Romština je součást kulturního dědictví. Přesto se z romských rodin pomalu vytrácí

4. listopad 2020

5. listopadu se každoročně slaví Mezinárodní den romského jazyka. Letošní 2. ročník oslav společně připravili sdružení Ara Art, organizace Slovo 21 a s klub romských spisovatelů Paramisára.

Oslavy se letos kvůli současné situaci uskuteční online. Program tvoří zejména autorská čtení z literárních děl romských autorů a autorek, během kterých se představí spisovatelé Martin Oláh, Dana Hrušková nebo Věra Duždová Horváthová. Organizátorka festivalu Pavlína Matiová prozradila, že během oslav nezazní pouze povídky současných autorů, ale i těch, kteří už nejsou mezi námi:

„Jednou z nich je Tera Fabiánová, která by letos oslavila 90. narozeniny. Stejně tak zesnulý Janko Horváth, který měl dostat letos v rámci oslav Mezinárodního dne Romů Cenu Mileny Hübschmannové za romský jazyk.“

Obavy z problémům, kterým byli mluvčí romštiny vystavení během minulého režimu především na školách a v dalších veřejných institucích, napomohly romský jazyk v mnoha rodinách odsunut na druhou kolej:

„Myslím si, že romština patří k našemu kulturnímu dědictví a určitě by neměla vymřít, protože je to krásný jazyk. Udržovat by se měla právě skrze romskou literaturu. Osobně bych ráda apelovala na romské rodiče, aby svoje děti romsky učili.“

Přestože by se podle Matiové měla romština předávat z generace na generaci, sama romsky plynule nemluví:

„Já jsem příkladem toho modelu, kdy ani rodiče ani prarodiče v rodině romsky nemluvili a jazyk se proto u nás vytratil. Rozumím, dokážu složit text k písničce, ale bohužel romsky nemluvím. Doufám ale, že se to časem naučím.“

V mnoha romských rodinách se romštiny vzdali

Jinak to bylo u Davida Tišera, ředitele společnosti Ara Art, romisty a autora koncepce oslav Mezinárodního dne romského jazyka.

„My romsky doma mluvíme. Když jsem nastupoval do první třídy, mluvil jsem velmi špatně česky. Čestinu jsem se pořádně naučil až na základní škole.“

Tišer se zamýšlí nad současnou situací romského jazyka:

„Pohybuji se mezi dvěma světy. Pocházím z Plzně a v Plzni všichni kolem mě romštinu ovládají. Když ale přijedu do Prahy, romsky tu moc lidí neumí, nebo jsou pasivními mluvčími. Řekl bych, že je to s romštinou v České republice horší než na Slovensku, kde se mluví mnohem víc.

U nás je třeba oddělit to, zda se bavíme o slovenských Romech, nebo olašských Romech. Olašští Romové mluví romsky stoprocentně, je to jejich mateřský jazyk. U slovenských Romů se jazyk vytrácí. Existují rodiny, jako třeba ta naše, ve kterých se romština předává z generace na generaci, mnohem víc je ale rodin, ve kterých se romštiny vzdali.“

autor: Rena Horvátová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.