Robert Mikoláš: Filipínci musejí mít naději, že na ně svět nezapomene

„Pořád se řešila čísla mrtvých,“ popisuje Robert Mikoláš s tím, že on sám je nepovažuje za podstatná. „V tom to není. Devastace Filipín je totiž těžko představitelná,“ upozorňuje.

Filipínská města vypadají jako po válce a místní se snaží přežívat. „Je potřeba o tomto stavu informovat, přinášet reportáže, což Filipíncům pomůže,“ domnívá se, protože, jak připomíná, když nejste v médiích, neexistujete.

Všudypřítomný mrtvolný zápach, řev a pláč lidí, kteří volají, že chtějí odletět do bezpečí – toho byl svědkem Robert Mikoláš hned po příletu na Filipíny. Beznaděj lidí musí být opravdu silná, protože filipínské bezpečnostní složky začaly tolerovat rabování týkající se potravin.

Čtěte také

V extrémních podmínkách musel Robert Mikoláš reagovat odpovídajícím způsobem. „Spálil jsem si nohu o výfuk motorky. Člověk to musel nějakým způsobem dezinfikovat,“ popisuje. A tak dezinfikoval alkoholem. „Jinak to nešlo. Není tam hygiena, voda, jednoduše nic,“ zdůrazňuje. „Novinář odjede po týdnu nebo 14 dnech, ale ti lidé tam musejí žít,“ dodává.

Celý rozhovor si kdykoliv poslechněte v našem iRadiu nebo kliknutím na odkaz přímo v tomto článku.