Rozhovor s Jaroslavem Mílem

Jaroslav MÍL, prezident Českého svazu průmyslu a obchodu, bývalý generální ředitel ČEZu:
Dobré odpoledne.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ruský Gazprom a ukrajinský Naftogaz se po dvou dnech dohodly a zemní plyn tak, jak jsem říkal, opět proudí směrem na západ. Je to důvod ke klidu?

Jaroslav MÍL, prezident Českého svazu průmyslu a obchodu, bývalý generální ředitel ČEZu:
Tak já souhlasím s váma, že jsou to každoroční hrátky, kdy prostě Gazprom potřebuje udělat určitý nátlak a je to i geopolitická hra. Faktem je, že my máme dostatečné zásoby. Západní Evropa, řekněme, Evropská unie má dostatečné zásoby, ale není to důvod ke klidu, protože ta podstata je někde jinde, ta podstata je v tom, že ne, že by Rusko zastavilo dodávky, ale v podstatě může, a to bych řekl, že je prostě bezpečnostně naprosto nepřijatelná situace, a to, co mně na tom vadí, je, že přes všechny proklamace za posledních deset let se nedělá nic pro to, aby se tato situace změnila, ba právě naopak.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jak by podle vašeho názoru měla reagovat v nějakém dlouhodobém horizontu Česká republika na ty opakující se hrozby, které pramení z těch cyklických krizí mezi buď Ruskem nebo Ukrajinou nebo Ruskem a Běloruskem?

Jaroslav MÍL, prezident Českého svazu průmyslu a obchodu, bývalý generální ředitel ČEZu:
Já si myslím, že nemůže ani v dlouhodobém horizontu, že naší povinností je konat teď, protože po roce 2014 v podstatě tyto pravomoce přejdou přímo do Bruselu a ukazuje se, že Brusel není schopen konat, to znamená, je naší povinností se o to postarat v co nejkratší době.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pardon. Proč Brusel není schopen podle vás konat?

Jaroslav MÍL, prezident Českého svazu průmyslu a obchodu, bývalý generální ředitel ČEZu:
Brusel mluví léta například o výstavbě Nabucca, nic se neděje, výsledek je, že v podstatě Německo si postaví Nord Stream, další země jednají o jižní trasa, takzvaném Souht Streamu. Brusel má prostor a má dostatečné pravomoce k tomu, aby konal jménem celé Evropy, nepotřebuje další pravomoce do Bruselu být přeneseny z Evropských zemí, ale nekoná, nejedná, pouze o tom mluví, a to je to, co mi na tom vadí. A v podstatě říká: "Snižme závislost na Rusku," říká to posledních dvacet, dvacet pět let. Opak je pravdou, naše závislost na Rusku se zvyšuje a v příštích dvaceti letech se zvýší vysoko přes padesát procent. Evropa bude na dovozu, na importu primárních zdrojů surovin závislá více jak sedmdesáti procent.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jen dodejme, že zmiňované Nord Stream, South Stream nebo Nabucco jsou plynovody nebo energovody. Nabucco je plynovod, uvažovaný plynovod z Ázerbájdžánu, ten South Stream je o to zajímavější, že v poslední době ruský státní Gazprom uzavřel smlouvy jak s Bulharskem, tak s Maďarskem o tom, že by právě ten South Stream podporovaly a nějakým způsobem by se v něm majetkově podílely. Je takříkajíc ta dohoda už hotová, je prostě rozhodnuto, že plynovod Nabucco, z toho alternativního Ázerbájdžánu místo Ruska, prostě nebude a bude South Stream, který je samozřejmě proponován samotným státním ruským Gazpromem?

Jaroslav MÍL, prezident Českého svazu průmyslu a obchodu, bývalý generální ředitel ČEZu:
Já si myslím, že South Stream bude jedna z cest, proč se v podstatě realizuje, pro to oslabit celý ten projekt Nabucco. Evropa minula příležitost, minula ji v čase, který byl k dispozici, to je první velká chyba. Druhá je, že v podstatě teď se budou velice obtížně hledat finanční zdroje pro návratnost takového projektu. Nicméně Česká republika musí konat a musí, musíme přemýšlet nad tím, jak si zajistit v podstatě i jiný zdroj, ať už plynu nebo ropy z jiného teritoria, který by nám umožnil určitou menší závislost. Takto to řeknu. To je bod a. A bod b. My bychom se v žádném případě neměli stát koncovou zemí, to je riziko. Jsmeli tranzitní zemí, jsme relativně v klidu, ale říkám relativně. Ve chvíli, kdy budeme koncovou zemí, tak jsme snadno nahraditelný, naše vyjednávací pozice bude nesmírně, nesmírně slabá, a to nejen z otázky ceny, ale i z hlediska, z hlediska zabezpečení zajištění dodávek.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Mohli bychom se stát koncovou zemí?

Jaroslav MÍL, prezident Českého svazu průmyslu a obchodu, bývalý generální ředitel ČEZu:
Můžeme se stát koncovou zemí, zcela určitě.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jak se to může přihodit?

Jaroslav MÍL, prezident Českého svazu průmyslu a obchodu, bývalý generální ředitel ČEZu:
Ve chvíli, kdy Německo postaví ten svůj, tu svoji severní trasu, tak v podstatě se Česká republika může stát koncovou zemí, tady je paradox, když byl pan Schröder kancléř a v podstatě dojednával jako německý kancléř výstavbu této záležitosti, tak pár let, měsíců předtím odrazoval skandinávské země od podobného projektu s tím, že je nutné jednat jednotně. A pak velice chytře za jejich zády a za zády Polska si udělal tu dohodu, kterou si udělal. Prostě ukazuje se, že jednotlivé evropské země si chrání své zájmy a v podstatě se vůbec nestarají o to, co by mělo být jednotným evropským zájmem, to znamená zajistit si primární zdroje surovin pro evropský kontinent. Mně na tom vadí to, že Evropa k tomu ty možnosti má a že nekoná, nejedná a vlastně si dodavatelé surovin, a v tomto případě jednoznačně Rusko, rozdělují Evropu, rozdělují jednotlivé země podle svého vlivu a podle svých zájmů a tady, tady vidím největší selhání Evropské unie a Evropské komise konkrétně.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Existuje vůbec nějaká ze strany Evropské komise, potažmo celé Evropské unie nějaká legislativní pojistka toho, aby například jiné cizí státní energetické firmy nevstupovaly majetkově do těch evropských energetických firem a aby nedocházelo k ovládnutí evropského trhu cizími energetickými firmami?

Jaroslav MÍL, prezident Českého svazu průmyslu a obchodu, bývalý generální ředitel ČEZu:
Neexistuje a podle mě ani neexistovat nebude, ale podstatné v daném případě je, ne, kdo vlastní ty firmy, řeknu, v Evropě, ale kdo vlastní ty produktovody, ale hlavně, kdo vlastní ty zdroje a má ten kontrakt.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A mimochodem to znamená, že případné vstupy ruských státních energetických firem do bulharských firem nebo teď čerstvě do srbských v podstatě nehrají roli, anebo ty známé vstupy z minulých let do BP, do Shellu a do skandinávských energetických firem?

Jaroslav MÍL, prezident Českého svazu průmyslu a obchodu, bývalý generální ředitel ČEZu:
Já to trošku otočím. Když mi půjčíte sto miliard a já vám je nevrátím, tak kdo má problém? Vy, nebo já? Já myslím, že vy. A já bych se nebál toho, že by Rusové koupili nebo udělali nějakou akvizici v západní Evropě. Já bych spíš měl obavy o to, ve chvíli, kdy já bych investoval tam, ale podle mě ta síla Evropy popravdě řečeno je v tom, že by si měla zajistit primární zdroje surovin. A Rusové celkem logicky se snaží dostat do Evropy, protože ono ve chvíli, kdy vlastníte tu distribuci, kdy máte přístup k retailu, kdy si politicky nebo řekněme byznysově, podnikatelsky etablujete v těch zemích, tak postupem času, a to je horizont deseti, dvaceti, třiceti let, kdy začnete získávat i určitý společenský a politický vliv. A Evropa prostě žije krátkodobě, žije v tom, co bude za rok, maximálně v nejbližším tříletém, čtyřletém volebním období, ale všechny asijské ekonomiky fungují v horizontu dvacet, padesát, sto let a uvažují v tomto horizontu, to je naprosto běžná, normální, řekněme, záležitost tak, jak v té společnosti ty lidi vyrůstali a Rusové uvažují v horizontu skutečně delším, než je normálně v západní Evropě zvykem.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ve chvíli, kdy tedy říkáte, pane Míle, že nejdůležitější je vlastnit ty produktovody, ty linie, které vedou ty energie směrem k Evropské unii ...

Jaroslav MÍL, prezident Českého svazu průmyslu a obchodu, bývalý generální ředitel ČEZu:
A zdroje.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
... a zdroje, tak dá se z toho tedy vydedukovat úvaha, že Evropská unie sama sebe vede do větší závislosti například na Rusku?

Jaroslav MÍL, prezident Českého svazu průmyslu a obchodu, bývalý generální ředitel ČEZu:
Zcela určitě. To je realita statisticky prokázána, a to,co mně na tom vadí, je to, že v podstatě pro to byla Evropská unie založená, aby v podstatě zajišťovala společnou, řekněme, společné vystupování směrem ven, zajišťovala dostatek zdrojů a řekněme lepší pozici v globální konkurenci pro, pro tento kontinent a nekoná tak. Přitom k tomu pravomoce má, žádný další v podstatě nepotřebuje. Není pravdou, že je potřeba přenést další pravomoce do Bruselu. Nikdo dneska Bruselu nebránil k tomu, aby jednal jménem celé Evropské unie, aby se ty země sjednotily, ale tady se prostě rozhoduje, košile bližší než kabát, a proto neakceschopnost Bruselu .... Já dám všem lidem možná nejjednodušší příklad. Deset let se diskutuje o vízové politice vůči Spojeným státům a já vím osobně z řady setkání s evropskými politiky, že v podstatě řada zemí neměla zájem v tom nikdy nic udělat a bylo jim v podstatě jedno, co se v České republice stane. A stejný příklad je v té energii. V podstatě každý se stará jako by jenom o sebe místo toho, aby přemýšlel nad tím, že se to může, může dotknout nás všech, a bohužel ty, ty kroky, které se udělat měly, se nedějí, a já si osobně myslím, že z toho je poučení pro naši vládu. My se musíme začít starat o sebe, o svou vlastní soběstačnost.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Říká Jaroslav Míl v těchto Dvaceti minutách Radiožurnálu, prezident Českého svazu průmyslu a obchodu a bývalý generální ředitel ČEZu. Pojďme, prosím, zpátky do Česka. Jak si to představujete, pane Míle, konkrétně, že bychom se měli začít starat sami o sebe. Mělo by to být právě jako u toho zmiňovaného bezvízového styku, kdy naše politická reprezentace mnohdy osočována z toho, že prostě udělala samostatný krok, kterým udělá čáru přes rozpočet ostatním evropským zemím, které chtěly vyjednat něco podobného, ale za výrazně měkčích podmínek?

Jaroslav MÍL, prezident Českého svazu průmyslu a obchodu, bývalý generální ředitel ČEZu:
Pokaď se nám nepodaří prosadit, řekněme, společný postup v rámci, v rámci Evropy vůči, vůči třetím stranám, tak pan nám reálně nezbývá nic jiného, než vytvořit nějakou spřátelenou, řekněme, alianci a začít se starat skutečně sami o sebe.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Kdo by to měl být v té alianci?

Jaroslav MÍL, prezident Českého svazu průmyslu a obchodu, bývalý generální ředitel ČEZu:
Já si myslím, že bychom to nebyli jenom my, kdo by byl koncovou zemí, ono by se to pochopitelně dotklo, dotklo i Slovenska, myslím si, že můžeme v tomto případě jednat i s Polskem. Netvrdím, že to je jednoduché, ale myslím si, že toto je jedna z cest. Další cestou, s kterou můžeme jednat, je pochopitelně jednání s Německem na téma využití v podstatě Nord Streamu a na téma podporování některých projektů, které, které by Evropa realizovat mohla.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Měli bychom se vůbec účastnit na tom South Streamu, na tom projektu italské, italských energetických firem a Gazpromu, který by přes Maďarsko měl vést až k nám?

Jaroslav MÍL, prezident Českého svazu průmyslu a obchodu, bývalý generální ředitel ČEZu:
To je trošku nejen politická, ale i ekonomická úvaha spojená i s určitým časem. Každopádně povinností všech je prostě nebo povinností těch, který v daném případě budou v konečném případě rozhodovat, je prostě analyzovat jak tento projekt, tak řadu dalších možností. A já si myslím, že prostě naší cestou musí být, a osobně teda aspoň z toho, co jsem měl možnost se seznámit, je ideální se napojit na tu, na tu, řekněme, trasu, která půjde do Německa. Nicméně čím větší počet možností, tím lépe pro nás. Nezapomeňme ovšem, že oba tyto produktovody půjdou z Ruska a v tom bych viděl tu, řekněme, příslušnou slabinu. Tady ta chyba nerealizování Nabucca, nerealizování těch projektů na zkapalněný plyn, prostě, který by šly od Středozemního moře, ze severní Afriky do Evropy jako určitá alternativa, to jsou věci, o kterých se mluví, ale reálně se nekoná, a to je největší slabina.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak to posuňme ještě o kousek dál. Měla by se Česká republika snažit nějakým způsobem snížit svoji energetickou závislost na Rusku?

Jaroslav MÍL, prezident Českého svazu průmyslu a obchodu, bývalý generální ředitel ČEZu:
Je to rozumná cesta. Já souhlasím i s cestou, kterou Evropská unie, a každý asi rozumný člověk prosazuje, aby se obecně snížila, řekněme, energetická náročnost, hospodářství nebo způsobu toho, jak společnost žije.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ale energii přece jenom odněkud budeme muset brát a zdroje čerpat ...

Jaroslav MÍL, prezident Českého svazu průmyslu a obchodu, bývalý generální ředitel ČEZu:
Ale energii, energii přesně budeme muset odněkud brát, někde čerpat. My máme tu unikátní příležitost, tu výhodu, že v podstatě máme dostatečný mix surovinový, my můžeme využívat jadernou energetiku, uhelnou energetiku v České republice a být relativní soběstačný. Náš problém je ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pardon, skočím vám do řečí, pane Míle. Je tedy vůbec reálné se snažit ve chvíli, kdy se bavíme o desítkách procent energetické závislosti na Rusku, bavit se o tom, že bychom je třeba o desítky procent snížili tuto závislost?

Jaroslav MÍL, prezident Českého svazu průmyslu a obchodu, bývalý generální ředitel ČEZu:
Myslím si, že ne o desítky procent, ale je to o tom trendu. Jestliže se z padesáti procent dostane Evropa na závislost primárních zdrojových surovin na víc jak sedmdesát procent, tak pochopitelně ten trend narůstá a já si pamatuju příklad Japonska po druhé světové válce, když Japonsko zjistilo, že je vlastně téměř stoprocentně závislých na zdroji surovin ze zahraničí, tak začalo vytvářet ohromné desetileté zásoby, od uranu počínaje po další komodity, a začínalo zajišťovat si zdroje surovin v zahraničí.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tedy zásoby?

Jaroslav MÍL, prezident Českého svazu průmyslu a obchodu, bývalý generální ředitel ČEZu:
Jedna věc jsou zásoby, což se děje, druhá věc je podíl na, na zdrojích, které jsou prostě v zahraničí, a třetí věc je pochopitelně přemýšlet nad novými technologiemi. Podle mě toto je cesta do budoucna, snížit náročnost a nové technologie.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Když se podívám na politický program nejmenší vládní Strany zelených, tak tam je samozřejmě psáno, že cestou ke zvýšení, nebo snížení závislosti energetické není jaderná energie, ale jsou to zejména obnovitelné zdroje. Je to ta cesta? Je to absurdní, když se na to ptám vás, pane Míle?

Jaroslav MÍL, prezident Českého svazu průmyslu a obchodu, bývalý generální ředitel ČEZu:
Když to povíte takto, tak zjistíte, že výsledkem této cesty bude zvýšení závislosti na Rusku, protože ve chvíli, kdy přestanu produkovat nebo vyrábět z jaderné energetiky, obnovitelné zdroje jí nenahradí, to je realita, tak budu muset zajišťovat výstavbu elektráren na plyn. Což je zvednutí závislosti na Rusku. Koneckonců do této situace spěje Německo. To znamená, pro nás v podstatě je jediné řešení. Za prvé nezastavovat uhelnou energetiku a postupovat rozumnými kroky v rozumném čase k další výstavbě jaderných bloků, ale chtěl bych zdůraznit, a na to se zapomíná, Česká republika, i když nebude exportní zemí, když bude mít tu bilanci, řekněme, nulovou, vyrovnanou exportní importní tak, aby se situace v Evropě změnila, tak je potřeba, aby byl dostatek zdrojů v celé Evropě, to nezachrání přebytek zdrojů v České republice tak, jak se mnohdy mluví. My potřebujeme, aby deficitní Slovensko během dvou let mělo dostatek zdrojů, Maďarsko, který je dlouholetým importérem, mělo dostatek zdrojů, bohužel bude je stavět v závislosti, zase opětně mluvím, na jako plynové zdroje. Rakousko léta deficitní importující elektrickou energii, Itálie deficitní, nejdražší proud v celé Evropě, importující elektrickou energii. My se potřebujeme dostat do pozice, že v každé z těch zemí je určitý přebytek a v tu chvíli se dostaneme nejen do cenové stability, ale i do situace, že v podstatě se budeme moc jako by nadechnout, takto to řeknu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Rozumím tomu dobře, že podle vašeho názoru bez jaderné energetiky a jejího posílení prostě není možné do budoucna existovat bez opravdu výrazného propadu do závislosti na Rusku.

Jaroslav MÍL, prezident Českého svazu průmyslu a obchodu, bývalý generální ředitel ČEZu:
Zcela určitě ano.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A když se ještě zeptám o něco jinak, tak je byť i ta vyšší závislost energetická na Rusku něco a priori špatného?

Jaroslav MÍL, prezident Českého svazu průmyslu a obchodu, bývalý generální ředitel ČEZu:
Tak závislost vždycky na někom někde je, řekněme, z bezpečnostního hlediska hodně riziková záležitost. To je jedna věc. Druhá věc je, že pochopitelně elektřina vyráběná z plynových zdrojů je podstatně dražší než elektřina vyráběná z jaderných elektráren. To je realita. A já si skutečně myslím, že vyrábět elektřinu pomocí plynu je nejen ekonomicky náročné, ale, i řekněme, ta surovina by mohla být využita i k jiným účelům než jen k těmhle těm. Ať se na mě nikdo nezlobí, tohle je prostě hodně drahý způsob, jak, jak plyn využívat.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A když se ještě jednou vrátím k politické scéně České republiky a k tomu rozporu, který bezesporu v otázce energetické bezpečnosti panuje mezi občanskými demokraty a zelenými, tak je vůbec možné uvažovat o tom, že by se v horizontu konce tohoto volebního období něco v této oblasti vyřešilo?

Jaroslav MÍL, prezident Českého svazu průmyslu a obchodu, bývalý generální ředitel ČEZu:
Tady se vytváří trošku virtuální realita, že je potřeba rozhodnout příští měsíc.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Není?

Jaroslav MÍL, prezident Českého svazu průmyslu a obchodu, bývalý generální ředitel ČEZu:
Já, já jsme teď nemínil, že vytváříte vy, ale, ale skutečnost je taková, že nikdo nebrání, ať už ČEZ nebo jakémukoliv jinému investorovi přijít s projektem a začít jej projednávat. Na to tady existuje prostě legislativa, na to tady existují orgány a od toho projednávání k tomu vydání povolení, jestliže dneska začnu projednávat, tak bude nejméně pět, šest, sedm let, osm, možná i deset. Ve Finsku se takto elektrárna připravovala téměř deset let, takže není pravdou, že najednou je tady politická krize a všechno se zhroutí, protože, že se není možno ve vládě rozhodnout. O tom to není. Ta dohoda stejně bude muset být na širším rámci a jestli se ta dohoda, to oficiální schválení udělá za dva roky, za tři roky, nikdo nebrání ČEZ nebo komukoliv jinému, aby prostě zpracoval všechny podkladové studie a začal tyhle ty záležitosti projednávat.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak a ještě poslední otázka dnešních Dvaceti minut Radiožurnálu, která směřuje také k určité bezpečnosti, z určitého pohledu i energetické. Má podle vás, pane Míle, Česko pod kontrolou, kdo vlastní jeho strategická odvětví? Teď narážím zejména na vlastnictví například Unipetrolu, které, který vlastní PKN Orlen, u kterého minimálně třetinová část akcií není úplně u ní jasné, jestli čirou náhodou nejde někam do Ruské federace, v podstatě není veřejně známé, kdo tuto třetinu akcií vlastní. Tak se ptám, jestli my, naše politická reprezentace, ví, kdo vlastní naše strategická odvětví?

Jaroslav MÍL, prezident Českého svazu průmyslu a obchodu, bývalý generální ředitel ČEZu:
Já vám odpovím a odpovím následovně. To rozhodnutí o bezpečnosti je přece rozhodnutí o tom, kdo bude vlastnit sítě. Takže se zeptám. Kdo vlastní produktovody typu plynovod, kdo vlastní rozvodné sítě, kdo vlastní vodovodní sítě, a to rozhodnutí to prodat, to už padlo. My nemáme pod kontrolou, kdo může za deset, patnáct let vlastnit RWE, který dneska majoritně vlastní Transgas, nebo kdo vlastní francouzskou společnost vlastnící síť vodáren. Podle mě to není tak fatální problém, já v tomto směru mám hodně, bych řekl, otevřené liberální myšlení, protože on nikdo ty fabriky nesebere a nikam neodveze, ani je nikdo hned tak nezavře, pokaď si je nezavřeme sami akceptováním zcela nesmyslných regulací, jako je chemická legislativa, která byla prostě schválena v Bruselu. Já mám veliké obavy, že konkrétně v oblasti energetiky my se dostaneme do ohromných problémů akceptováním vůbec dneska těch představ v oblasti omezení produkce CO2, takzvaného klimatického balíčku, který bohužel tak, jak je připraven, nepovede k zlepšení životního prostředí, ani nepovede globálně k snížení emisí CO2, protože jsme se vydali cestou, která se neosvědčila, místo toho, abychom implementovali něco, co se osvědčilo a zatím to vypadá tak, že to je jeden z dalších nástrojů, který prostě povede k omezení konkurenceschopnosti. Znova zdůrazňuju, já nepolemizuju na téma, jestli je globální oteplování, není, jestli emise CO2 způsobují, nebo nezpůsobují. Beru jako fakt, že někdo takto rozhodl, že je nutno snížit emise CO2, ale pak bych to dělal způsobem, který je nejvíc efektivní při minimum nákladů a ne s argumentem, že to přijde občana EU na tři eura týdně a že to za to stojí. Není to pravda, je to v podstatě zdvojnásobení cen elektřiny a vedle tohoto, jestli třicet procent PKN Orlen a přesto, řekněme, Unipetrolu vlastní, nebo nevlastní ruská či jiná společnost, je podstatně méně důležité.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak takových bylo Dvacet minut Radiožurnálu. Den poté, co skončila dvoudenní ruskoukrajinská plynová minikrize, která se v podstatě v podobném gardu opakuje už třetí či čtvrtý rok. Mým hostem byl Jaroslav Míl, prezident Českého svazu průmyslu a dopravy a bývalý generální ředitel ČEZu. Děkuji za váš čas a na shledanou.

Jaroslav MÍL, prezident Českého svazu průmyslu a obchodu, bývalý generální ředitel ČEZu:
Děkuji a na shledanou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
U mikrofonu byl Martin Veselovský. Posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál. Přeji vám příjemný poslech.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.