Rozhovor s herečkou Simonou Stašovou

Simona STAŠOVÁ, herečka:
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor:
Vy jste mimořádně zaměstnaná žena. Co děláte, když vám třeba vybouchne naplánovaný program a máte neplánovaně třeba celý den volný? Můžete si to představit? Může se něco takového přihodit?

Simona STAŠOVÁ, herečka:
No, může se něco takovýho přihodit a je pravda, že v takovejch chvílích je člověk zmatenej, protože vlastně neví, čeho má se chytit. Začne dělat takový chybný úkony. Ale je pravda, že já si momentálně strašně užívám svýho volna a vysloveně si ho jako i dávkuju a i si ho urvávám sama pro sebe a jsem hodně, hodně ... Třeba včera večer jsme hráli hru, která se jmenuje Fazole, a to je s klukama, mejma dětma, a je to hrozně zábavný. Je to taková karetní hra a vlastně máte políčka a takhle ..., no, tak takhle my trávíme takovýhle krásný věci.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Abychom to nezamluvili, tak tady je krátký životopis našeho dnešního hosta. Simona Stašová se narodila 19. března 1955 v Praze. Maminka je herečka Jiřina Bohdalová, tatínek seismolog, geofyzik, doktor přírodních věd Břetislav Staš. Vystudovala DAMU a mohli jste ji vidět v několika divadlech. Její domovskou scénou jsou ale Městská divadla pražská a je také stálým hostem Divadla v Řeznické. A teď nejnověji hostuje v divadle v Příbrami.

Vladimír KROC, moderátor:
Zazářila ve snímku Pelíšky, a pak už filmové role přicházely jedna za druhou, Román pro ženy, Štěstí, Musíme si pomáhat, Krev zmizelého. Simona Stašová, mohli jste ji vidět i třeba v mnoha televizních seriálech Místo nahoře, Místo v životě, Ranč u Zelené sedmy, asi byste mně nějaké doplnila.

Simona STAŠOVÁ, herečka:
To stačí.

Vladimír KROC, moderátor:
Simona Stašová je rozvedená, má dva syny Marka a Vojtu a včera večer hráli Fazole.

Simona STAŠOVÁ, herečka:
Fazole.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Ale pojďme opustit Fazole a dáme si Drobečky z perníku, tedy divadelní hru, kterou teď můžete nově vidět v Příbrami. Vy jste, paní Stašová, pokud dobře vím, po drobečcích dlouho toužila, ...

Simona STAŠOVÁ, herečka:
Ano.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
... protože jste je viděla asi před třiceti lety v hlavní roli s Jaroslavou Adamovou, a ta tehdy byla vaší vlastně už bývalou nebo ...

Simona STAŠOVÁ, herečka:
Bývalou, bývalou profesorkou herectví na konzervatoři.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Bývalou profesorkou na konzervatoři.

Simona STAŠOVÁ, herečka:
Ano. Já jsem ji viděla tehdy v Divadle v Rokoku a samozřejmě, že jsem ještě mohla hrát, tehdy bych bývala mohla hrát jedině její dceru a už tehdy jsem si řekla: "Tak tuhle Evu jednou musím," protože je to nádherná ženská. Je to za prvé inspirovaný vztahem Judy Garland a Lisy Minnelli, což jsou matka a dcera, a vlastně tam je, jak bych řekla, přehozený, přehozený pocit matka a dcera, takže vlastně ta matka se chová jako dcera a dcera se chová jako matka.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Přebírá za mámu zodpovědnost?

Simona STAŠOVÁ, herečka:
Jo, přesně. A to, co je nádherný na tom, je to neskonale vtipný. Je závažný téma, který je uchopený se srandou, a to je přesně to, co mně, mý duši dneska vyhovuje vůbec nejvíc, že si vlastně, že, jak bych řekla, ty tragédie jsou nahlížený z takový naděje a z toho humornýho.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Takže se vám zřejmě role alkoholičky Evy Mearové, která je právě propuštěná z léčení domů, hrála dobře. Kudy jste si k Evě hledala cestu? Bylo to právě díky a přes ten humor?

Simona STAŠOVÁ, herečka:
Podívejte se, především přes sebe, protože já taky mám strašně ráda, když v komunikaci s lidma trošičku malinko sám sebe člověk shodí a na všechno se tak dívá jako lehounce nevážně a že, pokavad má ten vtipnej, což já nevím, já bych neřekla, že já jsem zrovna tak strašně vtipná, ale Neil Simon, který to napsal, si s tím dal setsakramentsky práci a pan Ivo T. Havlů to kongeniálně přeložil, takže vlastně tam by se dalo říct fór stíhá fór, a přitom všechno to má velmi závažné téma.

Vladimír KROC, moderátor:
Trošku ve mně hrklo, když jste řekla: "Já mám taky hodně ráda ...," myslel jsem, že řeknete alkohol. Takhle jste to nemyslela? Máte nějakou závislost?

Simona STAŠOVÁ, herečka:
Závislost? Každý máme nějakou závislost. To je samozřejmý. Já si nedovedu představit člověka bez závislosti, to musí být oligofrenik, který je ...

Vladimír KROC, moderátor:
Závislost na práci třeba nabízím?

Simona STAŠOVÁ, herečka:
Na práci, ale jo, samozřejmě. Podívejte se, já ale nechci být závislá na tom, že mi někdo něco nabízí, tudíž já chodím do těch knihoven, já si prostě sama vybírám, jak vidíte, už před třiceti lety jsem si vybrala tuto roli, hodněkrát jsem s ní otravovala a vždycky, když se dávala tady v Praze nebo někde venku, tak jsem pro všechny případy na to se nešla podívat, aby náhodou mně to nesmazalo ten pocit tenkrát z paní Jarky Adamový, poněvadž jsem si říkala: "Já to budu vidět jenom jednou, a pak to budu hrát."

Vladimír KROC, moderátor:
Žárlila jste na kolegyně, které dostaly tu příležitost dřív než vy?

Simona STAŠOVÁ, herečka:
Samozřejmě. Já jsem je nějak ani nemohla potkávat, poněvadž jsem nechtěla říct: "Víš, co, já na to nebudu, protože to budu hrát."

Vladimír KROC, moderátor:
Drobečky z perníku se teď aktuálně hrají v Příbrami. Vy jste začínala v divadle v Českých Budějovicích. Proč jste vzala představení v oblastním divadle? Právě proto, že jste tolik chtěla hrát tu hru, ale to asi samo o sobě nestačí, ne?

Simona STAŠOVÁ, herečka:
Stačilo mi to, to mi stačilo, to musím říct, že to mi stačilo, že kdyby mi to nabídlo jiný divadlo předtím, tak bych okamžitě si palec ukopla a běžela bych tam, ale Příbram je pro mě momentálně zajímavá tím, myslím si, že asi nebude to poslední role, kterou tam vytvářím, protože Příbram momentálně vede můj kamarád Milan Schejbal, který pro mě hrozně moc udělal v minulosti, protože byl šéfem Divadla ABC a na takový vztah se nezapomíná, a já si myslím, taky jsem byla vždycky vedená k tomu, že vděčnost je velmi dobrá vlastnost, když je na místě. A já jsem mu vděčná. A když on mě ještě na to navíc nabídne takovouhle roli, která se neodmítá, tak vůbec není co řešit.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Byla se na premiéře podívat maminka?

Simona STAŠOVÁ, herečka:
Nebyla, ale víte, proč nebyla, protože doma na chalupě, doma na chalupě, tak na chalupě dělala podlahy. Ale já jsem byla hrozně ráda, protože potřebovala to stihnout do doby, než bude zima, protože po X, X letech se prostě musely udělat podlahy. Ale já jsem byla hrozně ráda, že nebyla, protože jsem aspoň byla volná a svobodná a teď jí to předvedu.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Vláďa před chvilkou mluvil o té závislosti na práci. Vy říkáte, že nejste závislá, že si vybíráte představení z těch představení, která vám jsou nabízena. Na druhé straně co taková ta vnitřní závislost na práci, workoholismus?

Simona STAŠOVÁ, herečka:
Já myslím, že ne, že to není ..., ono to totiž zní hrozně urputně. Každý jsme závislý samozřejmě na něčem. Já jsem třeba závislá na, a to jsme každej, na zdraví mejch dětí. Prostě tam vlastně použiju všechno, víru a všechno, protože můžu to ovlivnit jenom do určitý doby, že vlastně ty děti uchráním takovejch těch běžnejch nemocí, a prostě teplo a nohy v teple a tak dále, a tak dále, a čajíčky, ale to, co se může stát, nedej bože, tak to prostě na tom visí můj život.

Vladimír KROC, moderátor:
Vy jste loni onemocněla lymskou boreliózou, ...

Simona STAŠOVÁ, herečka:
Ano.

Vladimír KROC, moderátor:
... která vás snad na dva měsíce poslala do nemocnice. Žijete dost rychlým pracovním tempem, alespoň ten pocit z vás máme. Nebyl toto takový ten varovný prst, že je možná potřeba trochu zvolnit?

Simona STAŠOVÁ, herečka:
Určitě, určitě. Vždycky tady se u mě potvrdilo, že všechno zlý je pro něco dobrý. Já bych se asi nebyla schopna nikdy zastavit a všem, co by mi nabízeli krásný věci, tak všem bych řekla: "Ano, já tam půjdu, ano, já to udělám, ano, já to budu hrát." A díky borelióze, která mě teda opravdu vystřelila a vyřadila na dva měsíce z procesu pracovního, tak jsem najednou začala eliminovat nabídky a musím teda říct teď řekl bych, že asi poprvé, já jsem ode dneška měla začít zkoušet Ingmara Bergmana Scény z manželského života v Divadle pod Palmovkou. Sedím tady s váma místo, abych byla na zkoušce. Na zkoušce už nebudu, protože panu Kracíkovi, Petrovi Kracíkovi a Lucii Bělohradské jsem bohužel musela říct, že tuto práci dávám pryč, protože po premiéře Drobečků z perníku musím mít teď čas, kdy dopoledne budu sbírat síly a večer půjdu hrát divadlo. Nemůžu momentálně aspoň dva měsíce dělat nic jinýho než prostě odpočívat a večer hrát divadlo.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Když říkáte, že dneska byste v této chvíli stála na prknech Divadla pod Palmovkou, kdybyste byla bývala vzala ...

Simona STAŠOVÁ, herečka:
Ano.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
... Scény z manželského života. Jak vyčerpávající jsou zkoušky pro herce? Já jsem myslela, že je to vždycky spíš taková jako tvůrčí zábava, tvůrčí proces, teď se do toho pustíme a zopakuj si to ještě jednou.

Simona STAŠOVÁ, herečka:
Ano.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Vůbec by mě nenapadlo, že je to tak vysilující.

Simona STAŠOVÁ, herečka:
Jak samozřejmě pro koho. Já jsem zvolila styl, že těžko na cvičišti, lehko na bojišti, protože těch představení mám opravdu hodně, tudíž já nechci od rána myslet na to, že i když samozřejmě člověk to ví, ale nechci od rána přemýšlet o tom, že večer mám to a to představení a že si ho musím před představením přečíst. Tudíž já, můj styl je ten, že já vlastně ty dva měsíce, který věnuju zkouškám, ale opravdu tím žiju od rána do večera a kdybyste mě potom v noci vzbudili, tak přesně vím, když řeknete čtvrtou scénu a začnete na mě mluvit, tak já vám začnu odpovídat. A to je, proč já vím, že pro mě jsou zkoušky strašně vyčerpávající speciálně, když je to hlavní role, a to musím předeslat, že Scénám z manželskýho života už jsem hodně, hodně věnovala, že už jsem si to vlastně hodně, hodně četla o prázdninách, takže já mám svým způsobem pocit, že už jsem je hrála.

Vladimír KROC, moderátor:
Za jakých okolností připouštíte nebo máte ráda na jevišti improvizaci?

Simona STAŠOVÁ, herečka:
Improvizaci jenom v tom, co vám určí autor. Nemám ráda, když někdo improvizuje tak, že se najednou stane sám sebou a na chviličku jako že vyskočí z role. Neumím na to reagovat, nejsem ten typ herce a nepodceňuju to. Pozor, to jsou takový klauni, který to uměj, klauni s velkým "K" nebo s velkým "C", já nevím. Prostě jsou to dobrý lidi, který to uměj, já ne. Já prostě jsem klasik v tomhle tom smyslu.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Říká herečka Simona Stašová v pořadu Dva na jednoho.

Vladimír KROC, moderátor:
O dost teď přicházíte, když nevidíte, jak se nám tady rozněžnila Simona Stašová, náš dnešní host pořadu Dva na jednoho. Proč jste si přála Drupiho slyšet tady v tom pořadu?

Simona STAŠOVÁ, herečka:
Drupi, Drupi, to je vlastně taková moje dávná láska a díky Drupimu já umím italsky a díky Drupimu jsem se seznámila se svým druhým mužem Eusebiem Ciccottim. A díky Drupimu mám vlastně, když se to tak vezme, i Marka. Ne, je to samozřejmě hyperbola, ale je to trochu pravda, protože před těma, dejme tomu, osmadvaceti, sedmadvaceti lety hodně, hodně dávno je to, jsem prostě šla na koncert Drupiho do Lucerny a chtěla jsem vědět, o čem tenhle ten charismatickej, jak je teďko takový zprofanovaný slovo, člověk zpívá, protože on, kdyby si sundal ponožky, tak je samozřejmě může opřít o zeď, že jo, to jsou tyhle ty nádherný smraďoši, krásný lidi, a já jsem se, já to zkrátím, já jsem se díky jemu začala učit italsky, abych věděla, o čem on zpívá. A pak se to nabalilo jedno na druhý, že vlastně díky tomu, že jsem se učila italsky na italský ambasádě, tak jsem potkala svýho muže a je to krásný a díky tomu hraju Annu Magnani v Řeznické v Římských nocích. Takže vlastně Drupi je pro mě člověk, kterej může za strašně moc věcí a on mě vůbec nezná, a to mě hrozně mrzí.

Vladimír KROC, moderátor:
Ten by asi koukal, kdyby věděl, co všechno způsobil.

Simona STAŠOVÁ, herečka:
Co všechno způsobil, no.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
V jednom z rozhovorů jste řekla: "Herectví užírá nervy." Znamená to, že herec by měl být flegmatik?

Simona STAŠOVÁ, herečka:
Ne, herectví musí užírat nervy. Kdo předpokládá, že mu herectví nebude užírat nervy, tak nemůže jít na herectví, protože vlastně tam je půl na půl emoce a půl na půl inteligence, myslím, rozum, jo, musí to bejt všechno vyvážený, musí užírat nervy.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Chyběla by tomu šťáva jinak?

Simona STAŠOVÁ, herečka:
Bez debat, bez debat. Prostě nervy potřebujete k tomu, abyste mohla vůbec před lidi, abych já tady s váma takhle mluvila a spousta lidí nás třeba poslouchalo, na to potřebujete taky dobrý nervy.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
A co vás, Simono Stašová, dovede nejvíc vytočit v profesním životě?

Simona STAŠOVÁ, herečka:
V profesním? To je zajímavý. Ale ne tak moc, když má někdo jinej názor než já.

Vladimír KROC, moderátor:
Takže to bude podobné asi jako v osobním životě, to se moc neliší. Když po vás novináři chtějí odpovědi na otázky, jak jste se vyrovnávala s faktem, že máte slavnou mámu, tak připomínáte, že jste už na DAMU se rozhodla hrát hlavně vážné, tragické role, abyste se od maminkykomičky odlišila. Jak se vymezují proti své matce slavné herečce a možná i své babičce, ještě slavnější herečce vaši dva synové nebo nemají takovou potřebu?

Simona STAŠOVÁ, herečka:
Nemaj, absolutně nemaj. Já jsem hrozně ráda, že Marek studuje Karlovu univerzitu genetiku, Vojta teď udělal na gymnázium zkoušky, takže jedeme dějepis, fyziku a já bych ...

Vladimír KROC, moderátor:
Nejsou tam žádné náznaky, že by třeba někdy to divadlo se tomu věnovali?

Simona STAŠOVÁ, herečka:
No, Vojta hraje výborně na klavír. Hraje Yesterday tak a Holubí dům, že prostě samozřejmě já pukám pýchou, že jo. Zatím to slyším jenom já v ložnici, ale je vidět, že prostě ten kluk má to v sobě, ale pokavad by neměl být Mastroiani, tak já si myslím, že tohle povolání opravdu, jak říkáte, jak jsem někde třeba, že žere nervy, ale já nechci, aby měli moji kluci užraný nervy.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
My na tohle téma s Vláďou věčně diskutujeme, Vláďa říká: "Nechápu starší chlapy, jak můžou hrát divadlo, vždyť je to taková opičárna."

Simona STAŠOVÁ, herečka:
No.

Vladimír KROC, moderátor:
Takhle jsem to neřekl, já jsem říkal, že se někdy pitvoří a jestli je to důstojné toho věku třeba už v tom starším věku.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Ale u žen ten pocit nemáš, Vláďo?

Vladimír KROC, moderátor:
Ne.

Simona STAŠOVÁ, herečka:
To je zajímavý. A víte, že v tomhle tom já s vámi souhlasím. To je zajímavý. Já bych taky chtěla pro moje syny důstojný povolání.

Vladimír KROC, moderátor:
Ale vy přece nemáte pocit, že byste se pitvořila, ne?

Simona STAŠOVÁ, herečka:
No, to v žádném případě, já ten pocit nemám, ale vím, co to znamená být chlap a chci, aby ti kluci měli pocit, že o sobě sami rozhodujou oni a ne, že jsou závislí na někom, kdo jim něco dá. A bohužel herectví je závislý povolání, protože můžete bejt sebelepší, když se někomu znelíbíte, tak prostě vás nezavolá. A já nechci, aby tohle to voni měli, chudáci.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Pořád jste vášnivá hráčka tenisu?

Simona STAŠOVÁ, herečka:
Tenisu, no, tak vášnivá, vášnivá už ne, protože nemám tolik času, ale díky klukům právě, aby teda a díky taky postavě, abych se trošičku jako hejbala a tak dále, ne vášnivá, to bych neřekla, ale hraju sem tam.

Vladimír KROC, moderátor:
Vy jste podpořila gorilí projekt Českého rozhlasu Odhalení. V tak trochu jiné reality show jste obhajovala Kijivu. Sledujete dál osud gorilí rodiny?

Simona STAŠOVÁ, herečka:
Já tam mám kamaráda Khalil Baalbaki, který je vlastně režisérem a kameramanem. Shodou náhod mně byl za svědka, když jsem si brala Eusebia Ciccottiho, takže jsme tak takhle jako propojený. Díky tomu vlastně on mně zavolal a říkal: "Pojď, dát, hodit rukavici VyVoleným, protože to je takovej nesmysl, co běží v tý televizi, to jsou lidi, který jsou v kleci. Pojď, my máme nápad, že uděláme opravdu, ale opravdu pravý vyvolený a to jsou gorily." A já říkám: "No, to je geniální nápad," protože mně běží husí kůže, když vidím, že prostě někdo je zavřenej a ještě se to přenáší televizí a ještě na to někdo kouká a ještě tomu věnuje čas.

Vladimír KROC, moderátor:
A kouká na to ještě někdo?

Simona STAŠOVÁ, herečka:
Jestli na to někdo ještě kouká?

Vladimír KROC, moderátor:
Já mám pocit, že už ta sledovanost padá, ne, nebo ...?

Simona STAŠOVÁ, herečka:
Pozor, ale určitě je teď něco je v televizi, na jedný z těch televizí je zase další VyVolený nebo ti Big Brotheři nebo něco takovýho.

Vladimír KROC, moderátor:
Tak já si myslím, že teď se všichni tři bavíme o něčem, o čem skoro nic nevíme.

Simona STAŠOVÁ, herečka:
No, ano.

Vladimír KROC, moderátor:
Jak se vlastně on dostal k tomu, že byl váš svědek na svatbě?

Simona STAŠOVÁ, herečka:
Jak se dostal na to? Ježíš, to je krásný, on byl, protože Eusebio byl Ital, který vlastně ze začátku, než bydlel se mnou, tak bydlel na Hradební, to je kolej, a na tý Hradební samozřejmě se znali dohromady všichni cizinci. No, a Khalil byl z Libanonu a taky tady to a tak spolu hatla patla, hatla patla a tak: "Ty budeš můj svědek a prostě je to jasný." A mně šla Pavlína Moskalyková. A dodneška jsme taková dobrá parta. Vždycky, když přijede Eusebio, tak samozřejmě přijde i Khalil, a prostě je to taková dobrá parta dohromady.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Vy jste obhajovala Kijivu. Já jenom ještě doplním, že teď, myslím, o víkendu potvrdili, že ta nejnovější gorila Tatu, že je to kluk.

Vladimír KROC, moderátor:
Neříkej.

Simona STAŠOVÁ, herečka:
To je hezký.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Slyšela jsem, Simono Stašová, že ve vašem panelákovém bytě to prý vypadá jako na chalupě v Jeseníkách, a to mě hrozně zaujalo. Můžete nám to popsat?

Simona STAŠOVÁ, herečka:
Ano. No, já hrozně nerada maluju, to, jako takový okřídlený, že je lepší vyhořet. Tak já jsem se rozhodla, že už nikdy v životě malovat nebudu, myslím, stěny, a tím pádem tam, když vejdete, tak je to tam jak v krabičce od sirek, protože máte všechny, včetně stropu, máte všechno vypalubkovaný. A kupodivu je zajímavý, že na těch palubkách vypadají hrozně dobře obrázky. Takže já jsem vlastně to tak trošku zmenšila ten prostor, ale je strašně útulnej a hrozně mi to připomíná, když vejdu v Jeseníkách do roubenice svýho táty, tak to tam úplně stejně voní jako u mě na Zahradním městě v paneláku.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
A nemusí se někdy ty palubky osmirkovat a nalakovat?

Simona STAŠOVÁ, herečka:
Ne, nějak tam na tom to není potřeba, protože ..., ne, ne, ne, prostě je to tam nádherný, voní to tam a myslím, že ten prach na tom se nějak nedrží.

Vladimír KROC, moderátor:
Dnes večer ve 20.30 se reprizuje náš rozhovor. Co v tu chvíli budete dělat? Budete stát někde na jevišti, ale na kterém?

Simona STAŠOVÁ, herečka:
20.30? To budu ještě uprostřed, ne uprostřed, dokonce na začátku, protože v půl osmý hrajeme v Divadle v Řeznické Baladu o smutné kavárně Edward Albee, to je taky krásná hra. Tam hraju s šesti chlapama jenom sama ženská, no, tak co si můžu přát víc? Žádná ženská se mi neplete pod nohama, s nikým nejsem srovnávaná jenom s chlapama, tak vždycky jsem jako ženská nejlepší, no, co si člověk může přát víc?

Vladimír KROC, moderátor:
Vy jste si postěžovala, že už nemáte i po té nemoci tolik té energie, ale nevím, jestli bych vás stíhal, kdybych vás potkal předtím, protože ta energie, kterou jste nám tady vydala, ta byla opravdu velká. Tak doufám, že vám něco zbylo na to večerní představení.

Simona STAŠOVÁ, herečka:
Děkuju vám, děkuju.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
To byla herečka Simona Stašová v pořadu Dva na jednoho. Děkujeme a na slyšenou.

Simona STAŠOVÁ, herečka:
Mějte se moc krásně. Na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor:
Příští týden se na vás ve stejném čase těší Naděžda Hávová a Vladimír Kroc, poslouchejte Český rozhlas 1 Radiožurnál. Na shledanou.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON I.T., s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.