Rozhovor s Josefem Sykou, předsedou Grantové agentury ČR

Host (Josef Syka): Dobrý den, paní redaktorko, děkuji za možnost představit naší instituci, která se zabývá financováním vědy v České republice. A kterou dobře znají samozřejmě vědci. Vědu je samozřejmě třeba financovat. A my poskytujeme finance, aby se u nás prováděl dobrý výzkum. A k tomu je třeba provést celou řadu kroků tak, abychom finance, které získáváme ze státní pokladny, rozdělili správným způsobem.

Moderátor (Jana Klusáková): Grantová agentura České republiky oslavuje deset let svého trvání. Je co slavit?

Host (Josef Syka): Určitě, já si myslím, že Grantová agentura, ale hlavně ti, kteří se na její činnosti podílejí, si zaslouží to. Aby byla jejich práce oceněna. A není to jenom tým pracovníků kanceláře Grantové agentury. Ale také každoročně asi čtyři sta vědců z České republiky. A řadu vědců, kteří jsou ze zahraničí, kteří nám pomáhají vyhodnocovat granty.

Moderátor (Jana Klusáková): Prostředky na vědecký výzkum, česky řečeno peníze, získává Grantová agentura, jak už jste řekl, ze státního rozpočtu. Kdo rozhoduje o tom, kolik to bude?

Host (Josef Syka): To je složitý proces, kde patrně hlavní slovo má Rada pro výzkum a vývoj, dříve Rady vlády pro výzkum a vývoj. To je poradní orgán vlády. Který obvykle každoročně začátkem roku začíná shromažďovat data o tom, který resort získá kolik prostředků. A my samozřejmě také nárokujeme určité prostředky. Pro vaší představu. V letoším roce jsme rozdělili mezi žadatele o grant jedna celá dvě miliardy korun.

Moderátor (Jana Klusáková): A tolik jste nárokovali nebo tolik vám dali?

Host (Josef Syka): Tentokrát jsme byli úspěšní ve svých nárocích. Skutečně jsme žádali přibližně o tuto sumu. A získali jsme ji také.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak je tomu v tomto ohledu v zemích, které se právem považují za vyspělou civilizaci?

Host (Josef Syka): Pochopitelně naše situace není ještě srovnatelná se zeměmi vyspělé, řekněme, Evropy. A nebo se Spojenými státy a Japonskem. Nicméně blížíme se pomalu k tomu standardu. Evropa například si nastavila teď, v takzvaném Lisabonském procesu, cíl získat nebo věnovat na výzkum tři celé procenta hrubého domácího produktu. A u nás je to v současné době přibližně jedna celá tři desetiny procenta. Z toho ze státního rozpočtu přibližně nula celá šest desetin procenta.

Moderátor (Jana Klusáková): Občané často slýchají, že vědecký výzkum se u nás krčí bez náležité podpory, kdesi v koutku. Vědou že se zabývají většinou podivíni, ochotní sponzorovat sami sebe. A mladí adepti s talentem pro vědecký výzkum odcházejí na mnohem lépe placená místa. Která ale nemají s jejich původním oborem nic společného. Je na tom, pane profesore, co jsme právě řekla něco pravdy? Nebo jsou to jenom plané nářky?

Host (Josef Syka): Já myslím, že na tom, řekněme, část pravdy. Především tam, kde hovoříme o mladých lidech. Protože získat mladé, talentované lidi do vědy, to je skutečně úkol. Stejně se potýká i celá řada jiných států, jiných zemí, kde ty prostředky jsou výrazně lepší. Velkou konkurencí je celá privátní sféra, která nabízí mnohem lepší platové podmínky. Ale i tato situace se začíná trochu lepšit, u nás. My jsme například v letošní roce vypsali nový typ grantů, právě určený pro doktorandy, pro mladé vědecké pracovníky. Máme také granty takzvané postdoktorantské, ty jsou již pro ty, kteří získali titul a kteří jsou schopní mladí vědečtí pracovníci nebo pracovnice.

Moderátor (Jana Klusáková): Cituji z vašeho statutu. Grantová agentura podporuje základní výzkum a vývoj v souladu s národní politikou výzkumu a vývoje České republiky. A já se ptám, kdo je autorem této národní politiky?

Host (Josef Syka): Národní politika vznikla z širokého konsensu všech institucí, které se zabývají výzkumem a vývojem. V čele byla Rada vlády pro výzkum a vývoj a také ministerstvo školství, které má garanci v této oblasti. Myslím, že je to vyjádření celkového konsensu všech těchto institucí.

Moderátor (Jana Klusáková): Grantová agentura podporuje české vědce už deset let. Jaký významný úspěch, přesahující naše hranice, během té doby česká věda zaznamenala?

Host (Josef Syka): Všichni dobře znají například úspěchy při vývoji nových léků proti AIDS, proti hepatitidě, doktora Oleho a ten jejich výzkum jsme podporovali z našich prostředků a podporujeme. Můžeme, v letošním roce udělujeme první ceny Grantové agentury České republiky. Jsou tři. Jen pro názornost z jakých oborů se rekrutují ty ceny. Jedna je za výzkum v oblasti železobetonu, pro ČVUT, pro tým profesora Bitnera. Druhá je za výzkum paměťových mechanismů mozku, pro doktora Bureše. A třetí je z oblasti molekulární genetiky a je pro doktora Marce a jeho tým z Ontomologického ústavu Akademie věd v Budějovicích.

Moderátor (Jana Klusáková): Obdivuju vás, jak to hezky říkáte zpaměti. Když jsme u toho, jaké jsou hlavní předpoklady vědeckého úspěchu?

Host (Josef Syka): Samozřejmě píle, obrovská píle. A potom také veliké nadšení pro věc. Já myslím, že vědec je ten, který se tomu oboru věnuje celých čtyřiadvacet hodin. Žiji s ním. A neříkám, že v jiných povoláních tomu není, ale tady je to naprosto nezbytné. Nejsme-li doslova opojeni nadšením pro výzkum, tak radši se vzdejme této kariéry.

Moderátor (Jana Klusáková): Kdy měli Češi naposledy světově proslulého vědce? Byl to profesor Hejrovský? Profesor Vychtrle?

Host (Josef Syka): Ano, určitě oba patří do této kategorie. Já myslím, že pro českou vědu je možná spíš příznačnější takový kolektivní výzkum a zejména naše síla spočívá v oblasti technických věd. To je oblast, která je obecně uznávanou. Myslím, že také chemie určitě patří mezi naše silné stránky. Nechci říct, že tam nepatří i bio-medicínský výzkum. I tam máme celou řadu velice známých, ve světě, badatelů. I v současnosti. A pokud bych mohl charakterizovat ten, jako národní soutěž. Tak vím, že naším důstojným partnerem jsou Maďaři, kteří, řekl bych, v oblasti základního výzkumu sklidili ještě větší úspěchy, jejich počet nositelů Nobelovy ceny je větší. Nicméně myslím si, že jsme jejich důstojnými soupeři.

Moderátor (Jana Klusáková): V Českém rozhlase 1 - Radiožurnále vám představujeme profesora Josefa Siku, předseda Grantové agentury České republiky. Odborníka na fyziologii sluchového systému. Na Boží hod velikonoční jsme pro vás, pane profesore, připravili malé překvapení. Následující anketu natočila Martina Hanáčková na Hlavním nádraží v Praze. Kde lze potkat občany z celé republiky. Otázka zněla.

Redaktor (Martina Hanáčková): Co myslíte, ničí walkman sluch?

Projev občana: Já walkman nenosím, nevnímám potom zvuky ulice. Když posloucháte hlasitou hudbu, tak asi jo. A příliš často, tak to asi vadí.

Projev občana: To záleží, jak ho kdo poslouchá. No tak když ho někdo poslouchá neuváženě, určitě. To je jako s televizí.

Projev občana: Myslím že ne, určitě ne. Není důvod proč.

Projev občana: Já si myslím, že může, no. Mohlo by to být. Když se poslouchá hodně nahlas, bych řekla. Protože někdy teda ty cestující, třeba v metru. To je hrozný, co se děje. Si myslím, že jim z toho musí úplně drnčet hlava.

Projev občana: Já bych řek, že spousta lidí podceňuje nebezpečí walkmanu, když si to pustí nahlas.

Projev občana: Ano, myslím, že ano. protože většinou ty lidi to mají moc nahlas puštěný. A poslouchají to pořád dokola. Kvůli tomu si kupujou walkmana, že jo.

Projev občana: Když slyším některý mladíky, normálně, jak mají techno na plný pecky v uších, tak určitě.

Projev občana: Když je to v normě, tak já si myslím, že ne.

Projev občana: Když je ta hudba nebo prostě ten zvuk hodně hlasitej, tak ničí. Ale taky je hodně užitečnej, třeba při učení jazyků. A tak.

Moderátor (Jana Klusáková): Co myslíte, pane profesore, ničí walkman sluch?

Host (Josef Syka): To záleží na tom, jak intenzivně nebo s jakou intenzitou jej posloucháme. Pochopitelně když ta intenzita přesahuje, a to někdy přesahuje, devadesát decibelů, tak to nebezpečí tady skutečně je. A my máme objektivní důkazy o tom, že vláskové buňky, receptorové buňky, velice trpí v této situaci. Problém je v tom, že v mládí si obvykle neuvědomujeme, co nás čeká. A čekáme, že sluch bude i ve stáří stejně dobrý. A my dobře víme, že tomu tak není.

Moderátor (Jana Klusáková): Za jak dlouho se to na posluchačově sluchu projeví?

Host (Josef Syka): Tady hrají roli také genetické faktory. V některých rodinách je větší náklonnost k výskytu sluchových vad. A k horšímu průběhu takzvaného stařeckého slyšení. Jinde je naopak určitá odolnost. Takže myslím, že je to velmi proměnlivé. Ale každopádně je rozumné se vyhýbat intenzivnímu hlukovému působení.

Moderátor (Jana Klusáková): V anketě to zaznělo, když člověk jede v tramvaji, v autobuse nebo v metru slyší z několika stran, s různou intenzitou, zvuk přesýpaného hrachu. To je rytmická sekce skladem, které zní a častěji asi hřmí do uších cestujících s walkmany. Plyne z toho, že čím déle poslouchám, tím více musím zesilovat zvuk?

Host (Josef Syka): Ne, určitě ne. Já myslím, že to není, není potřeba. Ale já bych chtěl upozornit ještě na jiné nebezpečí. Přítomnost na některých diskotékách je velmi nebezpečná. My máme dokonce případy, kdy po jednorázovém pobytu na takové diskotéce získali mladí lidé téměř trvalý výskyt sluchových šelestů. To je velmi nepříjemné onemocnění.

Moderátor (Jana Klusáková): To znamená, že jim pořád hučí v uších.

Host (Josef Syka): Ano, stále jim hučí, hvízdá nepříjemně v uších. Nemůžou dokonce spát dobře. A to je velmi nepříjemné onemocnění, které se vyskytuje v poměrně velké části populace v dospělosti. A takhle tímto způsobem se vlastně k tomu připravují.

Moderátor (Jana Klusáková): Umíte to léčit?

Host (Josef Syka): Léčí se velmi špatně. Jsou určité metody, ale my zatím dobře nevíme, v které části sluchového systému ten celý patologický element vzniká. Proto ta léčba není úplně kauzální.

Moderátor (Jana Klusáková): Na každé krabičce cigaret je nápis, kouření způsobuje rakovinu. Proč nejsou varovné nápisy také na walkmanech a na dveřích do diskoték?

Host (Josef Syka): Já se tomu sám divím, jak málo věnujeme pozornosti této otázce. Trošku, myslím, že se zlepšila situace například v dopravním hluku, kde budování těch ochranných stěn, protihlukových, kolem dálnic jistě přispívá k celkem dobré situaci obyvatel kolem dálnic. Ale to je jenom malý příspěvek k tomu celému problému. Například hluk v Praze zcela jistě zaslouží větší pozornosti, než je mu věnováno.

Moderátor (Jana Klusáková): Lidé už si odvykli naslouchat tichu. Také nemají tu příležitost.

Host (Josef Syka): To je další problém, já myslím, že se k tomu zase vrátíme, časem. Pobyt v lese, šumění lesa, šumění vody, a tak dále, určitě to bude oceňováno více, než v současné době.

Moderátor (Jana Klusáková): Jste, pane profesore Syko, mimo jiné předsedou České společnosti pro neurovědy. Co jsou neurovědy?

Host (Josef Syka): Patří tam neuroanatomie, neurofyziologie, neurochemie. Ale také některé teoretické součásti, třeba psychiatrie nebo neurologie. Je to moderní pojem, který razí se dnes ve světě. zabýváme se vlastně jakousi teoretickým výzkumem činnosti mozku.

Moderátor (Jana Klusáková): Už jedenáct let jste zástupcem České republiky v mezinárodní unii pro výzkum mozku IBRO. Říká se IBRO?

Host (Josef Syka): IBRO.

Moderátor (Jana Klusáková): Můžete prosím populárně sdělit, co nového je známo o lidském mozku?

Host (Josef Syka): No, to je velice těžká otázka. Těch novinek je celá řada, ale napadá mě, právě v souvislosti s výzkumem DNA, kde slavíme vlastně jakési padesáté výročí tohoto objevu. Tak i moderní genetika výrazným způsobem přispěla k naším znalostem o funkci mozku. Ale jeden objev teď vlastně výrazně jaksi překračuje ten horizont. A to je otázka taková, vznikají v mozku stále nové neurony, nové nervové buňky? Doposud jsme většinou učili naše žáky, že vlastně od narození jenom neurony ubývají.

Moderátor (Jana Klusáková): Ano.

Host (Josef Syka): Teď se ukazuje, že jsou v mozku minimálně dvě oblasti. A jedna souvisí s pamětí, takzvaný ipokampus. Kde stále celý život vznikají nové neurony. Čili určitá naděje tady je i do budoucna.

Moderátor (Jana Klusáková): V té souvislosti mě napadá, nedávno nám v rodině zemřela blízká příbuzná. Trpěla Altzheimerovou chorobou. A to doslova. Trpěla ona, my jsme také trpěli, protože jsme jí měli moc rádi. Je naděje, že vědci v dohledné době objeví lék na tuto hroznou nemoc mozku?

Host (Josef Syka): Myslím, že některé léky v poslední době už byly objeveny. Souvisí s mediátorem, který se nazývá acetylchorín. A přece jenom do jisté míry alespoň prodlužují nebo zkvalitňují život těchto pacientů. Je to velice závažné onemocnění. A musíme říci, že zatím zase v oblasti jaksi kauzální, příčinné, nevíme mnoho o jeho příčinách. Víme také, že se na tom podílejí i genetické faktory.

Moderátor (Jana Klusáková): A vracím se k mezinárodní unii pro výzkum mozku IBRO. Letos se bude v Praze konat její šestý kongres. A vy jste předsedou jeho přípravného výboru. Není tak rozsáhlá akce především společenskou událostí?

Host (Josef Syka): Určitě je, ale také je zcela jistě velice významnou odbornou událostí. My čekáme v Praze asi tři tisíce účastníků, na tom kongresu.

Moderátor (Jana Klusáková): Kdy to bude?

Host (Josef Syka): Bude to od desátého do patnáctého července letošního roku.

Moderátor (Jana Klusáková): Vyjmenovala jsem jenom část vašich pracovních aktivit, pane profesore. Zbývá vám část na život?

Host (Josef Syka): Určitě, zejména v sobotu a v neděli občas se snažím uvolnit se ze všech svých povinností a trochu, řekl bych, vyčistit mozek. Alespoň jeden nebo dva dny k tomu jsou potřeba.

Moderátor (Jana Klusáková): Užíváte si trochu letošních Velikonoc?

Host (Josef Syka): Příští týden máme desáté výročí, máme tady mezinárodní sympózium.

Moderátor (Jana Klusáková): Desáté výročí právě agentury, vaší grantové.

Host (Josef Syka): Ano Grantové agentury. Bude tady několik velmi významných hostí. Například prezident Evropské vědecké nadace a hosté z Číny, ze Švédska, z Finska. A tak dále. A ta příprava skutečně mně možná zabere i část Velikonoc.

Moderátor (Jana Klusáková): A naše tradiční závěrečná otázka. Na co se těšíte?

Host (Josef Syka): Například v krátkém horizontu na to, že již zmíněné sympózium, mezinárodní, dobře dopadne.

Moderátor (Jana Klusáková): Dnes jsme vám představili profesora Josefa Syku, předsedu Grantové agentury České republiky. Za rozhovor děkuje Jana Klusáková.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.