnících. A ona říkala: "Prosím tě, ty jsi se zbláznila, to chceš hrát na klarinet? Vždyť my se tady za to jako stydíme v té hudební škole." Já říkám: "No, to je přesně ono. Já chci hrát prostě lehoučký věci, co každej zná a třeba neví, jak se to vůbec jmenuje." No, a tak mi dala tašku not a já jsem to z toho vybrala.

Vladimír KROC, moderátor:
Kolik jste posbírala skladeb dohromady?

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
Je jich kolem dvacítky. Já teď nevím přesně. Na tom CD myslím, že jich je přesně dvacet. Původně jich tam bylo ještě trošku víc, ještě Dvořákův Valčíček a humoreska třeba, ale ta se nám zdála trošku jakoby stylový, no, tak pak už jsme to tam nedali.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Takže Playful clarinet by možná byl i dobrým studijním materiálem pro děti ze základních uměleckých škol, nebo pro malé mladé hudebníky.

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
Možná někdo to tak vezme a může to i hrát a pouštět si to ke koupání ve vaně.

Vladimír KROC, moderátor:
Kdysi to musel být pozoruhodný pohled, když jste jako malá Ludmila táhla do kopce v Karlových Varech k LŠU takový vozík, na tom tenor saxofon, na který jste hrála...?

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
Já jsem hrála na altku, to stačilo.

Vladimír KROC, moderátor:
Ono to vůbec vyžaduje fyzickou kondici, zrovna saxofon, ne?

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
Saxofon vyžaduje velkou fyzickou kondici. To když si zkusíte, jednak že vám to bere strašně vzduchu, protože ta hlavička, co strčíte do pusy, tak ta je mnohem větší než klarinetová. A teďka vám to okamžitě vezme všechen vzduch z plic, takže se musíte naučit brát si mnohem víc vzduchu, a taky je to prostě váha, no. A stěhovat to.

Vladimír KROC, moderátor:
Ten saxofon je, řekl bych, víc sexy než klarinet. Proč jste potom zůstala u klarinetu?

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
No, já už jsem na to neměla čas. Já jsem se pak vlastně dostala na konzervatoř a v té době jsem vlastně študovala věci na různé soutěže a už jsem byla takový ten slušný student té konzervatoře, který chce někam vlastně tu káru jako dotáhnout. Takže ten saxofon zůstal doma a už na něj víceméně nehraju.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Je pravda, že se dá snadno zapomenout nátisk, když necvičíte?

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
No, on se vám tak jako, to nezapomenete. Jako můžete se třeba zmást, když hrajete na jiný dechový nástroj, tak ho zmatete, ten nátisk. On to nezapomene, ale jenom se vám ty svaly vlastně oslabí, a tak třeba když jsem byla po mateřský, tak tři měsíce, to jsem to nedržela v ruce, tak to potom byl cizí nástroj.

Vladimír KROC, moderátor:
Kdybyste měla svým dcerám vyprávět bajku o hudebních nástrojích, jaké zvíře by byl klarinet?

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
Jej, no, tak když o tom tak přemýšlím, tak takovej, nevím, ale nějakej had, ale jako on když umí hrát tak jako hluboko, tak on by to nebyl had, to by byl, to je několik zvířat dohromady. Ono je to několik zvířat dohromady. Podle toho hlasu, jakej má, že chvilku je to takovej medvěd dole a chvilku vám to piští jako ptáček. No, takovej čáp.

Vladimír KROC, moderátor:
Takže něco mezi hadem a medvědem je čáp.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Vláďa už to před chvilkou nakousl. Jemu připadá víc sexy saxofon než klarinet. Co vám, Ludmilo?

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
Jé, já teda, co se týče, že je něco sexy, nebo není sexy, tak na to se cítím nějak moc stará jako, abych se přiznala. O tom nepřemejšlím, co je sexy. Je fakt, že třeba taková Candy Dulfer, když vezme ten saxofon, tak je prostě nádherná baba, ale je to o tom, že ona je sama sexy, takže kdyby si sedla ke klavíru nebo zpívala, tak by byla pořád sexy.

Vladimír KROC, moderátor:
Vy jste v Karlových Varech, abychom tedy zavedli řeč jinam, hrávala nejenom jazz, ale také s rockovou kapelou. Zahrajete si ještě někdy s bráchou? Myslím, že ta kapela stále existuje.

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
Existuje, jmenuje se Kozatay, s y na konci, a pořád hrajou. Můj brácha mimochodem teďka získal třetí cenu v soutěži Česko hledá písničku, která byla celkem, málo se o ní vědělo a vlastně soutěžilo se nějak přes Internet, já tomu vůbec nerozumím, tý organizaci, ale on pořád skládá, pořád zpívá, ale v tom si myslím, že by jako autor mohl být docela jako úspěšný.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Já se ještě vrátím trošku do minulosti, protože my jsme to zamluvili. Jedna z prvních otázek měla znít, jak se vlastně Ludmila Peterková dostala k dechovým nástrojům?

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
Proč jsem se dostala k dechovým nástrojům, to vlastně doteďka není jasné, protože ta otázka dost často padá. Já jsem právě toho mýho staršího bráchu, o kterém jsme se zmínili, velmi obdivovala, ale on hrál na violoncello, takže vůbec nevím, kde se na začátku vzala ta zobcová flétnička a tedy potom ten klarinet. Ale tak nějak jsem si to vybrala a nevím.

Vladimír KROC, moderátor:
Zdá se, že teď směřujete spíš jinam než je ten rock, jak jsem se na to ptal, spíš k barokní muzice, protože nedávno jste se představila jako hráčka, ale já si teď netroufám vyslovit vůbec název toho nástroje.

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
To se jmenuje šalimo, je to vlastně francouzské slovo, a lidé si to často pletou se šalmají, která je vlastně předchůdcem hoboje, jo, která má takový ten stroječek ze dvou plátečků. A šalimo...

Vladimír KROC, moderátor:
Takže babička klarinetu je šalimo.

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
Babička klarinetu je šalimo, nebo dědeček, nebo tou šalimo, já nevím, co je to za rok, ale vypadá to jako zobcová flétnička, jenom na vrchu máte takovou skosenou hlavičku a k tomu si musíte tkaničkou přimontovat takový miniplátek...

Vladimír KROC, moderátor:
Tkaničkou?

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
No, musíte tkaničkou.

Vladimír KROC, moderátor:
Drží to?

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
No, mně moc ne, ale těm, co to umí, tak těm to drží. Já to musím dělat tak nadvakrát, natřikrát a opravdu jsem v tom hrozný začátečník. Ale musím říct, že mě to baví a teď dokonce i něco chystáme do Českého Krumlova s Musicou Florea a tak jako trošku do té barokní hudby dělám.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
A je výrazně zvuk šalimo jiný než zvuk klarinetu?

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
Je, je to jiné. Máte pocit chvilku klarinetu, chvilku jako když na vás nějaká kachnička tak jako štěbetá, potom chvilku hoboj, chvilku saxofon. Opravdu to je takový měňavý nástroj, ale měňavá je i intonace. A opravdu je těžký ho ukočírovat.

Vladimír KROC, moderátor:
Teď se zase vrátíme k té mojí, a nebojte se, otázce ohledně bajky o zvířatech a klarinetu. On by to možná mohl být čmelák. Teď si pustíme ukázku právě u toho vašeho alba Playful clarinet. To je dost složitá skladba. Ono to vypadá, že to zahrajete na jeden nádech.

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
Jo, to mi někdo říkal. To člověka potěší, no, ale tam jsou...

Vladimír KROC, moderátor:
To není možné.

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
Ne, to není možné, tam se dá krásně dýchat. Tam jsou takové šestnáctkové pauzičky a jenom si rychle vezmete a jedete dál.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Mimochodem když už jsme u toho dýchání, což je u klarinetu zásadní dovednost, jak si cvičíte dýchání, třeba jóga pomáhá?

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
Jógu já neumím, ale existují speciální dechové cvičení, které jsou tedy pro zpěváky, že si, že si poměrně přirozeným způsobem prohlubujete dech, který je vám vlastní. No, a celkem je to opravdu přirozené a nemusíte se trápit, když potřebujete málo vzduchu do toho klarinetu, tak si opravdu vezmete jenom trošičku, a zase naopak umíte si vzít i obrovské množství, když potřebujete vydržet pět řádků.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Myslíte, že by mohl být špičkový klarinetista kuřák?

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
Znám špičkové klarinetisty kuřáky.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Opravdu?

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
A oni tvrdí, možná na svou obhajobu, že tedy to rozšiřuje plicní sklípky a že se jim to vlastně zlepšuje, ale já tomu nevěřím.

Vladimír KROC, moderátor:
To nevím, co by tomu řekla paní doktorka Králíková, ale v každém případě Naděžda odvedla řeč od čmeláka k józe, protože sama jógu praktikuje, ale většinou tam chodí spát pro vysvětlení. Pojďme si teď pustit tu ukázku z vašeho nového alba. Jenom připomenu, že naším dnešním hostem je Ludmila Peterková.

písnička

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
To byl Let čmeláka a klarinetistka Ludmila Peterková, která je hostem pořadu Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu Dva na jednoho. Vy jste se nechala slyšet, že teď se chcete věnovat hlavně tomu, co vás baví, a hodláte omezit pedagogickou činnost. Na druhý červencový týden ale chystáte v Domažlicích Mezinárodní klarinetové kurzy. Pro koho budou?

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
Já jsem ty klarinetové kurzy v Domažlicích uspořádala poprvé, takže jsem vůbec nevěděla, pro koho budou, ani jak to vůbec dopadne, ale vzhledem k tomu, že třeba v republice existují kurzy pro víceméně dospělé nebo vysokoškoláky a alespoň středoškoláky, kteří už jsou budoucí profesionálové, tak jsem chtěla něco nabídnout dětem, které chodí do hudební školy a které třeba nemají kontakt jakoby s náma, s tím prostředím profesionálním. Takže jsem to rozdělila na dvě fáze. První je víkend pro děti s doprovodem do patnácti let. Ten doprovod je vyloženě jenom z bezpečnostních důvodů, jo. Tam není vůbec, o nic jiného se nejedná. Nejlepší je, když je to učitel jejich, který potom dohlédne na to, co třeba, aby něco, co třeba doteďka dělali špatně, a snaží se to odstranit, aby potom během toho dalšího cvičení během školního roku na to dohlédl, jestli to dělají ty dítka správně, nebo rodiče, to už je jedno. Ale potom ten další týden, vlastně od devátého do patnáctého už to jsou ty tradiční kurzy vlastně pro ty větší. A na konci uděláme společný koncert. Musím se přiznat, že včera jsem počítala, kolik se mi přihlásilo žáků, tak už tam mám vlastně osmnáct lidí plus nějaké na ten víkend, které vlastně ty to mají zdarma, ty první, takže ty vlastně jakoby trošku odděluji z toho, tam může přijet kdokoliv kdykoliv. A ještě tam bude jedno klarinetové kvarteto a možná i dechový kvintet. Takže to bude i pro mě takové pestřejší.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
A jaký je optimální počet žáčků v té třídě, nebo v tom kurzu?

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
Já jsem počítala právě s dvaceti, takže se mi zdá, že to vychází.

Vladimír KROC, moderátor:
A proč se to celé koná zrovna v Domažlicích?

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
No, to je taková osobní věc, protože tam učí jeden můj bývalý žák a on za mnou jezdí do Prahy občas na hodiny a říká: "Paní profesorko, tak přijeďte do těch Domažlic někdy." A já říkám: "Já nemůžu, musíš přijet pořád za mnou do Prahy." A on říká: "Tak tam udělejte kurzy, všechno vám tam zařídím." No, tak jsem říkala: "Tak se zeptej." No, takže on šel na kulturní dům, on tam má všude kamarády, ředitelku hudební školy zpracoval, takže oni najednou, jsem tam přijela, všechno už bylo domluvené, no, tak jsem si říkala, to opravdu už musím udělat, no, tak jsem se do toho pustila.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Bere Ludmila Peterková na kurzy také svoje dvě malé dcerky? Nebo přála byste si vůbec, aby se věnovaly hudbě?

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
No, na kurzy je asi nevezmu, protože tam budu mít na starosti nejen vyučování od rána do večera, ale taky veškerou organizaci. Sice tam budu mít jednoho až dva lidi, kteří mi budou pomáhat, ale stejně vlastně budeme se pořád muset radit a ty instrukce budou muset mít ode mě, protože já tam budu ten vlastně hlavní člověk, který to rozhoduje. Takže děti doufám, že tedy budou doma s tatínkem, nebo s babičkou, ale co se týče toho, jestli chci, aby se věnovaly hudbě. Tak já myslím, že hudba je nádherná, ale existuje určitě spousta dalších profesí, které jsou taky nádherné, a nevidím důvod, proč bych je měla nějak nutit nebo ovlivňovat.

Vladimír KROC, moderátor:
Vy jste před, tuším, dvěma lety, ono to utíká, strávila několik měsíců v Ósace, kde váš manžel Vladimír Darjanin byl generálním komisařem české účasti na Expo. Jaká to pro vás byla japonská zkušenost?

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
No, to byl kus života, který opravdu byl na jednu stranu velmi těžký, protože v tom Japonsku jsem nebyla schopná koupit ani olej, protože tam všechno je v neprůhledných lahvičkách popsané jejich písmem, takže jsem si fakt ze začátku vůbec nevěděla rady, ale na druhou stranu třeba v průběhu toho času už jsem měla několik žáků, kteří za mnou chodili. A měla jsem tam nádherné koncerty a to publikum je tam velmi jakoby vstřícné té evropské hudbě, i když musím říct, že v současné době už jsou opravdu jako vychovaní a poznají, co je dobré, co není, jako se říkalo, že si může zahrát cokoliv, to není pravda.

Vladimír KROC, moderátor:
Já jsem se na to právě chtěl zeptat, trošku mi to vrtá hlavou. Vy jste třeba před deseti lety vedla kromě jiného také kurzy v Jižní Koreji, takže znáte ty odlišné kultury. Ono je to opravdu hodně jiné a čím to je, že oni jsou tak naladěni na tu evropskou hudbu a prý hodně mají rádi i naše autory?

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
Mají rádi naše autory. Já jsem o tom mnoho nevěděla, ale pak jsem se dočetla, že vlastně k nim přišla evropská hudba až po válce a první byl jazz vlastně, až teprve potom se k nim začala dostávat hudba vlastně klasická. A když si vezmeme, že my máme tři sta, čtyři sta let tradici té hudby, tak oni to vlastně dohánějí, mají na to jenom padesát, šedesát let, a to je vlastně neskutečně málo. Ale oni jsou takové vlastně pilné včelky, že se snaží tomu porozumět. A já když si vybavím, že třeba jejich tradiční hudbu nebo tradiční divadlo bych chtěla pochopit, jo, tak pro mě je to úplně španělská vesnice a myslím si, že i ta jejich hudba, která není půltónová, taky se pohybují ve čtvrttónech a pro ně ty půltóny jsou cizí, tak vlastně my kdybychom se měli pohybovat ve čtvrttónech, tak pro nás by to bylo neskutečně falešný. A fakt to je úplně jiné estetické jako uchopení celé té věci. Takže já je strašně obdivuju. U nás je jenom pár lidí, kteří se tím zabývají, ale u nich to jsou tisícovky.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Nezkusila jste si během těch dvou měsíců zahrát na nějaký typický dechový japonský nástroj?

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
To ne, ale na některých party byly třeba takové dámy v těch jejich úborech a hrály na zvláštní nástroje, různě drnkaly. Ono to vyluzovalo tak strašně zvláštní zvuky a různé pískátka. A fakt to bylo svým způsobem fascinující, co na to dokážou.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Před pár minutami dozněla skladba Let čmeláka z vašeho posledního alba Playful clarinet, na kterém jste spolupracovala spolu s klavíristkou Irinou Kundratěnko. Jak jste se vy dvě potkaly a daly dohromady?

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
No, to jen asi sedm let, to si pamatuju, protože v té době zrovna jsem čekala svoji první dceru. A hledala jsem někoho, kdo by se mnou spolupracoval na častějších koncertech jako klavíristu, protože jako o mě se říká, že pořád střídám klavíristy, což já si nemyslím, že je pravda a že jsem taková jako nevěrnice a tak, ale prostě chtěla jsem hrát s někým, s kým se mi bude hrát dobře. No, a jedna naše společná známá mi právě zavolala a říkala: "Poslechni si Irinu Kundratěnko. Někde jsem četla, že hledáš klavíristu, a tak si ji poslechni a hraje U kamenného zvonu a vyber si asi z pěti termínu." A já jsem říkala: "No, to jsou takové turistické koncerty, to já tam nebudu chodit. Jako kdoví, kdo to bude." A tak jsem se tam pořád nemohla dostat, až teda když ona mi zavolala asi potřetí, že si opravdu tu Irinu musím poslechnout, tak jsem tam teda šla. A kdo je z Prahy, tak zná Dům U kamenného zvonu, malinký sáleček, kde opravdu zpěváci zpívají, přijde pár turistů a trošku si odpočinou a pak jdou zase dál po Praze, no, ale ona hrála úplně fantasticky ještě několik sólových skladeb, aby si tedy zpěvák sólista na chvilku odpočal. No, a ten klavír byl tak nádherný, že jsem za ní teda šla a říkám: "Víš co, ale já teď budu mít dítě, asi budu mít nějakou pauzu, tak si někdy zahrajeme za nějakej rok." No, ale do toho mi zase přišly nějaké nabídky, takže ještě v tom těhotenství už jsme spolu hrály.

Vladimír KROC, moderátor:
Stále ještě sníte o tom, že byste si ráda zahrála Mozartův Klarinetový koncert na basetový klarinet?

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
Už nesním, už jsem to zrealizovala.

Vladimír KROC, moderátor:
A je někde ke slyšení?

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
Ten nástroj už mám, už jsem to hrála několikrát v Japonsku.

Vladimír KROC, moderátor:
Co je to vlastně basetový klarinet?

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
Basetový klarinet, ten se nikde vlastně nenajde v žádném slovníku a vím, že třeba když dělám překlady do cizího jazyka, tak vždycky mi to přeloží jako bas klarinet, protože to nikde ten překladatel nenajde. Je to vlastně název pro klarinet, který je jenom o pár centimetrů delší. A je delší z toho důvodu, že má několik klapek pro pravou ruku navíc. To znamená, že třeba hrajete palcem. Když si to představíte, pravým palcem ten nástroj držíte, ale na basetovém klarinetě má palec několik klapek, takže můžete hrát do daleko hlubších poloh. A vlastně Mozart ten koncert napsal pro tento nástroj a potom proto, že ten sólový part se ztratil, tak vydavatel André asi deset let po jeho smrti to vydal vlastně pro normální klarinet, ale už v té době kritik psal: "No, ale to pan Stadler, pro kterého to psal Mozart, to hrál na klarinet, kterej umí až dolů do C." No, ale většina lidí ho neměla, tak pan André jako správný vydavatel to vydal pro normální klarinet. No, a vlastně až od padesátých let vlastně dvacátého století se tím začali zabývat klarinetisté, protože i tak jim přišel ten jako koncert nelogickej. Takže oni rekonstruovali nástroj, kterej má větší rozsah, a zrekonstruovali ten part a najednou vám to jakoby vykvete do toho Mozartova slohu. Je to lepší.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Houslisti si hýčkají svůj nástroj, zpravidla bývá několik set let starý. Housle dosahují závratných částek. Jak je to u klarinetů? Bývají to taky vzácné kusy a jaká je jejich cena vlastně?

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
No, u těch smyčců je to trochu jiné. Oni, samozřejmě ta hodnota stoupá, ale jenom těch kvalitních nástrojů. Pokud nemáte kvalitní nástroj smyčcový, tak vám ta hodnota stejně klesá, jo, když to ten nástrojař už tenkrát nepostavil dobře. U nás je to trochu jinak. Když máte nový nástroj a kvalitní, tak je pořád lepší než desetiletý nebo dvacetiletý, protože to dřevo se vám nějakým způsobem jako vyřve a i ta mechanika, která je tam zapuštěná, na sloupkách máte přidělané klapičky, tak to se to všechno vykloktá a ten mechanismus začne jako chrastit a opravdu to už pak jako není dobrý. No, samozřejmě že ta barva mu zůstane, ale i tak ta prodejnost je ta. Jako investice nemá cenu dělat do těchhle nástrojů.

Vladimír KROC, moderátor:
Kolik máte vůbec nástrojů doma? Kolik potřebuje špičková hráčka?

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
Já mám teďka od každého jeden. Mám jeden klarinet, jeden b klarinet, jeden a klarinet, basetový klarinet, pak mám dvě šalimo, jedno in c, pak in f, jestli vás to zajímá, a pak mám ještě dva klasicistní klarinety, které jsem si nechala vyrobit, a to je taky in b a in a.

Vladimír KROC, moderátor:
A kolik času musíte denně věnovat cvičení?

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
No, měla bych takové tři, čtyři hodiny, ale s dvěma dětma to teda nestíhám, a to se opravdu kaju. Tak jako cvičím po nocích, no.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
A jak to holky zvládají, když máma hraje?

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
No, holky mě tahají za rukáv a pořád: "Necvič, mami, pojď tady to s námi udělat a hraj si s náma a koukej se se mnou na tenhle film." A já pořád: "Nechte mě, dejte mně pokoj, já potřebuju cvičit." Ale tak někdy jdu, protože to nevydržím, mám je ráda.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Ludmilo, co odlišuje podle vás virtuózku od řadového hráče nebo od řadové hráčky?

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
No, to nevím. Hlavně těžko říct, jestli náhodou řadový hráč taky není virtuóz, jo, to každý dělá to svoje, ale přemýšlela jsem spíš o tom, jak je možné, že někdo vlastně jakoby uspěje a někdo neuspěje. Tak ono třeba není špatné, když jdete na nějaký konkurz, ho neudělat, protože když ho neuděláte, tak vás do toho orchestru nevezmou a tudíž máte spoustu času na práci. Dneska jsem vděčná všem, co mě kdysi nikam nevzali, že jsem zase byla ta studentka, která může celé dny cvičit. Takže jsem na tom pořád pracovala. Pak je důležité asi se rozhodnout, že prostě v něčem uspějete. Já jsem se kdysi rozhodla, že na Pražském jaru dostanu nějakou cenu, a tak jsem prostě rok cvičila šest hodin od rána do večera a prostě to vyšlo. V momentě, když se fakt jako rozhodnu, tak si myslím, že to vyjde. No, a potom asi je potřeba nestát a nečekat, že vám někdo něco nabídne, ale něco si vymýšlet a chodit s nějakými nápady a snažit se trošku vžít do lidí, co by třeba rádi slyšeli, co už slyšeli tisíckrát a co by je mohlo eventuálně zajímat.

Vladimír KROC, moderátor:
Co bychom asi tak teď rádi slyšeli z vaší desky? Co si pustíme?

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
Já na této desce mám nejraději skladbu Dívka z Ipanema, která původně měla bejt na prvním místě, ale protože není úplně taková jako veselá, je trošičku zádumčivější, tak jsme ji nakonec dali jako druhou.

Vladimír KROC, moderátor:
Tak my si ji pustíme. Ještě řekněte, jaké budou vaše prázdniny?

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
Moje prázdniny jakmile skončí Domažlice a všechno uzavřeme, tak budou odpočinkové. Těším se, že pojedeme s dětmi na chalupu a že konečně tam dodělám něco na baráčku, který ještě zdaleka není dodělaný.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Tak my vám přejeme, abyste si je hezky užila, aby vám vyšly domažlické kurzy. V pořadu Dva na jednoho jsme si povídali s klarinetistkou Ludmilou Peterkovou. Díky a na slyšenou.

Ludmila PETERKOVÁ, klarinetistka:
Já děkuji za pozvání a na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor:
Mějte se hezky. Loučí se s vámi Naděžda Hávová a Vladimír Kroc. Kdykoliv si nás můžete najít na Internetu v rubrice Rádio na přání. Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON I.T., s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.