Rozhovor s hercem Jaroslavem Duškem

1. říjen 2007
Dva na jednoho

Dobrý den. S prvním říjnem je tady čtyřicáté letošní vydání pořadu Dva na jednoho. U jeho poslechu vás vítají Naděžda Hávová a Vladimír Kroc. "Ten správný čas je teď," říká náš dnešní host, pedagog, herec, moderátor a režisér Jaroslav Dušek. Dobrý den. To se dá vykládat různě. Na co je ten správný čas teď?

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
Teď by bylo asi nejlepší popřát Jiřímu Suchému, protože teď jsem si vzpomněl, že má dneska narozeniny, jak jste řekli 1. října.

Vladimír KROC, moderátor:
Kolik 76?

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
Jiří Suchý, řekl bych, že je ročník 31.

Vladimír KROC, moderátor:
Semafor vás hodně ovlivnil a možná dřív, než jste si to uvědomoval, protože vy jste tam chodil za rodiči?

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
No, hlavně za tatínkem, který tam pracoval od začátku vlastně Semaforu a pracuje doteďka jako osvětlovač a maminka tam potom nastoupila, když jsme byli trošku už větší, pracovala v baru jako barmanka v Semaforu, tam nahoře ve starém Semaforu. A ovlivnilo mě to samozřejmě, protože já jsem tam chodil tak jako hlavně na ty zkoušky, mně se vždycky líbily zkoušky v divadle víc než potom inscenace a tam byla hezká atmosféra na zkouškách, to si tak pamatuju jako dítě.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
To je možná škoda, že diváci nemohou chodit na zkoušky, že by leckteré představení bylo třeba zábavnější.

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
Ono je to sen mnoha divadelníků autorů nebo režisérů, aby vlastně udělali představení, které by vypadalo jako zkouška, aby tam zůstala ta živost, taková ta jakoby náhoda, ta nepřipravenost, poněvadž to bývá na zkouškách ohromně zajímavý, když vzniká ten, to určité řešení nebo se zkouší varianta. Mě vždycky bavily varianty, mě bavilo, když se to mohlo zkusit jinak. Potom při tý inscenaci už tolik mě to nebaví, když se koukám na ten hotovej tvar.

Vladimír KROC, moderátor:
My tady máme připravený takový váš krátký životopis, nechci zdržovat, ale tak stručně.

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
Tak mi ho řekněte, ať vím, jak to se mnou je.

Vladimír KROC, moderátor:
Jaroslav Dušek se narodil 30. dubna 61 v Praze.

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
Ano.

Vladimír KROC, moderátor:
A já se chci zeptat, jestli trváte na tom, že to bylo ve znamení vola?

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
Já na tom vůbec netrvám.

Vladimír KROC, moderátor:
Ptám se proto, že jsem narozen 29. dubna a Naděžda 25. dubna, takže bychom byli s vámi v tom znamení. Vy jste to někde plácl, ne?

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
Já jsem znamení vola, ne, ne, já jsem to řekl proto, protože se pořád říká skopec místo beran a skopec je kastrovaný beran a já jsem chtěl jaksi ze solidarity s těmito berany označenými za skopci jsem poukázal na tuto nespravedlnost tím, že jsem se označil za znamení vola.

Vladimír KROC, moderátor:
Já jsem nenašel váš životopis, kde by nebyla určitá mezera, protože bylo psáno po gymnáziu leckde učil autorské herectví a jevištní improvizaci, dnes učí na FAMU, ale vy jste mezitím vystřídal několik vysokých škol, ale žádnou jste nedokončil.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Ale, Vláďo, ještě povězte, pane Dušku, jaké vysoké školy, protože to je pelmel nejrůznějších.

Vladimír KROC, moderátor:
Vždyť se na to ptám, Naďo.

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
Já jsem studoval krásné vysoké školy. No, nejdřív filozofickou fakultu, obor filozofie, politická ekonomie, poněvadž jsem byl naivní a netušil jsem tehdy úplně, co to znamená ta politická ekonomie a líbila se mi ta filozofie, tak to jsem zjistil, že to není úplně pro mě. Přestoupil jsem na obor divadelní a filmová věda, který nebyl otvírán každý rok, to bylo jednou za čtyři roky tehdy, pak se nějak otevřel asi po dvou letech, tak jsem tam přestoupil. Tam jsem byl také asi rok a půl, ale taky jsem najednou nějak cítil, že to není úplně to, po čem vlastně jsem toužil. Pak jsem přešel na matematickofyzikální fakultu na obor pravděpodobnost a matematická statistika.

Vladimír KROC, moderátor:
A potom jste toužil?

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
Po tom jsem ..., na gymnáziu jsem se právě rozhodoval, protože jsem byl dobrým matematikem a učitelé matematiky jaksi mě ponoukali, že bych měl tu matematiku studovat, tak jsem se tehdy rozhodoval, kam vlastně půjdu. Já jsem původně taky dělal zkoušky na DAMU na herectví, ale mě tam nevzali, protože prostě, a právem. Oni měli dojem, že nemám ten správný talent pro to divadlo tak, jak by mělo být, a to mají pravdu, já opravdu tento talent jako nemám pro takové to divadlo, které vlastně se vyučuje na té škole.

Vladimír KROC, moderátor:
A zase by bylo zajímavé vás vidět v roli třeba Krále Leara.

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
Zajímavé. Nevím, jestli by to bylo zajímavé, prostě vím, že nemůžu v takovém divadle fungovat, jo, že jsem nějakým způsobem založenej jinak. A potom jsem ještě chvilku studoval dálkově dramaturgii na DAMU a u Vyskočila katedru autorské výchovy a pedagogiky, jenomže já jsem potom nic nedokončil, protože už jsem, už jsem nějak nechtěl jakoby ztrácet čas tím, že musím odpovídat na otázky, které jsou předem dány a odpovědi jsou také předem dány a já to jenom jako se musím naučit vlastně zpaměti a povídat to, tak mně se začlo zdát, že tam je spousta předmětů, který mě fakt nezajímaj.

Vladimír KROC, moderátor:
Tak já navážu, právě hodně ovlivněn Nedivadlem Ivana Vyskočila, jehož byl asistentem. V roce devadesát, tedy 1981 založil společně s Janem Bornou Divadlo Vizita. Populární je jeho představení podle knihy Miguela Ruize vycházející z moudrosti starých Toltéků Čtyři dohody. Je autorem libreta Opery La Serra a cenou Alfreda Radoka ověnčeného Nagana, což je taky opera.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Jaroslav Dušek hrál v nejrůznějších filmech Pražská pětka, Kouř, Pelíšky, Musíme si pomáhat, Pupendo, Divoké včely, Želary, Horem pádem, Mazaný Filip, Šílení, Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí, Do blba. V televizi třikrát uváděl ceremoniál předávání filmových cen Českých lvů, s Janem Krausem mystifikoval v seriálu Taxi, prosím. Na stanici Český rozhlas 2 Praha uvádí rozhlasový pořad Duše "K". Je ženatý. Manželka Iveta je taky herečka a můžete je společně vidět v představení Čtyři polohy a jedna Vesna a děti se jmenují Martin a Agáta.

Vladimír KROC, moderátor:
A ještě máte vnoučata.

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
A už mám taky vnoučata dvě Tatianu a Tobiáše.

Vladimír KROC, moderátor:
Duše "K", rozhlasový pořad, mimochodem dnes točíte, vy si rád hrajete s češtinou, se slovy, má to ještě jiný význam než to jméno?

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
No, duše "K", jako že to je Dušek, to je já, a to duše "K", ta zkratka, když je to velké "K", tak my si to pro sebe vykládáme jako duše kosmu, my zkoumáme kosmos ze všech různých úhlů, proto hosty toho pořadu bývají vědci a badatelé. A mě to zajímá povídat si s vědci, protože se mi líbí takový ten zvláštní pohyb té vědy, která chce vyslovit něco neochvějného, něco konečného, nějakou pravdu, a přesto pořád se to mění i v té vědě, vždycky narazí na to, že to vlastně je jinak, a mně se to hrozně líbí, jak se to pořád posouvá, jak je to pořád jinak, jak se objevují nové a nové objevy, které ty staré nějakým způsobem vlastně negují a tenhle ten vnitřní pohyb vědy je pro mě poutavý.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
A je to, má to něco společného třeba i se životem člověka, je na tom život člověka podobně?

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
Je na tom člověk a život člověka a život ve vesmíru velmi podobně, protože vlastně celý život člověk postupně se prokousává skrz různé závoje a nakonec zjistí, což teda uvidíme, jak to bude nakonec, že to všechno bylo jinak, a to se mi hrozně líbí. Proto totiž pohádky začínají slovy "bylo nebylo", protože pohádka nás neustále učí od dětství, že věci jsou i nejsou, že jsou i něčím jiným, než my si myslíme, tak je tam vždycky "bylo nebylo" a takhle je to i s životem.

Vladimír KROC, moderátor:
Teď jste mi trošičku vzal vítr z plachet, protože jsem chtěl hned reagovat na to, že jste řekl, že si rád povídáte s vědci. Na druhou stranu jezdíte na taková setkání, kde se chodí po řeřavém uhlí, což mi tak, přiznám se, nejde tak úplně dohromady, ale vy jste teď naznačil, že ...

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
Já bych rád s těmi vědci tam šel někdy, kdyby ...

Vladimír KROC, moderátor:
A jak oni se na vás dívají, kdybyste řekl některému ze svých hostů: "Pojďte se mnou, přejdeme si oheň bosou nohou."

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
Já nevím, jak se dívají, no.

Vladimír KROC, moderátor:
Co vás to napadlo? Proč jste se k tomu dostal nebo jak?

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
Já jsem poprvé šel v roce 91 hned, když to tak jako se tady objevilo po té revoluci sametové, tak také sem přišly skupiny lidí, kteří pořádali chození po žhavých uhlících. A já jsem s jednou z těch skupin šel v 91. roce a mně to tak jakoby zvláštně změnilo život, že jsem přestal vlastně používat léky od té doby, přestal jsem chodit k lékaři, řekl jsem si, že musím ty věci zvládnout sám, když jsem zvládl přejít přes ten oheň, tak zvládnu nějaké nachlazení nebo něco takového a od té doby jsem opravdu nepoužil chemický lék, vlastně šestnáct let je to. A teď jsem začal chodit zase po těch uhlících asi před dvěma lety. Po takové pauze jsem najednou si říkal, že to zkusím a protože ten člověk, ten Mirek Kašpar, který to pořádá, je mimořádný chlapík, hodně příjemná osoba, a nějak jsme tak jako navzájem zjistili, že jsme nějak naladěni příjemně, tak pravidelněji tam k němu jezdím a účastním se těch akcí, které nespočívají jenom v tom, že přejdete přes žhavé uhlíky. To je jenom jako část té akce. Tam je podstatné, že se sejde padesát lidí z různých koutů republiky, různého věku, různého sociálního zařazení, i někteří vědci a badatelé, a ti se sejdou na tomto zvláštním víkendu a vyměňují si tam zkušenost, povídají si.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
A o čem to je, je to o překonávání hranic nebo je to určitá forma meditace nebo ...?

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
No, pro každého je to o něčem jiném, každý má nějaký jiný akcept, ale rozhodně je to o poznávání určitého omezení, které vzniká v naší mysli.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
A ještě mi řekněte, pane Dušku, jak vypadají chodidla Jaroslava Duška po takovém víkendu?

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
Moje vypadají zatím bezchybně. Já jsem šel asi sedmkrát za život a já to procházím jakoby ..., maximálně mám někdy takovou načervenalou tečku na chodidle.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Žádné puchýře?

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
Ne, to ne, puchýře zatím jsem neměl.

Vladimír KROC, moderátor:
Vaše představení, které je velmi populární, Čtyři dohody. Slyšel jsem na to názor, že spíš než divadelní představení je to svým způsobem kázání. Co vy na to?

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
Já na to nic. To, ať si každej kouká, jak chce. Někdo může říct, že je to blbost, někdo může říct, že je to vynikající, někdo řekne, že konečně to je to, co chtěl vidět, někdo řekne, že to je prostě kázání odporný, nebo školení dokonce.

Vladimír KROC, moderátor:
Tak já jsem to nemyslel, nebo aspoň jsem to pochopil tak, že to není v negativním slova smyslu.

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
No, tak já jenom říkám, že ať každej na to kouká prostě po svým. Někomu se to kázání může líbit. Já se tím nezabývám, jo. Já jdu hrát na jeviště něco, co mě baví, něco, co prostě jaksi souvisí s nějakým mým srdcem, je to ze srdce hráno, tak to jdu hrát.

Vladimír KROC, moderátor:
Teď navazujete Světem Toltéků, ...

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
No.

Vladimír KROC, moderátor:
... což je další představení nové. Jakým způsobem to souvisí se Čtyřmi dohodami?

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
To navazuje. To je vlastně ..., Čtyři dohody vycházejí z toltéckého pojetí světa nebo z toltéckého učení a o tom Světě Toltéků můžete povídat dlouze, týden, protože na to existuje tady už hodně knih taky v Čechách, a ty jsou vesměs velice zajímavé. A my, protože s klukama, s Pjérem la Šé´zem a s Alanem Vitoušem prostě pokračujeme v tom bádání ve světě Toltéků, líbí se nám tento výlet, tak jsme udělali další představení, který se teda jmenuje Svět Toltéků, ale v podstatě se to zabývá těmi principy, ze který vycházejí Čtyři dohody. Je to kroužení okolo téhož z různých úhlů a zabrousíme do takových jako různých končin, ale mohlo by se to ..., my to zatím hrajeme dost improvizovaně. Svět Toltéků se zatím hraje tak, že každá repríza byla jiná, protože hrajeme prostě podle momentální inspirace, procházíme tím světem Toltéků tak, jak zrovna nás to napadá.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
A teď jste přišel s úplně novým zajímavým projektem, ve kterém se propojuje svět slyšících a neslyšících v inscenaci knihy Richarda Bacha Jonathan Livingston Racek. Čí to byl nápad?

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
Toho Racka chtěla dělat Jitka Sedláčková z Malého Nosticova divadla, jo, ta, která to tam provozuje. A ona měla vizi, ať to zdramatizuju. Přinesla mi Racka, abych to zdramatizoval, já jsem si to přečetl a říkal jsem jí: "To je tak krásný text, že bych ho nechal tak, jak je, já ho zdramatizovat neumím, takže bych to nedělal. Nemám k tomu klíč prostě nějakej režijní nebo dramatickej." Tak to tak zůstalo ležet ladem a já uvádívám pravidelně Tříkrálový večer pro neslyšící a sluchově postižené v Divadle ABC, asi už šest let to tak dělám. A tam jsme si povídali 6. ledna s Naďou Dingovou, což ona je, myslím, předsedkyně České komory tlumočníků do znakového jazyka, a ona si tak jako povzdechla, že divadla málo s nimi spolupracují a že pro ty neslyšící je to škoda, protože oni pak nemůžou do těch divadel chodit, že tam nejsou ti tlumočníci do znakového jazyka. A v tu chvíli mně se to zvláštním způsobem propojilo v hlavě a říkal jsem: "No, tak takhle uděláme toho Racka. Prostě někdo ho jenom přečte, ten text zůstane tak, jak je, ale herci budou neslyšící a vlastně diváci se budou dívat na to převedení do toho znakového jazyka, který je velmi zajímavý divadelně, jevištně," a v tu chvíli už to potom vlastně běželo jakoby samo, stačil tento nápad, takhle jsme se dohodli. Já jsem to říkal Jitce Sedláčkový, jestli s tím souhlasí. Jitka byla pro. Já jsem měl v duchu, jsem si už tak jakoby líčil na Ivanu Uhlířovou, co by četla toho Racka, to je taková ta dívka, co dostala loni Cenu Alfreda Radoka za objev roku nebo jak se to jmenuje. A my spolu děláme na Lávce představení Čtyři polohy a jedna Vesna, Ivanu znám dlouho a myslím si, že to je mimořádná osoba. Tak jsem ji oslovil. Ona byla pro a já jsem od začátku chtěl, aby ten příběh toho Racka, což je napsáno v mužském rodě jako příběh chlapce, toho Racka, tak já jsem od začátku chtěl, aby ten příběh hrály dívky, protože si myslím, že ten příběh je prostě o překonávání omezení, o cestě ke svobodě. A protože ženy právem jaksi mají takový určitý pocit, že byly dlouhou dobu omezeny a vycházejí z toho omezení, překonávají toto omezení, které jim muži velice schopně způsobili, tak se mi zdálo, že to téma k tomu patří, stejně jako se mi zdálo u těch neslyšících, že to je zase téma nějakého omezení, ze kterého oni vycházejí ven právě třeba díky tomu znakovému jazyku, který jim umožňuje komunikovat. A připadalo mi, že se tam sčítají tahle ta témata, že se to prostě násobí nějak metaforicky, tak jsme to takhle provedli. Takže to hrajou dvě úplně neslyšící dívky a jedna je slyšící, to je tlumočnice, která je takovým spojovacím článkem toho celého dění Kateřina Červinková Houšková a ty dvě neslyšící dívky Maruška Basovníková a Zuzka Hájková.

Vladimír KROC, moderátor:
Racek měl v Malém Nosticově divadle premiéru, tuším, někdy před deseti dny asi je to zhruba.

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
No.

Vladimír KROC, moderátor:
Jaká byla odezva, jak to přijali diváci?

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
Přijali to krásně, protože tam se sešli slyšící i neslyšící v divadle, což nebývá úplně zvykem, že je tam tolik neslyšících diváků. A hodně lidí vlastně to proplakalo, oni říkali, že vlastně celou dobu plakali, že jak to začlo, tak plakali. A byla tam třeba paní, která odcházela a plakala úplně, pořád brečela ještě, když šla domů. A Jitka Sedláčková se jí ptala, co se jí stalo, a ta paní říkala: "Víte, já jsem měla neslyšícího bratra před lety a on prožil život v úplné izolaci, vlastně se za něj všichni styděli a on byl považován za jako mentálně postiženého a vlastně byl tak jako odstaven. Tak prožil takový život někde zavřenej vlastně." A dneska, když viděla to představení, viděla to, jakým způsobem neslyšící se prezentují, jak mohou žít životy už úplně jiné, tak ta paní plakala, protože říkala, kdyby ten bratr žil dneska, tak by žil úplně jinej život.

Vladimír KROC, moderátor:
Tak to byla Radůza. Posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál, pořad Dva na jednoho dnes s Jaroslavem Duškem. Mimochodem, Naďo, já jsem slíbil, že ti dám slovo a teď mě napadlo, rušilo vás někdy, že, totiž uvědomil jsem si, když jsme hledali vaše jméno ve vyhledávači, tak nám tam hodně naskakoval jiný Dušek, ten odborář železniční, asi si vás nepletou?

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
No, jednou mi volali novináři, nevím, jak se to podařilo, a chtěli po mě vyjádření k nějaké stávce strojvůdců.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Vy jste jim mohl zavařit.

Vladimír KROC, moderátor:
Dal jste jim ho?

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
Já jsem měl ohromné pokušení ve mně zahlodalo, že bych se choval, že jsem ten Jaromír teda a že bych něco řekl, jako ať jdou prostě ti strojvůdci do hajzlu nebo takovýho něco, a pak jsem si říkal, že to teda neřeknu. Pak jsem oznámil tomu novináři, že to teda je někdo jiný, že se dovolal někam jinam. A jednou si mě spletl Olbram Zoubek, a to se mi hodně líbilo, že mi zazvonil telefon a tam se ozvalo: "Dobrý den, tady Olbram Zoubek." A já jsem se nikdy s Olbramem Zoubkem nepotkal, ale tak se mi to zalíbilo, že mi volá Olbram Zoubek a říkal jsem si: "Co asi bude chtít Olbram Zoubek." Tak jsem tak napjatě vyčkával a on říkal: "Prosím vás, tak my bychom to zabalili ty sochy do toho igelitu, jestli byste si to mohl teda naložit." A já jsem mu říkal: "Vy si mě asi s někým pletete." A on říkal: "Potřebuju do Mnichova odvézt sochy." A já jsem říkal: "Nevím, kdo vám dal moje číslo, ale já strašně rád bych vám, pane Zoubku, odvezl sochy do Mnichova, ale nemám na to auto prostě, nedovedu to." To se mi strašně líbilo, že jak tak rychle ten život to vždycky vyčistí to očekávání, že jo?

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Pojďme ještě zpátky k vaší tvorbě. Vy jste teď nedávno dotočil televizní komedii Kukačky. O čem bude?

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
No, to se nesmí prozradit. To je taková komedie, to by byla škoda. Je to krátká komedie, je to o kukačkách a natočila to Zuzana Zemanová a to je taková malinkatá věc a mně se líbil ten scénář a líbila se mi Zuzka Zemanová, když jsme se setkali a ona mě oslovila a hned jsem jí zatáhl na žhavé uhlíky a Zuzana je také pěkně přešla i s panem kameramanem Krejčíkem.

Vladimír KROC, moderátor:
Jak to, že jsme vás ještě nezahlédli v žádném televizním seriálu nebo jsme nepozorní diváci?

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
Protože vystupuji pod jinými jmény a v maskách?

Vladimír KROC, moderátor:
Ne, máte takovou zásadu, že se nezúčastníte takovéhle série?

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
Nemám takovouhle zásadu, že bych jakoby se nezúčastnil v žádném případě seriálu, ale v podstatě zatím nenastala v mém životě situace nebo takový seriál, že by mě to lákalo. Mně se tam nechce z toho důvodu právě, že bych rád spíš se koncentroval na věci, o kterých se domnívám, že má smysl do nich dávat energii a oni taky tu energii vracej. A pak jsou prostě věci, o kterých se domnívám já jen tak jako zvenku, že by mi to tu energii kradlo a že ta práce je trochu letmá, jo, trošku rychlá a já jsem, čím jsem starší, tím méně se mi chce dělat ty věci jen tak jako narychlo, jenom tak hop sem, hop tam, takže se mi do těch seriálů nechce, protože prostě jenom časový rozměr toho, jak se natáčí, vám napoví, že se musí točit rychle a že není čas na nějaké velké zkoumání tam věcí a mně to připadá, že prostě to cenu nemá. Ale já ty seriály ani neznám, víte, protože já jsem vyřadil televizi ze svého života před lety, takže se na ni nekoukám, takže ani nevím, co vlastně jaký to ve výsledku je. Třeba je to pěkný. Já se na to nekoukám.

Vladimír KROC, moderátor:
Posloucháte rozhlas?

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
Velice málo, v autě, když jezdím autem, ale já moc autem zase taky nejezdím, protože vyřazuju auto ze svýho života. Takže, když už jedu autem, tak se stává, že poslouchám, zrovna tady vaší stanici poslouchám.

Vladimír KROC, moderátor:
A to všechno se přihodí člověku potom, co se projde po žhavém uhlí, ...

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
Ano.

Vladimír KROC, moderátor:
... že vypustí třeba i mobilní telefon a tak dále?

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
No, ne, takže to omezujete. Ono se to vypouští špatně, protože to už bych se musel odstěhovat někam na tu Aljašku nebo já nevím kam, ...

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
A je možný, že k tomu taky jednou dospějete?

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
To nevím. Možný to je. Já mám kamarádku, ta teďka zrovna je v Himalájích, tý se změnil život, pobyt v Himalájích a ona teďka žije na Kostarice, ona se odstěhovala na Kostariku a žijou s šedesáti lidmi v Kostarice ve vesnici v pralese, žijou jako kmen, jsou to Evropani, jsou to lidi, který se tam jako všichni přistěhovali na tu Kostariku, ona je jediná Češka tam. Jejich vesnice se jmenuje Pačamama, což je v indiánském jazyce Matka země. A už za nima začli chodit indiáni, protože oni tam žijou už asi devět let takhle a už indiáni je začli respektovat a přicházejí za nima je učit. Takže se třeba může stát, že se vypravím na Kostariku tady za Kateřinou a zůstanu tam v kmeni nějakou dobu.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Pačamama.

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
Ano.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Jak se fotografuje naděje, pane Dušku, a teď se ptám proto, protože jste se zúčastnil charitativního projektu, kdy jsem měl vyfotit naději. Povězte nám k tomu něco?

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
Takovým bakelitovým foťákem. Dali mi takový foťák jako na jedno použití nebo jak to je.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
A jak vypadá pak ten smínek?

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
To je, ten byl vidět někde na Internetu. Vypadá snad normálně jako fotka. Ale já neumím fotit nebo nějak nefotím nějak, tohle to bylo prostě, že mě oslovili ti pořadatelé, že se to týkalo charitativní akce, že ty peníze potom mají jít na děti s poruchou krvetvorby, no, tak prostě jsem vzal právě na ty žhavé uhlíky jsem to vzal a tam jsem fotil tu naději, protože jsem si říkal, že to by mohlo tematicky zase spolu souviset přechod přes ten oheň s nějakou nadějí, tak jsem tam dělal fotografie a jedna z nich teda byla daná do té aukce.

Vladimír KROC, moderátor:
Možná, kdybyste se vyfotil tady s kolegyní Hávovou, tak to je taky naděje.

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
Taky naděje.

Vladimír KROC, moderátor:
Když jste mluvil o tom Internetu www.izurnal.cz, my tam se zaobíráme od rána otázkou, jestli naši posluchači, a teď se ptám Jaroslava Duška, souhlasíte s názorem vědců, že vzdělanost mladých lidí v Česku klesá?

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
Já vůbec nevím. Já tohle to nedovedu posoudit. Museli bychom vytyčit nějaké parametry, co se myslí slovem vzdělanost. Muselo by se asi říct, co se tím míní.

Vladimír KROC, moderátor:
Tak, když bych to úplně změnil tu otázku, máte pocit, že populace blbne?

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
Ne, já si myslím, že populace se mění a že ta změna je tak rychlá, protože ty změny, které teďka probíhají, jsou tak rychlý, že se obtížně vlastně uchopujou nějakejma takovejhlema měřeníma. A mladí lidé prostě jsou jiní. Mají jinej akcent, jestli z hlediska starých lidí možná vzniká dojem, že jako toho vědí míň nebo že nezvládají ty znalosti, které měli ti staří, ale ti mladí se vás zase zeptají na spoustu věcí, položej vám pár otázek a vy zjistíte, že to vůbec jste nečetl, že to neznáte, to zase znaj oni, takže nedovedu ..., řekl bych, že se to mění, že se mění akcent, mění se zájem, ale samozřejmě jako takový to práce na sobě, ta vnitřní práce, která by měla být hlavním cílem vůbec každého člověka, tak ta možná je tou školou a těmi všemi vzdělávacími středisky spíš zastřena, jo, takže ono to potom tam může vyvolávat určité takové skluzy, že ten člověk se potom k tomu dostane třeba pozdějc v životě, protože mezitím se věnuje spoustě zajímavých věcí, které nám tady ten svět nabízí, aktivit. Mladí mohou začít podnikat dneska už přes Internet, že jo, v nějakém dětském věku a už mají ohromné firmy a jsou z nich boháči takoví závratní, takže žijou úplně nějakým jiným způsobem. Já si myslím, že se to spíš rozrůzňuje, individualizuje a že se to velice mění, takhle bych to řekl. Ale jestli jsou méně vzdělaní, to nevím.

Vladimír KROC, moderátor:
Kdybychom vás chtěli vidět co nejvíc jako Jaroslava Duška, jakou máme příležitost? Nejspíš zajít tedy ...

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
Dneska Svět Toltéků v Klubu Lávka, dneska hrajeme.

Vladimír KROC, moderátor:
To je pozvánka a to už se loučíme. Děkujeme za to, že jste přišel sem k nám do studia Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu.

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
Prosím. Také děkuji za pozvání.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Herce a improvizátora Jaroslava Duška zpovídali Vladimír Kroc a Naděžda Hávová.

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
Je to pravda.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
A za týden si budeme povídat s hercem Petrem Čtvrtníčkem. Mimochodem ...

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
Ale beze mě, to já tady nebudu.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
A nechcete mu něco vzkázat?

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
Já bych rád se Čtvrtníčkem si popovídal, toho mám rád.

Vladimír KROC, moderátor:
Tak mu vzkažte nějakou otázku, my mu ji vyřídíme.

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
Je to pravda, Petře, že jsi se opravdu ostříhal dohola?

Vladimír KROC, moderátor:
Jaroslav Dušek. Na shledanou.

Jaroslav DUŠEK, pedagog, herec, moderátor, režisér:
Na shledanou.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON I.T., s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: vlk , nah