Rozhovor s hercem Tomášem Hanákem

Moderátor (Vladimír Kroc): Hrál ve filmech například Kopytem sem, kopytem tam, Bony a klid, Válka barev, Rebelové, Pasti, pasti, pastičky, Kouř, Kamenný most, Cesta z města. Na podzim uvede Česká televize seriál Místo nahoře, kde hraje úspěšného podnikatele. Je rotujícím ředitelem v produkční společnosti Total Help Art. No a donedávna psal originální sloupky do magazínu Lidových novin.

Moderátor (Naděžda Hávová): Je pravda, že poprvé jste hrál spolu s Evou Holubovou, Milanem Šteindlerem nebo Jaroslavem Duškem ještě jako amatér v prvních začátečnických filmech Tomáše Vorla.

Host (Tomáš Hanák): Určitě, protože mi to někdo říkal, že tomu tak bylo. Já sám už to mám zahalené mlhovinou zapomnění, ale tak je to vlastně se vším, co je starší několika týdnů. Paměťové buňky odumřely z valné míry, ale má to své výhody, že se dozvídám takové zajímavosti, jako teď od vás. A zároveň, že mohu anekdoty slyšet vlastně každý den znovu a znovu. Ale určitě je to pravda, říkali mi to.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak to jste se tedy musel docela bavit při tom životopisu, který Vladimír ocitoval?

Host (Tomáš Hanák): Ano, co všechno jsem stihl.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je pravda alespoň vzpomenete si na to, že první film, v kterém jste před bezmála dvaceti lety účinkoval, tedy Poklad hraběte Šamaré, že tam vás nechal režisér Troška přemluvit Janem Krausem?

Host (Tomáš Hanák): Na to zrovna ne až tak rád vzpomínám. Ale v každém případě vim, že vyšel časopis filmový, už nevim, jestli to bylo Film a doba nebo Kina a tam jsem byl já na titulní straně na fotografii z tohodle filmu jmenovaného, citovaného a ten Jan Kraus shodou okolností tam byl v jiné roli na poslední stránce, takže to mě to, tím jsem byl rehabilitován.

Moderátor (Vladimír Kroc): Máte Jana Krause rád?

Host (Tomáš Hanák): Já ho vůbec neznám. Já jen vím, že se vryl asi mnoha tisícům diváků tím, že promluvil mou tváří.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dnes večer vás čeká v České televizi spolu s Marcelou Augustovou sto šedesáti minutový maratón při uvádění dobročinné akce Pomozte dětem. Jak se na podobné moderování připravujete, jestli se to vůbec dá? Pilujete to nebo to necháváte na náhodě, jak se věci vyvinou?

Host (Tomáš Hanák): Já nevim. Jak se jmenuje ten přístroj, který měří zemětřesení, chvění zeměkoule? Nebo je to Rychterova...

Moderátor (Naděžda Hávová): Škála.

Host (Tomáš Hanák): Škála nebo stupnice. Tak, kdybyste to tady měli, tak ucítíte, jak se chvěji. Já samozřejmě rád pomáhám dětem i veřejnoprávní televizi, ale musím říct, že ta újma na zdraví, kterou mě to každý rok stojí, tak je velká. Samozřejmě, že bych radši byl doma a promrskával svou zákonitou manželku a své zákonité sousedky, ale už jsem se rozhod. Dělám to potřetí. A samozřejmě doufám, že se mi nebude plést jazyk. Tady jsem zatím chybu ještě neudělal, tak třeba to dopadne dobře no. S Marcelou Augustovou jsme si na sebe zvykli a program doufám... Já nevim. Je to nazýváno dvou a půlhodinová šou, já myslim, že trošku přestřelili. Já bych se spokojil se slovem pořad, jo. Aby si nenaběhli kritikům, tohle byla šou? Je tam vale zvučných jmen, jestli můžu udělat neplacenou reklamu?

Moderátor (Naděžda Hávová): Rozhodně.

Host (Tomáš Hanák): Tak od Lucie přes Annu K, Těžké Pokondry přes Olympik, Chinaski, Miro Žbirka, Pavel Šporcl, Ivan Hlas, Kocáb, Bengas to je romská skupina. To bude opravdu výjimečný zážitek, to jsem slyšel. Dara Rolins, Lenka Dusilová, Ivan Hlas, Pavel Liška ten bude také zpívat, ale s otazníkem. No a pak přijede samozřejmě ze zámoří, což je husarský kousek Georg Sanchez, což je Američan portorikánského původu, který proslul jednou jedinou skladbou a konečně se dostává živě i sem k nám. A pak ještě z ostravského studia Kryštof, Mňága Žďorb, Priznic, Rokenrol Band Marcela Woodmena atd. atd.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak, jak se Naďa ptala na to, jestli se na to nějak připravujete nebo, jestli čekáte na to, jak se to vyvine. Ono asi zákonitě musí nastat chaos. Libujete si v tom a nebo jste spíš člověk, který rád precizně všechno připraví dopředu?

Host (Tomáš Hanák): No, my jsme si zvykli na rádio Limonádový Joe a zvykli jsme si v divadle, že každé narušení zavedeného chodu je vítané, protože tím se otevírají brány k novým cestám, k nové improvizaci. Což bohužel zrovna v pořadu, kde všechno je na vteřiny spočítané a řekli nám, že po několika pořadech, které přetékaly půl hodiny do dalších, jako Lvi třeba, což je pro někoho příjemné, pro pracovníky televize asi ne, takže musíme být přesní. To znamená, že tam je čas velmi omezený. A my letos dokonce nebudeme mít čtecí zařízení, což je sice pomůcka, když to člověk může číst, ale teď to bude spatra. Takže já jsem zvědav, když ucítím možnost odbočit, byť by Marcela Augustová by povytáhla obočí až daleko před nos, tak jak to dopadne. Ale vona je to loteria. Je to dobrodružství, je to vlastně opravdu adrenalinový.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dovede si Tomáš Hanák vůbec ten večer, vy jste řekl takovej, takový dlouhý výčet těch osobností, které se tam objeví, dovede si to užít?

Host (Tomáš Hanák): Já vůbec, vůbec nebudu vědět, kdo zrovna hraje. Mně budou přilepovat spadlej mikrofon a budou mi strkat do ruky nějaký papíry napsány bezbrejlovým písmem. Tim myslim tak velkými písmeny, abych si nemusel kazit image před miliony diváků tím, že si nasadím brýle. Takže já z toho nebudu vědět nic a vzpamatuju se až cestou domů do lesů, kdy pojedu krokem stejně jako předchozí dva roky, těch osmdesát a budu si říkat, přežil jsi to, zaset to přežil a snad jste pomohli dětem.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak já bych nerad vás teď zaskočil, ale kolik by se muselo na konto Pomozte dětem letos vybrat, abyste prohrál sázku? Já jenom připomínám, že v těch uplynulých dvou ročnících jste se vždycky vsadil a vždycky prohrál nebo pokaždé.

Host (Tomáš Hanák): Vždycky prohrál. Tak ona je to taková vábnička. Samozřejmě je dobrý nahrávat těm lidem ať mě snášej na té obrazovce nebo ať mě nesnášej. Poprvé to bylo ostříhání dohola, což bylo příjemné. Podruhé to byla předpověď počasí, že jsem živě hlásil, což bylo úplně kouzelný. To byla minuta volnosti mezi kapkami deště a okluzními frontami a šipkami, které vůbec neznám, to bylo fakt napínavý.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže to byla odměna vlastně ta prohra?

Host (Tomáš Hanák): No, ano. Ale teďka, jak to dopadne, to nevim a já nechci tu sázku prozrazovat, protože by třeba někdo odjel ještě v pondělí večer dodělat něco na chalupu.

Moderátor (Naděžda Hávová): Povídali jsme si teď hodně dlouho o večeru České televize a o České televizi ještě jednou. Karel Smyzcek natočil třináctidílný seriál Místo nahoře. O čem bude?

Host (Tomáš Hanák): No je to téma, já jsem se docela dlouho zdráhal, protože jsem nechtěl do televizního seriálu, protože to je teda definitiva. To už opravdu, jé pane Hanák to jste vy, to jste todle...

Moderátor (Naděžda Hávová): Škatulka?

Host (Tomáš Hanák): Škatulka a nebo spíš jako už ztráta tváře definitivní, velká sledovanost a to je ...

Moderátor (Naděžda Hávová): A na co vás Karel Smyzcek tedy nalákal?

Host (Tomáš Hanák): No nalákal mě na prostředí, ve kterém se to odehrává a to je satelitní městečko, která mě vždycky fascinovala. Vlastně tím, že jsem si řikal, že to jsou vlastně rozmajzlý do šířky vlastně paneláky jen pro trošku střednější vrstvu. A tam se to odehrává ty vztahy a myslim, že si dal práci se scénářem. A já jsem tam samozřejmě proto, že jsem půvabný a charismatický muž, to myslim nikdo nemůže nic namítat proti tomu. Tak já tam hraju vlastně realitního manipulátora velmi bohatého, pro kterého nic není problém. Ovšem jakmile se zavřou dveře jeho domu, tak najednou má těch problémů fůry. A to jak vypadá navenek sebevědomej, žádnej problém, No Problem, tak se to pak na něj sype. Je to hezký. A vlastně s Mirkem Táborským a Simonou Stašovou a s dalšími, s Petrou Jungmanovou skvělou z Brna, to byla fakt radost, fakt radost.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když namátkou budeme jmenovat režiséry, v jejichž filmech jste hrál, Troška, Olmer, Chytilová, Renč, Vorel, Bočan, Marek, Brabec, nemáte chuť si tu režii někdy zkusit sám?

Host (Tomáš Hanák): Na druhou stranu kamery, myslíte, že bych se postavil? Nevím samozřejmě, že někdy mě to napadá, když třeba pracuju s nějakym mladym režisérem a už nějaký ty zkušenosti přece jen mám a řikám si v duchu, bože můj, proč tudle tu situaci nevyužije, proč to nenatočí takle, aby pro diváka to byl bonbónek třeba, aby to bylo zajímavější? Ale samozřejmě, že si to pak nechám pro sebe. Ale já musim teďka dodělat doma na zahradě nějaký věci ještě jo, ty vrátka tam vržou, takže režie až později.

Moderátor (Naděžda Hávová): Váš helecký, herecký kolega Václav Marhoul se právě teď na svůj filmový režijní debut chystá. Asi za měsíc byste měli v Hostivařských ateliérech začít natáčet Mazaného Filipa, původní hru divadla Sklep, kde hrajete Fila Marloua a byl jste v jeho kůži od premiéry v roce 86 už určitě stokrát. Nemáte z filmové adaptace trochu strach?

Host (Tomáš Hanák): No vono to bude doufám příjemná práce, jak při natáčení, protože se natáčí v Hostivařském ateliéru. Nevytáhneme paty ze zóny ateliéru. A je to vlastně metodami nebo způsoby, jako se točilo opravdu za Meka Friče. To znamená včetně zadních projekcí a tak, že se nasvítí herec tak, aby vypadal zajímavě tak, jak má a pak se to teprve sejme. A obsazení je hvězdné. S Vilmou Cibulkovou jako americkou herečkou hollywoodskou a Oldřich Kaiser a samozřejmě ten grunt celýho divadla Sklep tam bude, takže já se těšim. A myslim, že by to měla bejt taková, jako takovej bonbónek pro fajnšmekry, který maj rádi starší filmy. A samozřejmě tý zábavy doufám, jak verbální, tak jako nevim jak to říct obličejovo-situační tam bude snad taky dost. Těšim se. Už se těšim.

Moderátor (Vladimír Kroc): Prozraďte, jak se ta sedmá verze filmového scénáře, která se myslím bude realizovat, liší od divadelní hry?

Host (Tomáš Hanák): No, je vlastně propracovanější i co se týče jako příběhu. Protože já se musim přiznat, že jsem několik let, co jsme to hráli na divadle vlastně, ačkoli jsem Fil Marlou, tak jsem nevěděl vlastně pořádně, promiň Václave Marhoule, nevěděl jsem, o čem to je? A to jsem se tentokrát u filmové verze dozvěděl. Tak tam to sedí v té filmové verzi a samozřejmě to, co my jsme alternovali nebo lidi z divadla hráli tři až čtyři postavy, tak teď je rozděleno, opravdu každá hraje svou. V tom je to jiné.

Moderátor (Naděžda Hávová): Je s vámi Český rozhlas 1 Radiožurnál. Dnešním hostem Vladimíra Kroce a Naděždy Hávové je herec, moderátor, textař, sloupkař, producent a tak dál...

Host (Tomáš Hanák): Toho producenta vezměte zpět.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tomáš Hanák. Teď jsem se právě chtěla zeptat. Ano, ano. Víme, že, že jste měl producentskou společnost THA?

Host (Tomáš Hanák): No, já jsem jí spoluzaložil s přáteli, s Ondřejem Trojanem ze slavné již rodiny Trojanů a panem Jiřím Burdou.

Moderátor (Vladimír Kroc): Držitelem dvou Českých lvů.

Host (Tomáš Hanák): Ano, ano. A teda pan Burda ještě je nezískal, ale pan Trojan. A seděli jsme v hospodě Na paloučku v Nuslích a vymysleli jsme, že teda se do toho pustíme. Takže já jsem rotující prezident, ale mám nulový podíl na zisku. To je pro finanční úřad, aby věděl tohle, tahle informace. A jinak jsem pyšný, že THA vyrábí takový filmy, jako vyrábí. Jako Pupendo a všechny Hřebejkovy poslední filmy a teďka budou Želary. A vlastně ten slovenskej film ty Kruté radosti. Ale vážně, teď ne jako rotující prezident a producent říkám Kruté radosti, jděte se podívat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak jaká je ta role, já tomu pořád moc nerozumím.

Host (Tomáš Hanák): Toho producenta?

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste jako ozdoba té společnosti?

Host (Tomáš Hanák): Ano. Já, když je třeba, třeba něco urychlit na nějakém úřadu, tak jsem občas vyslán já, abych ty ženy tam v té podatelně zmámil.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak ostatně THA produkovalo třeba i právě film Cesta z města, kde jste hrál hlavní roli?

Host (Tomáš Hanák): Ano, ano.

Moderátor (Vladimír Kroc): Čím to, že aspoň to tak vypadá, že dnes, když někdo chce něco v českém filmu znamenat, tak s velkou pravděpodobností musel projít divadlem Sklep?

Host (Tomáš Hanák): No, tak to je zákonité, protože jsme ročník 57 a to byl obzvlášť silný ročník. Je to tím, že dvanáct let po válce vlastně došlo k takovému vzmachu a i ty vlastně, no to by bylo na genetickou vlastně přednášku, takže. Ne, myslim, že je to štěstí. A je to asi i trochu tim, že jsme to vždycky dělali trošičku jinak a jsme si ze všeho trošku dělali legraci a ono se to ve výsledku ukazuje jako jeden z nejzaručenějších způsobů, jak si zachovat chladnou hlavu a bejt normální. Takže možná proto. Ale nevim. Samozřejmě, že se k nám snažili vmísat i lidé, kteří chtěli jen mít razítko, že hráli jsme ve Sklepě a pak udělat kariéru, ale to se nevydařilo.

Moderátor (Naděžda Hávová): Prokoukli jste je včas?

Host (Tomáš Hanák): Hm.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy se angažujete i v politice. Naposledy spoluorganizováním protestu proti procesům s kubánskými disidenty a režimu Fidela Castra. Proč právě v tomhle směru?

Host (Tomáš Hanák): No, já musím říct, že už jsem se namočil do té charity, to my zabírá teda víc času, než skoro je mi libo, milo. A teďka s těmi disidenty proto, protože jsem strávil v dětství dva roky na Kubě, kde můj otec strojař pomáhal Fidelovi zachraňovat to, co po Američanech zbylo. Takže díky vlastně i mýmu otci, otče nezlob se, už není mezi námi. Tak, já jsem si říkal, ten Fidel se nadobro pomát a pokud ve svejch, já nevim kolik mu je, kolem osmdesáti?

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak nějak.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak nějak, no.

Host (Tomáš Hanák): Jako vlastně toleruje, že je možný, nebo spíš nařizuje, aby někdo dostal dvacet pět let. Člověk, kterýmu je, já nevim kolem pětašedesáti let, ty vedoucí toho disidentu, ty šéfové, tak je to neuvěřitelný. A navíc ta doba, kdy to bylo v průběhu té války v Iráku, jestli Fidel doufal, že to nebude mít takovej ohlas ve světě a nebo naopak jako výraz drzosti. Podivejte, támle bojujete s jednim, ale ten není poslední ten Saddám, ještě jsem tady já a dovolim si todle. Myslim, že vopravdu už to skončim, aby to nebyla politická, protože já se v tom nevyznám. Ale myslim, že by bylo krásný, kdyby Česká republika dokázala svými hlavami a ústy, která za ně mluví, říct jako skutečně todle nejde dál a Česká republika se na tom nebude podílet. To znamená cestovní agentury nesmějí zprostředkovávat cesty našich turistů na Kubu. Stejně tak podniky. Bude jim to stát v možné míře kompenzovat, ale není to možný. Ale bojim se, že ..

Moderátor (Naděžda Hávová): Na druhé straně stejně jako s Kubou, je to se Severní Koreou a s Čínou?

Host (Tomáš Hanák): Je, no. Co, co k tomu? No tak krok za krokem proboha. Uvidíme. Ale ta izolace jako stran informací je, je tak obrovská, že si nedovedu představit jako, co v Severní Koreji ví obyčejný člověk, že vůbec existuje jiná, jiný způsob života. Skutečně nevim.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste donedávna psal v Lidových novinách vlastně týden co týden takové fejetony, jestli to tak můžu nazvat. Proč jste s tím skončil? Protože už jste se vyčerpal?

Host (Tomáš Hanák): Tak myslim, že jsem se vyčerpal už po prvním týdnu. Tak myslim, že každý z nách má jako pár témat, která jsou jeho nejdůležitější. Já jsem se pak snažil to vlastně dělat tak, aby ty lidi především při čtení toho neusnuli. To, to jsem si stanovil jako cíl. Že pokud někde uvidím, že někdo přitom spí nebo mu padla hlava na prsa, tak že končím. Chtěl jsem skončit po půl roce, protože ten režim, vy to víte a novináři to vědí taky žurnalisté, že v pravidelném rytmu něco odevzdávat, ať je člověku špatně, ať se pohádá s manželkou nebo ať nespí, je ráno a já vim, že v sedm hodin to musim odeslat a mě ještě v pět hodin ráno nic nenapadlo a je to opravdu o žaludeční vředy. A bylo to strašný. A po půl roce jsem řek, nechte mě žít prosím. A voni řekli, to má takovej vohlas, pane Hanák, to nemůžete todle to. Takže jsem pokračoval dva roky vlastně. A ten den, kdy jsem konečně si prosadil svou, že skončím, byl vlastně jeden z největších v mém životě. Ani konec vojny nebyl takový. Ale musím říct, že asi zhruba ve třetině případů ten mozek eště se dokázal zmobilizovat a že ty prsty tam jen běhaly a že to byla rozkoš. Za to jsem vděčný.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tomáš Hanák vypadá jako pohodář, ale přitom nervák je to?

Host (Tomáš Hanák): Nervák je to každým coulem.

Moderátor (Naděžda Hávová): Mluvili jsme o režisérech, se kterými jste točil. Co říkáte tomu, co dnes dělají třeba Vít Olmer nebo Zdeněk Troška?

Host (Tomáš Hanák): To je, to je smutný, protože všichni víme, jak Olmer, jaký natočil krásný filmy. Ať Co je vám doktore, Jako jed, prostě to jsou vlastně skvosty kinematografie totalitního věku vlastně a fantastický. Já jsem s nim točil Bony a klid a byla to hrozně hezká práce. A nevim, čim to je, nevim, čim to je. Nechci mu sahat do svědomí, jestli je to... Třeba člověk se taky dostane do, do spirály, sám to na sobě pociťuje, že už poslední roky vydělávám víc. To znamená víc toho mám, všude mi blikaj světélka, jenže všechno je třeba opravovat. Všechno je třeba vozit někam a nebo si to doplňovat, protože to před rokem už nefunguje letos, nelze to připojit na to, co je letošní že jo. To znamená, že člověk vlastně musí vydělávat. To znamená, že režisér musí něco točit a to i v situaci, kdy vlastně ho nenapadá něco, co by vůbec jindy stálo za to. Takže možná i tohle je důvod.

Moderátor (Vladimír Kroc): To mi připomíná otázku, možná jste mi na ní už odpověděl, protože jste někde řekl, že vás hraní už moc nebaví. Chtěl jsem se zeptat, jestli je to póza?

Host (Tomáš Hanák): No to asi těžko budu přiznávat, že je to póza nebo to není póza. Ne. Mě to baví v divadle Sklep. Když už je to mírně zaběhlé, tak tam se skutečně těšim. Třeba představení Mlýny z vojenského prostředí podle Václava Havla jeho pradávné hry, kterou nám vylovil v době konjunktury svých her po roce 89. Jsme řekli, máte tam něco zastrčenýho a von trochu stydlivě vytáh tudletu hru Život před sebou. Tak to se těšim. Ale jít každý den na natáčení a nebýt si jist, jestli člověk vlastně splní požadavky nebo představy režiséra, kterýho chápu v tom, že chce mít ten svůj film co nejlepší, co nejhezčí. A teď mu tam přivedou herce, kterej vypadá úplně jinak, je oblečený úplně jinak, v dekoraci, kterou vlastně nikdy nechtěl a teď ještě promluví, pokud promluví teda pokud dokáže promluvit, pokud se naučil text. Takže já nechci nikomu kazit sabotovat práci, takže... A v tom musim říct, že s tim Karlem Smyzckem, kterej je trpělivej, velmi srdečnej, kterej jde říct připomínky herci bokem. A řekne třeba, nešlo by to udělat takle, zkus, jen to zkus. Tak to byl vlastně takovej lidskej přístup hezkej. Ale jinak mě to hraní fakt nebaví, ale peníze jsou za to šílený.

Moderátor (Naděžda Hávová): No ale tak to rozhodně není u toho moderování, které čeká na vás zrovna dneska večer. Co vás baví na moderování?

Host (Tomáš Hanák): Nic. Jedním slovem. Nicméně, abych použil slovo velmi populární, nicméně já fakt si myslim, že teďka, jak se nacházíme v té ekonomické situaci Česká republika, že máme všichni nebo většina ten střed máme o něco víc, než skutečně potřebujeme. Takže by bylo dobré, kdyby každý dokázal z toho košíku v tom megastóru nebo v tom něco vodhodit a říct třeba dětem, který tam šplhaj po tom vozíku říct, tohle tady necháme a ty peníze to někomu dáme.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když jsme mluvili na začátku vlastně vtom výčtu těch všech vašich povolání, která jste absolvoval než jste se dostal ke hraní, tak dovedete si představit, že byste se k něčemu uměl vrátit? Nebo že by vás to i bavilo, z toho, co jste dělával?

Host (Tomáš Hanák): No třeba nebyla by to práce vedoucího skladu nebo nějakýho referenta na odboru kultury, což bylo peklo. Ale jako zkušenost hezká s razítkováním. Ale třeba na těch rybničních hrázích kolem Jindřichova Hradce, myslim, že si dovedete představit, že to byly doby tak kouzelný. Jíst večer deputátní ryby, kachny a husy a jít do práce vlastně odpočívat. Teda odpočívat hlavou odpočívat, rukama dělat. Pak se jít vykoupat do rybníka. Vrátil bych se k lecčemus a dokonce vím, když stojím u šraněk tam u Berouna, tak vždycky koukám trošku závistivě na toho strojvedoucího, jak s tim cigárem je vykloněnej a tam ty pražce dělaj du-da, du-da. A já mediální tvář jedu dělat něco, co moc nechci no.

Moderátor (Naděžda Hávová): My bychom se také nejradši vrátili opět na začátek. Náš čas bohužel vypršel.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže vás už nebudeme zdržovat.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jsme na konci nám vyčleněné dnešní půlhodinky. Děkujeme, že jste přišel. Hostem pořadu Dva na jednoho byl Tomáš Hanák. Díky a na shledanou.

Host (Tomáš Hanák): Na shledanou večer.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ať se vám ten večer vydrží. No a... Jo ať prohrajete sázku, protože to bude znamenat, že zase vyberete ještě víc peněz než loni.

Host (Tomáš Hanák): Á děkuji vám.

Moderátor (Vladimír Kroc): Za týden přijde zpěvačka Lenka Dusilová.

Moderátor (Naděžda Hávová): Krásný zbytek velikonočního pondělí a příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu přejí Vladimír Kroc a Naděžda Hávová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.