Rozhovor s hercem Tomášem Matonohou

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
Děkuji za přivítání. Hezké poledne.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Vždycky, když jsme spolu mluvili, tak já jsem měla pocit, že máte hrozný fofr, to pořád žijete v takovém kalupu?

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
Já mám fofr, ten jsem měl teď v září, to září, říjen tak se mi to nahromadilo, to tak jako když máte svobodné povolání, tak měsíc máte volno, říkáte si: "Ježíšmarjá, co budu dělat?" A většinou to tak bývá, že se vám to nashromáždí, tak přesně tak, jak nepotřebujete.

Vladimír KROC, moderátor:
Plánujete si někdy volno, že si třeba uděláte jeden měsíc plánovaně oddych?

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
Tak, víte co, když máte doma děti, tak, když si chcete oddychnout od práce, tak vždycky to dopadne tak, že se musíte věnovat dětem. A jak říká moje paní, takže ona raději chodí pracovat, že si tam odpočine víc, než s dětma, že jo.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Tak to může potvrdit asi většina žen. Tomáš Matonoha se narodil 13. března 1971 v Brně, a tam také vystudoval divadelní fakultu JAMU. Od roku 1994 hraje v brněnském HaDivadle.

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
Hrál, pardon.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Hrál, hrál. Nezapomenutelný je Komediograf, který dělal spolu s Pavlem Liškou a s ostatními herci, to byl ale poměrně ještě neznámým hercem, kterého znali vlastně jenom příznivci HaDivadla. Velkou popularitu mu přinesla až role v televizním seriálu Rodinná pouta.

Vladimír KROC, moderátor:
V roce 2002 potom ještě jednou hostoval v Národním divadle. Teď třetí sezónu hostuje ve vinohradském divadle v Praze. Mohli jste ho vidět ve filmech Gympl, Divoké včely nebo Mistři a v mnoha divadelních představeních. V České televizi moderuje soutěžní pořad Udělám cokoliv a uváděl i Ceny Elsa. S herečkou Lucií Benešovou vychovávají dva syny a jednu dceru.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Včera se změnil čas, vy vypadáte trošku unaveně, ne, že by vám to neslušelo, ale působí to na vás nějak změny času?

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
No, nepůsobí, já už jsem to vysvětloval. Mně prostě ukradli motorku, takže já jsem šel spát poměrně dost pozdě večer, poněvadž, než vlastně přijeli příslušníci, než jsme to vyřídili, sepsali a ještě člověk potom nemůže usnout, že jo, vrátíte z víkendu a jste bez motorky v garáži, takže jsem takovej ..., a ještě to počasí do toho, takže ...

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Vy jste motorkář, Tomáši?

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
Já jsem byl, já jsem skútrista, to vždycky říkám, že když vlastně motorkáři se vždycky tak zdravěj, tak teďka, když jsem jakoby jezdil a prostě jel proti mě někdo na opravdu pořádným dělu, tak na mě zamával, tak jsem si někdy připadal tak trapně.

Vladimír KROC, moderátor:
Tak vidíte, už si nemusíte tak připadat.

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
No, tak já si říkám, možná je to znamení, možná bych se vysekal třeba tenhle tejden. Zrovna dneska jsem chtěl přijet na motorce, nepřijel jsem.

Vladimír KROC, moderátor:
Je tam nevlídno, třeba byste nachladl, to si nemůžete dovolit. Tomáši, když jsem zaslechl přece jenom trošičku tu brněnštinu ve vaší výslovnosti, já jsem Plzeňák zase, povězte mi, ...

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Já jsem z Písku.

Vladimír KROC, moderátor:
... jaký máte vztah k Brnu teď, když jste v Praze?

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
Já mám vztah k Brnu pořád stejný jako ke svému rodnému městu, kde jsem strávil podstatnou část života. Jediný, co se samozřejmě změnilo, že jsem tam podstatně méně než dříve. A když tam jsem, tak o to víc si to člověk jakoby užije, když tam je, poněvadž teďka jako konečně vnímám to, co jsem tak jenom slyšel z doslechu, když přijel nějaký pražský kolega zkoušet nebo prostě, když někdo přijel do Brna z Prahy, tak furt říkal: "Ježíšmarjá, tak tady si člověk tak odpočine, tady se tak nějak nespěchá." A mně to tak jako připadalo, poněvadž vždycky, když já jsem třeba přijel do ještě menšího města, tak to já jsem měl vlastně tenhle ten pocit, když jsem přijel do Prostějova nebo do Třebíče. Tak teď mi to vlastně jakoby došlo, že to člověk dokáže ocenit, že přeci jenom ten rytmus v něčem je, v něčem, jo, v něčem je jakoby lepší, v něčem zase ne.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
V čem není lepší?

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
Myslím si, myslím si, že ..., myslím si, že když se třeba rozhodnete jako pracovat na sto deset, na sto dvacet procent, chcete něčeho dosáhnout, prostě jste se rozhodli, že budete jako dělat něco, tak nějakou životní záležitost, tak vás to ..., přece jenom v tý Praze, když tak jako dělá většina lidí, tak je přirozený, tam musíte furt tak nějak jakoby nevnímat právě nebo neslyšet a nevidět takovou tu moravskou pomalost, takovej ...

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Brno ukolébá?

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
Takovéto to ukolébávání, že nevadí, ...

Vladimír KROC, moderátor:
Tam je to docela příjemný.

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
... doděláme to zejtra, však to neuteče, jo. Takže to je to ..., ale víceméně teď tam jako jezdím samozřejmě pracovně i osobně často, ale najednou se mi to město líbí vlastně víc, než když tam byl.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Když jsem zadala vaše jméno do Googlu, tak vyskočily kromě jiného taky osobní stránky Tomáše Matonohy, který má rád masožravé rostliny, fotografování a cestování. Já předpokládám, že s ním asi nemáte nic společného, protože Tomášovi je osmnáct let, je to student, je z Olomouce. Mimochodem, jaké má Tomáš Matonoha, náš dnešní host vlastně koníčky, masožravé rostliny?

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
Ne, to jenom doplním. Pokud je z Olomouce, tak asi tam možná přízeň bude, poněvadž jako moje rodina jako od tatínka pochází z Hané, Olomouce, Konice na Hané, Prostějov, takže mně to vůbec nepřekvapuje, že můj jmenovec pochází z Olomouce, spíš by mě překvapilo, kdyby pocházel ze západních Čech. Jaké já mám koníčky? Já mám asi největší koníček takovej, že v podstatě zároveň je to takhle, nebo pevně věřím, že to bude i v budoucnu náplň mé práce, což je hudba, které se teďka věnuju málo, poněvadž hudba potřebuje klid a když jste v nějakým jakoby v pracovním vytížení ještě malinko stresovým, poněvadž já jsem si pořád jakoby na ten rytmus Prahy nezvykl a už jsem se i rozhodl, že si na něj nechci moc zvykat, že já prostě mám rád takový dny, kdy člověk může být v klidu sám se sebou nebo s rodinou, že mně to tak nějak jakoby nevyhovuje, že se to snažím prostě říct, když teďka čtrnáct dní jako lítám jak hadr na koštěti, tak okamžitě tam musím mít jakoby tři, čtyři dny volna.

Vladimír KROC, moderátor:
A takže třeba u té muziky si odpočinete?

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
No, tak to si člověk nejen odpočine na těle, ale i na duši, to je v podstatě pro mě relaxační záležitost.

Vladimír KROC, moderátor:
Vy jste pro brněnské divadlo napsal asi patnáct až dvacet scénických skladeb, taky ve filmu Gympl je vaše muzika, tedy máte kapelu?

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
Nemám kapelu. Já jsem zakládal kapelu několikrát na střední škole. Nikdy to nějak jakoby nevydrželo, nikdy jsme nějak prostě nepřekonali takovou tu fázi od těch prvních deseti zkoušek do nějakýho jakoby většího vystoupení. Většinou jsme s Martinem Opálkou hlavně trávili čas v těch čtrnácti, patnácti, že jsme vymýšleli obal na desku a vymýšleli, o čem budou texty a jak budou jakoby písničky, ale nikdy jsem nějak v tomhle tom věku nepřekonal právě tu nejtěžší záležitost, že jako založit kapelu umí každej, ale aby prostě kapela se dostala do nějaký fáze, kdy může koncertovat a může mít prostě nějakou hodinu, dvě hodiny svých vlastních věcí, to je o něčem jiným.

Vladimír KROC, moderátor:
Tak v čem tedy nacházíte tu hudební seberealizaci?

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
Tak já si píšu do šuplíku písničky, to je jedna věc. Potom si píšu do šuplíku prostě scénický témata. Teďka, jak jste vlastně mluvil o těch inscenacích, který jsem v těch devadesátých letech jako vlastně dělal, když to nebyly ..., to byly scénický hudby, že jo, to je mnoho, mnoho hodin vlastně materiálu, takže já jsem teďka jsem si to začal archivovat a chci některý vlastně věci dodělat, poněvadž to třeba byly určitý témata, který v tom divadle fungovaly třeba jenom z deseti, patnácti procent, nebyl pro ně prostor, a chci je vlastně teďka jakoby dostat, že jo, poněvadž za těch patnáct let ty možnosti vlastně zařídit si doma domácí studio, jsou úplně o něčem jiném, že jo. Na co jste potřeboval velkejch dvacet metrů čtverečních pokoje, vám stačí notebook, sluchátka a dobrej mikrofon. Takže já teďka víceméně v nejbližší době ty věci si chci jakoby uceleně jakoby dávat dohromady a buďto jako psát nový věci, nebo i zároveň k některým věcem starým, který mně prostě baví pořád poslouchat, nebo sám jakoby cítím ze svýho pohledu, že jsou nedokončený nebo nedotažený, tak se jim taky věnovat.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál, posloucháte pořad Dva na jednoho. Naším hostem je dnes herec, muzikant Tomáš Matonoha. Alena Plavcová v Lidových novinách napsala, že máte trochu mazlivou výslovnost. Co vy na to?

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
No, to je strašně abstraktní pojem. Já jediné, co vím, a to také samozřejmě slyším, že mám brněnský nebo chcete moravský dialekt, možná tam mám nějakou sykavku, poněvadž ze dvou důvodů, že jsem byl na škole lajdák na techniku mluveného projevu a mám trošku křivý zuby tady dole, takže možná to všechno dohromady jako charakterizuje, jak jste říkala ...

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Mazlivou výslovnost.

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
... mazlivou výslovnost, no. Hlavně, že mi jde rozumět celkem někdy občas.

Vladimír KROC, moderátor:
Není škoda, že v HaDivadle loni skončil kabaretní Komediograf, nestálo by za to ho nějak oprášit?

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
On neskončil.

Vladimír KROC, moderátor:
Neskončil.

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
On se jenom na malý okamžik přerušil, takže se teďka jako v něm pokračuje, a dokonce, dokonce musím teda říct jednu věc, že za měsíc budeme mít takový jako slavný představení několik, poněvadž je to deset let, co se to hraje. A další věc, pokud se to všechno podaří, tak by se mělo vlastně jako Komediograf na třetí pokus vlastně dostat jako do televize, ale to nechci jako předjímat, ale ono se natočily už dva pilotní díly jeden v Brně, jeden v Ostravě, teď se natočil třetí nesrovnatelně levnější, že jo, už ty náklady jsou tak levné, že už je to v podstatě pouze záznam jako divadelního představení, levnější pořad už snad natočit nejde. A teď se to jaksi připravuje, pokud by to mělo jít, tak by v podstatě od příštího roku by měl být vlastně jako v televizi. Nevím v kolik hodin, na kterém programu, kde a jak, ale je to vlastně jakoby v přípravě.

Vladimír KROC, moderátor:
Ale v televizi to bude?

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Ono možná Komediograf znají především Brňáci, kteří chodí do divadla, Moraváci, jinak Komediograf je vlastně originální pásmo různorodých scének, které jsou proloženy lehkovážnými songy.

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
Já předpokládám, že jako devadesát devět procent posluchačů to asi jako neznají, když to vezmu, kdo nás poslouchá v celé republice, a dokážu si spočítat, kolik lidí na tom bylo. To je v podstatě představení, které vlastně inicioval Luboš Balák před deseti lety, kdy nějakým způsobem prostě chtěl v rámci, poněvadž HaDivadlo vždycky mělo spíš takové vážnější témata, existencionální témata, tak, aby herci měli vlastně v divadle i ...

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Povyražení.

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
... povyražení, tak vždycky se dělaly prostě určité právě odlehčené pořady a my jsme měli pásmo /nesrozumitelné/ století, což dělal David Jařab s Lubošem Balákem dva roky. A po odchodu Davida Jařaba do Prahy, tak vlastně Luboš přišel s tím, že vlastně to nebudou surrealistická pásma nebo tyhle ty pásma, ale že se budeme snažit navazovat na poslední fenomén dvacátých, třicátých let, což je v podstatě kabaret. A vzhledem k tomu, že prostě ty kabaretní prostory prostě už téměř neexistují, poněvadž byly buďto zničeny anebo v Praze víceméně jsou to striptýzové bary, tak jsme se zaměřili vlastně na hospodský kabaret, takový ten jakoby lidovější kabaret. Víceméně přijdete s harmonikou, s kytarou, s jednou židlí, klaunským nosem a třema omšelýma kostýmama do hospody a přijde jakoby divadlo tam, kde vždycky bývá nejvíc lidí a kde bývá příjemně. Takže to v podstatě byla nějaká taková myšlenka, která samozřejmě se za těch deset let dlouze jakoby vyvíjela. Samozřejmě v těch hospodách nehrajeme zas tolik. Jako je to spíš, dejme tomu, jedno z deseti představení, poněvadž bohužel jako zas tolik těch hospod s takovým tím jevišťátkem už moc není, že jo. Většinou máte automaty nebo nějakou moderní velkou televizi, ale nicméně jako jsou prostě restauratéři nebo jsou takoví lidé, kteří taky jsou na tom velmi podobně jako my, takže prostě raději mají v hospodě živého harmonikáře, živého komika, živého herce nebo nás jako kabaret.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Než automat. Komediograf byla asi dobrá škola improvizace, těžíte z toho?

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
Tak já si myslím, že to byla zásadní škola, poněvadž já jsem to kdysi říkal, že na škole vás naučí jakoby mnoho věcí, ale jako improvizovat se musíte naučit sám pouze jenom v momentě, kdy to budete dělat a musíte to dělat hodně, musíte to dělat pořád a musíte si vyzkoušet vlastně to nejširší pole všech možností, nejen jakoby to, o čem improvizujete, ale kde improvizujete, kde hrajete, pro koho hrajete. To znamená, že v podstatě my za těch deset let jsme měli nesmírně úspěšná představení a už také představení několik jsme doopravdy nedohráli do konce. To jsme jako zažili opravdu vítr z hor, že jsme přijeli s tou hodinkou, hodinku a půl a mezi tou čtyřicátou, padesátou minutou to zničehonic skončilo.

Vladimír KROC, moderátor:
Jak se to stane takhle, vždyť ...

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
To se stane, to se stane, tak stane se to, že přijedete někam, kde si myslíte, že vás prostě lidi budou poslouchat a zjistíte, že nejen, že váš humor je nebaví, ale že vás vlastně ani nechtějí poslouchat. Pořadatel je nešťastnej, že se tak jako, je mu to líto, že si myslel, že to prostě zabere a vy tak jako vytušíte, že to vypadá nebezpečně, takže ...

Vladimír KROC, moderátor:
Jaká je potom ta zpáteční cesta domů, když se něco takového přihodí?

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
No, tak kdykoliv se nám to stalo, tak jsme v podstatě, ono to má jednu výhodu, že třeba po čase až to jakoby odejde, jo, tak vlastně na to máte jakoby krásné historky, krásné vzpomínky, že jo.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Dá se to využít v dalším představení?

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
Že to je třeba zajímavé, že jsme třeba s Pavlem Liškou měli jako úvod komické dvojice, že jo, slibovali, že po písni přijdem, zmizeli jsme a po písni bylo konec večera. Takže to zas bylo pro někoho zajímavé, že někdo čekal jakoby, pokračování nebylo. Pepa Polášek jednou taky začal hrát klauna /nesrozumitelné/, po minutě skončil, ještě se vracel nějak oknem. Jako to jsou takové věci, jako že prostě ..., a ono je to hlavně zajímavý v tom, že prostě vy hrajete třeba jako tři dny někde předtím, kde půlhodiny přidáváte, a pak hrajete úplně to stejný pro někoho jinýho někde jinde a jako ..., heleďte vítr z hor, a to si myslím, že jestli mluvíte ..., to vás na škole nemůže nikdo naučit, nebo prostě to jsou jakoby, já si myslím, že pokud máte mít zkušenosti, tak musíte mít i úspěšné zkušenosti i jakoby ...

Vladimír KROC, moderátor:
Zažít ostudu?

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
Ale pořádnou ostudu, jo, což mám jako velké štěstí, že se mi podařilo.

Vladimír KROC, moderátor:
Máte v tom průpravu?

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
Já jsem zažil mnohokrát obrovskou ostudu.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Hrajete v pražském A studiu Rubín ještě autorské představení Všichni moji hrdinové.

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
Hraju, ano.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Což je taková inspirace Na stojáka.

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
No, inspirace, to je vlastně o tom, že já jsem vlastně devadesát procent těch scének do toho pořadu udělal jako přímo až do toho pořadu a mně bylo jakoby líto, že vlastně oni jsou v televizi, jsou natočený a já je nemám jakoby jak hrát, jo. A v devadesáti procentech, když jsem to viděl, tak jsem říkal: "Já bych to udělal trošku jinak," protože, když máte scénku, tak vlastně scénka je nejlepší po nějakým jakoby padesátým, stým zahrání, kdy to máte ověřené. A moje scénky v té televizi jsou většinou premiéry, jo, takže já jsem se prostě rozhodl, že si udělám jakoby svoje one man show z těch jakoby, ne všech, poněvadž by to bylo příliš dlouhé a to bych jakoby nevydejchal, to bych jakoby neuhrál jako dvě hodiny sám, ale jako třináct scének jsem si vybral a z toho jsem vlastně udělal jakoby inscenaci.

Vladimír KROC, moderátor:
Vy teď chystáte další věci v Rubínu, jak jste nám prozradil. Už můžete říct, oč běží?

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
No, teďka chystám jednu věc ne přímo pro Rubín, ale pro takovou jako ..., on je to přímo oficiálně fanklub, ale to spíš taková partička velmi nadšených lidí, které zdravím do Ostravy, kteří si mě právě oblíbili na základě těch skečů a já už jsem účinkoval jednou na Stodolní přímo, takže teďka máme opět setkání na Stodolní a tam teďka vlastně připravuju takovej, to mě napadlo předevčírem, že budu hrát skeče, které se mi nevešly do toho one man show, plus, že si udělám jakoby ..., měl bych si dělat hodně legraci především tentokrát hlavně sám ze sebe, jo, že jsem tam jako vymyslel, že třeba scénku, že to je otevřenej dopis, že si natočíme a že to chci jakoby rozebrat, jak vždycky trenér o přestávce rozebírá nějakou šanci, takže tenhle ten skeč, že chci jakoby pokračovat v něm ...

Vladimír KROC, moderátor:
To je ten otevřený dopis, který ...

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
Ano, proč je tady zrovna tohle to slovo a ..., nějak se k tomu jakoby tak odborně jakoby vyjádřit. Potom mám jakoby skeče, ale to je čistě jenom pro fanklub, že jo, že přečtu nějakou kapitolu z knížky Rodinná pouta, že si tak zavzpomínáme, ale to je ..., víceméně budu si dělat legraci sám ze sebe. Myslím si, že toto je přímo takovej projekt pro určitou skupinu lidí, kde mě teda, pevně věřím, asi nevypískají. A jinak samozřejmě chci obnovit jedno představení, které jsem dělal společně s Jiřím Ornestem, ale tam hraju taky sám. To je zvláštní, já jsem řekl, že už v životě nebudu dělat nikdy one man show, že je to šílenost, a už ..., ono vás to napadá nejrychleji, jo.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Já jsem právě chtěla říct, vy, vám je asi líp ve one man show než v klasickém divadle, aspoň to tak vypadá?

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
No, one man show, není tomu tak. Moje žena třeba říkala, že já nejsem schopnej hrát s někým. Toto jako tak není. Mně to prostě napadlo, že jsem se dostal do toho pořadu Na stojáka. Nikdy mě nenapadlo, že budu dělat standup comedy, ale prostě udělal jsem první dvě scénky, začlo mě to bavit. Tak jsem si řekl, že to prostě nějak někam dotáhnu, že když už jsem začal, tak to někam jakoby dokončením. Teď jsme to jakoby třeba uzavřeli tím dopisem, že jo, kterej by nikdy jakoby nevznikl, to by mě nikdy nenapadlo, kdybych já předtím neudělal dvacet scének, který třeba lidi zas tolik neznají, ale je to prostě pro mě určitý jakoby smysl, když něco děláte, tak si myslím, že by člověk to měl jakoby se tomu věnovat a pokusit se to někam dotáhnout. Takže to je ..., teďka to působí, že já jsem nějakej jakoby sólista hereckej, ale spíš to beru tak, že mám teďka, dejme tomu, rok, dva období. Ale říkám jako, když sedíte doma, vymýšlíte, co byste dělal, tak vždycky je nejjednodušší vymýšlet sám pro sebe, protože potom musíte, kdo by to se mnou hrál, jak to ... Jo, písničkář to má taky nejjednodušší, když jede na koncert, jede sám, když se mu to hodí, jak se mu to hodí, nemusí na nikoho čekat, hraje si, co chce, jak chce. Má tu výhodu, že sláva na něj jakoby k němu směřuje plus i ostuda, že jo, když se mu to nepodaří. Nebo mně, když se to nepodaří, mě, když vypískaj samotnýho, tak mě vypískaj totálně a vypískaj jenom mě.

Vladimír KROC, moderátor:
Vy jste v jednom rozhovoru, můžeme hned navázat, řekl: "Jsem nepochopený komik." Jak jste to myslel?

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
Já teďka přesně nevím, kterej to byl rozhovor, neví jaké to bylo ...

Vladimír KROC, moderátor:
Jestli jste to řekl.

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
Nevím. Ale takhle, já si myslím, že spíš bych to rozvedl, že některý věci vás napadnou a máte prostě pocit, že tomu se můžete smát vy a možná asi dva lidi na světě a zbytek to prostě nepochopěj. A tak možná z tohohle důvodu, že vím, že mě prostě napadlo jakoby mnoho věcí třeba, že jo, jeden jakoby z takovejch fórů, který jsem si vymyslel jenom sám pro sebe, že tomu se nesmál vůbec nikdo, tak to mně prostě oslovili v jednom pořadu, nebudu jmenovat televizi, teď nevím, jestli to tady můžu říkat, ale byl to takový pořad, kdy prostě jezdili redaktoři za chalupářema jakoby, že se mě zeptali, co kutím. A já jsem tak zrovna jako nevěděl, co jakoby kutím, že jsem zrovna nic nekutil, tak mě napadlo, že přijeďte, ale pod jednou podmínkou, že prostě moje žena si přivezla jako z Kanady takovou krásnou borduru jakoby se lepí bylinky. Ono to zdálky vypadá, že to je kreslené. Tak já jsem natočil jakoby pořad, že ty bylinky jako maluju a je to deset let můj koníček.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
A na stěnu, že se bylinky lepí?

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
Ano. A natočil jsem to tak, že jsem řekl striktně bez žádný pointy, naprosto 1:1. A i my volali lidi, který mě znají deset let, že jsem je překvapil, že to vůbec o mě nevěděli.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Že máte také pěkný koníček.

Vladimír KROC, moderátor:
Chtěli návod, jak ...

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
Ale tam není, jako v té reportáži není místo, že se zasmějete nebo tak. To se směju já ...

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Já se ženou?

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
No, moje paní si myslí, že jsem blázen, ale jako já se směju vnitřně v tom, že mě lidi doteď oslovují a jako chválí za to, že jsem je překvapil, přitom je to taková kravina, když ...

Vladimír KROC, moderátor:
Naděžda /nesrozumitelné/, už se smějete dva.

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
Já jsem to vysvětloval, ještě ten postup tak nesmyslně. Každej malíř musel vědět, že to nejde tak dělat, že já si to vystřihnu, položím na papír, obkreslím si to, že jo.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Vy jste to v tom pořadu ukazoval návod na to?

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
Ano, to se tam tak ukazuje. Já jsem to měl, to bylo udělaný, já jsem ukazoval začátek, a potom jsem ukázal až ten konec, že jo, takže jako že tam nebylo udělaný, jak já to kreslím, jenom příprava, že jo, na půdě jsem si sehnal jakoby barvy, šel jsem jakoby do výtvarnejch potřeb jsem si sehnal jakoby věci na to. Tak to je ...

Vladimír KROC, moderátor:
Musím říct, že jsem kolegyni v takovémhle stavu ještě neviděl.

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
Tak to je možná třeba jeden z těch fórů, co mě napadly, že asi jsem pro devadesát devět lidí nepochopený komik.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Já vás chápu, Tomáši.

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
Ale já se bavím doteď krásně.

Vladimír KROC, moderátor:
Už jsem měl strach, že se budu muset rozloučit jenom sám za naši dvojici.

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
My už se loučíme.

Vladimír KROC, moderátor:
Musíme, ano, před minutou už byl ten čas. To byl herec Tomáš Matonoha v pořadu Dva na jednoho. Díky, že jste přišel. Mějte se. Na shledanou.

Tomáš MATONOHA, herec, moderátor:
Hezký den, hezký den.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Díky i vám, že nás posloucháte. Příští týden dorazí Tatiana Vilhelmová, tak si Dva na jednoho nenechte ujít. A za chvilku tady budou zprávy, ale ještě před nimi písnička. Naděžda Hávová a Vladimír Kroc vám přejí hezký den.

Vladimír KROC, moderátor:
Ano, na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON I.T., s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.