Rozhovor s herečkou Klárou Issovou

Host (Klára Issová): Je to tak.

Moderátor (Vladimír Kroc): Už v prvním ročníku jste točila svůj první film Indiánské léto. Pokud vím, tak na konzervatoři s tím dělají problémy, že posluchači by neměli filmovat. To ten zákaz už neplatí?

Host (Klára Issová): No, nevím, jestli platí nebo neplatí, ale je pravda, že Indiánský léto se točilo přes léto. To znamená, když jsem vlastně končila první ročník, vstupovala do druhého, takže to nebyl vůbec žádný problém. No, a později občas se vyskytly problémy, ale nějak se to vždycky dalo samozřejmě udělat no. Záleželo na situaci, pokud se to týkalo zrovna období, kdy jsou zkoušky nebo ne, kdy je třeba volnějc a nebo, kdy vopravdu pak je zápřah i na tý škole. Protože vlastně já jsem přišla tam ve čtrnácti v patnácti letech a vlastně ten řád byl vlastně vod rána až do večera do šesti hodin. Protože samozřejmě na konzervatoři je spoustu praktických předmětů, ale k tomu musíte zvládnout i teoretické předměty, aby jste mohli dojít k maturitě. Takže bylo to náročné studium.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já jsem tomu rozuměl tak, že není problém ani tak v čase, jako spíš, aby v tom prvním ročníku posluchači nestoupla ta sláva do hlavy.

Host (Klára Issová): No je to tak. Uvádějí to profesoři jako, jako tenhle důvod, aby třeba ty lidi nezpychli a tak dál. Já myslim, já nevim, já jsem měla velice dobrou průpravu už pani profesorky Kostečkový, která mě šest let učila v dramaťáku a nakonec mě i připravovala na konzervatoř. Ale ta mi to vlastně tloukla do hlavy celý roky. Ale asi i kvůli vlastně mně samotný. Protože člověk pak už trošku neví, co je realita, samozřejmě zabejvá se jinejma věcma. Ale todle to by neměla bejt až tak součást jeho profese no. Pokud chce růst profesionálně, tak musí pracovat a myslet a mít ten nadhled nad těmahle věcma.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak dlouho jste se tedy připravovala na herectví? Když jste řikala už šest let v dramatickém kroužku.

Host (Klára Issová): No, šest let jsem chodila do toho dramatickýho kroužku, ale nevěděla jsem, že pudu na konzervatoř, tak jsem byla dítě a moc jsem o tom nepřemejšlela. A pak teda, když jsem dokončovala tu osmou třídu a už se rozhodovalo, kam půjdu, tak jsem tak jako přirozeně řekla, herečku. I když pani profesorka chtěla připravovat mýho bratra o rok staršího, kterej chodil se mnou. A který teda řek, že ne, že se na to necejtí, tak já jsem se tak hlásila, že já bych teda chtěla to herectví dělat. Vona, jo, no tak dobře, tak pojď, já tě připravim.

Moderátor (Naděžda Hávová): Co tedy bratr nakonec dělá?

Host (Klára Issová): Nakonec vystudoval obchodní akademii a teď se věnuje teda navrhování kuchyní, interiérů. Takže už to je něco jiného. A můj starší bratr je fotograf. Akorát byla taková hezká shoda, že já jsem si vlastně dávala dvě přihlášky, to už je dneska asi nutnost, a druhá přihláška byla teda na fotografickou střední školu. Na tu jsem se dostala taky a v září mi samozřejmě přišel dopis, že vaše dcera se nedostavila a už má zameškáno x y hodin, takže...

Moderátor (Naděžda Hávová): Kláro, nestalo se někdy na konzervatoři, že by vám škola nějaké filmování zatrhla?

Host (Klára Issová): No, jednou se mi to stalo. Ale už to bylo trošku takový hloupý, protože vlastně jsem byla v pátym ročníku po maturitě. A samozřejmě po maturitě buď můžete odejít, když získáte angažmá nebo nějakou práci a nebo se můžete rozhodnout zůstat další dva roky. A tam je takový navíc studium psychologie a dramatiky, popřípadě, kdyby někdo chtěl jít učit třeba do dramaťáku děti. A zároveň teda se připravují hry pro Žižkovské divadlo, kde hostuje konzervatoř, kde si vlastně lidi můžou ozkoušet takovou tu divadelní práci. A samozřejmě popřípadě, když přijde režisér, může vidět mladé herce a třeba je i angažovat. No a my jsme tam dělali takovou věc ročníkovou, kdy se většinou zpívá, improvizuje a každý si donese nějaký svoje oblíbený texty. To je takový hravý představení spíš pro ten ročník. No a já jsem tam měla asi tři dny natáčení, který kolidovaly s tím zkoušením a nešla jsem za režisérem, kterej tam zrovna nebyl. Byla jsem teda za svým profesorem třídním, požádala ho o uvolnění a on mi řek. Ty už si točila dost, ne. Musíš si vybrat. Já jsem si teda vybrala natáčení, který se nakonec taky netočilo, což byl teda takovej paradox a absurdita dohromady. Ale nicméně se to stalo, no nevadí.

Moderátor (Vladimír Kroc): I tak máte ve svých třiadvaceti letech hezkou řádku rolí na svém kontě. Dovedete si představit, co by bývalo bylo, kdyby tu lavinu neodstartovalo Indiánské léto? Máte pocit, že byste se prosazovala hůře?

Host (Klára Issová): Asi jo. Protože já jsem dostala nabídku paralelně s Indiánskym létem na pohádku, myslím, že se to jmenovalo o Marii růžičce. Byla to velice na tu dobu nákladná pohádka s rozpočtem asi tří milionů, dvoudílná. No a já už jsem teda byla v přípravách, už jako kostýmy, masky a tak dále. No a teď jako rodiče mě spíš nutili do toho, do tý pohádky, protože to bylo tak jako profesionální zaštítění televizí. Na Indiánský léto se tenkrát tvářilo jako studentskej film, kterej do kina vůbec nepude jo. A měl navíc mít stopáž asi čtyřicet minut, nakonec z toho byla hodina pět minut a do kina to teda nakonec šlo. A já jsem nějak přirozeně se rozhodovala, chtěla jsem a tíhla jsem k tomu Sašovi. Rodiče mě zase nutili do tý pohádky, tak to nakonec skončilo teda výbuchem mýho pláče, kdy já jsem křičela. Já chci k Sašovi, já chci k Sašovi.

Moderátor (Naděžda Hávová): Musíme říct, že Saša je Saša Gedeon režisér filmu Indiánské léto.

Host (Klára Issová): Ano. Takže voni teda pak, když mě viděli plakat, tak ustoupili. No, tak já myslim, že nakonec to dopadlo hrozně dobře, protože ta kritika i od diváků a i od kritik byla tedy velice dobrá, pozitivní. A myslím, že mě to teda katapultovalo. A navíc nominace na Českého lva.

Moderátor (Naděžda Hávová): Nejasná zpráva o konci světa ta vám nakonec Českého lva vynesla, ale taky vám vynesla půlroční léčbu s náběhem na mononukleózu a únavový syndrom. Myslíte, že to hraní stojí za to, když si vybírá takovouhle daň?

Host (Klára Issová): No, stojí za to a asi se to nesmí nějak jako přehánět, ale člověk si musí najít nějaký hranice. Ale tohle prostě nešlo udělat, protože jsem byla studentskou konzervatoře, podepsala jsem smlouvu na jedenáct dní. Ale tím, že fantazie pana režiséra Jakubiska je bezbřehá, tak prostě měla jsem umřít původně v tom scénáři docela ze začátku, on se rozhod, že mě nechá žít dokonce a to úplně. A takže jsem nakonec strávila tam na Slovensku asi sedmdesát natáčecích dní, takže jsem pendlovala mezi Prahou a Slovenskem. A to tak, že třeba v noci jsem jela do Prahy, vysadili mě před školou, tam jsem proběhla nějaký studium a zase nazpátek. No a to trvalo vlastně půl roku a pak to teda to moje tělo nevydrželo. Ale jako nebyla jiná možnost. No ale samozřejmě já jsem tak trošku ne, že workholik, ale neumím odpočívat. Tak to už jsem se naučila za těch asi sedm let nebo osm, co teda vedu tu profesionální kariéru.

Moderátor (Vladimír Kroc): To, co teď říkáte, potvrzuje možná i fakt, že jste se pustila kromě hraní také do produkce. Oč vlastně běží?

Host (Klára Issová): Oč běží. No tak první produkci, kterou jsem dělala, byly Služky. A bylo to kvůli tomu, že jsem vlastně dostudovala konzervatoř, neměla jsem angažmá, neměla jsem kam jít do divadla. A je teda pravda, že profesoři taky asi na konzervatoři si spíš mysleli, že budu filmová herečka, což já jsem odmítala. Prostě divadlo jsem chtěla dělat, měla jsem možnost. Takže jsem šla za tou svojí spolužačkou Kateřinou Velebnou s kterou jsem studovala šest let a řikám. Tak si pojď něco udělat. Ona souhlasila, tak jsme se do toho pustily. První problém bylo najít hru. To se nám podařilo teda, najít služky a začaly jsme pomalu produkovat. Trvalo nám to rok než jsme se všechno naučily, no a dobře to dopadlo. A vlastně Služky běžely tři roky v Rubínu a asi ještě budou. Bylo to docela úspěšný představení divácký, chodili na nás lidi, bylo to hrozně fajn. No, ale je to teda náročný i psychicky i fyzicky, protože jsem vopravdu nespaly. Protože jsme jednak zkoušely, do toho produkovaly, zařizovaly všechny věci. No a dneska teda jsme se pustily už do další věci. Ta hra se jmenuje Rudá magie, napsal to Michal de Geldero, takovej belgickej autor zajímavej. A celá ta parta, co byla na Služkách nevyjímaje režiséra, což je teda Slovák, jmenuje se Richard Bobek, tak vlastně jdeme do dalšího projektu. Ten už by teda měl bejt větší, doufají... a měli bysme teda hrát v divadle v Celetný u Jakuba Špalka. A už to teda bylo takový pro nás míň náročný, už jsme to znaly všechno, kam se má volat, jak se to zařizuje. Takže jsme to zvládly docela rychle, ten projekt je jakžtakž finančně zajištěn. Takže premiéra by opravdu měla být v lednu 2004 v Celetné.

Moderátor (Naděžda Hávová): My musíme říct, že tým, který s vámi přechází do Rudé magie, to jste vy, Kateřina Velebová a Jiří Korn.

Host (Klára Issová): Ano.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jak, jaký je Jiří Korn herec?

Host (Klára Issová): On je skvělej. Jiříček nás strašně překvapil svým přístupem, protože my jsme samozřejmě zkoušeli pár herců před tím a nevyšlo nám to. Asi se toho trošku lidi báli, že dvě studentky a bylo to takový jako zvláštní asi pro ně. A Jirka Korn, tomu jsem volala, získala jsem teda vod Lucky Vondráčkový tajný číslo na něj, protože to nebylo k sehnání a nechtěla jsem přes agenta, ten by mě možná k němu vůbec nepustil. Tak jsem mu volala, von se hnedka chtěl přijít podívat na zkoušku. Já řikám, ne , ne, ne, já si nejdřív s vámi hezky dám schůzku a tam vám všechno povim a pak se uvidí. No a Jirka mě teda hnedka na první schůzce, kde jsem byla společně s režisérem, opil, což teda mně stačily dvě becherovky. To bylo tady na Vinohradech. No ale nicméně pak se tejden chodil dívat na zkoušky, pozorně sledoval několik hodin. No a pak se rozhod, že do toho půjde s náma. No a pak jsme měli první čtenou u něj doma, no von to vystřih krásně, krásně vyslovoval, čet nádherně. Což já mám teda dost problémy, že když jsem četla poprvý na Palmovce, tak se teda dost lidi tvářili, že jako ty chceš dělat herečku jo.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak Jiří Korn je vlastně už profesionální činoherec?

Host (Klára Issová): No, už je.

Moderátor (Vladimír Kroc): Třetím rokem tedy jste v Divadle pod Palmovkou ve stálém angažmá. Jak je to stálé angažmá pro vás důležité? Nějaký čas jste ho nemohla najít.

Host (Klára Issová): No, nakonec, já jsem teda původně byla jako host. Tam jsem začínala, protože teda Honza Hřebejk přišel na premiéru Služek a hned druhej den mi volal, že má pro mě roli Constanc v Amádeovi. Takže jsme se sešli společně pak ještě s Kracíkem s ředitelem Divadla pod Palmovkou a on mi nabíd hnedka angažmá. No a já jsem teda řikala, počkejte, počkejte, vy mě neznáte, já vás neznám, já do angažmá nepudu, já chci bejt jako host než vás jako poznám a tak dále. A samozřejmě pak mě přemluvil. Já jsem tušila, že to angažmá jako má svý pro a proti. Pro mě jsou proti to, že si nemůžu organizovat svůj volnej čas, je problém se věnovat pravidelně sportu, angličtině, jakejmkoli zájmům, protože to prostě nejde. No a takže dneska jsem tam ráda, protože je to komunita. A to taky jako trošku je hodně o těch lidech, protože každej se musí nějak umírnit nebo tolerovat prostě v takovýdle velký společnosti lidí, není tam sám. Takže to je zajímavý jako ty vztahy vlastně mezilidský tam. Ale musim říct, že na Palmovce je jako extrémně dobrá parta, takže tam je mi velice dobře. Našla jsem si tam nový přátele. Ale samozřejmě mám i zaječí úmysly, ale já jsem tak Kracíka varovala, že, že eště jako chtěla bych vodjet třeba na pár měsíců do nějaké anglicky mluvící země, abych si ten jazyk vopravdu pořádně procvičila, naučila.

Moderátor (Vladimír Kroc): Teď budete mít příležitost, protože za pár dní vám začínají prázdniny. V Divadle pod Palmovkou hrajete už poslední myslím dvě představení a potom budete mít dva a půl měsíce volna. Jak s ním naložíte?

Host (Klára Issová): No, vypadá to, že tu angličtinu budu procvičovat v Praze tentokrát, že nepojedu na tak dlouhou dobu někam do zahraničí. A doufám, že se podaří Sýrie buď moje rodina samozřejmě, vidět ji zase po dvou letech. A nebo budu improvizovat. Ale vypadá to taky dost na Čechy, ale na to se těšim.

Moderátor (Naděžda Hávová): Český rozhlas 1 Radiožurnál, pořad Dva na jednoho. Teď jste právě slyšeli pípání, Vladimír dofotil našeho dnešního hosta herečku Kláru Issovou. Divadelní platy u nás nejsou vysoké, ani honoráře za filmové role nedosahují astronomických částek. V tomhle směru asi herecká profese nepředstavuje jistotu. Uživí vás hraní?

Host (Klára Issová): No, je pravda, že vždycky, když jsem točila, tak, tak to šlo a vlastně člověk si udělá takovýho strejčka a počítá s tím třeba na pár měsíců, takže je víc v klidu. Ale jenom ten divadelní plat to je teda docela síla. Ale vlastně teď se chystá reorganizace divadel, my máme kvůli tomu v divadle schůzku, takže asi to bude trošičku jinak jo. Slibuje se teda od toho, že kdo bude hodně velice činnej v tom divadle, tak ten plat by měl třeba dosahovat až třiceti tisíc. Tak to už pak ty lidi se mohou věnovat už jenom tomu divadlu a nemusej honit ty kšefty kolem, což je prostě dabing, reklama a tak dále jo. Což ne každej samozřejmě chce dělat, ale...

Moderátor (Vladimír Kroc): A vy?

Host (Klára Issová): Já? Já to zatím nechci dělat. Já jsem zatím nebyla nikdy do takový situace dohnána. Ale už jsem byla dohnána do tý situace, kdy jsem se musela hodně uskromnit, hodně omezit a to mně je pak velice líto, když člověk nemá na to si platit ty svoje koníčky a tak dále.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak je pro vás jako pro herečku důležité, abyste byla známá? Nutí vás to chodit třeba do nějakých televizních estrád? Přiznám se, že jsem vás v žádné nezahléd.

Host (Klára Issová): No, nechodim a odmítám to. A už si na to asi i lidi zvykli, že už mi ani moc nevolaj. Ale je pravda, že asi ten obličej, kterej je víc vidět, tak nějak jako funguje na ty lidi. Já ani nevim, jak jako v tý mý profesi, tak každej se musí nějak rozhodnout, jakou cestou chce jít prostě. A mě tadle ta cesta vůbec nebaví. A vlastně do poslední chvíle až do teď jsem měla skoro pocit, že, že mě nikdo nezná. Není to teda tak, ty lidi na ulici už mě poznávaj a chtěj ty podpisy. Já jsem měla pocit, že jsem trošku neviditelná asi. No ale nevím no, nevím.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ještě oklikou k těm penězům. Vy patříte mezi několik málo českých hereček, které měly to štěstí pracovat tady se zahraničními produkcemi a objevit se v zahraničních filmech. Jak je tohle to těžké?

Host (Klára Issová): No, tak není to zas tak o moc těžší...

Moderátor (Naděžda Hávová): Dostat se?

Host (Klára Issová): No, dostat se? Tak záleží asi, tak člověk musí projít tim samym, co prochází třeba i u českýho filmu. Protože já stále chodim na castingy, i když se to týká českých filmů. Takže musíte projít castingem, akorát, že se to rovná tomu, že musíte mluvit anglicky, takže jinou řečí než je vaše mateřština. Což je trošičku to pak je víc nervů samozřejmě a tak dále. No, ale jinak se to dá zvládnout. Je to za pět minut za váma, takže to jde, nebolí to tolik.

Moderátor (Vladimír Kroc): A jaká je to zkušenost hrát v cizím filmu?

Host (Klára Issová): No, je to zajímavá zkušenost samozřejmě. Tak já už jsem si celkem zvykla, protože už mám za sebou asi pět nebo šest hostování v těchhle produkcích. Přičemž jsem měla vopravdu malinký role, samozřejmě i větší a tak dále. Potkala jsem ty lidi a už ty lidi se taky znaj, protože ten štáb je většinou na půl českej, na půl třeba teda zahraniční, záleží, která produkce sem jede. Takže ty lidi se už taky znaj, takže já jsem klidnější. A jako člověk nemůže si tam tolik vyhrát s tou rolí, není tak veliká, aby na ní moh pracovat na tom charakteru. Tam je prostě to většinou jako daný přesně a tak dále. Je zajímavý, že voni teda absolutně dodržujou plán. Takže já dostanu čtyři měsíce jako třeba tři natáčecí dny dopředu, nikdy se to nezmění, dycky je to tak. Samozřejmě ty herci a ten štáb si tam žije dost jako luxusně, protože jídlo je zadarmo, karavany, já jsem ubytovaná vždycky v karavanu. Takže sice tam můžu čekat den celej, ale mám pohodlí, můžu si tam dělat co chci a...

Moderátor (Vladimír Kroc): V tomhle směru možná české produkce víc improvizují?

Host (Klára Issová): Určitě, určitě. Ale je to tim, že vlastně český herci taky žijou jinej život než, než ty zahraniční. Protože v Americe buď točíte a nebo si vodskočíte na chvilku na divadlo. Jo a tady vždycky, když já jsem řikala, že třeba hraju pět šest rolí různejch jinejch a každej měsíc se to divadlo a ty hry opakujou a že mám třeba dvacet představení do měsíce a k tomu točim. To znamená v pět ráno vstát, v pět ráno vodjet do divadla a přijít vo půlnoci, tak tomu nikdo nemohl věřit, že takovejdle život teda tady vedeme a ještě za ty peníze třeba no.

Moderátor (Naděžda Hávová): Podle čeho si Klára Issová vybírá práci, jaké role by třeba odmítla, jaká jsou vaše kritéria?

Host (Klára Issová): No, tak ze začátku jsem odmítala ty princezny striktně šest let po Indiánskym létu. Protože právě někdo mi řek, ty budeš hrát princezny, ta máš takovej milej hezkej vobličej, ty velký voči. Tak to jsem prostě padala do kolen, že absolutně hned mě jako rozdělej někam do nějaký tý škatulky, jak se říká. Takže jsem to vodmítala strašně let. A po Anděl Exit, takže jsem toužila zahrát si nějakou svini, abych ukázala teda lidem, že umim jako všechno, což se myslim v tom Anděl Exit docela podařilo. A pak jsem si teda dovolila vzít tu pohádku Královský slib a vlastně to běželo na Štědrej den. A musím říct, že budu na programu i dalšího Štědrého dne v další pohádce, ale je taková myslím docela vtipná. To je nová pohádka, natočil jí Jiří Chlumský a tam zase hraju taky jinou princeznu než v tom Královským slibu, takže takle jsem si třeba to hlídala. No a pak jsem, jednou se mi stalo u pana režiséra Kleina, že mi volali a že mi nabídli hlavní roli v televizním filmu a posílaj mi scénář. Tak já jsem si to přečetla, řikám, jasně beru. No a pak mi volali, tak ty tam máš tu roli todle to, týdle tý. Tam byly dvě velký role ženský. A já jsem řikala, no počkejte, dyk vy jste řikali hlavní roli a já jsem myslela, že to je ta Panci. No ne, ty seš ta holčička ze zámku. Řikám, no ale to já nehraju, to prostě nezlobte se, to já nehraju. Taková uplakaná a to jsem řikala to prostě nepřijmu. A volala jsem režisérovi, domlouvali jsme se a štěstí bylo, že ta herečka jedna odmítla tu roli kvůli divadlu, takže já jsem překecala režiséra, aby mi dal tu roli, která se mi víc líbila a pro tu uplakanou našel zase jinou herečku.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy právě působíte jako člověk, který nečeká na to, nesedí doma až přijde nějaká role. Takže ani nevím, jestli máte nějakou vysněnou? Kdyby taková byla, tak si jí zařídíte.

Host (Klára Issová): No, no to nevim. Ale ta vysněná role, nemám žádnou jednak ani divadelní, ani filmovou, neumim si to moc představit. A většinou se zamiluju do tý role, kterou vlastně přijmu. To je vlastně ta priorita pro mě potom a to mě baví nejvíc no.

Moderátor (Naděžda Hávová): Na jakém filmu teď pracujete?

Host (Klára Issová): Momentálně pracuju teda na jednom filmu zahraniční produkce BBC, který točej vlastně čtyřdílnej seriál o Karlu II. Tak tam mám pár natáčecích dní a jinak do budoucna jsem dostala nabídku od Jirky Stracha, což je muj kamarád. S nim jsem vlastně pracovala na dvou filmech. No a dostala jsem nádhernej scénář od něj dvoudílného televizního filmu z konce války, je to čtyřicátej druhej rok, Heydrichiáda, o odboji. Takže je to velice krásnej, krásnej scénář.

Moderátor (Vladimír Kroc): Váš bratr Salim je fotograf. Vy jste už sama řekla, že jste skoro fotografii studovala. Máte ještě čas vzít aparát do ruky, věnujete se tomu?

Host (Klára Issová): No, velice sporadicky, velice málo. Ale většinou dycky na to padnou ty prázdniny, že jsem si udělala vejlet, ať už to byla Sýria nebo Island nebo jsem navštívila nějaké země, tak tam jsem většinou hodně se tomu věnovala. Nebo jsem přímo za tim jela, že jsem jela fotit a jela jsem i třeba sama, což nemám problém prostě na tu dovolenou jet sama a věnovat se sobě a tak dále. Tak, tak teď se zase na to chystám. Jinak pár kolegů mě požádalo, abych je vyfotila, takže doufám, že něco vytvořim.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když přijedete právě do Sýrie, cítíte to tam jako turistka a nebo cítíte, že tam máte nějaké kořeny?

Host (Klára Issová): No, tak myslela jsem si než jsem tam vodjela po dlouhý pauze, vlastně když jsem tam naposledy byla jako malá a pak byla dlouhá pauza víc jak deset let, tak jsem myslela, že nemám se Sýrií vůbec nic společného, že žádný kořeny nejsou a že ani žádný geny prostě buňky nemám v sobě. No a pak jsem tam přijela a uplně všechno se vobrátilo proti mně. Byla jsem hrozně překvapená, dojatá. No a teď vlastně mi to strašně chybí. Co je asi tak pro mě nejdůležitější na tý Sýrii a na těch arabskejch zemích je, že tam ta rodina strašně drží pohromadě. To je strašně vidět. Děti se tam milujou navzájem mezi sebou, jako žádný intriky jako nevedou. Což třeba si můžu já jako dítě pamatovat, že bratři se třeba proti mně spolčili. Tak tam to není, staraj se vo sebe, ty rodiny jsou veliký, samozřejmě početný a všichni držej pohromadě. To je hrozně hezká věc.

Moderátor (Naděžda Hávová): Nezjišťovala jste, jak je to v Sýrii třeba s divadlem?

Host (Klára Issová): No, je pravda, že ta kultura moc jsem se k tomu nedostala. Ale vlastně před dvěma lety jsem si všimla v novinách, že tam vzniklo jakýsi představení, který bylo vlastně pro mě docela šokující. Že tam vznikla vlastně jakási satira na jako jejich současnou politiku a že si z toho dělali jako legraci a že to bylo docela, docela teda pro šok asi pro tu společnost. Ale nicméně už tam jako lidi dostávaj jako chuť něco vyjádřit a nebát se. Ale to mi přišlo velice zajímavý. Jinak vlastně můj strejda jeden, kterej žije v Alepu ne v Damašku, což je hlavní město, tak je taky fotograf. A pořádá teda už několik let takový festivaly a workshopy třeba pro ženy. Z celýho světa tam jezděj ženy fotografky a tak dále. Takže, takže tam pořádaj takovýhle věci. Takže něco se tam děje. Asi ne v takový míře jako v Evropě nebo v evropskejch zemích, ale už asi pomalu jo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Umíte si představit, že byste žila v jiné zemi než v Česku?

Host (Klára Issová): Umím si to asi představit, ale asi bych se sem vracela, asi by se mi stejskalo. Jednak jako mám vazbu na spoustu lidí tady a to trošku bych nerada přetrhávala, protože ty vztahy jsou pro mě docela hodně důležitá součást mýho života.

Moderátor (Naděžda Hávová): Zanedlouho vypukne v Karlových Varech jeden z největších filmových svátků v republice vůbec, možná i v Evropě. A pojede Klára Issová letos na festival?

Host (Klára Issová): No, pojedu. Nechci řikat, že nemůžu chybět, ale, ale jsem pozvaná na několik dní, takže se určitě zúčastnim. A domluvila jsem se i s pár kolegy z divadla, abych tam nechodila sama po těch projekcích. Takže určitě pojedu no. Většinou jsem tam nevydržela teda celej ten pobyt, vrátila jsem se dřív do Prahy, no tak uvidíme no.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak určitě se tam potkáme, protože Český rozhlas 1 tam bude opět vysílat Filmžurnál, specielní vysílání pro filmový festival. Děkujeme, že jste si udělala na nás čas a přejeme hezké léto.

Host (Klára Issová): Děkuju. Rádo se stalo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Na shledanou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Na shledanou. Pěkný den i vám všem, kteří jste s Českým rozhlasem 1 Radiožurnálem, konkrétně s Vladimírem Krocem a Naděždou Hávovou...

Moderátor (Vladimír Kroc): A Klárou Issovou.

Moderátor (Naděžda Hávová): A Klárou Issovou samozřejmě tuhle půlhodinku vydrželi. Na slyšenou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.