Režisér Ondřej Trojan a nominace na Oskara

29. leden 2004
O kom se mluví

Od mikrofonu přeje dobrý poslech Jan Pokorný. Hostem je Ondřej Trojan - režisér filmu Želary, který byl nominován na Oscara v kategorii cizojazyčných filmů. Dobré poledne. Jak jsme šli sem do studia, tak jsem si vzpomněl, že naposledy jsem vás viděl někdy v roce 82 nebo 83 coby studenta vojenské katedry tehdy pedagogické fakulty. Tam jsme spolu my novináři a vy budoucí pedagogové, což se teda vás potom v budoucnu netýkalo, absolvovali vojenskou katedru. Jak vzpomínáte na tu dobu? Fakt jste chtěl být tenkrát učitelem?

Ondřej Trojan: Dobré poledne. No, učitelem jsem bejt nechtěl, ta katedra byla hrozná, že jo?

Jan Pokorný: Ano, to, no, ta byla hrozná.

Ondřej Trojan: My jsme byli u průzkumníků a jedna z prvních informací, co jsme se tam dozvěděli je, že je spočítaný, že při atomový válce je průměrná životnost průzkumníka 6 vteřin, tak...

Jan Pokorný: Zřejmě k té atomové válce nedošlo, čehož důkazem je i naše setkání po těch dvaadvaceti letech u těchto mikrofonů. A chtěl jste být učitelem? Nechtěl, proč?

Ondřej Trojan: Nechtěl, já jsem...

Jan Pokorný: Že jste chodil na pedagogickou fakultu?

Ondřej Trojan: No jo, tak já jsem po tom gymplu vlastně moc ještě nevěděl čím chci bejt a ten peďák byla taková z nouze ctnost. Já jsem dělal přijímačky na medicínu, na přání tatínka, ale to jsem tedy fakt dělat nechtěl. Takže jsem je trošku vlastně sabotoval a samozřejmě jsem se tam nedostal a pak, když mě začlo týct do bot, jako že bych musel na vojnu a že vlastně nějakou školu musím mít, tak jsem zkusil ten peďák, no. To bylo takový, kam se dalo dostat.

Jan Pokorný: A kdy ve vás uzrála myšlenka, že byste se mohl pohybovat kolem světa filmu, respektive ve světě filmu?

Ondřej Trojan: No tak na tom peďáku, když jsem zjistil, že todle právě dělat nechci, no. A to bylo v době, v tý době já už jsem hrál s divadlem Sklep a tam byli kolegáčkové, který už na tu FAMU chodili, Jan Šteindler a Tomáš Vorel, tak ty mě k tomu trošku tak jako vlastně nasměrovali a ten Sklep. Takže tam vocaď už pak to bylo kousíček no.

Jan Pokorný: Už vám kolega Šteindler blahopřál k nominaci?

Ondřej Trojan: Blahopřál, ano.

Jan Pokorný: Co říkal?

Ondřej Trojan: Myslím, že mám tu textovku nalistovat?

Jan Pokorný: Ne, není potřeba. Vy jste v rozhovoru pro Lidové noviny řekl, že jste usilovali o to, aby se informace o Želarech dostaly k těm správným lidem. Kdo jsou ti správní lidé?

Ondřej Trojan: No tak ta naše taktika byla vlastně strašně jednoduchá. My jsme chtěli, aby ty akademici ten film našli sami.

Jan Pokorný: Nevnucovali jste se trošku?

Ondřej Trojan: No tak samozřejmě jsme tomu tak jako nenápadně pomáhali, ale já jsem dostával z tý Ameriky různý telefonáty a mejly, že to děláme špatně, že Good Bye, Lenin má každej den pomalu ve Variety celostránkovou inzerci a Vozraščénie, že tam mediálně je hrozně...

Jan Pokorný: A jak dopadl Good Bye, Lenin?

Ondřej Trojan: Hrozně je tam propagovaný a my že nejsme nikde vidět. My jsme šli vstříc jediný věci, vlastně, co se týče propagace, a sice jsme tam trošku pomáhali tomu, abysme tam dostali nějaký recenze. Takže tam dokonce i recenzentovi z Variety, kterej chtěl ten film vidět a nebylo možný mu ho ukázat na plátně, protože jsme tu recenzi potřebovali rychle, tak jsme mu dokonce poslali i kazetu, což normálně neděláme a ty recenze, který tam vyšli, byly velmi dobrý, takže my jsme pak těm akademikům kromě pozvánky na tu jejich projekci k tomu přikládali i ty recenze, takže ten zájem pak vo tu projekci byl enormní a ta taktika se myslím vyplatila.

Jan Pokorný: A sleduje se taktika jednotlivých producentských týmů navzájem, jako je to třeba u hokeje nebo u fotbalu, že ten trenér si jede obhlédnout, jak se chová jeho budoucí soupeř třeba při nějakém zápase s někým jiným?

Ondřej Trojan: To snad ani ne. Tak já jsem nějakej přehled měl o takovejch těch filmech, který se vocaď z Evropy považovaly jako za takový jasný favority a měl jsem pak i zpětnou nějakou vazbu a reakci, jak fungujou, no a pak v tý Americe. V každým případě nakonec ta pětice stejně byla překvapivá, protože třeba s tím švédským nebo japonským filmem se tam tedy příliš do tý pětice nepočítalo.

Jan Pokorný: Když se podíváme na to, co čeká Želary teď, tak pravděpodobně musejí do amerických kin, je to tak?

Ondřej Trojan: No nemusejí.

Jan Pokorný: No nemusejí, ale bylo by to dobré.

Ondřej Trojan: No tak my už distribuci americkou máme, tu smlouvu jsme podepsali ještě právě před jmenováním.

Jan Pokorný: Máte. 22.ledna.

Ondřej Trojan: Před tou nominací, takže todle byl obrovskej a důležitej krok, protože máme velmi silnýho distributora za zády a teď ten měsíc práce, co nás čeká v těch Spojenejch státech...

Jan Pokorný: Promiňte, to je náhoda, že 22. podepíšete smlouvu se Sony a ani ne týden na to je vyhlášena nominace?

Ondřej Trojan: Tak ta taktika vůči těm distributorům byla podobná. Voni po nás chtěli už někdy koncem září taky, abysme jim poslali kazetu, že film chtějí vidět a tak dále, to jsme neudělali a taky jsme chtěli, aby si ten film našli a to se vlastně stalo, protože ta akademická projekce prostě zafungovala mimořádně dobře a ta šeptanda, která tam vocaď vyšla ven byla strašně pozitivní, takže voni měli prostě jasný signály a pak už to šlo všechno strašně rychle. Prostě ten film chtěj, chtěli...

Jan Pokorný: My tady pojmenováváme teď spíš technologii, jak se dostat k nominaci. Co v Želarech, podle vás, může hlavně oslovit amerického diváka?

Ondřej Trojan: Tak já si myslím především příběh, protože ten film má příběh a myslím si, že má velmi silnej a neomšelej příběh. Pak si myslím, že je to velice lidskej film a pak si myslím, že je hezký, že hlavním hrdinou není tedy svalnatej chlapík, ale že to je vlastně křehká, nicméně velice silná a eště navíc půvabná ženská. Tak to jsou takový atributy...

Jan Pokorný: Vedle svalnatého chlapíka.

Ondřej Trojan: Vedle svalnatýho chlapíka, no ale ten hlavní hrdina je ta žena, no.

Jan Pokorný: I teď se budete snažit o to, aby se film dostal k těm správným lidem?

Ondřej Trojan: No teď už to všecko bude trošku jinak. Teď už bez tý publicity si nevystačíme, protože v tom druhým kole už můžou hlasovat všichni akademici a ten systém pak už je trošku jinej.

Jan Pokorný: Necháváte producentovi úplně volnou ruku, ať si teď už dělá, co chce?

Ondřej Trojan: No to bych nechával volnou ruku do značný míry sám sobě. Ne, ale konzultujeme vlastně každej večer teď se Sony jaksi tu strategii, jak dál pokračovat.

Jan Pokorný: Já jsem to řekl špatně, myslel jsem distributorům.

Ondřej Trojan: Tak oni s náma ty svoje kroky konzultujou, ale teď je ta největší tíha zodpovědnosti samozřejmě na nich a v tý pětici maj letos jenom vlastně jeden film, a to jsou Želary, takže já nepochybuju vo tom, že tam do roztrhání těla budou za ně bojovat, aby...

Jan Pokorný: To už abyste se tam pomalu možná i vydal, ne?

Ondřej Trojan: No dneska zrovna budeme vlastně o složení tý delegace a vo nějakým harmonogramu hovořit, takže ten termín, kdy tam vodletím ještě nevím, ale...

Jan Pokorný: Taky budete muset mít víza, ne?

Ondřej Trojan: No to je takovej trošku hromadnej náš problém a to všecko trvá dlouho, já věřím, že snad se nám tady podaří, vzhledem k tomu o jakou jde událost, dosáhnout snad nějakýho zkrácení termínu pro to vydání těch víz, nějakou takovou trošku oficiálnější cestou.

Jan Pokorný: Oficiálnější cestou myslíte přes koho? Přes naše ministerstvo kultury, aby vám pomohlo na americké ambasádě?

Ondřej Trojan: Ne, já myslím, že to asi zkusíme rovnou sami,a le napíšeme, vlastně máme připravenej a chceme vodeslat na ambasádu americkou nějakou žádost vlastně, nějakej dopis, kde je požádáme, aby ta lidi, který tam pojedou, až budem přesně vědět to složení, aby nám nějak vyšli vstříc a trošku ten proces, kterej je hrozně zdlouhavej, urychlili.

Jan Pokorný: O složení té delegace, jak jste říkal, budete teprve jednat, takže nepředpokládám, že byste prozradil, možná ne celé složení, ale tak asi vy byste tam zajel...

Ondřej Trojan: Tak jistota je kromě mý maličkosti Aňa, která určitě, určitě s náma pojede.

Jan Pokorný: Nevezmete bratra?

Ondřej Trojan: Bráchu asi necháme doma, von eště musí uzrát...

Jan Pokorný: Vy si myslíte, že to v Americe nespletou tentokrát.

Ondřej Trojan: No právě, aby to tam náhodou nepletli. Ne. S bráchou pro tentokrát nepočítám, to zas až někdy příště.

Jan Pokorný: Zkuste srovnat vůbec situaci a rozložení sil mezi nominací filmu Musíme si pomáhat a mezi Želary. V čem je to teď jiné?

Jan Pokorný: Tak Musíme si pomáhat vlastně bylo nominovaný do hrozně nešťastnýho roku, protože tam proti nám stál Tygr a drak, kterej byl vopravdu obrovskej favorit. Na tržbách měl v době těch nominací vyděláno 90 milionů dolarů, což prostě je mimořádný na neamerickej film a proti tomu se stálo velice špatně. Navíc ten film distribuovala ta samá společnost distribuční jako Musíme si pomáhat a i když jim nechci křivdit, tak přeci jenom myslím si, že ten zájem o to, kdo má vyhrát, byl víc na tý straně toho Tygr a draka, než Musíme si pomáhat. Takže bylo to hrozně těžký, ta situace letos je trošku vyrovnanější a jak jsem říkal ty soňáci tam mají vlastně letos jenom Želary, to je ten náš distributor a obrovskej favorit je ten kanadskej film Invaze Barbarů a tan má Miramax, takže to bude souboj takovejch dvou tedy velkejch distribučních společností.

Jan Pokorný: Souboj Sony a Miramaxu, dvou gigantů. A co víte o druhém nominovaném snímku s českými herci, o tom třicetiminutovém hraném Mostu?

Ondřej Trojan: No přiznám se, že vo něm zatím nevím teda absolutně vůbec nic. A teď v tom zběsilým tempu těch posledních tří dnů jsem ještě nestačil teda ani se podívat na svoje konkurenční filmy, i když mám už doma VHS například s tím švédským filmem a chystám se na Invazi Barbarů do kin tady, protože bude vod čtvrtka v distribuci, tak jsem ještě ani nezjistil žádný informace o Mostu, co to vlastně je zač. Ale zajímá mě to.

Jan Pokorný: A už si třeba večer před usnutím formulujete, co byste tam tak řekl, kdyby vám Nicol Kidmanová třeba předala, dej Bože, toho Oscara?

Ondřej Trojan: To je ještě trošku předčasný, dyť...

Jan Pokorný: Ale bavilo by vás to, ne?

Ondřej Trojan: To nevím. Tohle je spíš traumatizující, než zábavný. Ne takovýhle vize před usnutím...

Jan Pokorný: Nechal byste to na Aně Geislerové třeba. Ta už by tam něco řekla.

Ondřej Trojan: No todle nás, já nevím, tak za 14 dní, možná za tři neděle budem řešit tady tu povinnost, která je spíš jako milá, než abysme se jí museli zabejvat teď.

Jan Pokorný: Co znamená takováhle nominace pro český film? Filmový producent, výkonný ředitel České filmové a televizní akademie, Petr Vachler soudí v Lidových novinách, že úspěch Želarů je jen další hozená rukavice našim zákonodárcům, cituji "aby se zamysleli nad českými filmaři a zákony v oblasti kinematografie, audiovize i české televize". Souhlasíte?

Ondřej Trojan: No tak samozřejmě, i když ono to na ně funguje většinou vobráceně. Von každej ten úspěch českýho filmu tak trošku hází klacky pod nohy tý kinematografii, protože ty poslanci mají pocit, že je vlastně všechno v pořádku, že není třeba nic dělat...

Jan Pokorný: Že to takhle stačí.

Ondřej Trojan: Že to takhle stačí, no jo.

Jan Pokorný: Tak že to ti naši šikovní filmaři stejně dokážou i bez nějaké výrazné legislativní podpory.

Ondřej Trojan: No máme tady ve zvyku řešit ty věci vždycky až pět minut po dvanáctý, až když se to všecko nějak zbortí a zhroutí, no. Což tedy fakt tenhle kolaps tomu filmu opravdu reálně hrozí.

Jan Pokorný: Co by to byl kolaps? Že by se nenatočilo třeba nic za tolik peněz za tolik peněz, jako jste natočil vy Želary?

Ondřej Trojan: No tak, že se natočej ty filmy třeba dva na video. Tak třeba to. Já myslím,že by to byla vlastně velká kulturní ztráta, už jenom ten fenomén, že tady v Čechách chodí každej čtvrtej divák na českej film. Českej film má 25 procent trhu. Ty diváci ten českej film chtěj a když se podíváme třeba do Francie, která loni natočila 200 celovečerních filmů nebo přes 200 celovečerních filmů, tak tam ta návštěvnost těch francouzskejch filmů zdaleka není taková. Víc se tam chodí prostě na ty americký filmy a jsou tam někde na 10 procentech tý domácí tvorby. To je prostě fenomén, kterej v Evropě je velmi neobvyklej a vlastně úžasnej.

Jan Pokorný: A když ten zorný úhel ještě rozšíříme z České republiky, cítíte něco jako výrazný souboj mezi evropským a americkým filmem v těchto letech?

Ondřej Trojan: Tak ten evropskej film se tak jako zvláštně, tak von je takovej beztvarej. Já nevim, já si myslím, že moc v současný době nemá vlastně šanci. Ta Evropa je hrozně roztříštěná a hlavně ten západní kus je strašně zahleděnej sám do sebe a nás v podstatě vůbec nebere vážně.

Jan Pokorný: Českou republiku myslíte?

Ondřej Trojan: Kupříkladu.

Jan Pokorný: A co by se mělo udělat proto, aby se prorazilo v Evropě, když už to téměř jde v Americe?

Ondřej Trojan: No tak já mám takovou zkušenost, že nejjednodušší je uspět právě v těch Spojenejch státech, protože tam vocaď pak ta Evropa ty věci chce. A pak už jim najednou nevadí, že to je...

Jan Pokorný: Takže Amerika je pořád filmařsky daleko před Evropou podle vás?

Ondřej Trojan: ...že to je českej film. No tak má aspekt, ano, tak zaprvé je tedy příjemný, že ten trh je velikej, pak je teda bezvadný, že ty lidi tam tím filmem vopravdu žijou, to je prostě jejich národní kulturní tradice, kde není nic divnýho vidět v kině pětiletýho kluka a vedle něj prostě osmdesátipětiletou babičku, jak koukají na jeden a ten samej film, jo. Lidi tam do kina choděj hodně a často. To jsou takový věci, o film se zajímaj, když s váma de tam někdo dělat rozhovor, tak zná všechny současný český režiséry a zná ty filmy, takže to v Evropě na takovej fenomén člověk vlastně narazí spíš někde po nějakejch filmovejch klubech. Tak z tohohle pohledu je ta zkušenost v tý Americe hrozně pěkná a navíc oni tam až tak nekoukaj, jestli jste z Francie, z Německa nebo z Český republiky, je prostě zajímá jenom ten film a českej film tam má v Americe velmi dobrej zvuk.

Jan Pokorný: Jak pohlížíte v téhle souvislosti k Českým lvům?

Ondřej Trojan: Tak tam teď myšlenkama...

Jan Pokorný: Vůbec nezabrousíte?

Ondřej Trojan: V tuhle chvíli vůbec nejsem, i když samozřejmě na ten nominační večer v únoru se teda velmi těším, tak letos ta naše situace je taková, že tam máme vlastně 3 filmy, Pupendo, Krutý radosti a Želary, tak věřím, že snad něco uzobneme.

Jan Pokorný: Říká host dnešního pořadu O kom se mluví, režisér filmu Želary a zároveň jeho producent Ondřej Trojan. Držíme palce. Na shledanou.

Ondřej Trojan: Díky. Na shledanou.

Jan Pokorný: A je tady druhá část pořadu o kom se mluví. Hostem byl režisér a producent filmu Želary Ondřej Trojan. Filmu, který byl nominován na Oscara v kategorii cizojazyčných filmů. Telefonní čísla 221 552 155 a 221 552 255 jsou i tentokrát k dispozici pro vaše názory, pocity či připomínky, vyvolané předchozím rozhovorem. Ještě jednou opakuji telefonní čísla 221 552 155 a 221 552 255. První telefonický ohlas. Dobrý den.

Telefonický ohlas: Dobrý den, tady posluchač Zdeněk z Pardubic.

Jan Pokorný: Dobrý den.

Telefonický ohlas: Já bych chtěl v první řadě panu Trojanovi pogratulovat k velkému úspěchu. Osobně jsem film Želary viděl a myslím si, že má šanci uspět a pokud uspěje, tak si myslím, že by se nad tím politici měli zamyslet, jak to řekl pan Vachler a trošku ty peníze do toho českého filmu dávat. Já osobně mám radši české filmy, než ostatní.

Jan Pokorný: Hezký den, na slyšenou.

Telefonický ohlas: Díky nashle.

Jan Pokorný: Další telefonát, vítejte.

Telefonický ohlas: Haló slyšíme se? Fiala.

Jan Pokorný: Ano. Dobrý den pane Fialo.

Telefonický ohlas: Dobrý den. Já bysem chtěl slyšet názor, jinak gratuluju k nominaci, můžu říct, že mě to jako Čecha velmi těší. Po neúspěchu všech českejch filmů při hodnocení Oscara, nezdá se panu Trojanovi, že nyní nastala ta doba, kdy v těch hrách, které se vedou a je to de facto všechno pouze politika, už by Češi měli nárok na Oscara?

Jan Pokorný: Je to váš názor, který sice byl opatřen otazníkem, ale v tomhle pořadu už se na otázky neodpovídá, takže vám za něj děkujeme. Hezký den. Třetí telefonický názor, dobrý den.

Telefonický ohlas: Dobrý den. Tady je Rosová Bohumín.

Jan Pokorný: Vítejte paní Rosová.

Telefonický ohlas: Chtěla bych zde jenom říct, že ten film byl neskutečně krásný a že bych jim to moc a moc přála.

Jan Pokorný: Děkujeme.

Telefonický ohlas: Děkuji. Na shledanou.

Jan Pokorný: Na slyšenou. 221 552 155 a 221 552 255 můžete telefonovat i nadále vaše názory na to, co jste slyšeli v první fázi pořadu O kom se mluví s režisérem Ondřejem Trojanem. Máte slovo. Dobrý den.

Telefonický ohlas: Miherle, Uherský Brod dobrý den. Já bych taky chtěl jako předchozí panu Trojanovi velmi pogratulovat, popřát mu úspěch a taky všem protagonistům toho úspěšného, velmi pěkného filmu. Děkuju vám.

Jan Pokorný: Na slyšenou. Další prosím.

Telefonický ohlas: Dobrý den. Zbyněk Král Bánov. Já jsem ještě neměl možnost film vidět, ale už i od těch, kteří měli tu možnost za ty všechny pogratulovat panu Trojanovi a všem, kteří se podíleli na tvorbě toho filmu a zaujalo mě i to téma vlastně politické. Myslím si, že jednak koncesionářské poplatky České televizi a Českému rozhlasu by se každopádně měly zvýšit a myslím si, že i podíl reklamy by měl být v těchto médiích minimálně 3 procenta, aby právě na tu českou tvorbu byly prostředky.

Jan Pokorný: Děkujeme. Na slyšenou. Dobrý den.

Telefonický ohlas: Dobrý den, tady posluchač Honza z Klatov. Já bych chtěl popřát taky panu Trojanovi hodně úspěchů a chtěl bych říct, že oba dva sourozenci prostě dělaj českej film filmem a přeju mu, aby toho Oscara dostali a aby byl další Oscar v český filmový sbírce. Děkuju.

Jan Pokorný: Na slyšenou. Dobrý den, máme-li koho přivítat na telefonní lince, Český rozhlas 1 Radiožurnál pořad O kom se mluví, hostem byl Ondřej Trojan, režisér a producent na Oscara nominovaného filmu Želary. Máte slovo.

Telefonický ohlas: Dobrý den.

Jan Pokorný: Dobrý den.

Telefonický ohlas: Já chci nejdřív samozřejmě pogratulovat panu Trojanovi a vůbec za film, pak bych chtěl říct, v těch Lidovejch novinách jsem si přečet kromě jinýho i názor pana Rejžka, známýho kritika celebrit a ten samozřejmě už zase kritizoval, že ten film zas nebyl tak skvělej a takový podobný. Takže jako takovej ten řek bych senzační úspěch českýho filmu nebo vůbec českýho nějakýho úspěchu a zase pan Rejžek kritizuje za každých okolností.

Jan Pokorný: Děkujeme za názor, hezký den a poslední telefonát. Vítejte ve vysílání Radiožurnálu.

Telefonický ohlas: Dobrý den. Tady Marie z Prahy. Já bych chtěla pogratulovat panu Ondřeji Trojanovi, všem tvůrcům, paní Květě Legátové, která napsala jako předlohu, panu Jarchovskému, který to objevil ale taky jsem se chtěla zeptat pana Ondřej Trojana, jestli by neuvažoval o tom, že Aňa Geislerová je mimořádně podobná, skoro jako obtisk, Marlene Ditrichové. Co kdyby udělal takový film jako reminiscenci na takovou známou hvězdu a máme ještě i jinou Marilyn Monroeovou, je to Iva Kubelková s blond parukou, je to obtisk. Takže dávám inspiraci a mnohokrát děkuju a blahopřeju.

Jan Pokorný: Na slyšenou. A tím končí další vydání pořadu O kom se mluví. Hostem byl Ondřej Trojan, režisér a producent filmu Želary.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: jap