Rádio Jerevan: vtipy, které překonaly železnou oponu

Rádio Jerevan vysílá zprávy

Rádio Jerevan je nesporným humoristickým fenoménem. Hlášením jerevanského rozhlasu se lidé smáli jak v Sovětském svazu a jeho socialistických satelitech, tak i na Západě. Popularitu Rádia Jerevan neohrozil ani pád železné opony. Koneckonců dělat si legraci ze všeho možného je přece univerzální lidská vlastnost.

Když jsem stoupal točitým schodištěm velké rozhlasové budovy v centru Jerevanu, hodně jsem přemýšlel o tom, jak taktně a decentně budu vysvětlovat důvod své návštěvy. V duchu jsem si totiž říkal, že rozhlasáci jerevanského rádia budou mít návštěv, které za nimi chodí kvůli anekdotám Rádia Jerevan, určitě po krk.

Taktické úvahy jsem si mohl ušetřit. Řeč se totiž záhy a zcela přirozeně stočila – z mého pohledu – tím správným směrem.

„Naše anekdoty jsou svázány s místem, kde žijeme a pracujeme. Jde o část našeho života. Vtipy vycházejí ze života, bez života by nebylo anekdot. A platí to i obráceně. Bez anekdot a humoru by zase život nebyl k žití,“ pouští se do filozofické úvahy Vahay Haydapetyan.

Co region, to jiné vtipy

Ten je, jak říká, hudebním dramaturgem – nebo zkrátka dýdžejem. Vahay je veselé povahy. Nemusím ho dlouho přemlouvat a začíná vyprávět vtipy Rádia Jerevan: „Posluchač se ptá Rádia Jerevan, co vznikne, když se zkříží užovka a ježek. Rádio Jerevan odpovídá: Tři metry ostnatého drátu.“

V socialistickém Českosloslovensku se vyprávěly jiné vtipy Rádia Jerevan – řekl bych s politickým podtextem. Vybavuji si třeba následující. Otázka na Rádio Jerevan: Je v Sovětském svazu cenzura médií? Rádio odpovídá: V principu ne. Bohužel se však k této otázce nesmíme vyjadřovat.

Anekdoty jerevanského rádia jsou pestré a pravděpodobně se budou podle regionů obsahově lišit. Zajímavé je, že v samotném Jerevanu příliš rozšířené nejsou.

Úspěch mělo Rádio Jerevan hlavně na Západě a v Rusku

Ruzana Chačjatranová je rozhlasová novinářka. Vzpomíná, kdy se vůbec poprvé doslechla o vtipech Rádia Jerevan.

„V polovině 80. let jsem studovala v Moskvě na univerzitě. Jednou tam přijela návštěva z jerevanského rádia. Naplánována byla beseda v přednáškovém sále. Moderátor tehdy prohlásil: Nyní promluví představitel Rádia Jerevan. Všichni se začali smát. Já jsem vůbec ničemu nerozuměla. Moderátor ho znovu představil a všichni se zase smáli,“ vybavuje si.

Skutečné Rádio Jerevan

„Ptala jsem se ostatních, co je na tom tak směšného. Vysvětlili mi to,“ dodává novinářka. „Tam jsem se poprvé setkala s anekdotami Rádia Jerevan. Musím přiznat, že u nás v Arménii nebyly tak rozšířené jako v Rusku nebo jako na Západě.“

Pracovat v Rádiu Jerevan? Je to výhoda, soudí rozhlasák

Vahay Haydapetyan nemá pocit, že by si z něj v zahraničí utahovali kvůli tomu, že pracuje v Rádiu Jerevan. Spíš naopak. Vzpomíná, jak loni při návštěvě Petrohradu zavítal do tamějšího rozhlasu.

„Před vchodem stála bezpečnostní služba. Tak jsem se jich zeptal: ‚Přijímáte návštěvy? Tady Rádio Jerevan.‘ A oni vstali a začali se smát. Pustili mě dovnitř bez kontroly. Stačilo jim, odkud jsem,“ pochvaluje si.

Aby však nezůstalo jenom u vtipů. Moje průvodkyně mě vede do místnosti, kde se připravují zprávy a kde je také studio. Je třeba se ztišit, za chvilku začne hlásit Rádio Jerevan. Skutečné Rádio Jerevan o skutečných událostech.

Spustit audio
autor: Pavel Polák