Rozhovor s hercem Jakubem Prachařem

Jakub PRACHAŘ, herec:
Dobrý den.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Jakub Prachař se narodil před třiadvaceti lety v Praze. Jeho matka je herečka Dana Batulková a otec herec David Prachař. Jakub vystudoval gymnázium a už má skoro za sebou DAMU. Možná si ho pamatujete jako moderátora pořadu Letadlo a jestli ne, tak ho nejspíš znáte z filmu Milenci a vrazi anebo z pohádek Poklad na Sovím hrádku a Království potoků anebo možná z televizních seriálů Bazén, Horákovi, Ulice. Jakub Prachař není ženatý, děti také ještě nemá, ale zato má kapelu, a ta se jmenuje Nightwork.

Vladimír KROC, moderátor:
Kejklíři, cirkusáci, herci a loutkoherci míří na pražskou Letnou, kde dnes začíná festival Letní Letná, no, a vy tam nebudete chybět, ve středu a ve čtvrtek, pokud se nepletu. Vás tam můžeme vidět v inscenaci, která se jmenuje Mistr a žák a nese podtitul "recyklovaná asijská commedia dell´arte á la Tarantino". No, to by zasloužilo možná vysvětlení, co si pod tím máme představit.

Jakub PRACHAŘ, herec:
Já jsem se bál toho, že to bude chtít někdo vysvětlit. Já jsem myslel, že právě tímhle tím to všechno obejdu. Totiž teďko přišel do kin novej film, že jo, Tarantinův, kterej jsme všichni viděli, mně se teda nelíbil, Auto zabiják, a režiséři nějak se toho hrozně chytli, takže jsou tam, řekl bych, že ten Tarantino je tam jakoby lehce citovanej, ale jinak recyklovaná asijská commedia dell´arte, commedia dell´arte to určitě je a řekl bych spíš jako s prvkama pohybovejma, co se týče bojovýho umění a tak. Takže je to takovej zvláštní tvar, o kterým vlastně nevím, co víc bych řekl.

Vladimír KROC, moderátor:
Ale víte, že je to možná tak zamlžené teď, že člověku nezbývá nic jiného, než se jít prostě podívat.

Jakub PRACHAŘ, herec:
No, to je jediná možnost, jak zjistit, co to vlastně je, protože já sám to nevím. Ono když to dva měsíce zkoušíte, tak potom už vůbec nic nevíte.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Vy říkáte, že se režiséři inscenací Mistr a žák inspirovali Quentinem Tarantinem. On je docela proslulý tím, že v jeho filmech teče krev proudem. Mistr a žák taky?

Jakub PRACHAŘ, herec:
Tady krev neteče. Měli jsme, říkali jsme si, že by nebylo špatný, aby tam trošku tekla, nakonec jsme si řekli, že si nebudeme špinit /nesrozumitelné/, ono to potom klouže, když se to jako zašpiní tekutinou, takže, takže krev neteče, ale násilí tam, myslím, je, ale takový jako pěkný.

Vladimír KROC, moderátor:
Pěkný násilí, tak to je ještě čím dál víc zajímavější. Režisér inscenace Lukáš Trpišovský ten slibuje, ocituji ho: "Diváci se mohou těšit na vynikající fyzické výkony Rostislava Nováka a Martina Vraného, komické improvizaci Jiřího Kohouta a pěvecký a hudební talent Jakuba Prachaře."

Jakub PRACHAŘ, herec:
No, tak napsali to takhle vzletně, ale takhle, ten režisér, režiséři jsou vlastně dva. To je Martin Kukučka a Trpišák, ti právě mají tu značku SKUTR, takže tyhle ty to dělaj. A je pravda, že Rosťa Novák, kluci tam tak skáčou, protože s náma spolupracoval jeden kluk, jmenuje se P.T., já neznám jeho jméno, vím jenom, že je to P.T. a je to vicemistr Evropy ve Wushu, což jsou takový ty shaolinský jakoby ty ..., takže ten s náma spolupracoval.

Vladimír KROC, moderátor:
Počkejte, teď jsem se ztratil, Wushu co to je?

Jakub PRACHAŘ, herec:
No, Wushu, to dělaj mniši v shaolinskejch klášterech, to je takový jako čínský bojový umění.

Vladimír KROC, moderátor:
Aha.

Jakub PRACHAŘ, herec:
On mi to vysvětloval, ale já tomu nerozumím, tak těch větví nějak se to ...

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Takže Rosťa Novák a Martin Vraný ve Wushu jsou teďka zdatní?

Jakub PRACHAŘ, herec:
Teď jsou zdatný, protože Martin Vraný, on je tanečník vlastně z Lince, on tančí v divadle zemským v Linci a tam on kombinuje vlastně klasickej balet s těma bojovýma uměníma, s /nesrozumitelné/, a tak podobně, takže ten přišel už jako zdatnej. A teďko Rosťa se to všecko učil, já teda s nima, mně to moc nešlo, ale bavilo mě to samozřejmě. Takže Rosťa je jako dobrej, ten je dobrej. Já furt padám někde na hlavu, ale je to zábavný no.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Ono je prý představení vhodné i pro ty, kdo nevládnou češtinou. Takže Mistr a žák je spíš pantomima?

Jakub PRACHAŘ, herec:
Tak není to pantomima. Ten text tam samozřejmě nějakej je, ale nepřevažuje. Tam převažuje pohyb a takový, řekl bych, hudebně vizuální plochy.

Vladimír KROC, moderátor:
Ono to bude mít na té Letní Letné premiéru. To jste speciálně dělali právě pro Letnou?

Jakub PRACHAŘ, herec:
No, vlastně to vzniklo jako takovej prázdninovej projekt pro Letní Letnou. Pak ještě jedeme vlastně do Polska jednatřicátýho někam na sever k moři hrát. No, a potom, protože Martin Vraný zase přes celou sezónu je v Linci, tak se to zakonzervuje a příští prázdniny bysme zase někam vyjeli. Včera jsme v hospodě zrovna přemejšleli o tom, že bysme někde koupili nějakej stan a jezdili tak jako kočovně ty prázdniny, ale to se ještě uvidí, jak to dopadne.

Vladimír KROC, moderátor:
Nepřipadá vám to příliš idealistické, protože asi je to dost složité taková věc?

Jakub PRACHAŘ, herec:
No, tak ono je to hodně složitý, ale když člověk u toho piva sedí, tak je to hrozně jednoduchý.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Wushu, to mě zaujalo. Vláďo, mohli bysme to vyzkoušet někdy.

Jakub PRACHAŘ, herec:
No, no.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Jsou dva dny před premiérou, Jakube, ještě zkoušíte, rozcvičujete tělo?

Jakub PRACHAŘ, herec:
Zkoušíme. Teď já se vracím tady, až skončíme rozhovor, tak já jedu zase zpátky tam poskakovat a teď to tam všechno montujem. Dneska jsme přijeli právě na Letnou, tak ve stanu všechno stavíme a tak to připravujem, no.

Vladimír KROC, moderátor:
Ty seriály, které jsme zmínili na začátku, hlavně vás živí nebo vás baví?

Jakub PRACHAŘ, herec:
Tak živí mě to samozřejmě a baví mě vlastně taky. Ona je to taková práce, kde člověk častokrát nemusí moc přemejšlet, tak je to za prvý odpočinek, a za druhý, já jsem hrozně rád, že mám jakoby šanci před tou kamerou bejt, protože to člověka hrozně, hrozně se tam jakoby naučí takový ty technický věci, jako kde stát a kde nestát a kam přejít, kam nepřejít. Je to fakt takový jakoby řemeslný hodně.

Vladimír KROC, moderátor:
A třeba je to taky nejrychlejší cesta, ...

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
A když ..., promiň, Vláďo.

Vladimír KROC, moderátor:
... promiň, Naďo, k popularitě, ne?

Jakub PRACHAŘ, herec:
Tak to asi jo, to asi jo, ale ono to tak jakoby jde s tím, že když člověk do toho jde, tak já jsem o tom nějak nepřemejšlel. Teď, když jedu v metru, tak někdy to není úplně jako nejveselejší, ale to bohužel.

Vladimír KROC, moderátor:
Neříkejte, že vás to netěší, nedělá dobře.

Jakub PRACHAŘ, herec:
No, když poprvý se mi to stávalo, tak mě to těšilo, ale ono potom, když je to takový ..., tak on člověk ani už to nevnímá, že je to něco nenormálního a spíš to pak votravuje, ale to bohužel jde s tím a toho se člověk nezbaví.

Vladimír KROC, moderátor:
Pak když přijdete do Polska a lidi se za vámi neotáčejí, nejste z toho nervózní?

Jakub PRACHAŘ, herec:
No, to právě vůbec ne, to je nejlepší. Já jsem zjistil, jak je to srandovní, že vlastně za hodinu jsem z Prahy úplně neznámej člověk jakýmkoliv směrem z Český republiky, to je vždycky výborný, jak lidi vždycky chtěj, aby si ho každej ...

Vladimír KROC, moderátor:
To je dobrý měřítko.

Jakub PRACHAŘ, herec:
... vážil a stačí hodina a půl v autě a nikdo si vás už za nic neváží, takže ono se to s tím herectvím musí tak brát s rezervou, no.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Nepletou se vám ty seriálové role?

Jakub PRACHAŘ, herec:
Ne, ne, ne, zatím ne ještě, zatím ne. Ale měl jsem takový, že jsem si tak přetahoval fóry z jednoho do druhýho, to už teď nedělám, teď jsem vlastně furt v Ulici, ale tak jsem měl někdy takový, že jsem si říkal, že třeba jsem si pletl jména těch kolegů, to je pravda, ale teď už se mi to nestává.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
A obavy z toho, že vás diváci budou mít jednou provždy zaškatulkovaného jako seriálového herce, může tohle být třeba i překážka pro filmové režiséry?

Jakub PRACHAŘ, herec:
Tak asi jo. Dřív to bylo úplně nemyslitelný, vlastně, třeba, já nevím, před osmi rokama dělat seriál, na to se všichni dívali, že je to něco upadlýho. Tak ...

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Teď už to dělaj všichni?

Jakub PRACHAŘ, herec:
Teď to v podstatě dělaj všichni. Ale já to tak nevnímám. Pro mě je to, mně to dává hroznou svobodu v tom, že já si pak můžu dělat vlastně divadlo jaký chci i zadarmo. Teď budeme dělat od Nového roku v Rubínu, kde fakt jako, když budu mít dvacet pět korun za představení, tak je to možná moc, takže to není ani na lístek domů, takže mně to dává svobodu v tom, že nemusím nikam do angažmá, protože ani nechci a není divadlo v Praze, který by mě vlastně bavilo, takže si můžu dělat svobodně tyhle projekty a tak. Takže jsem za to vlastně rád.

Vladimír KROC, moderátor:
Když vás poslouchám, vy hrozně rychle mluvíte. To máte po kom?

Jakub PRACHAŘ, herec:
To nevím. Já občas, když jsem nervózní, tak hodně mluvím.

Vladimír KROC, moderátor:
Neříkejte, že jste nervózní.

Jakub PRACHAŘ, herec:
Ne, já jsem furt nervózní. Já jsem po mámě takovej jako trémistickej, takže já potom já zrychluju mluvu a vždycky mi to trvá, ale já přísahám, že ke konci rozhovoru už budu mluvit úplně pomalu.

Vladimír KROC, moderátor:
Pojďme tedy zvolnit.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Dáme si muziku Nightwork?

Vladimír KROC, moderátor:
Tak jo.

písnička

Vladimír KROC, moderátor:
Tak teď jsem někomu ještě skočil do řeči. Posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál, pořad Dva na jednoho s Jakubem Prachařem. Teď jsme si pustili, předpokládám, že tady u nás to byla premiéra. Jmenuje se to Mája ta písnička?

Jakub PRACHAŘ, herec:
Ano, ano, ta se jmenuje Mája.

Vladimír KROC, moderátor:
Nightwork vlastně to, tuhle tu písničku zplodil tak jakoby mimoděk.

Jakub PRACHAŘ, herec:
No, to vzniklo na zvukový zkoušce. My jsme zkoušeli jenom mikrofony, jak nám hrajou do odposlechu a vznikl takovej voice band úplně náhodou a Vojta Dyk, právě zpěvák náš vymyslel tuhle tu melodii a do tý melodie doplnil ty slova, za který děkujem panu Rytířovi. No, a takhle to vzniklo, prostě šílená věc, ale ono vždycky, co je blbý, tak se nějak líbí, takže od tý doby my to hrajem, dokonce jsme na to udělali klip.

Vladimír KROC, moderátor:
Vy to musíte hrát zkrátka.

Jakub PRACHAŘ, herec:
My to musíme hrát, protože lidi na nás přijdou a celej ten koncert znuděně stojej a potom vlastně na konci chtěj slyšet jenom tuhle jednu písničku. Takže my máme fanoušky jedné písně, ale takovejch kapel bylo spousty, já se za to vůbec nestydím.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Neposílali jste včelku Máju Karlu Gottovi?

Jakub PRACHAŘ, herec:
Ne, neposílali. Dokonce byl nějakej nápad, že jsme ji měli zpívat na nějakejch narozeninách, tuším, ještě Karla Svobody, což jsme si tenkrát řekli, že by asi nebylo nejlepší. A vlastně tím, že vyšla deska a on potom zemřel, tak jsme i zvažovali, jestli to teda není hyenismus trochu, ale nakonec tam teda zůstala tahle ta naše píseň, no.

Vladimír KROC, moderátor:
Vznikl k tomu i klip?

Jakub PRACHAŘ, herec:
Vzniknul i klip po našem křestu za devatenáct minut a dvacet pět vteřin.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Tak to je možná rekord v kinematografii.

Jakub PRACHAŘ, herec:
Já nevím. Já myslím, že určitě byly ještě větší hrůzy, ale tohle je teda fakt příšerný. A my jsme řekli těm klukům z FAMU vlastně, že bysme chtěli natočit co nejhorší věc. Oni řekli, že je to úplně jednoduchý. Tak takovou /nesrozumitelné/ nalepili na zeď modrý plátno a my jsme tam už takový /nesrozumitelné/ předtím poskakovali. A pak jsme řekli, že chcem ty nejhrubější střihy, který jsou možný, v čemž nám taky vyhověli. A tenhle klip někdo pověsil na YouTube a tam to má jako hrozně stažení, je to nějak úspěšný, no. Vždycky nějak mám pocit, že čím ta věc je horší, tím je to úspěšnější.

Vladimír KROC, moderátor:
Jak daleko je kapela Nightwork s druhou deskou? Krátce poté, co jste na přelomu roku vydali svoje první cédéčko, hýřil lídr skupiny František Soukup optimismem, že v září bude druhé. Už točíte?

Jakub PRACHAŘ, herec:
No, to jsme hýřili všichni optimismem, ale ono by vlastně mohlo vzniknout, ale tohle první cédéčko v podstatě bylo vydaný náma nebo společností On Air, takže to druhý mělo vyjít taky takhle, ale oslovila nás firma, nebo neoslovila nás ještě, ale měli bysme teďko připravit nějakej materiál, kterej jim předáme, a oni řeknou, co s tím dál, takže se to celý pozdrží a uvidíme. No, když nás nevezmou, tak si to zase asi vydáme sami, no.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Ke kapele Nightwork se ještě vrátíme v závěru, zahrajem si další skladbu. Ale teď pojďme ke katedře alternativního a loutkového divadla. Jdu na to od lesa. Vy jste tam totiž záměrně přerušil studium. Proč?

Jakub PRACHAŘ, herec:
No, já jsem totiž vždycky, když bylo zkouškový období, tak na týhle škole je důležitý dostavit se jako k tý zkoušce, pak už se to nějak dá.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Ne mít ty vědomosti, ale dostavit se?

Jakub PRACHAŘ, herec:
Ale jo samozřejmě, že člověk musí znát spoustu věcí, ale důležitý je taky další věc dostavit se. No, a já proto, že jsem vždycky pracoval a nějak jsem se nedostavil, tak se to dostalo už do takovýho stádia to moje studium, že mi nezbývalo než přerušit, takže to takhle dopadlo.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Já jsem se dívala na webovou stránku divadla DISK, což je vlastně součást DAMU.

Jakub PRACHAŘ, herec:
Ano, ano.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
A tam se u vaší fotografie píše: "A chodí s námi vůbec na DAMU? Já mám dojem, že jsem ho tam letmo zahlédla, ale zrovna spal." Tak, Jakube, konec citace. Co vy na to?

Jakub PRACHAŘ, herec:
No, ne, to bylo, protože každej můj spolužák měl napsat takovou větu, jsme psali ke každý fotce o tom druhým něco.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Znáte autora?

Jakub PRACHAŘ, herec:
Neznám, to bylo anonymní, ale já možná vím, kdo to byl, ale ono je to jedno. Ono je to v podstatě pravda. No, tak já prvák jsem chodil poctivě, druhák, už to bylo takový horší. Ale potom to už se nějak jako zvrtlo. Ale třeba absolventský představení, ty jsem tam měl dvě. Je teda pravda, že to poslední, to už bylo hodně krutý, to se všem spolužákům zpětně omlouvám, ale takže jsem ty zásadní věci tam splnil. I když je pravda, totiž já to mám tak, že co mě nebaví, tak to nedělám, jenomže ono s tím člověk moc daleko nedojde, no, tak teď tam jdu zpátky. Budu zas chodit na šerm, že jo, budu chodit na pohyb, kde rostete jako strom a jako kámen, no, prostě ...

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
To jsou předměty.

Jakub PRACHAŘ, herec:
No, to jsou výborný věci, moc se na to těším.

Vladimír KROC, moderátor:
A proč jste si na DAMU vybral ke studiu zrovna katedru alternativního divadla?

Jakub PRACHAŘ, herec:
No, protože nějak ..., hlavně kvůli tomu, že tam byl Josef Krofta, protože myslím si, hlavně kvůli němu, protože on používá třeba v divadlech hodně muziku a to jeho divadlo vlastně se mi líbilo nebo jsem to znal trochu, ne moc, že on je ředitel Draku, takže jsem viděl jenom něco na videu, ale hlavně ten rok na DAMU jsem si řekl, že nějak se mi tam nechce tím, že tam byli vlastně rodiče oba dva, tak jsem si řekl, že vykročím jinou cestou a myslím, že jsem dobře udělal.

Vladimír KROC, moderátor:
Když jste se zmínil o rodičích, co tomu říkali, že jste si vybral herectví?

Jakub PRACHAŘ, herec:
No, tak máma řekla, že jsem blbec, že jo. S tátou jsem to nějak neprobíral. No, tak samozřejmě, že nebyli moc rádi. Oni vědí, jak to je vlastně někdy útrpný, ale tak zatím musím zaťukat, že se tak nějak to daří. A až se uvidí, co bude dál. Až to nepůjde, tak budu dělat třeba něco jinýho, já nevím.

Vladimír KROC, moderátor:
Co třeba?

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Stavět stany?

Jakub PRACHAŘ, herec:
Třeba, no.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Stavět stany. Vy s mámou hrajete v Divadle Na Jezerce v představení Čočka nebo kaviár. Je to zábava hrát s mámou? Necítil jste před ní třeba na jevišti někdy trému nebo trapně?

Jakub PRACHAŘ, herec:
No, tak trému, tak trapně je mi vždycky, když hraju jako. Ale ono je jedno, jestli s mámou nebo bez ní. Ne, to ne, to mi zas tak trapně není. Ale není to tak hrozný. No, tak já jí znám, tak je to takový, že je to legrace, no, že ona hraje někoho jinýho, než je, tak je to takový vtipný jako, jak se přesvědčujem na tom jevišti, že jsme někdo jinej a ani jeden druhýmu nevěří, takže to je takhle.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
No, hlavně, že tomu věří diváci.

Jakub PRACHAŘ, herec:
No, tak to nevím. Já jsem se nikdy radši neptal.

Vladimír KROC, moderátor:
V seriálu Horákovi, jak mi řekla Naděžda, která nevynechá jediný díl, se potkáváte i s mladší sestrou. Je šikovná?

Jakub PRACHAŘ, herec:
No, ona je právě z nás nejšikovnější, ale hlavně nejchytřejší, protože řekla, že to nebude dělat, že to nevydělává, že je to k ničemu to povolání, řekla, že někdo to dělat nesmí z tý rodiny, což říkala, že bude ona, že bude právnička nebo chce bejt novinářka. Chytrá, chytrá holka.

Vladimír KROC, moderátor:
Kolik jí je?

Jakub PRACHAŘ, herec:
Třináct.

Vladimír KROC, moderátor:
Aha. A dáváte jí na tom place kapky?

Jakub PRACHAŘ, herec:
Ne, ne, ne, my jsme se potkali jenom párkrát. No, tak mě je vždycky trapný jí chválit, tak nic radši neříkám, no, aby nezpychla.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Užíváte si hraní? Kdy se, Jakube, může třeba herectví stát rutinou?

Jakub PRACHAŘ, herec:
No, tak když děláte s blbým režisérem v blbým divadle a blbou hru jako.

Vladimír KROC, moderátor:
Stává se vám to často?

Jakub PRACHAŘ, herec:
No, hrozbě bych byl nerad. Stalo se mi to vlastně jednou, dvakrát možná, ale právě tím, že to všechno bylo okolo tý školy a na tý škole ty věci vznikaly, tak se tohle to moc nestává, že by to člověka úplně nudilo, ale vím, že i jsou divadla, kde se tohle jakoby děje, do kterejch bych teda nikdy nechtěl. A vlastně právě proto si tak chci vybírat, dokavad mám tu svobodu, nemusím živit nikoho a mám vlastně práci ještě mimo, tak právě se chci vyvarovat tohohle toho, aby to byla rutina, no.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Když na webu zadáte vyladeno.cz a jméno Jakub Prachař, tak se dozvíte částečně i to, jakýma očima se náš dnešní host dívá na svět, protože na tuhle stránku lidi vyvěšují svoje krátká videa. Jakube, dá se říct, že je to takový krátký video blog?

Jakub PRACHAŘ, herec:
Takový krátký video blog. Já jsem měl za úkol tam natočit asi třicet videí, tak nejdřív se mi do toho nechtělo. Pak jsem teda řekl, že jo, tak jsem jako točil a komentoval a to. Ale myslím, že to není nijak jako zázračný. Neuměl bych bejt asi jako dokumentarista, je to fakt složitý vybrat si, co zrovna člověk natočí a ještě k tomu jako ...

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
A o blogu normálním jste neuvažoval?

Jakub PRACHAŘ, herec:
No, to vůbec. Já vůbec nevím, jak se to dělá. Moje sestra, ta furt programuje něco v těch počítačích.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Tak ona vám ho založí.

Jakub PRACHAŘ, herec:
Ona mi ho založí. Ne, ne, ne, to mně by nebavilo tam doplňovat ty věci a musel bych se o to starat, to by mě ...

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Takže jste si asi deník nikdy nepsal?

Jakub PRACHAŘ, herec:
Nepsal, ale možná začnu, možná začnu.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Tak můžete i blog.

Jakub PRACHAŘ, herec:
Ne, ne, to já, to já, ještě aby to někdo četl, to je pro vás, že jo, blog, to viděj všichni, to nejde takhle.

Vladimír KROC, moderátor:
Tak ono dát na vyladeno.cz krátké video z koncertu Nightwork, tak to částečně vlastně může být i dobrá reklama. Ale proč tam vůbec něco dávat?

Jakub PRACHAŘ, herec:
No, tak to je otázka. Já jsem, já to nemůžu říct vlastně proč, to jsme se bavili před vysíláním.

Vladimír KROC, moderátor:
Je v tom nějaká reklama.

Jakub PRACHAŘ, herec:
No, je v tom taková reklama, takže já jsem to točil jenom tak prostě tak. No, ale, já nevím. Já jsem do toho původně nechtěl jít. František Soukup mě přemluvil, ať to teda udělám, tak jsem nakonec to to, ale mně by to samotnýho teda nikdy nenapadlo, že bych jako se někde natáčel.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
A ona je to možná taky jistá firma herectví, exhibicionismu.

Jakub PRACHAŘ, herec:
No, možná jo, ale já právě jsem to dělal chytře, že se na těch záběrech moc neobjevuju. Já to jenom tak jako točím.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Mimochodem může být hercem introvert? Dává to vůbec smysl?

Jakub PRACHAŘ, herec:
No, já myslím, že jo, že spoustu vlastně lidí jakoby třeba, já si pamatuju otce svýho, ten byl doma úplně introvertní, pak mezi lidma samozřejmě ne, ale doma seděl tiše v koutě a četl si knihu, že. Takže já myslím, že je spoustu herců, který se styděj, mají trému třeba jako já, ale jakoby já nejsem moc introvertní. Někde třeba, když jsem sám nebo mezi lidmi, který znám, tak jo, ale ve společnosti taky vždycky ožiju a snažím se bejt vtipnej, což dopadá, čím jsem starší, furt hůř a hůř.

Vladimír KROC, moderátor:
Ve třiadvaceti letech to je zajímavé prohlášení. Ale když vás tak sleduju, tak mám pocit, že v sobě máte hodně kreativity. Neláká vás něco psát, tvořit, režírovat?

Jakub PRACHAŘ, herec:
No, psát mě zablokoval Jiří Kostečka, za což ho teda nemám rád dodneška. On mě zablokoval hrozně na střední škole, když mně říkal, já, když jsme psali nějakou maturitní práci a tam jsem napsal /nesrozumitelné/, tak je pravda, že mi to nikdy nešlo a vím, že tenkrát mi řekl větu, ať radši nikdy nic nepíšu, no, ale, ale ne, já vůbec psát neumím. To on měl pravdu totiž, to já se na něj nezlobím, že by mě zablokoval. On měl totiž tenkrát pravdu. Takže já nepíšu, ale ani moc jako neumím kreslit, ale občas vyřezávám, že vezmu pilu, mám motorovou doma a takový velký špalky a vždycky do něj jako říznu a vrtám do něj vrtačkou a pak to prohlásím jako za umění nebo v tom objevím něco, co v tom není, že jo, takže já pak dělám takovýhle sochy, který nic neznamenej.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Vidíš, Vláďo, kdyby ses nudil, tak můžeš ...

Jakub PRACHAŘ, herec:
No, to je výborný. Ale jako na jemnořezbu, že bych vyřezal realistickýho panáčka, to v životě ne.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Ale, Jakube, já o vás vím, že vy chodíte na ryby poslouchat fotbal.

Jakub PRACHAŘ, herec:
No, to je pravda. Tady na Radiožurnálu. No, já chodím, no, protože, abych se nemusel dívat doma, abych nemusel na tu obrazovku, tak já jdu, a protože já mám rád Slavii hrozně a ono teda někdy hraje takovej blbej fotbal, že se na to nedá koukat a v tom rádiu to zní hrozně napínavě, tak já prostě si to poslouchám, protože mně to přijde záživnější, že oni pak hrajou vrcholovej španělskej fotbal z toho rádia potom.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Ještě na začátku jsme slibovali, že se možná dozvíte i to, jak si zatím Jakub Prachař užívá prázdnin. Tak jak?

Jakub PRACHAŘ, herec:
No, tak já zkouším. Já jsem celej rok pracoval hrozně vlastně a tak jsem se rozhodl, že budu pracovat i dál, že se úplně unavím, abych nemusel o ničem závažným přemejšlet, takže vlastně teď jsme zkoušeli celý prázdniny představení, měl jsem čtyři dny asi volný nebo pět, takže teď jsme zkoušeli takhle. A teď dozkouším, zas začnu zkoušet už točit, takže v podstatě jsem si to spočítal, že příští rok o prázdninách, když bych měl mít to volno, tak koupíme ten stan a s tímhle představením pojedeme do světa, no.

Vladimír KROC, moderátor:
Kadence vašich slov přece jenom ...

Jakub PRACHAŘ, herec:
Je to lepší, že jo?

Vladimír KROC, moderátor:
Ano, se snížila, takže je vidět, že jste se uvolnil konečně před tím mikrofonem, nejvyšší čas se rozloučit.

Jakub PRACHAŘ, herec:
Díky.

Vladimír KROC, moderátor:
V pořadu Dva na jednoho jsme si povídali s hercem a muzikantem Jakubem Prachařem. Díky, že jste přišel.

Jakub PRACHAŘ, herec:
Taky díky.

Vladimír KROC, moderátor:
Ať se vám Mistr a žák na Letní Letné povede. Co teď uslyšíme od Nightwork?

Jakub PRACHAŘ, herec:
No, to já nevím, ale bude to určitě hrozně kvalitní.

Vladimír KROC, moderátor:
Díky. Na shledanou.

Jakub PRACHAŘ, herec:
Na shledanou.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Příští pondělí sem za námi přijde Lucie Vondráčková. Jak se dívá na hereckou profesi ona, poslouchejte Dva na jednoho zase za týden ve stejném čase a ze studia Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu vám přejí hezký den Vladimír Kroc a Naděžda Hávová.

Vladimír KROC, moderátor:
Je to tak.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON I.T., s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.