Rozhlasová vzpomínka na Jiřího Dienstbiera
Před týdnem nás navždy opustil Jiří Dienstbier, disident, politik a první polistopadový ministr zahraničních věcí, který se osobně podílel na odstraňování železné opony. Jiří Dienstbier byl však také rozhlasovým reportérem, v šedesátých letech dokonce členem zahraniční redakce a zpravodajem Československého rozhlasu v Indonésii a Spojených státech.
V Jakartě se často zdá, jako by se nic nedělo. Děti si hrají s míči na náměstí, kde se v jiné dny konají bouřlivé demonstrace, reportoval Jiří Dienstbier v březnu 1966 z indonéské metropole, kde působil jako zpravodaj Československého rozhlasu a kde prožil bouřlivé období státního převratu. Do rozhlasu Jiří Dienstbier nastoupil už během studií a předtím, než se stal stálým zpravodajem v Indonésii, pracoval v zahraniční redakci. Zastavme se však ještě u jeho působení v Indonésii.
„Tady je Watampone na jižním Sulawesi, čtvrtém největším indonéském ostrově. Je to šestitisícová vesnice na dřevěných kůlech s mešitou a několika zděnými domy. Z hlavního města ostrova je to sem něco přes 200 kilometrů, ale cesta džípem trvá minimálně 6 a někdy také 14 hodin – podle stavu vody na sulaweských rýžovištích a něčem, co prý ještě v roce 1945 bylo asfaltovou silnicí…“ popisoval Jiří Dienstbier cestu do městečka Watampone.
Psal se 6. únor 1967 a na jih ostrova Sulawesi se tehdejší korespondent Československého rozhlasu vypravil kvůli stavbě cukrovaru. V té době byl totiž vinou složité vnitropolitické i finanční situace projekt zastaven. Politická situace se však komplikovala nejen v Indonésii, ale i v tehdejším Československu. Když vtrhla do země vojska Varšavské smlouvy, byl Jiří Dienstbier v Praze a jako redaktor Československého rozhlasu se aktivně zapojil do odporu proti okupačním vojskům.
Po srpnu 1968 se mu ještě podařilo vycestovat do Washingtonu, kde působil znovu jako rozhlasový zpravodaj. V červenci 1969 tak byl svědkem startu Apolla 11 – rakety, která vynesla na měsíc první lidskou posádku. „Tady je Cape Kennedy, Florida. Ubíhají poslední vteřiny před startem Apolla 11,“ odpočítával ve vysílání spolu s řídícím střediskem Jiří Dienstbier.
„Pod bílou raketou se rozlilo ohnivé jezero. Nadzdvihla se, na okamžik se téměř zastavila ve vzduchu a za ohlušujících výbuchů nabírá stále větší rychlost. Diváci na sluncem rozžhavené zemi křičí poslední pozdravy a mávají,“ popisoval. Spojené státy a celý svět byly z úspěchu první měsíční mise v euforii. Dienstbier ovšem tušil, že události doma se budou odvíjet podle méně optimistického scénáře a že jeho kariéra v rozhlase se blíží ke konci.
Přišel zákaz a jeho reportáže a komentáře byly už publikovány pod cizím jménem. Na začátku roku 1970 byl vyhozen nejen z rozhlasu, ale také z KSČ. V Československém rozhlasu pracoval Jiří Dienstbier jedenáct let, v rozhlasovém archivu však zbylo méně než deset jeho rozhlasových příspěvků.
